PragoFFest vznikl rozšířením původního Pragoconu o program GameFFestu, proto se může pochlubit obrovskou hernou s množstvím nejrozmanitějších her. „Ani specializované herní akce nenabízejí tolik možností si zahrát a v šíři od deskovek, kartiček přes RPG, figurky až po hudební, počítačové a konzolové hry,“ řekl k programu hlavní organizátor PragoFFestu Václav Pravda. „PragoFFest mimochodem bude premiérovou akcí pro novou konzoli Playstation Vita,“ dodal.

Loni bylo na PragoFFestu k vidění celkem přes 530 pořadů, včetně turnajů. „Tlačíme na neustálé zvyšování kvality a pestrosti, rušení výplňových pořadů a projekcí, výběr mezi přednášejícími a rozvoj spolupráce s novými. PragoFFest tedy nabízí opravdu velký a pestrý výběr pro každého. Pro ročník 2012 plánujeme kolem 500 pořadů,“ uvedl Pravda, který vede celou sérii Festivalů fantazie.

Počet návštěvníků by měl oproti minulým ročníkům stoupat. „PragoFFest 2010 navštívilo 830 fanoušků, PragoFFest 2011 už 1390 fanoušků. Letos očekáváme 1600 fanoušků, a ač bezvěrci, modlíme se za víc, protože zvýšené DPH, zvýšený nájem a zvýšené ceny dalších vstupů jsou hrozivé,“ sdělil Pravda.

Výhodou PragoFFestu je snadná dostupnost pro v Praze bydlící a studující a pro ty, kteří mají mezi nimi přátele, takže u nich mohou přespat. Kromě her všeho druhu a jejich výuky, prodeje a turnajů o ceny se pro rok 2012 chystá bohatý program, řada vylepšení organizace a další novinky.

Jednotlivé programové linie budou opět připraveny zejména pro fanoušky Dračího Doupěte a dalších her na hrdiny, seriálů a filmů Harry Potter, Pán prstenů, Star Trek, dalších nových i známých seriálů, upírů a dalších nočních tvorů všech seriálů a knih, mangy a anime a Japonska a mnoha dalších témat.

Videoreport z PragoFFestu 2011

Další informace na www.pragoffest.cz a www.gameffest.cz.

Ondřej Páleník

Ondřej Hawk Páleník, šéfredaktor MFantasy.

Related posts:

1. Co nového na conové scéně: PragoFFest (PR) Václav Pravda Ano, není to tak úplně novinka, to je...
2. Advík 2008 – program Nedá se svítit. Nedá se tomu uniknout. Třetí ročník Anime...
3. PARCON 2011 – PROGRAM Program Parconu 2011 je již teď dvojnásobný proti předchozím třem...

Svět

Každý kontinent a větší státní celek je popsán tak, aby si hráči i vypravěč udělali základní představu o oblasti a jejích obyvatelích a zároveň měli dost prostoru pro vlastní invenci. Pouze si myslím, vzhledem k původu hry, že mohlo být Rakousko-Uhersko zpracováno podrobněji, samozřejmě hlavně české země. O těch tam pochopitelně zmínka je, hlavně o Praze jakožto hlavním městě černé magie a nekromancie. Na druhou stranu je hra zaměřena na Britské impérium, takže to není ani taková výtka jako spíš návrh. Později bych nějaký modul ze Střední Evropy rozhodně ocenil. Co mi však opravdu vadilo byla naprostá absence jakékoliv časové osy a případný náhled do blízké budoucnosti světa.

Systém

Příběhy Impéria „běží“ na americkém systému FUDGE, který byl prověřen hráči po celém světě. Proto odpadly mé obavy, že nadějně vypadající Příběhy Impéria srazí na kolena nepoužitelný nebo nevyvážený systém. Myslím, že všichni si pamatují vydání Dračího doupěte plus, které ukázalo, že některé experimenty šité horkou nití se prostě nevyplácejí.

