Po úspěchu prvního románu o největším německém hrdinském eposu se Torsten Dewi a Wolfgang Hohlbein pustili do další aktualizace nesmrtelného mýtu.

Nevím, jestli je to tím, že tentokráte neměli autoři pocit, že jim původní legenda „svazuje ruce“, ale druhý díl série „Nibelungové“ je dobrý… opravdu dobrý. Všechny chyby, které jsem vyčítala prvnímu dílu, byly odstraněny. Což si nedovedu vysvětlit jinak, než že držet se prostě nějakého schématu příběhu ani jednomu z autorů nevyhovuje.

Druhý díl totiž nemá s původní „Písní o Nibelunzích“ nic společného a je zcela smyšlený. Na příběh navazuje životem Sigurda – syna Siegfrieda a Krimhildy, který je vychováván jako nástupce islandského trůnu. Elsa ho vede k lásce k četbě a Gernot k tomu, aby byl spravedlivý a uvažoval vždy s jasnou hlavou. Přestože je obklopen přáteli, zatouží po dobrodružství a i přes zákaz svých „rodičů“ Island opustí. Jeho krev se prostě nezapře.

Když hrdina netrpí touhou vám vše vnucovat dvakrát

Příběh je vyprávěn svižně. Rychle plyne kupředu, i když jste svědky třeba jen Sigurdovy bitky v hospodě. Nemáte pocit, že stojíte na místě a jen je vám dokola opakováno něco, co už dávno víte. Když hrdina na něco přijde, netrpí touhou vám to znovu vnucovat, když už jste to jednou odhalili společně s ním. Děj značně oživují i četné (smysluplné!) dialogy, které nejsou jen planým babským tlacháním, ale sunou příběh po jeho linii kupředu. S popisy se často šetří a ustupují akci. Občasné filosofování vás neunaví, protože je do příběhu vkládáno s rozvahou a jen do míst, kde najde uplatnění.

Charakterů je zde mnohem více než v předchozím dílu a na většině z nich si najdete něco, co vás zaujme. Rozhodně to není jen přehlídka černých nebo bílých postav, které mají od začátku do konce dány svou roli. Konečně zde autoři udělali i prostor pro vývoj postav, jehož absenci v předchozím dílu považuji za největší slabinu. Nelze říci, že by tento vývoj byl vždy uspokojující, ale je tam.

Zde mi nezbývá než politovat hlavního hrdinu Sigurda. Je synem svého otce, ale díky výchově, jíž se mu dostalo, není tak prchlivý, dělá (ve většině případů) uvážlivá rozhodnutí a není ani zdaleka tak zpupný. I přesto, že se chová čestně a naslouchá radám starších a moudřejších…, situace ho donutí přihlásit se opět o své dědictví – Xanten. A přestože tam najde vše, po čem jeho srdce toužilo, zdá se tato cena málo. Sigurd se stále zaříká oním magickým slovem „osud“. Otázkou ale zůstává, zda to není jen pokus o omluvu své vlastní umíněnosti. Hrdina se pravdu dozví záhy a zjistí, že jediné chybné rozhodnutí si může vyžádat vše, na čem jste do té dobry dřeli.

Pomsta bohů, surovost a výsměch hrdinovi

Příběh se opět snaží dělat čest starým eposům, kde hrdiny nikdo nešetřil a tresty za jejich provinění bývaly nezřídka nepřiměřené. Bohové jsou zkrátka hadi – a ti se nedráždí bosou nohou… Přesto mě ke konci příběh poněkud překvapil svou „brutalitou“. Ano, četla jsem příběhy s mnohonásobně detailněji popsaným násilím, přesto zde bylo něco, co mi na způsobu vyprávění skutečně připomnělo staré eposy a jejich pohled na násilí a týrání lidského těla i duše. V tom, jak autoři volili jednoduchá slovní spojení, byla jistá surovost a výsměch hrdinovi, který prochází mnohými zkouškami a výsledek jeho snažení je značně nejistý.

Jen mě trochu mrzí, že zde byl Odin vypodobněn pouze jako pomstychtivý bůh. Žádná jeho dobrá vlastnost se příběhem nemihla – jen jeho touha po lidských duších a ničení všeho, když tyto duše uniknou…

Pánové Hohlbein a Dewi si v mých očích napravili reputaci. Stejně tak musím s potěšením konstatovat, že množství tiskových chyb se snížilo na minimum. Snad další díl přinese stejně dobré, ne-li lepší vyprávění.

Autor: Hohlbein, Wolfgang; Dewi, Torsten

Překladatel: Schönová, Zuzana

Nakladatelství: Plejáda

Rok vydání: 2011

Počet stran: 328

Vazba: Pevná

Related posts:

1. Prsten Nibelungů jako román? Zkazit se dá všechno Mladý válečník Siegfried přijde na burgundský dvůr jako kovář, zabije...
2. Pomsta Autor článku: Ardonmay Chtěli jste pokračování, máte ho mít. Pokud...
3. Novicka (Trilogie o černém mágovi: kniha druhá) – recenze Název: Novicka Autor: Trudi Canavan Překlad: Eva Chmurová Nakladatelství: Zoner...

Toto je můj šestý a poslední článek týkající se severské mytologie, pokud vás však toto téma zaujalo a rádi byste se o něm něco více dozvěděli, zde jsem pro vás připravila článek s doporučenou literaturou o severské mytologii. Jedná se jak o knížky naučné tak i některé fantasy či beletristické kousky. Většinu z nich mám ve své vlastní knihovně, takže mohu jedině doporučit.

Základní historické spisy

Edda a Sága o Ynglinzích – Snorri Sturluson
2003, ARGO, 222 str.
Snorri Sturluson (1178/9-1241) zpracoval severskou mytologii, známou také z tzv. Starší nebo Básnické Eddy, do svého druhu učebnice básnické tvorby. Jeho Edda obsahuje shrnutí eddické látky (pod názvem Gylffiho oblouzení), poučení o práci s ustálenými metaforami, typickými pro středověkou poezii (O jazyce básnickém), a v zásadě technický Výčet meter (do tohoto překladu nezahrnutý, protože je v podstatě nepřevoditelný). Gylfiho oblouzení, těžiště Snorriho Eddy, je však vedle Starší Eddy jediným písemným zpracováním eddické mytologie, a proto Snorriho práce daleko přesahuje jeho původní záměr, jímž bylo znovuoživení skaldské poezie. Ve Snorriho zpracování jsou mytologie, představy o podobě, vzniku a vývoji světa, panteon i báje o bozích a bohyních vyloženy systematicky jako odpovědi na otázky fiktivního krále Gylfiho, který se pro vědění o božstvech a jejich moci vypraví až do jejich sídla, do Ásgardu.
Sága o Ynglizích je Snorriho příspěvkem k historickému žánru pevně spjatému se severskou literaturou. Snorri své zpracování napůl bájeslovných příběhů o staroislandských panovnících spojil do souboru Heimskringla, Sága i Ynglinzích je její úvodní část.

Edda
2004, ARGO, 491 str.
Revidovaný překlad slavného středověkého rukopisu, obsahujícího nejstarší a nejvelkolepější germánské mytické a hrdinské písně. Mytická část vypráví příběhy severských božstev od vzniku světa až po jeho soumrak, např. o moudrém Ódinovi, o zamilovaném Frejovi, o rozlíceném Thórovi, o šlechetném Baldrovi a o proradném Lokim. Hrdinská část pojednává o životech a skutcích lidí, jako byli Sigurd nebo Brynhilda, héroů známých i z německé mytologie a proslavených Wagnerovými operami.

Naučná literatura

Severské mýty – R. I . Page
2007, Levné knihy KMa, 81 str.
Zábavné a občas strašidelné legendy o bozích a bohyních, hrdinech a hrdinkách, příšerách a obrech, přežívají z dob pohanské Skandinávie, a to i přesto, že Seveřané je nebyli schopni zaznamenat písmem. Ódám Thór, Freyja a Loki, Sigurd, Brynhildr a Gudrún jsou ty nejznámější mýtické postavy, které se v těchto příbězích objevují. Odborně i vtipně severské mýty převyprávěl profesor R. I. Page a ukázal při tom, že jsou nositeli komplexních a leckdy si protiřečících tradic. Jen díky těmto starověkým mýtům dnes víme, jak si Seveřané představovali stvoření lidstva či dokonce světa.

Mytologie – bohové, hrdinové, mýty – kolektiv autorů
2007, Slovart, 320 str.
Spolehlivá příručka pro celou rodinu nabízí mýty z celého světa s množstvím informací o náboženství, obřadech a zvycích těch nejzajímavějších kultur. Názorně a podrobně popisuje nejvýznamnější bohy, motivy, charaktery a zpracování mýtů v umění. Přehledně představuje náboženství, věroučné představy, zvyklosti a rituály všech dob a kultur. Bohatě ilustrována s více než 400 fotografiemi a přehlednými mapami.Mýty nejsou jen příběhy z šerého dávnověku, neboť tvoří základy všech kultur v minulosti i v přítomnosti. Jejich vliv je dodnes patrný v našem jazyce, v náboženských představách i zvycích. A věroučné představy i rituály v mnoha částech světa, které jsou těsně spojené s mýty, dodnes určují každodenní život i kulturu.

Encyklopedie mytologie germánských a severských národů – Jitka Vlčková
2006, Libri, 255 str.
Slovník mytologie germánských a severských národů. Knížka se soustřeďuje na rozlehlou geografickou oblast osídlenou v minulosti germánskými kmeny (pevninská Evropa, Skandinávie, Britské ostrovy a Island) a doplňkově se zabývá i Finskem, které do oblasti geograficky náleží. Hesla se zabývají prameny, z nichž se mýty rekonstruují, ale především jednotlivými bohy a mytologickými postavami pro nás podivuhodného a cizího panteonu.

