V řádu Antis

     Nad lesy Tempiru se snášela tma. Obyvatelé šťastných vesniček poblíž spokojeně zasedali k večeři. Klidní, plní bezelstné lásky ke světu. Jedna duše se však neúčastnila obecného radování. Dívka. Proplétala se tiše a obezřetně mezi stromy a v očích jí rostl odlesk obav. Měla namířeno k samému srdci lesa, na tajné shromáždění. Přestože nikde nezapraskala ani větvička, věděla, že není sama. Nezastavovala se. Cítila je všude kolem sebe. Své přátele. Bytosti kouzel.

     Když dorazila na posvátnou mýtinu, položila na oltář kytici levandule, šalvěje a rozmarýnu. Doufala, že jí pomohou zbavit se zlých démonů. Klečela před oltářem a vnímala, jak se k ní blíží ostatní. Znovu s ní otřásli starosti. Tím, že se tu schází je vystavovala značnému nebezpečí. Tento les nebyl tak pokojný, jak se na první pohled mohlo zdát, ona znala jeho tajemství, a proto se stávala terčem mnohých útoků. Nejen lidé, ale i stvoření zla ji byli odhodláni zničit. A všechny kolem ní. Ale ti ji chtěli pomoci.

??ád Antis, v jehož čele stála, bojoval proti zlu. Proti všemu, co ho ztěles??ovalo. Teď jsou tady. Musela otevřít oči.

Rozhlédla se, ze všech stran sem tiše přicházeli elfové a mágové z okolí. Všichni skládali kytice na oltář a prosili za ochranu svých blízkých. Potom přelétli pohledem ostatní příchozí. Někteří se znali.

Zvláštnost těchto setkání byla, že nikdo kromě ní nevěděl přesně, kdo do řádu patří. Jen ona měla přehled o všech a to byla její tajná zbra?? proti zrádcům. Nikdy nedostihnou všechny. Už byla klidnější. Vstala a pohlédla do očí svým nejbližším. Najednou k ní doběhl udýchaný posel ,,Lien, chytli je !!! Chytli výpravu na jezeře, má je Hogart ! Nevím jestli vydrží mlčet.“ Upadla na schody k oltáři a těžce oddychoval. Mezi přihlížejícími se ozvaly vystrašené hlasy. Oči všech se upřeli na Lien. Stála u oltáře a hleděla na posla ležícího na schodech. ,,A mám ti věřit?“ zeptala se a pomohla mu vstát. Vytřeštil na ni oči, ale ona se na něj stále tázavě dívala. ,,Přísahám, při všem, co je mi na světě drahé, viděl jsem to !!!!“ jeho pohled byl až zoufale upřímný.

,,Věřím ti!“řekla mu a obrátila se k ostatním ,,Připravte zbraně i kouzla!!! O půlnoci vyrazíme!!!“

Dav se rozešel. Bylo slyšet tiché mumlání, hluk otevíraných skrýší  a cinkání talismanů. Lien se také připravovala, ačkoliv se jí v tom  ostatní snažili zabránit. Nechtěli riskovat, že ji ztratí. Vysvětlila jim, že se nehodlá skrývat.

Když se měsíc tyčil nad lesem a ve vesnici odbíjela půlnoc, z lesa se tiše vynořili členové řádu

 Antis. Jako vánek se proplétali mezi poli a potoky směrem k pevnosti Elurn. Pevnost zrádce Hogarta. Velký temný hrad, obehnaný pevnou,vysokou zdí. A bráněný spícími strážemi.

Asi  dvacet elfů a mágů se  plížilo kolem nich.

,,Taková velká pevnost… a stráže si tu pokojně sní. A to všichni!!!“ zakroutil hlavou  Tinuil, jeden z Lieniných nejbližších přátel. Tiché krůčky záchranné výpravy však někdo zaslechl.

