Nepřítel mého nepřítele

  – – Den vyhlazení – –

 

Rudé slunce pomalu zapadá,

ve městě panuje dobrá nálada.

Všichni se sešli u červeného vína

na počest královského syna.

 

On a jeho udatní vojáci

porazili silné odpůrce.

Teď už  mají  po práci

a oslavují  svého vládce.

 

Nejlepší byl králův nápad

dobýt nejprv silný západ.

Potom jižní říši zbořit,

zajistit si přístup k moři.

 

Tyranské podrobení bohatého severu

přineslo jistě spoustu výhod

a nakonec syn po otcově vzoru

podmanil si slabý východ.

 

Král je hrozně pyšný na svého syna,

čeká ho teď velká odměna.

Jeho syn zítra na trůn se usadí,

s kralováním už si jistě poradí.

 

Město nového krále zdraví a oslavují

po jeho návratu hned,

že tak silného vládce a velkou říši mají

a brzy již i celý svět!

 

Lidé se tu přejídají,

všichni se opíjejí;

za městem se však formuje

nepřátelské vojsko do boje!

 

Tři  nepřátelské rody spojily se

v nenávisti proti společnému nepříteli.

S vojsky až sem dobelhali se,

aby tu tyranskou, pyšnou říši pokořili!

 

Bezstarostné město nechalo své brány otevřené

a bylo zastiženo nepřáteli odzbrojené.

Vtrhli sem a vraždili

lid slávou opilý.

 

Při měsíčním svitu

zabíjejí bez soucitu!

 

Muži jsou nemilosrdně zabíjeni,

děti do otroctví odváděny.

Naživu jsou ponechány ženy,

aby později byli zneuctěny!

 

Drancují a domy pálí,

berou si spoustu trofejí.

Město oblak dýmu halí.

Vojáci se škodolibě smějí.

 

Zapalují ovocné stromy a rozsáhlé pole,

vraždí lidi ve městě.

Jsou to vojáci – je to jejich role:

ničit vše, co stojí v cestě!

 

Bezdůvodně masakrují

hospodářská zvířata!

Kupředu postupují…

už otvírají velká vrata…

 

a za nimi v hodovním sále

král skončil svoji oslavu.

Roztřeseně sedí stále

a čeká na svou popravu…

 

Po dlažbě se roztékala krev

a sálem se nesl krutý řev!

Pyšný král již nemá cestu k úniku!

Zapíchl si tedy do srdce svou dýku.

 

Během jedné noci padla slavná říše.

Dobyvatelé se však ve své pýše

na rozdělení území se nedohodli

a hádejte, co zase provedli!

 

Při té jejich prudké hádce

vládce zabil vládce hladce.

Stačilo mu zlámat vaz

rozdělování  teď půjde snáz.

 

Zbylí vládci dva se dohodli,

že se zbaví vojska mrtvoly.

Spojily tedy své síly

a dokonali, co začali.

 

Potom zase pro změnu

zabil ho za odměnu!

Již má volnou cestu k trůnu

už jen nasadit si korunu…

 

Jenže správné vojsko svého pána

pomstí ho krutě i po smrti jeho

a tak do časného rána

přežilo vojáků nemnoho.

 

Hnilobný pach se vznášel

nad nehybnými těly.

Kolem voják smutně kráčel

a přemýšlel, zda-li to tak chtěli.

 

To, co celé generace budovali,

bylo zbořeno během jedné noci!

To, o co lidé usilovali,

podlehlo kvůli touze po moci!

 

Kvůli několika lidem zemřou mnozí,

jsou zničeny pole, stromy.

Někteří jsou jen nemyslící vrazi,

strhávají města, domy.

 

Proč nepřátele spojí nepřátelství

a touha po bohatství?

Proč v dobách zlých při sobě stojí

a falešné přátelství mezi sebou mají,

které po skončení nebezpečí zaniká

načež závist a nepřátelství opět vzniká?!

A proč, když se to někomu hodí

za zády jiného s klidem zradí?

Pro majetek, za kus zlata

nechá zabít svého bratra!

 

Vyčerpaný voják umdlévá a klesá na kolena.

Lehne si na zem a hádá, co dělá jeho žena.

Zda-li ji ještě uvidí a domů se vrátí

nebo jí i svou duši navždy ztratí?

Zavírá oči a doufá jen,

že zítra až přijde den

zjistí, že to byl jen sen…