Germánská kniha mrtvých – Kalweit Holger
2003, Eminent, 361 str.
Unikátní dílo o germánských představách a zkušenostech s posmrtným životem je založeno na výkladu starogermánského eposu Edda. Holger Kalweit je prvním badatelem, který podal esoterický výklad tohoto eposu, dříve neprávem považovaného za pouhou knihu legend a bájí.

Runy – David V. Barrett
1998, Ikar, 61 str.
Netradiční kapesní průvodce teorií a praxí věštění z run. Obsahuje detailní rozbory symboliky a významu severských run, různé typy výkladů doplněné příklady a ukázkami nejstarší runové abecedy.

Runy – Bernard King
1996, Votobia, 173 str.
Runy jsou starobylým písmem severu.
Ostré úhly jednotlivých písmen vyrytých do kamene, dřeva či kovu nás uvedou do světa vzdálených předků a pomohou nám odkrýt znalosti a moudrost.

Germánská mytologie – Libuše Spáčilová, Marie Wolfová
1996, Votobia, 133 str.
Mytologie Germánů není tak známá jako mytologie antická, s jejími motivy se však často setkáváme, mnohdy i nevědomky.
Přehledné zpracování se seznamuje s prameny germánské mytologie, popisuje stvoření, uspořádání a zánik světa v představách starých Germánů, pojednává o jejich nevýznamnějších bozích a bohyních, o náboženském kultu i o recepci germánské mytologie v pozdějších dobách.

Severská mytologie pro děti

Kateřina v zemi Ásů - Marcela Košanová
2004, MOTTO, 430 str.
Vydejte se s Kateřinou do země Ásů a prožijte bájné příběhy z Islandu! Čiperná a zvídavá holčička Kateřina se o prázdninách vydává s rodiči na Island do překrásné tajemstvím opředené země, plné ledu a ohně, kolébky obrů, skřítků a moudrých, krásných Ásů,vládců světa a vesmíru.

Beletrie na motivy severské mytologie

Soumrak a prsten – Ivana Vízdalová
2000, Ikar, 224 str.
Zábavně převyprávěné příběhy o bozích i hrdinech severských zemí jsou doplněni tématickými ilustracemi.

Soumrak bohů – Helena Kadlečková
2009, Aurora, 227 str.
České beletristické zpracování dvou islandských rukopisů ze 13. století – sbírky severských a mytologických básní Starší Edda a prozaického převyprávění mytologie od islandského dějepisce Snorriho Sturlusona (Mladší nebo Snorriho Edda). Naše přední nordistka Helena Kadečková přibližuje čtenářům jejich obsah o něco výpravnější, zábavnější a ucelenější formou a zároveň poskytuje představu o prostředí, v němž se tyto mýty a báje rodily. Vyprávění o vzniku a zániku světa, o životě, radostech a strastech bohů, obrů, skřítků i lidí, jež autorka obohacuje barvitými charakteristikami hlavních postav, nabízí čtenářům pohled do svérázného světa staroseverských mýtů.

Fantasy na motivy severské mytologie

Lhář – Jakub Ćwiek

Sérii polského autora Jakuba Ćwieka u nás nedávno začalo vydávat nakladatelství Triton.

Valhala je v troskách. Loki, adoptovaný Odinův syn, patron podvodníků a zrádců, se postaví na stranu triumfujících zástupů Božích. Ve světě, kde se zbloudilá mytologická božstva spolčují s pekelnými démony, jsou jeho služby neocenitelné. Loki se stává andělským klukem pro všechno, alespoň to si archandělé myslí.

Jedná se o trilogii , do češtiny však zatím byly přeloženy jen dva díly.

Valhala – František Novotný

Šestidílný románový cyklus Valhala obsahuje knihy:

1. díl: Dlouhý den Valhaly: Meče a prsten
2. díl: Dlouhý den Valhaly: Vetřelci
3. díl: Další den Valhaly: Dopoledne
4. díl: Další den Valhaly: Odpoledne
5. díl: Konečný den Valhaly: Chlapec s mečem
6. díl: Konečný den Valhaly: Mezi světy

Kateřina Houfková

Related posts:

1. Severská mytologie I – Úvod Co je to mýtus? Pokud se chceme zabývat mytologií jakéhokoli...
2. Severská mytologie III – Yggdrasil Strom života Jasan Yggdrasil představuje v severské mytologii strom života a...
3. Severská mytologie IV – Bohové a bohyně Ve světle večerního ohně jsem vzal klacek a napsal: „Nechť...

Autor:Lovecraft H. P.

Howard Phillips Lovecraft je znám především jako autor hororů, v jeho díle se však mísí mnohem víc: snová poetika, přehlídka tvorů na rozhraní mezi lidským, zvířecím a nadpřirozeným světem, cynický náhled na svět, okouzlení krásou i suchý humor. Vybrané povídky, včetně nejznámějšího Lovecraftova textu Volání Cthulhu, dokládají autorovu představu, že svět není takový, jak se na pohled jeví. Za stěnou spánku, ve zdech mansardy, ve městě s podivnou pověstí nebo pod hladinou moře, všude se mohou skrývat věci nečekané – a poměrně znepokojivé. Co se ale přihodí těm, kteří se budou snažit odkrýt dosud skryté?

• Autor:Pratchett Terry
• Nakladatelství:Talpress
• Překlad:Jan Kantůrek
• Obálka:Josh Kirby
• Stran:512
• Cena:399 Kč

Erik (Eric) Erik má koníčka – démonologii. Rád by vyvolal démona a přinutil ho, aby mu splnil tři přání: stát se vládcem světa, získat lásku nejkrásnější ženy Zeměplochy, být nesmrtelným – prostě takové ty obvyklé věci. Místo poslušného démona však vyvolá Mrakoplaše, jednoho z nejneschopnějších mágů Zeměplochy, který se kdysi ztratil v Podzemních rozměrech, a s ním Zavazadlo se stovkou nožiček. * Král démonů, novátor s moderním přístupem, aby oživil nedostatečnou fantasii démonů, začne prostřednictvím Mrakoplaše plnit Erikova přání. Avšak, jak říká pekelný král, vtip spočívá v tom, splnit každému jeho přání doslova a do písmene, a přitom mu nikdy nedat to, co si vlastně přál… Pohyblivé obrázky (Moving Pictures) Všechno začalo v tajemném Holly Woodu – Svatém lese. Tam se zrodila jistá myšlenka, a když pak alchymisté na Zeměploše objevili magii stříbrného plátna, roztočily se kamery, takže skřeti-malíři sebou museli skutečně hodit. Brzo se vynořili první mužské a ženské hvězdy a pustili se do boje se zlem a filmovou reklamou. * Dejte si sáček brambůrků s sledujte natáčení světového trháku Střed proti Okraji – nejpodivnějšího filmu z prostředí občanské války. Vášnivá sága lásky odehrávající se na pozadí válkou šílícího světa! Budete žasnout! Vystupuje tisíc slonů!

• Autor:King Stephen
• Nakladatelství:Beta
• Překlad:Linda Bartošková
• Obálka:Michal Kuba
• Stran:944
• · Cena:549 Kč

Malé městečko odřízne od okolního světa neproniknutelná bariéra neznámého původu a obyvatelé jsou náhle ponecháni sami sobě. Ovzduší je postupně znečišťováno, zásoby se tenčí, energetické zdroje docházejí, pokusy o proražení bariéry jsou marné. Vláda státu, do něhož městečko náleží, je bez ohledu na veškeré své zdroje bezmocná a může pouze zvenčí přihlížet. * Místní radní s diktátorskými sklony si uvědomí příležitost konečně vyniknout a prokázat svému městečku dobro, samozřejmě podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Začne je řídit pevnou rukou – v této mimořádné situaci přece nemůže nic lepšího udělat, lidé silné vedení jistě ocení! * Další reálie příběhu – syn radního s nádorem na mozku, ilegální výrobna drog a jediná slyšitelná radiostanice, která vtlouká lidem do hlavy jen boží lásku – to jsou přísady, které působí jako katalyzátor už beztak výbušné situace, a my můžeme sledovat postupný rozklad lidského společenství, kde přestávají platit pravidla civilizace. * King nutí své postavy vydat ze sebe to nejlepší i nejhorší a výsledkem je mistrná studie lidské bezmoci, arogance a násilí.