Herní systém je opravdu velmi jednoduchý, v publikaci zabírá necelých dvacet stránek. Přibližně stejný počet má i pasáž, zabývající se tvorbou postav, ta navíc nabízí sedm rozmanitých charakterů na ukázku, se kterými se dá rovnou hrát. Rozhodovacím mechanismem jsou, jako ve většině RPG, kostky. Příběhy Impéria používají šestistěnné FUDGE kostky. Ty se od obyčejných liší absencí čísel, místo nich se na kostce nachází dvakrát symbol plus, dvakrát mínus a dvákrát nic jakožto nula. Samozřejmě není nutností takové kostky pořizovat – sami autoři v publikací zmiňují, že se dá hrát i s kostkami ukradenými z Člověče, nezlob se. To by však byla škoda – ke hře se dají zakoupit speciální tematické kostky, které jsou opravdu stylové a podkreslují celkovou atmosféru hry.

Velmi zajímavým způsobem je řešena magie, hráči zvyklí listovat v herních grimoárech ostrouhají, za to na své si přijdou ti s fantazií. Každé kouzlo je jiné, ale rozhodně neočekávejte vrhání ohnivých koulí, magie je zde mnohem komornější, což není zápor, právě naopak – velmi to prospívá prostředí. Systém jako takový tedy hodnotím kladně, ale spíše ve smyslu, že byl vhodně vybrán a upraven.

V případě, že vás z nějakého důvodu prostředí omrzí, nic vám nebrání hrát s dodanými pravidly v jiném – systém je velmi variabilní a není problém s ním hrát viktoriánskou anglii či Star Wars.

Podpora

Internetová podpora hry je obstojná, autoři na RPG fóru odpovídají rychle,  jsou založená i vlákna, jejichž úkolem je dále rozvíjet herní prostředí.

Z oficiálních stránek si můžete stáhnout i zjednodušenou verzi v PDF, která je osekaná o některé zajímavé pasáže.

Ke hře vyšel i krátký trailer, je ke shlédnutí na Youtube.com.

Závěr

Koupě Příběhů Impéria se vyplatí z mnoha důvodů. Když pominu světské a nesporně hříšné motivy jako podpěrku pro kratší nohu u stolu, zhodnotíte vložené peníze hned několikrát. Získáte jednoduchý a variabilní RPG systém, skvělé prostředí a spoustu užitečných informací, které můžete využít.

Jan Belanský

Related posts:

1. Recenze Rukověti mága – rozšíření k české RPG hře Příběhy Impéria Rukověť mága je prvním rozšířením Příběhů Impéria, jejichž recenzi jste...
2. Další příběhy E.F. Přinášíme vám informace o novém projektu JFK fans, díky kterému...
3. Další příběhy E.F. začínají! Dnešním dnem odstartoval projekt nazvaný Další příběhy EF, o kterém...

Co jsou to hry na hrdiny?

Hry na hrdiny jsou stolní hry, ale od ostatních se liší tím, že se při nich více vypráví a zapojuje fantazie. Mají pozitivní vliv na rozvoj sociálních dovedností, komunikace a představivosti. Skupina hráčů se tak přenáší do fiktivního prostředí a jeden z nich – Vypravěč, pro ostatní připravuje příběh. Každý z hráčů (kromě Vypravěče) ovládá nějakou smyšlenou postavu v příběhu a reaguje jak na jednání postav ostatních hráčů, tak na vývoj děje předkládaného Vypravěčem. Pro podrobnější informace vám doporučuji wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hra_na_hrdiny

První dojem

Poštou mi přišel skvost v tvrdých deskách vytištěný na kvalitním křídovém papíře. Tak dobře vyvedenou příručku jsem vídal jen u cizojazyčných publikací. První hodinu jsem knížkou jenom listoval, abych si prohlédl ilustrace a odolával pokušení si přečíst flavor texty, kterými začínala každá kapitola. Při nahlédnutí do obsahu mě zaujal fakt, že samotný systém zabírá oproti jiným hrám jen zlomek celé knihy a naopak velký prostor je věnován tomu jak vytvořit plastickou postavu, dobře ji hrát a mít kvalitní příběh.

Oč jde?