Jeden strážný,  který měl špatné spaní se probral a bystrým zrakem kontroloval hradby. Najednou si všiml pomalinku postupující skupiny necelých dvacet kroků od něj. Pomalu se zdvihl a přiblížil se k nim. Už se chystal napadnout posledního chodce, když vtom se otočil mág stojící vedle Lien a vymrštil proti němu ohnivou kouli. Odletěl asi třicet metrů daleko a zůstal ležet.

,,To jsi nemusel.“ ??ekla mu s úsměvem Lien  a popošla k soše Hogarta. Vrhla po ní nenávistný pohled a pokračovala v postupu u zdi. Ostatní ji následovali. V pevnosti se  orientovali víc než dobře-kdysi tam měli zvědy, kteří jim obstarali velmi detailní mapy hradu, takže vězení našli  raz dva.

Jejich přátelé byli uvězněni až v té nejhlubší kobce tmavého vězení. Byli to elfové. Když si povšimli neobvykle velké skupiny, vyrazili k mřížím a radostně zavýskli. Lien stačil jediný pohled na zámek a chvilka soustředění a byli volní. ? ťastně se vítali se známými a nevnímali to,co mágové. ? lo to nějak snadno a to nebylo dobré znamení. Lien, která si toho byla také vědoma, je raději vyvedla z vězení ven.

Tam je čekalo velké a nepříliš příjemné překvapení. Vojáci. Ale kolik! V jejich čele stál s posměšným úšklebkem ve tváři Hogart. Pronesl k nim triumfální větu ,,Lapeni v mé pasti. Už nemáte šanci!!“

,,??íká kdo? Zakřičel odbojně Tinuil. Vojáci se rozesmáli  a to mu bylo dostatečnou odpovědí. Otočil se  k Lien a kývl na ni. I ostatní věděli, co mají dělat. Bojovat!!!

Rychlostí, kterou by se vyrovnali blesku vytáhli meče, napjali luky a připravili se na použití kouzel.Vojáků bylo dost. To si zřejmě uvědomoval i Hogart  a se spokojeným výrazem se odplížil za ně. To ovšem Lien značně rozlítilo ,,Copak Hogarte, bojíš se, abys nepřišel o svou zrádcovskou tvářičku?Necháš bojovat své vojáky a sám se budeš držet v pozadí?“

Jeho vojáci trochu znejistěli a ohlédli se po svém vůdci. Členové Antis se rozesmáli.

Lien promluvila vůdčím hlasem ke zmateným nepřátalům.

,,Jen se na něj podívejte, zřejmě se bojí, že bychom vás mohli porazit a tak si zalezl jako zbabělá krysa někam, odkud by mohl utéct. To je odvaha!!! Toho vy posloucháte a následujete?

Klaním se před vaší hrdostí, obdivuji, že to snese!!!“

V očích vojáků už nebyl zmatek, kraloval vztek. Vždyť má pravdu, křičelo jejich svědomí a Hogartem uražená pýcha se drala na povrch.Ten byl zjevně ustrašeně překvapen, když se jeho meče obraceli proti jeho hrdlu. Marně se pokusil dát příkaz k boji. Nikdo ho neposlouchal. Zkusil ještě útěk, ale ten skončil v silných rukách jeho někdejší osobní stráže. Vojáci byli čestní muži, naštěstí pro řád. Nebyli ani pomstychtiví, ale znechucení z jejich bývalého pána bylo hodně hluboké.Ale jinak se na svět začali dívat jinýma očima.Elfy,mágy a zachráněnou výpravu nechali v klidu odejít. Vládu nad pevností Elurn i všemi ostatními převzal bývalý kapitán Hogartových vojsk Taurin. Hogarta samotného nechali na malém ostrůvku uprostřed nekonečně hlubokého jezera Tarlam.

Od té doby žili Elurnští a Antis v míru a udržovali přátelství a tak se   v lesích Tempiru mohla znovu konat shromáždění  elfů i čarodějů.

Jistě, oni věděli, že je to jen ,,ticho před bouří“.Zase přijdou problémy, ale dokud tu nejsou, ať je klid!!!!