• Autor:Lovecraft Howard Phillips
• Nakladatelství:Laser-books
• Překlad:Milan Žáček
• Obálka:Bob Eggleton
• Stran:344
• Cena:229 Kč

Recenze

Americký autor Howard Phillips Lovecraft patří nejen k zakladatelům, ale i nejlepším autorům moderně pojatého hororu. A tak jistě oceníte působivou atmosféru příběhů, v nichž tajemné síly, nepoznané zlo a kosmické hrůzy vyvolávají mrazení v zádech. Držíte v ruce nové vydání sbírky Lovecraftových povídek, které se řadí k těm nejlepším

• Autor:Smith Michael Marshall
• Nakladatelství:Epocha
• Překlad:Petra Diestlerová
• Obálka:Jiří Grus
• Stran:464
• Cena:345 Kč

Stark řeší na zakázku potíže všeho druhu ve Městě, rozlehlém systému samosprávných Čtvrtí, který pokrývá celou zemi od pobřeží k pobřeží. Každá Čtvrť si vytváří vlastní zákony a za pomoci umělé inteligence se snaží naplnit všechny tužby svých obyvatel, ať už jsou jakékoli. * Když se na Starka obrátí Zenda Rennová z Akčního centra, vypadá to jako obyčejné pátrání po pohřešované osobě. Stark ovšem ví, že zdání často klame, a pokud něco vypadá moc jednoduše, většinou se to brzy ošklivě zkomplikuje. Ani on však netuší, že bude zanedlouho muset čelit jak minulosti, tak přítomnosti, přičemž v obou ožívají sny, které mohou snadno zabíjet. Tam, kde se spolu rvou minulost a budoucnost, realita a noční můra, je Stark jediný člověk, který může něco změnit. Zbývá mu málo času a ustoupit není kam, protože v tomto světě…

• Autor:Lukjaněnko Sergej a Perumov Nik
• Nakladatelství:Triton + Argo
• Překlad:Konstantin Šindelář
• Obálka:Ciruelo Cabral
• Stran:472
• Cena:328 Kč

V tomto světě je voda průzračná, tráva smaragdově zelená a slunce žluté jako zornice ohnivého draka. Burácejí tu parní píšťaly lokomotiv, nocí sviští otrávené šípy elfů a za neviditelnou hranicí znějí tlumené kroky těch, kteří ani po smrti nedošli pokoje. Nacházejí se tu panství kouzelnických klanů – někteří mágové se umí měnit ve zvířata, jiní poroučí ničivým silám živlů. V tomto světě už možná nic nebude jako dřív. Zbaven svého ochránce musí čelit vpádu odvěkých nepřátel, kteří ho chtějí naprosto a nezvratně přeměnit. * Kniha je výsledkem spolupráce Sergeje Lukjaněnka a Nika Perumova, dvojice spisovatelů, jejichž tvorba zásadním způsobem ovlivnila ruskou fantastiku uplynulých dvou desetiletí. Dva naprosto rozdílné autorské styly se spojují ve čtivý a dynamický celek, který nabízí poněkud netradiční pohled na fantazijní světy i na žánr fantasy jako takový.

• Autor:Gibson William
• Nakladatelství:Laser-books
• Překlad:Josef Rauvolf
• Obálka:Tomasz Maroński
• Stran:336
• Cena:269 Kč

Case, jeden z nejlepších „kovbojů kyberprostoru“, kteří se pohybují ve virtuálním vesmíru, udělal chybu, za kterou byl surově potrestán. Za neloajalitu vůči zaměstnavatelům platí poškozením nervového systému, což mu znemožňuje další práci a odsuzuje ho k uvěznění ve vlastním těle. Při hledání léčby se dostává do japonské Chiby, kde se snaží vydělat si dost peněz, aby mu na nelegálních klinikách vrátili schopnost připojení mysli k počítači. Brzy se stává pouhým pěšákem ve hře, v níž se dvě mocné umělé inteligence snaží o nelegální spojení do jednoho celku za předem neznámým účelem. Jde o hru, kterou ani tak schopný hacker jako Case nemusí přežít… * Dnes již kultovní kniha příznivců kyberpunku se k nám ve svém čtvrtém vydání vrací v novém překladu, jehož by se měla dočkat celá volně propojená trilogie. Poprvé si tak plně vychutnáte legendu žánru, jednu z nejoriginál nějších žánrových vizí osmdesátých let, a s ní i brilantnost a bohatost Gibsonova jazyka.

• Autor:Lumley Brian
• Nakladatelství:Polaris
• Překlad:Jana Mikulenková
• Obálka:Bob Eggleton
• Stran:424
• Cena:299 Kč

Aby vyzkoušela Boží moc, rozhodne se trojice šílených mimozemšťanů napáchat tolik zla, aby je sám Bůh musel zastavit. Už zničili svou rodnou planetu i s celou její sluneční soustavou a většinou své vlastní rasy. Jejich dalším cílem je – Země! * Nádavkem k technologii tak vyspělé, že se o ní lidstvu může jenom zdát, vládnou tři Mordri jedinečnou schopností měnit jediným dotekem navždy kůži, kosti a svalstvo živých bytostí. Tento mocný dotek, dříve využívaný výhradně k uzdravování, slouží třem Mordri jako zbraň, s jejíž pomocí doslova obracejí lidi naruby a mění je před očima jejich milovaných v obludy nebo základní protoplazmu. Scott St. John truchlí nad bolestnou smrtí své milované ženy, když je zasažen zlatou šipkou fragmentu duše Harryho Keogha, původního nekroskopa, a získá moc, kterou ani nedokáže pochopit. Brzy poté se všude začne setkávat s tajemnou půvabnou ženou, která se mu snaží něco sdělit, pokaždé však zmizí dřív, než může svoje varování dokončit. A Scottovi se začne zdát o velice neobvyklém vlkovi, který jej prosí lidskou řečí, aby jej zachránil, než dorazí lovci. * Duch Harryho Keogha a jeho nositel, telepatický vlk a mimozemská dívka, která ještě není připravena odejít za svou rasou na věčnost, se musí spojit, aby porazili tři neuvěřitelně mocné stvůry pod jejichž dotekem doslova odpadává maso z kostí.

• Autor:Drescher Alex
• Nakladatelství:Leonardo
• Překlad:-
• Obálka:Lubomír Kupčík
• Stran:350
• Cena:249 Kč

Ukážka

Budování světlých zítřků pod hvězdnatým praporem nedopadlo ani náhodou tak, jak všichni čekali. Dokonce ani jak čekal Richard Svátek – demobilizovaný voják, cizinec ve vlastní zemi, nezaměstnaný a flákající se ožrala. Kdybyste ale zažili to co on, asi by to s vámi dopadlo stejně. * Jenomže on dostal druhou šanci. Buď zemře, nebo se stane tovaryšem ve světě, o jehož existenci neměl ani tušení. Prolnutí ho chraň, protože to první by pro něj bylo mnohem snadnější…

• Autor:Neomillnerová Petra
• Nakladatelství:Brokilon
• Překlad:-
• Obálka:Koutmedia
• Stran:216
• Cena:228 Kč

Ukážka

Vraždou Kayovy příležitostné milenky začíná na Šumavě masakr, který má kořeny v časech dávno minulých. Tina je momentálně pryč a vyšetřovat zločiny jen v noci je zatraceně těžké…

• Autor:Long Nathan
• Nakladatelství:Polaris
• Překlad:Leona Malčíková
• Obálka:Geoff Taylor
• Stran:296
• Cena:249 Kč

Ukážka

Trpasličí trolobijce Gotrek a jeho lidský společník Felix Jaeger, nejznámější dvojice hrdinů světa Warhammeru, míří vstříc novému dobrodružství. * Když se Gotrek a Felix vydají na sever, aby tam pátrali po zbylých členech řádu Ohnivých srdcí, narazí na nové společníky a spojence. Samozřejmě se setkají i s tlupami bestií slídícími po Drakwaldu, ale kromě nich je tam toho čeká víc, než si dokážou představit. Brzy se přesvědčí, že zlovolné síly Chaosu nikdy nespí a než se nadějí, musí bojovat nejenom o svou čest, ale i za samu budoucnost Říše

• Autor:Heitz Markus
• Nakladatelství:FANTOM Print
• Překlad:Zdeněk Sladovník
• Obálka:Jan Patrik Krásný
• Stran:288
• Cena:249 Kč

Lodrik se stává novým vládcem říše Tarpol. Jeho reformy však plodí také závistivce, intrikány a falešné přátele. Brzy ztrácí jistotu, neví, komu může důvěřovat, a pokud si chce zachovat moc, je stále více odkázán na pomoc osob spojených s temnými silami. Nade vším se vznáší osudné proroctví, že se opět vrátí doba temnoty a svět se ponoří do žalu, utrpení a zkázy.

• Autor:McAuley Paul J.
• Nakladatelství:Plejáda publishing
• Překlad:Jakub Rak
• Obálka:Martin Zhouf
• Stran:432
• Cena:349 Kč

Je dvacáté třetí století. Země, zpustošená změnou klimatu, se vrací zpět ke svatým ideálům Edenu, nedotčeném průmyslovou revolucí. Politickou moc v rukou třímá hrstka vlivných rodin a jejich zelení světci. Milióny lidí jsou na tom jen o málo lépe, než otroci a pracují na obřích projektech na obnovu zničených ekosystémů. Na měsících Jupiteru a Saturnu Vesmířané, potomci těch, kteří se rozhodli utéct z totalitních režimů na Zemi, vybudovali fantasticky rozmanitá města, některé hluboko pod zemí, některé chráněné před nehostinnou atmosférou obřími kupolemi; každé z nich vědecky zaměřenou utopií, přecpané extravagantními vynálezy z říše genetiky. Křehká rovnováha mezi Vesmírným společenstvím a pozemskými diktátory je ohrožena ambicemi nové generace Vesmířanů, které už nebaví pohodlné, do sebe zahleděné skládací ráje. Teď chtějí kolonizovat zbytek Sluneční soustavy; chtějí lidskou evoluci vyslat stovkami nových směrů. Na Zemi se názory různí; mnozí volají po preventivních opatřeních proti Vesmířanům, než bude příliš pozdě a jiní zase touží využít znalostí jejich genových expertů. Do pohybu se dává Mírová iniciativa, surové předvádění vojenské síly, špionáž vedená mazanými agenty a mezi dvěma větvemi lidského pokolení se schyluje k válce…

Marcus

Related posts:

1. Knižné novinky: Marec Marec bol mesiacom knihy a tak tu pre vás máme...
2. Knižné novinky : August Aj keď sa prázdniny skončili a vyzerá to tak, že...
3. Knižné novinky: Máj Každý mesiac nám vydavateľstvá ponúkaju bohatú ponuky kníh, medzi ktorými...