V českých podmínkách se při recenzi nového tištěného RPGčka nelze vyhnout srovnání se zavedeným Dračím Doupětem a jeho mladším bratříčkem – Pluskem. Klasický „dračák“ byl založený na spoustě hodů s velkým množstvím kostek. Plusko se poučilo a používá jenom hody K6, na druhou stranu proslulo vražedným množstvím tabulek, spoustou chyb a následných errat (=oprav a dodatků). Takže ani jeden z těchto dvou systémů bych neoznačil za ideální. V Plusku je vidět velký pokrok co se týče tvorby postav a příběhu (viz. charakterník a podobně). V později vydaném Bestiáři jsou úvodní texty nejkvalitnější v celé hře vůbec. A co to má všechno společné? Tvůrce Bestiáře a zásadních pasáží v Pravidlech pro hráče v Dračím doupěti plus je stejný člověk, který vydal i Střepy snů – Matouš Ježek. V celé hře je vidět silné zaměření na příběh – hra je více o vyprávění než o hodech kostkou. Ty přicházejí na řadu tehdy, když se dostanou dvě strany do nějakého konfliktu. Kladem tohoto konceptu je plynulost děje. Nehrozí vám, že se zaseknete nad tabulkami a budete počítat únavu a naložení postav, nebo složitě kalkulovat, kdo co unese, či jak moc to danou činnost ovládá. V jedné z kapitol jsou dokonce podrobně popsány různé způsoby vyprávění, přes lineární až po retrospektivní. Hra tak poskytuje velké množství prostoru pro různé experimenty a přibližuje se tak k filmovým dílům, což je ve Střepech snů stále zdůrazňováno. Toto považuji za výrazný vstřícný krok vůči veřejnosti, která má hráče RPG her povětšinou za podivínské geeky, studenty matfyzu (bez urážky), nebo zakrnělé děti. Absence vazby na tolik oblíbené fantasy prostředí hru otevírá i lidem, kteří elfy považují za gaye a trpaslíky za humorné zahradní ozdoby.

Co přinášejí Střepy snů nového?

Celá kniha je napsaná poměrně čtivě a obsahuje dost příkladů jasně ilustrujících fungování celé hry. Krom toho obsahuje i několik návrhů na postavy a herní prostředí pro lenivé Vypravěče. Na rozdíl od ostatních v České republice vydaných RPG her popisuje zcela jasně fungování hry i úplnému nováčkovi. Varuje jej před typickými neduhy, kterých se začátečníci dopouštějí, popřípadě řeší jak se vyhnout konfliktům, které by se přenesly z herní roviny do reality (či naopak). Docela mě však překvapila formulace, že bez hráčova souhlasu nemůže postava zemřít. Je samozřejmě pochopitelná – předchází tomu, že bude (mrtvá) půlka herní skupiny přihlížet, jak živí dorážejí Cthullhu, nebo podobnou zrůdu. Na druhou stranu hra ztrácí onu hazardní atmosféru, kterou vyvolává hod na každou nebezpečnou situaci. Přežiju? Přizabije mě to? Jaké šance mám s osmi životy? Tím jsem nakousl další část – zapisování životaschopnosti postav. Ta je vyřešena tak elegantně, že umožňuje hrát prakticky nezranitelného Achilla, boha, ducha, zombii či cokoliv, co vás napadne. Můžete hrát béčkovou zombie akci, nebo Lovercraftovský horor, kde se postavy pomalu, ale o to jistěji blíží k hranicím totálního šílenství. Jedna z variant pro pokročilé hráče dokonce umožňuje hrát bez Vypravěče. Tento koncept jsem bohužel zatím nezkusil, ale moc se na něj těším.

Variabilita

Už jsem zmiňoval škálu prostředí, kde se dají Střepy snů hrát. Stejná variabilita platí i pro žánr. Není problém si zahrát hru ve stylu Solaris, Alien (i za Aliena:-)), Beverly Hills 90210, Stargate, Sabrina mladá čarodějnice, Pokémon, Star Wars, Noční můra v Elm street, Horizont události… takto bych mohl pokračovat do nekonečna. Ti z vás, kteří jsou na poli her na hrdiny trošku zkušenější jistě namítnou, že to není zase tak velká revoluce. Máme tu FATE, GURPS a podobné hry, které umožňují více než jedno prostředí a žánr. Teď však přichází velké ALE. Když srovnám základní příručku ke GURPS se Střepy snů, tak zjistím, že je mnohem tlustší. Obsahuje strašlivé množství pravidel. A má obrovské množství různých příruček, počínaje hrou ve středověku, po Star Trek. Nehledě na to, že je nemůžete legálně sehnat v češtině a vázané. U Střepů si koupíte jednu (ano JEDNU) příručku, přečtete si ji a můžete hrát.

Pro koho Střepy snů jsou a pro koho ne?