 

 

 

O autorovi

V řádu Antis

Nad lesy Tempiru se snášela tma. Obyvatelé šťastných vesniček poblíž spokojeně zasedali k večeři. Klidní, plní bezelstné lásky ke světu. Jedna duše se však neúčastnila obecného radování. Dívka. Proplétala se tiše a obezřetně mezi stromy a v očích jí rostl odlesk obav. Měla namířeno k samému srdci lesa, na tajné shromáždění. Přestože nikde nezapraskala ani větvička, věděla, že není sama. Nezastavovala se. Cítila je všude kolem sebe. Své přátele. Bytosti kouzel.

Když dorazila na posvátnou mýtinu, položila na oltář kytici levandule, šalvěje a rozmarýnu. Doufala, že jí pomohou zbavit se zlých démonů. Klečela před oltářem a vnímala, jak se k ní blíží ostatní. Znovu s ní otřásli starosti. Tím, že se tu schází je vystavovala značnému nebezpečí. Tento les nebyl tak pokojný, jak se na první pohled mohlo zdát, ona znala jeho tajemství, a proto se stávala terčem mnohých útoků. Nejen lidé, ale i stvoření zla ji byli odhodláni zničit. A všechny kolem ní. Ale ti ji chtěli pomoci.

??ád Antis, v jehož čele stála, bojoval proti zlu. Proti všemu, co ho ztěles??ovalo. Teď jsou tady. Musela otevřít oči.

Rozhlédla se, ze všech stran sem tiše přicházeli elfové a mágové z okolí. Všichni skládali kytice na oltář a prosili za ochranu svých blízkých. Potom přelétli pohledem ostatní příchozí. Někteří se znali.

Zvláštnost těchto setkání byla, že nikdo kromě ní nevěděl přesně, kdo do řádu patří. Jen ona měla přehled o všech a to byla její tajná zbra?? proti zrádcům. Nikdy nedostihnou všechny. Už byla klidnější. Vstala a pohlédla do očí svým nejbližším. Najednou k ní doběhl udýchaný posel ,,Lien, chytli je !!! Chytli výpravu na jezeře, má je Hogart ! Nevím jestli vydrží mlčet.“ Upadla na schody k oltáři a těžce oddychoval. Mezi přihlížejícími se ozvaly vystrašené hlasy. Oči všech se upřeli na Lien. Stála u oltáře a hleděla na posla ležícího na schodech. ,,A mám ti věřit?“ zeptala se a pomohla mu vstát. Vytřeštil na ni oči, ale ona se na něj stále tázavě dívala. ,,Přísahám, při všem, co je mi na světě drahé, viděl jsem to !!!!“ jeho pohled byl až zoufale upřímný.

,,Věřím ti!“řekla mu a obrátila se k ostatním ,,Připravte zbraně i kouzla!!! O půlnoci vyrazíme!!!“

Dav se rozešel. Bylo slyšet tiché mumlání, hluk otevíraných skrýší  a cinkání talismanů. Lien se také připravovala, ačkoliv se jí v tom  ostatní snažili zabránit. Nechtěli riskovat, že ji ztratí. Vysvětlila jim, že se nehodlá skrývat.

Když se měsíc tyčil nad lesem a ve vesnici odbíjela půlnoc, z lesa se tiše vynořili členové řádu

Antis. Jako vánek se proplétali mezi poli a potoky směrem k pevnosti Elurn. Pevnost zrádce Hogarta. Velký temný hrad, obehnaný pevnou,vysokou zdí. A bráněný spícími strážemi.

Asi  dvacet elfů a mágů se  plížilo kolem nich.

,,Taková velká pevnost… a stráže si tu pokojně sní. A to všichni!!!“ zakroutil hlavou  Tinuil, jeden z Lieniných nejbližších přátel. Tiché krůčky záchranné výpravy však někdo zaslechl.