Zde leží Hrdinka kopí
Tika Waylanová Majereová
Zemřela roku 358
Strom tvého života padl příliš brzy.
Bojím se, že sekeru naleznou v mých rukou.

„Je – je mi to moc líto, Karamone,“ zamumlal Tas a vklouzl ručkou do mužových bezvládných, necitlivých prstů.
Karamon sklonil hlavu, položil dlaň na obelisk a hladil studený, mokrý kámen, zatímco se kolem nich proháněl vítr. Na obelisk dopadlo pár kapek deště. „Zemřela sama,“ řekl. Sevřel pěst a udeřil do kamene, až si ji poškrábal o ostré hrany. „Nechal jsem ji samotnou! Měl jsem tady být! Zatraceně, měl jsem tady být!“
Ramena se mu roztřásla a rozvzlykal se. Tas vzhlédl k bouřkovým mrakům a uvědomil si, že se daly znovu do pohybu a blíží se. Pevně sevřel Karamonovu ruku.
„Myslím, že bys nemohl nic dělat, Karamone, i kdybys tu byl,“ začal vážně. Najednou se zarazil, zmlkl tak náhle, až si přitom málem ukousl jazyk. Pustil Karamonovu ruku – mohutný muž si to ani neuvědomil – a klekl si do bláta. Jeho bystré oči zahlédly cosi, co se zalesklo v neduživých slunečních paprscích. Tas natáhl třesoucí se ruku a chvatně začal odhrabávat hlínu.
„U všech bohů,“ řekl ohromeně a narovnal se. „Karamone, ty jsi tady byl!“
„Cože?“ zavrčel Karamon.
Tas ukázal na zem.
Karamon zvedl hlavu, pootočil ji a podíval se dolů.
Tam, u jeho nohou, ležela jeho vlastní mrtvola.

přeložila: Hana Vlčinská

Marcus

Related posts:

1. Ukázka z knihy: Margaret Weis: Jantar a popel Mina se připravila na smrt a prudce bodla nožem. Smrt...
2. Ukázka z knihy: Margaret Weis: Jantar a krev Anotace:Mina stále netuší, kým doopravdy je. Snad bohyní světla, kterou...
3. Ukázka z knihy: Margaret Weis: Jantar a železo (Temný učedník 2) Anotace:  Minina snaha uniknout z věže v Krvavém moři, kde...

Hned na úvod je nutno povědět, že pánové Bronec a Kočí odvedli při sestavování pořádný kus práce – možná dokonce víc, než původně zamýšleli. S ohledem na počet povídek není možné zmínit v recenzi všechny autory, neboť bychom dopadli jako v pohádce o princezně Fantaghiró, kde přečtení seznamu jejích dětských prohřešků trvalo tak dlouho, že z děvčátka za tu dobu vyrostla dospělá žena.

Povídky jsou vesměs dobré a ještě lepší, kromě několika velmi krátkých. Ty působí jako oddechové zařazené do knihy jen jako osvěžení mezi dlouhými povídkami. Přesto třeba taková Podvečerní konverzace v baru U Opilého jednorožce má výbornou pointu, kvůli které rozhodně stojí za přečtení.

Nejvýš hodnotím povídku Jany Rečkové Hic sunt dracones, která paradoxně spadá spíše do kategorie SF než fantasy. Sice mi chvíli trvalo, než jsem se ve světě, kde žijí draci v utajení a pomáhají lidem s udržením plynulé dopravy na dálnicích, zorientovala, ale pak mi učaroval. Byl velmi přesvědčivý a propracovaný. Jediné, co mohu autorce vytknout, je, že z daného prostředí nenapsala celou knihu. Ne, že by k tomu v budoucnu nemohlo dojít…

Rovněž zaujmou pohádkově laděné povídky, které si z pohádek o dracích vzaly dost a přidaly k tomu nemálo. V první řadě je to Zamilovaný Harpagon od Jana Dobiáše, kde můžeme nalézt i dobrý konec, pokud máme rádi mírně načernalý humor. Zde jsem ovšem došla velkého zklamání, neboť skřítek ve službách draka komusi sliboval „zarůstání zubů, vypadávání nehtů“, což skutečně zaujme a čtenář se začne těšit, až se dozví, jak asi vypadá ten zarůstající zub. O kus dál se ale ukázalo, že šlo o omyl a správně mělo být „vypadávání zubů, zarůstání nehtů“, a to prosím není ani zdaleka tolik originální, to většina z nás dříve či později pozná i bez kouzel. Oproti tomu povídka Nejstatečnější muž světa od Jany Jůzlové se jako hezká pohádka jen tváří a skrývá nečekanou děsivou pointu.

A konečně příznivci drakobijců si přijdou na své zejména v humorné povídce od Marina D. Antonína, která se překvapivě jmenuje Drakobijci. Příběh tří trpaslíků, kteří se vydali pro dračí hlavu a v knize je situován až jako poslední je vskutku důstojnou tečkou za řadou fantastických povídek.

Velké množství otištěných povídek se ale draky prakticky nezabývá, jsou spíš jakýmsi odkazem na draky, takže jste-li drakomilci jako já, po přečtení některé z těch, kde se to draky jen hemží, se vám následující na draky chudá povídka bude zdát o poznání horší. Pokud tomu chcete předejít, doporučuji nečíst povídky v těsném závěsu a sborník si rozložit na delší čas. Na tuzemské poměry jde totiž ve výsledku převážně o nadprůměr.

Za zmínku stojí i krásná zelená obálka s ještě krásnějším zeleným drakem (s ohledem na „načesanou“ hlavu a svůdný pohled mám podezření, že se jedná spíše o dračici) a černobílé ilustrace, které jsou sice někdy až komické, ale i tak (a pro někoho možná právě proto) příjemně oživují četbu.

Na závěr také najdeme něco drakologie v podání Jana Kantůrka (fenomén sám o sobě, neboť se proslavil především překládáním, což je asi tak vzácný úkaz jako drak nad Prahou) a Františky Vrbenské.

Kateřina Kuldanová

Related posts:

1. „Legendy: Draci“ po půl roce – rozhovor Jistě si všichni drakomilci dobře vzpomínají na pozoruhodný podzimní počin...
2. Konec legendy Tak jsou tu zase Vánoce.... Svátky klidu míru a tak...
3. Uvedení legendy o rytíři Brancelotovi na pravou míru Servíruji pokus o úsměvnou (ne)pohádku, která má všechno co taková...

Nick sledoval Gillian, jak prochází uličkou uprostřed jídelny. Když míjela jejich stůl, pronikavě zavyl jako pes, na kterého šlápla. Dívka sebou trhla, ale jinak si ho nevšímala. A co bylo ještě horší, neupustila tác.

„Ha! Říkal jsem ti to!“ zachichotal se potěšeně Seshaun.

Nick mu mrzutě podal čokoládový koláč, propadlou zástavu v prohrané sázce.

„Co má vůbec za problém?“ zeptal se, otázka směřovala k půltuctu chlapců nashromážděných u stolu.

„Nějak to prý souvisí s jejím duševním stavem nebo tak něco,“ ozval se jeden. „Slyšel jsem Hendela, jak o tom jednou mluvil.“

Nick se při tom jméně zamračil. Stále se na Hendela zlobil, že mu dal domácí vězení.

„Proč je u nás ve třídě, když je retardovaná?“ chtěl vědět.

„Ona není retardovaná, ty trotle,“ řekl Seshaun. „Je jenom divná.“

„Vsadím se, že ani není biotik,“ pokračoval Nick a díval se na ni.

Ona mu pohled oplácela, i když vlastně nedokázal říct, jestli se dívá na něj nebo na někoho jiného v jídelně.

„Chodí přece na všechny tréninky,“ odporoval mu jeden z kluků.

„Jo, ale ona tam jenom sedí. Nikdy žádné cvičení neudělá.“

„Ale to kvůli tomu, že je divná!“ zopakoval Seshaun.

Byl si dost jistý, že se teď dívá na něj. Zamával nad hlavou divoce rukou, ale nevyvolal tím žádnou reakci.

„Máváš na svoji holku?“

Nick mu odpověděl vztyčeným prostředníkem, gestem, které se naučil teprve nedávno.

„Proč za ní nejdeš a nepolíbíš ji?“ dobíral si ho Seshaun.

„Proč mi radši nepolíbíš zadek?“

„Prostě tam jdi a promluv s ní. Zjisti, co je zač.“

„Hendel řekl, že ji nemá nikdo obtěžovat,“ vložil se mezi ně jeden z kluků.

„Podělanej Hendel,“ odpověděl automaticky Nick a otočil se přes rameno k místu, kde šéf bezpečnosti spolu s dalšími učiteli seděl.

„No dobře,“ tlačil na něj Seshaun. „Běž k ní. Promluv si s ní.“

Nick se rozhlédl po tvářích ostatních kluků u stolu, kteří se nadšeně šklebili, zatímco čekali, jestli výzvu přijme.

„Udělej to a já ti vrátím koláč,“ navrhl Seshaun, doslova mu tím sázku osladil.

Nick váhal. Pak mu zakručelo v břiše a žaludek tak rozhodl za něj. Odstrčil se od stolu a vyskočil na nohy, než si to rozmyslí. Rychle se ohlédl, aby se ujistil, že Hendel je stále zaměstnaný hovorem s ostatními učiteli, pak se uličkou rozběhl ke stolu Gillian.

Prudce se zastavil a svalil se na židli naproti ní. Podívala se přímo na něj, nic však neřekla. Najednou se ho zmocnily nejistota a rozpaky.

„Ahoj,“ pozdravil.

