Koruny stromů,

koho to napadne..

Tak leť rychle domů,

než slunce zapadne!

Roztáhni křídla svá,

jako tví bratři,

tma zemi uspává,

už vše je jak patří.

Bratříčku,sokole,

odleť už pryč!

Zdvihá se nevole,

ďábelský bič..

Jak listy rulíku

cítím tu past,

nebeský poutníku,

nenech se mást..

Věštba je vyřčena,

krkavec letí,

dál zní jen ozvěna,

šeptání dětí..

Dost už proroctví!

Nedám vám sokola

do smrti otroctví!

Stále a dokola…

Snažíš se vzít si ho

věrného přítele,

sokola jasného

skvost vlády nesmělé.

Uletěl sokol můj,

uletěl včas,

šetři si,smrti,

svůj přesvatý čas…

Mí přátelé z nebes,

křídla bojovná,

vám strach ani děs

se nikdy nerovná.

Tak bdíme tu společně

s nocí a dnem

a snem teď a věčně

je přátelství jen…