Máte rádi vyprávění o příbězích postav, o jejich radostech a strastech? Nezajímá vás až tak detailně, jestli jste skřety zabíjeli deset nebo dvanáct kol? Nepotřebujete vědět, jak a kdy se vyráběly saracénské šavle? Pak je to hra pro vás. Samozřejmě nic vám nebrání hrát historicky přesně například v období Husitů. Když si je Vypravěč i ostatní hráči nastudují dobře, jde tuto hru považovat i jako edukační nástroj. Historičtí, fyzikální a matematičtí pedanti budou pravděpodobně zklamáni a budou nuceni si vytvořit vlastní „dokonalé“ prostředí, nebo i je převést z již existujících her. Stejně tak si na své nepřijdou milovníci hexového papíru a složitých zbrojních tabulek propočítávajících všechny možné aspekty střelby(absurdity jako přesný rozptyl brokovnice, počet broků a podobně).

Přístup autorů

Toto je na první pohled nedůležitá věc, ale považuji ji za tolik zásadní, že ji zmínit musím. Ať už se zeptáte na RPGfóru, nebo na oficiálním webu Střepů snů, dostanete rychlou a vyčerpávající odpověď. Je vidět, že Ježek a jeho tým si za svým dílem stojí a snaží se jej udělat po všech stránkách co nejlepším. Dotazů dle mého názoru není moc (řekl bych, že je to dáno jasností pravidel), ale asi je na hodnocení příliš brzy.

Závěrem

Střepy snů mě nadchly. Koncept, herní mechanismy, příručku, cenu a další aspekty můžu zatím hodnotit pouze kladně. Hlubší mechanismy, hlavně co se týče vývoje postav, asi odhalí až delší seriálové hraní.

Jan Belanský

Related posts:

1. Recenze Rukověti mága – rozšíření k české RPG hře Příběhy Impéria Rukověť mága je prvním rozšířením Příběhů Impéria, jejichž recenzi jste...
2. Mlok 2011: o budoucnost české sci-fi se bát nemusíme Mlok 2011 Jiřina Vorlová (editorka) Mlok už je opravdovou tradicí...
3. Příběhy Impéria – recenze Ještě donedávna patřily Příběhy Impéria do rozmanité rodiny RPG her...

2005

Vývojář: Lionhead Studio

Vydavatel: Microsoft Games Studio

Trochu opožděně píši recenzi na tohle RPG od Lionhead Studios. Zkušenému a znalému hráči počítačových her je již jasné, že za tímto dílkem stojí Peter Molyneux, modla herního světa, génius počítačového hraní. Tím však býval spíše na počátku digitálního věku. Díky hrám Populous a Syndicate nebo Theme Park se stal slavným a bohatým. Založil vývojářské studio Bullfrog a později Lionhead. Odsud se nám ne zas tak dávno dostala do rukou strategie Black & White, která Peterovi zajistila ještě větší úspěch. Pohádka?

Fable je pohádka. Naštěstí tedy ne o Molyneuxovi, ale promyšlená fantasy pohádka ze světa Albion. V této hře se vžijete do role anonymního chlapce, abyste se nakonec stali legendárním hrdinou. Ale než se jím stanete, musíte si projít pár velmi jednoduchých úkolů. Až najdete dárek pro svou sestru, atmosféra poklidného přímořského letoviska se dost krutě změní. Vaši vesnici přepadli bandité, pobili všechny kolem a vaši malou sestru unesli. Vy jste se hrdinsky schovali za kámen. Naneštěstí se i vás jeden bandita rozhodne zabít, ale budete zachráněni tajemným mágem Mazem, který vás odvede do Gildy hrdinů.

Poté, co se v Gildě naučíte zacházet s mečem, lukem a magií, se pustíte do prvního úkolu. Ten si musíte vzít z úkolové desky, což je taková mapa Albionu uprostřed Gildy. A pak hurá do boje. Nutno ovšem říci, že souboje nejsou zrovna to, na co by Fable mohlo být hrdé. Máte možnost zaměřit se klávesou na jednoho protivníka, ovšem v tom případě naprosto zmizí jakákoliv přehlednost v okamžiku, kdy proti vám stojí více nepřátel a to bude většinou. Nikdo vás samozřejmě nenutí uzamčení používat a já ho taky nepoužíval.