Neodpověděla, jen dál pokračovala v přežvykování jídla. Všiml si, že její tác je pořád z větší části plný – miska s polévkou, dva sendviče, jablko, banán, kus vanilkového koláče a sklenice mléka.

Množství jídla na tácu nebylo ničím neobvyklým – jednou z prvních věcí, které se děti naučily, bylo, že biotici toho musí jíst víc než ostatní lidé. Nick ale nechápal způsob, jakým jedla. Z každého chodu kousek chyběl, dokonce i z koláče.

Fascinovaně a nevěřícně sledoval, jak si ukousla ze sendviče, odložila ho, pomalu a rozvážně sousto rozžvýkala, polkla a celý proces zopakovala s druhým sendvičem. Po jediném kousnutí se přesunula k jablku, pak k banánu a nakonec upila mléka. Za celou dobu neřekla jediné slovo.

„Proč jíš takhle?“ zeptal se nakonec rozpačitě.

„Mám hlad,“ odpověděla. Mluvila nevýrazně, její hlas postrádal jakékoli zabarvení, což Nicka přinutilo uvěřit, že to nemyslí jako vtip.

„Takhle nikdo nejí,“ řekl jí. Když nereagovala, dodal: „Měla bys nejdřív sníst polévku a sendviče. Pak ovoce. Koláč přijde na řadu nakonec.“

Zarazila se, jablko se zastavilo v půli cesty mezi jejími rty a stolem. „Kdy bych měla pít mléko?“ zeptala se stejně monotónním hlasem.

Nick zavrtěl hlavou. „To nemůžeš myslet vážně.“

Jeho odpověď-neodpověď jí stačila, protože se vrátila k jídlu a držela se zavedeného pořádku, když ukusovala z jednoho jídla po druhém.

Nick se ohlédl zpátky ke stolu, kde seděli Seshaun a ostatní. Smáli se a dělali na něj obscénní gesta. Otočil se zpátky ke Gillian, nezdálo se, že by si toho všimla.

„Jak to, že v hodinách biotiky nikdy nic neuděláš?“ zeptal se jí.

Zdálo se, že jí otázka není příjemná, ale neodpověděla.

„Víš vůbec, jak na to? Já jsem v biotice dost dobrý. Můžu ti ukázat pár triků, jestli chceš.“

„Ne,“ řekla prostě.

Nick se zamračil. Měl pocit, že se tady děje něco, čemu příliš nerozumí, jako by si z něj utahovala. Pak dostal nápad.

„Dej si pozor na mléko,“ řekl, na tváři se mu rozhostil zlomyslný úšklebek. „Vypadá to, že se co nevidět rozlije.“

Jakmile slova opustila jeho ústa, natáhl se myslí a postrčil sklenici. Mléko se převrhlo, zmáčelo sendviče a vylilo se z tácu, rozlilo se po stole a steklo přes okraj do Gillianina klína.

A pak Nick zjistil, že letí vzduchem.

Jakob Berg, učitel matematiky na akademii, byl uprostřed vtipu o asarijce a volusovi, kteří vejdou do kroganského baru

,když Hendel koutkem oka zahlédl něco, co bylo zároveň neuvěřitelné i děsivé.

Vzadu v jídelně proletěl Nick místností, letěl vzduchem dobrých dvacet stop, než dopadl na jeden stůl. Síla nárazu vymrštila tácy s obědy do vzduchu a zlomila nohy stolu, všechno se zhroutilo na podlahu. Pár u stolu usazených studentů vykřiklo překvapením a pak na místnost padlo ohromené ticho, zatímco se všichni rozhlíželi, kdo je za to zodpovědný.

Hendela stejně jako všechny ostatní šokovalo, když vzadu v místnosti zahlédl Gillian, ruce měla zvednuté ke stropu a tvář zkřivenou v nenávistnou zuřivou masku. A pak si s hrůzou uvědomil, že ještě neskončila.

Stůl před ní se převrátil, prázdné židle kolem něj odlétly stranou, jako by je odkopl neviditelný obr. Tácy s obědy po celé jídelně vylétly přímo ke stropu a pokropily studenty jídlem a příbory, když dopadly zpátky.

Vypukla panika. Ječící studenti vyskočili ze židlí a hnali se k východu na vzdálenějším konci jídelny, sráželi se k zemi, jak se překotně dali na útěk. Jejich teď už prázdné židle se zvedly a nepředvídatelně poletovaly po místnosti, přiživovaly všeobecný chaos.

Hendel už byl na nohou a prodíral se valícím se davem v zoufalé snaze dostat se blíž k Gillian. I tak mohutný muž jako on měl problémy, když se brodil mořem těl, jak se všichni snažili uprchnout ze scény.

„Gillian!“ vykřikl, ale jeho hlas přehlušil ječící dav.

Nick stále ležel na podlaze mezi troskami stolu, na kterém přistál. Hendel poklekl, aby zkontroloval, jestli žije. Byl v bezvědomí, ale dýchal.

Zvedl se a dál se tlačil kupředu, hrubě odstrkoval děti stranou, dokud se nevymanil z davu. Od Gillian ho teď dělilo necelých třicet stop.

Prostor mezi nimi vypadal, jako by se tudy prohnalo tornádo – převržené stoly a židle poházené kolem, podlaha kluzká od rozlitého jídla, mléka a džusu. Gillian dál stála u zadní zdi, ruce zdvižené. Pronikavě ječela, naříkavé kvílení, z kterého Hendela zamrazilo vzadu na krku.

„Gillian!“ vykřikl a rozběhl se k ní. „Hned s tím přestaň!“

Přeskočil převržený stůl, málem mu podklouzly nohy, když na druhé straně přistál na zbytcích něčího obědu. Rozhodil ruce, aby udržel rovnováhu, a ze slepého úhlu ho zasáhla poletující židle.

Náraz bolel, ale nevyřadil ho. Vyškrábal se zpátky na nohy, rukávy a kolena umazané od mléka a rozmačkaného vlhkého chleba.

„Gillian!“ zavolal na ni znovu. „Musíš to zastavit!“

Nereagovala, vypadalo to, že o něm neví. Přibližoval se k ní, ruka mu klesla k omračovači na opasku. Zaváhal však, a místo aby ho vytáhl, pokusil se k ní naposledy dostat.

„Prosím, Gillian! Nenuť mě…“ Jeho slova utnul náraz neviditelné vlny biotické energie. Zasáhla ho do hrudi, jako by na něj z výšky spadla kovadlina, vyrazila mu vzduch z plic. Zvedla ho ze země a odhodila, jako by ho zezadu strhlo nějaké lano. Narážel do převržených stolů a židlí, praštil se do hlavy a narazil si loket tak tvrdě, až mu ochrnula celá pravá paže.

Zastavil se o dvacet stop dál v hromadě židlí a táců. Otřesený se zvedl na nohy. Z té námahy se rozkašlal, v ústech cítil chuť krve.

Hendelovi chvíli trvalo, než se sebral, pak vyvolal vlastní biotické schopnosti. Uvolnil je o vteřinu později a zdvihl bariéru ze zvýšené gravitace, aby se zaštítil před letícím nábytkem a dalšími Gillianinými biotickými útoky.

Přikrčený za chvějící se zdí bariéry zatápal u opasku po omračovači. Jeho pravá paže byla stále ochromená po úderu do lokte, proto se pro zbraň musel natáhnout levou.

„Prosím, Gillian, nenuť mě k tomu!“ zavolal na ni ještě jednou, ale dívka ho přes vlastní křik nemohla slyšet.

Náhle pár stop vedle něj došlo k výbuchu světla a tepla. Otočil hlavu a naskytl se mu úžasný pohled – sloup vířící koncentrované temné energie stoupal přímo ke stropu, dosáhl kritické meze, než se sám do sebe zhroutil.

Hendel coby biotik s pokročilým vojenským výcvikem okamžitě poznal, co se stalo. Gillian stvořila singularitu – subatomární bod téměř nekonečné hmotnosti, v jehož centru se nacházela dostatečně vysoká gravitace, aby zbortila strukturu časoprostoru. Nejbližší stoly a židle začaly klouzat po podlaze, neúprosně přitahované kosmickým fenoménem, který se náhle zjevil uprostřed jídelny na vesmírné stanici.

Hendel se pohyboval instinktivně, když se vyklonil zpoza bariéry a bojoval proti rychle narůstajícímu tahu gravitace vycházející ze singularity, jak se pokoušel namířit zbraň. Zamířil a vystřelil. Omračovač zasáhl cíl a singularita zmizela s hlasitým zahřměním a pronikavým zasvištěním lapeného vzduchu. Dívčin křik okamžitě ustal, když jí projely elektrické výboje. Vypadala, jako by stála na špičkách, hlavu zvrácenou dozadu, jakmile se jí svaly napjaly. Pak její tělo zachvátily křeče, údy se krátce křečovitě roztřásly a spadla v bezvědomí na podlahu.

Hendel k ní přiběhl a rádiem přivolal lékařskou pomoc.

přeložil: Jakub Mařík

Marcus

Related posts:

1. Ukázka z knihy: Drew Karpyshyn: Odveta (Mass Effect 3) Grayson funěl jako pes. Ležel na dece na posteli, zíral...
2. Ukázka z knihy: William C. Dietz: Klam (Mass Effect 4) Anotace: Vesmír je v ohrožení. Každých padesát tisíc let napadne...
3. Ukázka z knihy: Abnett, Dan: Horův vzestup Anotace: Po tisících let expanzí a konkvist je lidské Impérium...

Skanga se zahleděla branou do tmy. Cesta před nimi zářila teplým zlatem.Viděla ji jinak než zástupy válečníků, které se po ní vydají. Její magické oko rozeznávalo pravou podstatu stezky. Podobně jako tlusté lano byla spletena ze stovek vláken. Jen Albové dokázali využívat magii k tak podivuhodným kouzlům.

