S večerem do srdcí lidských jen úzkost se vkrádá
Z oblaků na nebi jen černá rosa dnes padá
Zapadlo slunce, i poutníků kroky šly spát
Ještě já zbývám tu, pod hvězdami budu hrát.
Spinkej, má obloho, usnul už celičký kraj
Ať spí i stromy – jen ty, mandolíno, ty hraj.

Královsví duše už zavírá altány víček
Zámek, dvě závory – kdopak má u sebe klíček?
? pinavou zem a chlad za mírný pokoj a klid
Svobodu za provaz hudby teď hleď vyměnit.
Spoutá tě pevně ta na strunách utkaná síť
Kdo jednou vstoupil, ten těžko zpět vrátí se – viď?