Před vstupem do temnoty jsem stál,

touhou po krvi zván.

V brnění a s mečem zbrojený,

čeká mě snad konec dojemný?

Kolik bijců zde v zemi leží,

kolik jich ještě život omrzí?

Zda po mě přijde jich víc,

 konečné smrti vstříc.

Odhodlání ztrácí se v dál,

kdo by se smrti bál?

Řev ohlušující rozlehl se krajinou,

snad mě smysly neminou.

Do černé chodby bez světel vcházím,

vzrušený a v extázi.

Chvějící se ruka meč svírá,

přede mnou ni stín neutíká.

Zahlédl jsem sloup ohně dlouhý,

jen na okamžik pouhý.

V mžiku jsem se rozhodl,

že sebevražedným úkolem pohrdnu.

Vztek se ve mně nahromadil,

když jsem si na pomstu vzpomenul.

Vím, že motiv je to špatný,

ba není to nic platný.

Žena i syn jsou mrtvy,

mé kroky utichly.

Nebojím se činů,

neboť jako hrdina zhynu.

Ruka už se netřese,

cítím se téměř vesele.

Strach se náhle vypařil,

myšlenky na smrt jsem se nabažil.

V tváří tvář drakovi,

sen o smrti se naplnil.