Nadšení, se kterým mladí bojovníci zaútočili, v sobě mělo něco nakažlivého. Mohou dnes zvítězit! Proč čekat roky?

Skanga zvedla hůl kolmo do vzduchu. „Vpřed, děti moje, jak vám nařizuje král! Rychleji! Povedu vás do srdce zkázy. Ke královskému sídlu Emerelle!“ Po Branbartově boku se zařadila do zástupu útočníků.

První krok branou vyžadoval největší odvahu. Opouštěli pevnou zem, aby vkročili na stezku, skládající se z pouhého světla. Skanga tak učinila už stokrát, pokaždé se ale musela znovu přemáhat, aby se odhodlala plně se spolehnout na kouzlo Albů. Věděla lépe než kdo jiný, co to znamená vkročit do nicoty, do oné temnoty, která ležela za tenkým předivem magie.

Šamanka si podezíravě prohlížela řídkou síť z modrých a zelených siločar, která se ochranitelsky klenula nad zlatou stezkou. Modrá, tato barva magie, zůstala Skanze navždy zapovězena. Sytila se z rozlehlosti oblohy a síly vichrů. Když chtěla šamanka začlenit do svých kouzel magii nebes, bylo to pro ni vždy, jako by se snažila uchopit závan vzduchu. Cítila její moc, přesto ji ale nedokázala spoutat.

Skanga upřela pohled do tmy rozprostírající se po obou stranách stezky. Tam venku, v nekonečné tmě, číhali Yingizové, záhadný národ, který byl kdysi Alby vyhnán do nicoty mezi světy. Šamanka cítila, že tam jsou, nedokázala je ale zahlédnout. Yingizové naháněli hrůzu. Neměli auru.

Všechno živé bylo obklopeno pulzující aurou z pestrobarevného světla. Vidět aury bylo to první, co se Skanga naučila, když ztratila zrak. Teprve mnohem později dokázala vycítit stíny, když se jí do cesty postavil skalní blok nebo něco podobně neživého.

Skanga se znovu zahleděla na síť z modrých a zelených vláken. Je příliš řídká, pomyslela si. Přesto jim dokáže udržet Yingizy od těla. Ti brzy obklopí zlatou stezku v celých houfech. Když do nicoty proniklo něco živého, přitáhla je aura stejně spolehlivě jako plamen olejové lampy můru.

Yingizové nedokázali kouzly Albů proniknout, ale běda tomu, kdo by opustil zlatou stezku. Stínové bytosti byly požírači duší. Ten, kdo zemřel v této tmě mezi světy, se už nikdy znovu nenarodil.

Šamanka už urazila hodný kus cesty, když se jí někdo otřel o rameno. Těsně za ní kráčel Branbart, její král. Cítila teplo pochodně, kterou držel v levici. Její světlo dozajista nemohlo prozářit tmu ležící za hranicí ochranných kouzel.

Skanga cítila Branbartův strach – kyselý zápach, který se mísil s pachem medoviny, nevydělané kůže a kouře.

„Bude to trvat ještě dlouho?“ zeptal se král chraptivě.

„Ano!“ odvětila nevrle. Celé dny se mu pokoušela tento útok rozmluvit. Teď už bylo příliš pozdě se vracet. Kdyby král poslal své válečníky zpět, ztratil by veškerý respekt. Na porážky nebo příliš krvavá vítězství zapomínali trolové rychle. Na zbabělost nikdy.

Skanga překročila albskou hvězdu, v níž se křížily čtyři zlaté stezky. Byly spleteny do uměleckého uzlu.

Pak ukázala na bledý, rudý plamen, který hořel vedle stezky vedoucí doleva. Strávila předtím celý jeden den tím, že značila cestu zlatou sítí. Přesto určitě přijdou o několik válečníků. Strach oslepoval. Ale to nebylo důležité. Vítězství se vykupovala krví.

Válečníků byly tisíce a kráčeli jeden za druhým. Nejspíš ještě neprošli branou na ledové pláni Sněžné marky všichni. Poslední pravděpodobně vkročí na stezku až ve chvíli, kdy už bude bitva proti Emerelle rozhodnuta.

„Co je tam venku?“ zašeptal Branbart. Tlačil se tak blízko ke Skanze, že jí pochodní ožehoval šíji. „Něco tam cítím. Je to…“

„Pamatuješ si na ležení u Vlčí jámy, v ten den, než nás napadly ledové plachetnice? Navštívil nás přízračný vlk, odporná bytost s krvavě rudým okem. Vzpomínáš si na jeho zlobu a nenávist?“

„Ano.“ Král pokrčil nos a chtěl si odplivnout. Nerozhodně se zadíval dolů na zlatou stezku, která nebyla zemí ani skálou, a přesto je unesla. Pak si to rozmyslel a hlen spolkl.

„Představ si, že všechna ta zloba je oblázkem na mořském pobřeží. Kamínkem, jakých tam leží bezpočet. To, co tě očekává po obou stranách stezky, je hora, ze které ten kámen pochází. Vzpomeň si na to nejhorší, co se ti kdy přihodilo, a buď si jist, že hrůzy nicoty to zdaleka předčí.“

Skanga se zahleděla dopředu a ulpěla pohledem na rudém plameni značení. Bylo chybou rozmístit tady ta světla? Narušovala jejich magie kouzlo Albů? Připadalo jí ochranné kouzlo proto tak nedostatečné, že něco nevědomky zničila?

Snažila se zaplašit pochybnosti. Yingizům bylo vlastní šířit strach. Pocházely ty myšlenky od nich? Nebyla snad už paní toho, co se jí odehrávalo v hlavě? Stalo se to už ve chvíli, kdy rozmístila světla? Byli Yingizové užtehdy vládci jejích myšlenek a zneužili ji, aby vlákali tisíce trolů do pasti?

Skanga se zhluboka nadechla. Vzpomněla si na jasný letní den, kdy ji Matha Naht připravila o zrak. Na bolest… Díky tomu se jí podařilo zahnat pochyby. Aspoň na pár okamžiků.

Šamanka zrychlila krok. Tu a tam spatřila za pavučinou ochranné magie stíny. Začala těžce oddychovat. Měla pocit, jako by jí neviditelný katův pacholek vršil na hruď kameny. S každým krokem se tíha zvětšovala, bylo stále obtížnější se nadechnout.

To jsou všechno nesmysly! Sevřela albský kámen pevněji. Yingizové si s nimi jen pohrávají! Zvedla oči, ale nepřítel byl neviditelný. Mohla by… Náhle ztuhla. Je možné, že se ochranný oblouk magie zmenšil?

Ze zamyšlení ji vytrhl pronikavý výkřik. Krátký, úsečný. Někdo byl vtažen do nicoty.

„Nějaký blázen sešel z cesty!“ zvolal Branbart. Jeho pronikavý hlas prozrazoval strach. „Pospěšme si!“

„Ne!“ Skanga věděla, že spěch je špatným znamením. Přinutila se ke klidu a zahleděla se do tmy. Nic. Vykouzlila ve vzduchu ochranné znamení. Válečníci kolem ní byli zticha. Jen zdálky k nim doléhalo bušení zbraní do štítů.

„Nikdo nebude běžet! Jste lovci! Víte, že prchající kořist na sebe snadno upozorní. Je mnohem snazší ji dostat než zvíře, které se chová klidně. Tady jsme kořistí my. Zachovejte si chladnou hlavu. Nikdo nebude utíkat! Půjdete pěkně pomalu. Pokaždé, když zvednu hůl, uděláte krok a udeříte zbraněmi do štítů. Nepřítel ve tmě se pase na našem strachu. Čelte mu chladnokrevností! A rušte ticho! Ať se rytmus našeho pochodového kroku nese tichem. My určíme, kdy půjdeme a kdy poběžíme.“ Skanga zvedla hůl, udělala krok vpřed a zase nechala hůl klesnout.

Ozvalo se několik ojedinělých zabušení kyji o štíty.

„Nechovejte se jako plaší koloušci!“ zahřměl Branbart a zvedl štít. „Udělejte, co Skanga říká! A vyřiďte mužům za sebou, co nařídila!“

Šamanka znovu zvedla a spustila hůl. Hřmění štítů zesílilo. Musí zavést do vojska pořádek. Díky němu zdolají nebezpečí. Skanga se přiměla kráčet klidně dál. Po zádech jí stékal studený pot. Když byla ještě mladší, podnikla mnoho dalekých cest. Za všechna ta staletí svého života se přitom setkala jen s jedinou bytostí, která tady v nicotě necítila strach – džinem. Navykládal poměrně hodně zmatených nesmyslů. Možná byl blázen… Ukázal jí, že může opustit stezky a vydat se do tmy, aniž se musí chránit. A opravdu se mu nic nestalo! Skanga nikdy nepochopila, proč ho Yingizové ušetřili. Možná byl pro ně příliš cizí. Nebo možné Yingizové pohrdli tvorem, který nebyl z masa a krve.

Znovu zazněl pronikavý výkřik, aby vzápětí odumřel. Troly tedy požírači duší v žádném případě nepohrdali.

„Rychleji!“ naléhal Branbart.

Skanga svého krále ignorovala a šla odměřenými kroky dál. Zvedala a nechávala klesnout hůl, doprovázena ozvěnou dunících štítů. Je teď snad cesta užší? Ne, ne… Její magické oko si s ní zahrává! Nic jiného nepřipadá v úvahu! Přiměla se klidně dýchat a přitiskla si albský kámen na srdce. Posiloval její magické schopnosti a dával jí sílu, která se téměř vyrovnávala oné pověstmi opředené moci jejich stvořitelů. Tvrdilo se, že kdo vlastní tři albské kameny, dokáže všechno. Ale každému národu byl darován jen jeden a byl vždy žárlivě střežen.