Zbraní je opravdu dostatek. Začínáte s tím, co jste vyfasovali v Gildě, tedy železný meč, dubový luk (nebo kuši) a základní kouzlo, blesky. S mečem toho moc nevykouzlíte, můžete s ním blokovat nepřátelské výpady, ale spíše je lepší se odkutálet pryč. S lukem se můžete změnit na přímý pohled, následně „zazoomovat“ a trefit banditu přímo do hlavy (což je efektně vyobrazeno). Později máte možnost si nakoupit lepší zbraně z lepšího materiálu a naučit se lepší kouzla. Za kouzla ovšem neplatíte penězi, ale zkušenostmi. Ty však nedostáváte automaticky (jako všude jinde), ale vždy, když zabijete svého protivníka, vykutálí se z něj takové zelené chuchvalce, které musíte sbírat. Nebo podržíte SHIFT a zkušenosti se k vám přitáhnou sami. Mimo kouzel, kterých je kolem čtyřiceti, si za zkušenosti vylepšujete fyzičku (konkrétně fyzickou sílu, zdraví a odolnost) a obratnost (přesnost, rychlost a jakousi společenskou obratnost). Každou vlastnost si můžete vylepšit až na sedmou úroveň, kouzla pak na čtvrtou.

Příběhová linie je naprosto lineární, a to i přes revoluční možnost hrát za klaďase nebo záporáka. Pokud se budete chovat dobře, lidé vás budou obdivovat. Budete-li zlí, budou se vás bát a utíkat před vámi. Revoluční tato volba však není. Byla použita v nedávné hře od Lucas Arts Star Wars: Knights of the Old Republic II nebo už kdysi dávno ve Falloutu, ale to jen tak na okraj. Dále se pak nemůžete procházet kde chcete, ale musíte chodit jen po vyznačených stezkách. Navíc je království Albion dost malé.

Teď se zmíním o grafice. Ta je úžasná tehdy, když máte opravdu silný stroj. Ale i když ne, tak to stejně stojí za to. Po nebi se prohánějí mraky, lokace jsou barvité až pohádkově a hrdinovy se objevují s přibývajícími roky a souboji jizvy na tváři. Vaše nohy vás dovedou do Temného hvozdu, na mořské pobřeží a budete se prohánět po ledových pláních severu. Molyneux slíbil, že společně s vámi budou stárnout i ostatní obyvatelé Albionu. Bohužel (ale občas také bohudík) se tak neděje. Do školy chodí stále ty samé děti jako před třiceti lety a vaše žena vypadá úplně stejně jako v době, kdy jste měli svatbu, zatímco z vás už je šedesátiletý šedivý děda.

Minihry jako svatba jsou právě oním kořením Fable. Pokud zrovna nezachraňujete svět nebo nehledáte své rodinné příslušníky, můžete se například zabavit rybolovem, nakopáváním kuřat, hraním různých her, skupováním domů, opíjením se v hospodě či dvořením se dívkám (a některým chlapcům). Pokud se některé zalíbíte, objeví se nad její hlavou srdíčko. Pak stačí dávat dárečky či se mile usmívat a je vaše. Další krok je svatební prsten a jste v tom. Také je tu ale možnost se rozvést, a dokonce i víckrát oženit (vždy ale v jiném městě). Na tomhle poli Fable suverénně válcuje všechno ostatní.

A další velkým kladem Fable je hudba. Grandiózní symfonie nádherně dokreslují atmosféru hry a vás tak mnohem více vtahují do příběhu. Nemám k ní žádné výhrady, je prostě dokonalá.

Fable je pohádka a budete-li jej tak brát, tak si ho určitě vychutnáte. Nečekejte zázraky. Nehledejte hlubší význam. Chcete-li si oddechnout, je Fable dobrá volba. Já jsem byl spokojen.

80 %

Gem Signor

Jakub Šinko

Related posts:

1. Fantasy News: Fable III už aj na PC! Ponorte sa znovu do sveta Albionu! Dnešné Fantasy News sa budú niesť v duchu počítačových hier. Prelom...
2. Heroes of Might and Magic V – Návrat Krále The Story Při prvním spuštění (a překvapivě i při dalších)...
3. Hereos of Might and Magic V – preview Heroes of Might & Magic V „Černý drak porazí Titána...