Jeden strážný,  který měl špatné spaní se probral a bystrým zrakem kontroloval hradby. Najednou si všiml pomalinku postupující skupiny necelých dvacet kroků od něj. Pomalu se zdvihl a přiblížil se k nim. Už se chystal napadnout posledního chodce, když vtom se otočil mág stojící vedle Lien a vymrštil proti němu ohnivou kouli. Odletěl asi třicet metrů daleko a zůstal ležet.

,,To jsi nemusel.“ ??ekla mu s úsměvem Lien  a popošla k soše Hogarta. Vrhla po ní nenávistný pohled a pokračovala v postupu u zdi. Ostatní ji následovali. V pevnosti se  orientovali víc než dobře-kdysi tam měli zvědy, kteří jim obstarali velmi detailní mapy hradu, takže vězení našli  raz dva.

Jejich přátelé byli uvězněni až v té nejhlubší kobce tmavého vězení. Byli to elfové. Když si povšimli neobvykle velké skupiny, vyrazili k mřížím a radostně zavýskli. Lien stačil jediný pohled na zámek a chvilka soustředění a byli volní. ? ťastně se vítali se známými a nevnímali to,co mágové. ? lo to nějak snadno a to nebylo dobré znamení. Lien, která si toho byla také vědoma, je raději vyvedla z vězení ven.

Tam je čekalo velké a nepříliš příjemné překvapení. Vojáci. Ale kolik! V jejich čele stál s posměšným úšklebkem ve tváři Hogart. Pronesl k nim triumfální větu ,,Lapeni v mé pasti. Už nemáte šanci!!“

,,??íká kdo? Zakřičel odbojně Tinuil. Vojáci se rozesmáli  a to mu bylo dostatečnou odpovědí. Otočil se  k Lien a kývl na ni. I ostatní věděli, co mají dělat. Bojovat!!!

Rychlostí, kterou by se vyrovnali blesku vytáhli meče, napjali luky a připravili se na použití kouzel.Vojáků bylo dost. To si zřejmě uvědomoval i Hogart  a se spokojeným výrazem se odplížil za ně. To ovšem Lien značně rozlítilo ,,Copak Hogarte, bojíš se, abys nepřišel o svou zrádcovskou tvářičku?Necháš bojovat své vojáky a sám se budeš držet v pozadí?“

Jeho vojáci trochu znejistěli a ohlédli se po svém vůdci. Členové Antis se rozesmáli.

Lien promluvila vůdčím hlasem ke zmateným nepřátalům.

,,Jen se na něj podívejte, zřejmě se bojí, že bychom vás mohli porazit a tak si zalezl jako zbabělá krysa někam, odkud by mohl utéct. To je odvaha!!! Toho vy posloucháte a následujete?

Klaním se před vaší hrdostí, obdivuji, že to snese!!!“

V očích vojáků už nebyl zmatek, kraloval vztek. Vždyť má pravdu, křičelo jejich svědomí a Hogartem uražená pýcha se drala na povrch.Ten byl zjevně ustrašeně překvapen, když se jeho meče obraceli proti jeho hrdlu. Marně se pokusil dát příkaz k boji. Nikdo ho neposlouchal. Zkusil ještě útěk, ale ten skončil v silných rukách jeho někdejší osobní stráže. Vojáci byli čestní muži, naštěstí pro řád. Nebyli ani pomstychtiví, ale znechucení z jejich bývalého pána bylo hodně hluboké.Ale jinak se na svět začali dívat jinýma očima.Elfy,mágy a zachráněnou výpravu nechali v klidu odejít. Vládu nad pevností Elurn i všemi ostatními převzal bývalý kapitán Hogartových vojsk Taurin. Hogarta samotného nechali na malém ostrůvku uprostřed nekonečně hlubokého jezera Tarlam.

Od té doby žili Elurnští a Antis v míru a udržovali přátelství a tak se   v lesích Tempiru mohla znovu konat shromáždění  elfů i čarodějů.

Jistě, oni věděli, že je to jen ,,ticho před bouří“.Zase přijdou problémy, ale dokud tu nejsou, ať je klid!!!

O autorovi

Naši partneři

MFantasy na Facebooku