Šamanka si vzpomněla na Emerelle. Královna vlastnila kámen, který byl darován elfům. Jen ať si Branbart klidně pije z její lebky! Ona si vezme Emerellin kámen! Až se ho zmocní, bude schopna chránit svůj lid před každým nebezpečím.

Opět dorazili k albské hvězdě – tentokrát se v ní protínalo sedm stezek. Skanga zůstala stát. Ocitli se už snad u hvězdy, nad kterou bděl Atta Aikhjarto? Šamanka si důkladně prohlížela spletitý uzel siločar. Ne, k bráně do Emerellina trůnního sálu ještě zbývá hodný kus cesty.

Náhle se ozval jakýsi zvuk… Že by vzdálené vytí? Ozývalo se jí v hlavě… Yingizové! Tvrdilo se, že jejich moc roste, pokud setrváte v nicotě příliš dlouho. Nacházeli způsob, jak zlákat ty, kteří byli slabí. Jako na potvrzení jejích myšlenek se znovu ozval výkřik.

Šamanka klopýtla. Zvrtla si nohu. V pravém kotníku jí zapulzovala palčivá bolest. Zvrtla si nohu? To přece není…

Tmou se rozezněly další výkřiky. Protože se zastavili, bouchání do štítů utichlo. Ve vzduchu se vznášel štiplavý pach strachu.

Skanga se zahleděla na své nohy. Pomalu se nořily do zlaté stezky, stejně jako se člověk propadá do deštěm promáčené jílovité půdy.

Z čela pochodové kolony zaznívaly stále další výkřiky.

Co se to tam děje? Skanga zvedla hůl. Musí pokračovat dál! Koneckonců to už k trůnnímu sálu té prokleté královny nemůže být daleko. Nesmí se teď nechat zadržet. Rozměklá cesta, smrtelný křik, to všechno byli poslové posledního odporu!

Skanga se opět podívala na nohy. Paže, ve které třímala hůl, se zarazila uprostřed pohybu. Stezka! Třepila se podobně jako tlusté lano, které se vlákno po vláknu přetrhává.

„Zpátky! Utíkejte!“ vykřikla šamanka a popadla Branbarta za paži.

Válečníci před nimi se obrátili a tlačili se po čím dál užší stezce zpět. Desítky bojovníků se zřítily do tmy, aby byly okamžitě obklopeny vířícími černými šmouhami. Světlo života, které z nich bylo vysáváno, připomínalo dlouhé, tenké červy.

Skanga zasadila válečníkovi, který se hnal proti ní, ránu holí do obličeje. Bylo to marné! Odstrčil ji stranou. Natáhla se po ní temnota. Pak jí začalo hučet v uších. Padala do nekonečné propasti. Vzápětí po ní sáhla v bytost zhmotněná tma.

přeložila: Svatava Kretková

Marcus

Related posts:

1. Ukážka z knihy: Bernhard Hennen: Světlo elfů 2 O chvíli později uvedl Alvias do trůnního sálu postavu v dlouhé...
2. Ukážka z knihy : Long, Nathan: Zabiječ elfů Trpasličí trolobijce Gotrek a jeho lidský společník Felix Jaeger se...
3. Zabíječ elfů – „recenzia“ Nathan Long mal už tretiu možnosť presvedčiť všetkých priaznivcov Gotreka...

Můžu upřímně říct, že to byl jediný okamžik v mém životě, kdy jsem byl rád, že vidím klauna. I takového, který se mě právě ze všech sil snažil vykuchat dvaceticentimetrovými nehty ostrými jako žiletky. Vyskočilo to na mě z hromady smetí, takže zuřivý pohyb doprovázela sprška starého popcornu, špinavých kapesníků… a poletujících dětských vlasů. Hedvábné pramínky visely z černých drápů jako konfety – z těch černých drápů, jež se na mě právě vrhaly. Stará skotská legenda, jak mi Niko metodicky vtloukal do hlavy, praví, že šetek se spouštěl do domů komínem jako ďábelský Santa Claus a snědl všechny děti, které našel… maso, kůži, kosti, prostě všechno. Každý kousíček… až na vlasy. Vlasy nemají rádi.

Cítil jsem, jak se mi žaludek bolestivě sevřel, ale pak jsem poznal, co jsou ty stříbrné lokny zač. Šetek svíral v jedné ruce s příliš mnoha klouby špinavou panenku – panenku, která měla i odpovídající vlasy. Záplava vlasů, jež mu vypadla z druhé ruky, nebyla totiž nic jiného než déšť levného polyesteru. Ale to nic neměnilo na faktu, že to všechno klidně mohlo být skutečné. Šetkové nejsou zrovna proslavení pevnou vůlí v záležitostech diet. Právě díky tomu byl klaunský převlek tak mrazivě dokonalý… ideální maskování k obelhání nevinných.

Nad špinavým klaunským oblekem sestávajícím z barvy modré, zelené a z barvy zkažené smetany, pod směšnou kudrnatou parukou a nánosem bílé barvy, byla skutečná tvář. Hnědá kůže, jakou mívají mumie, byla přikrytá silnou vrstvou barvy, ale zeširoka se usmívající rty se vůbec nesnažily zakrýt zuby zrovna tak hnědé zaschlou krví. Když se to zazubilo, téměř byste přísahali, že se mu hlava obrátila naruby, a když to zahodilo panenku a vrhlo se na mě, zubilo se to nadšeně jako Jack Rozparovač na dámské jízdě. Uhnul jsem, chytil tu věc volnou rukou za paži a postrčil, takže to pokračovalo v pohybu kolem mě. Pařáty a ruka bílá jako kost minuly v dostatečné vzdálenosti má žebra a já tomu zabořil do lišácké tváře svůj glock a odstřelil vršek kudrnaté oranžové hlavy.

Tělo upadlo na zem a škubalo sebou, jako kdyby bylo pod proudem. A ten zápach… ani když mají opravdu dobrý den, nevoní šetkové jako fialky. Z umírajícího šetka šel takový puch, že by z toho slezl lak z auta. Rozhodně mi to zkazilo chuť k jídlu. Zakryl jsem si pusu a nos a cítil jsem, jak se mi na jazyk žene charakteristická pachuť žluči. „Krucifix. Tohle je ale smrad.“ Bylo to ještě o něco horší, ale nemohl jsem to vyslovit, aniž bych vyzvracel večeři. Jedním z bizarních vedlejších efektů toho, že nejsem úplně člověk, je skvělý čich. Nejsem sice vlk, ale kam se na mě hrabe pes cvičený na hledání drog. Zrovna v tuhle chvíli jsem však netoužil po ničem jiném než dostat se z dosahu toho příšerného, odporného puchu. Pevně jsem sevřel rty, několikrát polkl a zamrkal slzícíma očima. Ty zatrápené slzy mi rozmazaly vidění.

Šetek se přestal třást. Normálně by to bylo dobré, dokonce skvělé. Sláva vítězům. Spusťte hudbu, hoďte nám klíč k městu a dejte nám nějaký prachy. Tohle ale naneštěstí nebyla normální situace. Přestalo se to třást, protože to vstalo. Jo, přesně tak. S hlavou podobnou rozbitému hnijícímu vejci se to postavilo na nohy a ze širokého šklebu, podobného vydlabané dýni, tomu prýštila krev. Už to samo bylo dost znepokojující, ale když to začalo mluvit… to byla naprosto nová úroveň ohavnosti.

„Smutný… kloučku…“ zabublalo to a každé slovo se muselo těžce probojovat ven. „Zatrub.“ Posměšně vyprsknutý plivanec vytvořil na zemi černou skvrnu. Pak to drápem ukázalo na mou zbraň. „Zatrub.“ Potom to vyrazilo ke mně, ne tak plynule jako při prvním útoku, ale taky se to nevleklo pomalým, belhavým krokem.

„To si ze mě děláš srandu,“ řekl jsem nevěřícně. Zatímco jsem mluvil, ostré drápy se přiblížily. Ale co bylo mnohem horší, přiblížil se taky hrozný smrad. A právě ten mě přinutil se rychle pohnout. Tentokrát jsem to střelil do kolen a doufal jsem, že to nějaká kolena vůbec má. Ať už se nohy monstra ohýbaly díky čemukoliv, právě do toho jsem ho střelil. Znova to upadlo, ale pořád se to blížilo, plazilo se to za pomoci dýkovitých drápů a loktů zahalených v klaunském obleku. Do těch jsem taky střelil.

„Tak zatrub,“ zasyčelo to ve spršce krve. „Zatrub.“ A dál se to svíjelo a blížilo trhanými pohyby hada se zlomenou páteří.

Pohlédl jsem na svou zbraň a pak zpátky na šetka. Vážně jsem uvažoval o tom, jestli by nebylo lepší po něm ten bezcenný krám hodit, když vtom mi do vlasů u ucha zavál nekonečně trpělivý povzdech. Niko mi rukojetí svého meče lehce poklepal na rameno a pak se klidně zeptal: „Konec hraní?“

Ten samolibej parchant. Mávnul jsem zbraní a o pár kroků ustoupil. Doufal jsem, že vzadu bude trochu čistší vzduch. „Jo, jasně. Jen si posluž.“

Tiše a elegantně mě obešel, potěžkal krátký meč a pak s ním švihl takovou rychlostí, že byla vidět jen lesklá stříbrná šmouha. Široká zahnutá čepel se zakousla do šetkova krku a okamžitě jej připravila o hlavu. Ta se odvalila, zavadila mi o nohu a okamžitě se mi pokusila zakousnout do kotníku. Prudce jsem ji odkopl a sykl, protože mi puch ulpěl na botě. „Měli jsme si vzít křovinořez,“ zabručel jsem a rukou si úplně zbytečně zakryl nos. No dobře. Fajn. Pokud to má dneska být takhle, budu se s tím prostě muset vyrovnat. Zamračeně jsem si zul boty a odkopl je i s tím smradem daleko od sebe. „Můžu si půjčit něco z tvých zásob, když je tohle zatraceně úplně na nic?“ zeptal jsem se a zasunul zbraň do ramenního pouzdra.

Předpokládat, že Niko u sebe bude mít něco ostrého navíc, nebylo nijak přehnané. Pošetilé by bylo domnívat se, že jeho rezerva bude tvořena jen jednou zbraní. Se všemi zbraněmi, které měl u sebe, by Niko vyřadil detektor kovů z provozu na třicet metrů. Jeho ruka zmizela v dlouhém kabátu, který neměl ani tak pro parádu, ale spíš jako zásobárnu všemožných smrtících zbraní, a znovu se objevila s malou papírovou krabičkou. To nebylo tak docela to, co jsem očekával, a přijal jsem krabičku s dost pochybovačným výrazem. „Co to kruci je?“

„Výbušné střely.“ Potichu jsem hvízdl a on pokračoval: „A desert eagle. Je úžasné, co se dá koupit v zapadlých uličkách.“

Vlastně jsem byl spíš potěšený než překvapený a zbraň jsem okamžitě nabil. Zatímco Niko bezmezně uctívá různá ostří, já jsem modernějšího zaměření. Pokud jsem schopen zabít ze vzdálenosti třiceti metrů, pak to pro mě znamená míň účtů za čistírnu. To už za to stojí, ne? „Hezký. Není nic lepšího než předčasnej dáreček k Vánocům.“

„Jsi připravený na práci zblízka?“ Znělo to asi podobně, jako když se vás staromódní chůva zeptá, jestli jste si udělali domácí úkoly. Až na to, že tahle chůva chodí velice tiše a používá pravítko ostré jako žiletka. Odfrkl jsem si a vytáhl vlastní čepel. Byl to spíš nůž než meč, ale byl to ten typ, jaký vídáte v objednacím katalogu… typ, nad jehož obrázkem nájemní žoldáci tiše slintají. Dlouhá, silná čepel byla potažená černým teflonem a díky ostrým zubům prořízla kost lehce jako želé. Sice pro tyhle zbraně nedýchám tak jako Nik, ale umím je používat a jsem dost chytrý na to, abych věděl, že se nikdy nezaseknou a nikdy jim nedojdou náboje. Raději mám střelné zbraně, ale čepele jsou praktické. „Niku, já s ním i spím. Rozhodně si ho beru s sebou, když se jdeme postavit zabijáckým klaunům.“

„Klient říkal, že jsou tu nejmíň ještě další dva, možná i čtyři. Sejdeme se za patnáct minut.“

Můžu upřímně říct, že to byl jediný okamžik v mém životě, kdy jsem byl rád, že vidím klauna. I takového, který se měprávě ze všech sil snažil vykuchat dvaceticentimetrovými nehty ostrými jako žiletky. Vyskočilo to na mě z hromady smetí, takže zuřivý pohyb doprovázela sprška starého popcornu, špinavých kapesníků… a poletujících dětských vlasů. Hedvábné pramínky visely z černých drápů jako konfety – z těch černých drápů, jež se na mě právě vrhaly. Stará skotská legenda, jak mi Niko metodicky vtloukal do hlavy, praví, že šetek se spouštěl do domů komínem jako ďábelský Santa Claus a snědl všechny děti, které našel… maso, kůži, kosti, prostě všechno. Každý kousíček… až na vlasy. Vlasy nemají rádi.

Cítil jsem, jak se mi žaludek bolestivě sevřel, ale pak jsem poznal, co jsou ty stříbrné lokny zač. Šetek svíral v jedné ruce s příliš mnoha klouby špinavou panenku – panenku, která měla i odpovídající vlasy. Záplava vlasů, jež mu vypadla z druhé ruky, nebyla totiž nic jiného než déšť levného polyesteru. Ale to nic neměnilo na faktu, že to všechno klidně mohlo být skutečné. Šetkové nejsou zrovna proslavení pevnou vůlí v záležitostech diet. Právě díky tomu byl klaunský převlek tak mrazivě dokonalý… ideální maskování k obelhání nevinných.

Nad špinavým klaunským oblekem sestávajícím z barvy modré, zelené a z barvy zkažené smetany, pod směšnou kudrnatou parukou a nánosem bílé barvy, byla skutečná tvář. Hnědá kůže, jakou mívají mumie, byla přikrytá silnou vrstvou barvy, ale zeširoka se usmívající rty se vůbec nesnažily zakrýt zuby zrovna tak hnědé zaschlou krví. Když se to zazubilo, téměř byste přísahali, že se mu hlava obrátila naruby, a když to zahodilo panenku a vrhlo se na mě, zubilo se to nadšeně jako Jack Rozparovač na dámské jízdě. Uhnul jsem, chytil tu věc volnou rukou za paži a postrčil, takže to pokračovalo v pohybu kolem mě. Pařáty a ruka bílá jako kost minuly v dostatečné vzdálenosti má žebra a já tomu zabořil do lišácké tváře svůj glock a odstřelil vršek kudrnaté oranžové hlavy.

Tělo upadlo na zem a škubalo sebou, jako kdyby bylo pod proudem. A ten zápach… ani když mají opravdu dobrý den, nevoní šetkové jako fialky. Z umírajícího šetka šel takový puch, že by z toho slezl lak z auta. Rozhodně mi to zkazilo chuť k jídlu. Zakryl jsem si pusu a nos a cítil jsem, jak se mi na jazyk žene charakteristická pachuť žluči. „Krucifix. Tohle je ale smrad.“ Bylo to ještě o něco horší, ale nemohl jsem to vyslovit, aniž bych vyzvracel večeři. Jedním z bizarních vedlejších efektů toho, že nejsem úplně člověk, je skvělý čich. Nejsem sice vlk, ale kam se na mě hrabe pes cvičený na hledání drog. Zrovna v tuhle chvíli jsem však netoužil po ničem jiném než dostat se z dosahu toho příšerného, odporného puchu. Pevně jsem sevřel rty, několikrát polkl a zamrkal slzícíma očima. Ty zatrápené slzy mi rozmazaly vidění.

Šetek se přestal třást. Normálně by to bylo dobré, dokonce skvělé. Sláva vítězům. Spusťte hudbu, hoďte nám klíč k městu a dejte nám nějaký prachy. Tohle ale naneštěstí nebyla normální situace. Přestalo se to třást, protože to vstalo. Jo, přesně tak. S hlavou podobnou rozbitému hnijícímu vejci se to postavilo na nohy a ze širokého šklebu, podobného vydlabané dýni, tomu prýštila krev. Už to samo bylo dost znepokojující, ale když to začalo mluvit… to byla naprosto nová úroveň ohavnosti.

„Smutný… kloučku…“ zabublalo to a každé slovo se muselo těžce probojovat ven. „Zatrub.“ Posměšně vyprsknutý plivanec vytvořil na zemi černou skvrnu. Pak to drápem ukázalo na mou zbraň. „Zatrub.“ Potom to vyrazilo ke mně, ne tak plynule jako při prvním útoku, ale taky se to nevleklo pomalým, belhavým krokem.

„To si ze mě děláš srandu,“ řekl jsem nevěřícně. Zatímco jsem mluvil, ostré drápy se přiblížily. Ale co bylo mnohem horší, přiblížil se taky hrozný smrad. A právě ten mě přinutil se rychle pohnout. Tentokrát jsem to střelil do kolen a doufal jsem, že to nějaká kolena vůbec má. Ať už se nohy monstra ohýbaly díky čemukoliv, právě do toho jsem ho střelil. Znova to upadlo, ale pořád se to blížilo, plazilo se to za pomoci dýkovitých drápů a loktů zahalených v klaunském obleku. Do těch jsem taky střelil.

„Tak zatrub,“ zasyčelo to ve spršce krve. „Zatrub.“ A dál se to svíjelo a blížilo trhanými pohyby hada se zlomenou páteří.

Pohlédl jsem na svou zbraň a pak zpátky na šetka. Vážně jsem uvažoval o tom, jestli by nebylo lepší po něm ten bezcenný krám hodit, když vtom mi do vlasů u ucha zavál nekonečně trpělivý povzdech. Niko mi rukojetí svého meče lehce poklepal na rameno a pak se klidně zeptal: „Konec hraní?“

Ten samolibej parchant. Mávnul jsem zbraní a o pár kroků ustoupil. Doufal jsem, že vzadu bude trochu čistší vzduch. „Jo, jasně. Jen si posluž.“

Tiše a elegantně mě obešel, potěžkal krátký meč a pak s ním švihl takovou rychlostí, že byla vidět jen lesklá stříbrná šmouha. Široká zahnutá čepel se zakousla do šetkova krku a okamžitě jej připravila o hlavu. Ta se odvalila, zavadila mi o nohu a okamžitě se mi pokusila zakousnout do kotníku. Prudce jsem ji odkopl a sykl, protože mi puch ulpěl na botě. „Měli jsme si vzít křovinořez,“ zabručel jsem a rukou si úplně zbytečně zakryl nos. No dobře. Fajn. Pokud to má dneska být takhle, budu se s tím prostě muset vyrovnat. Zamračeně jsem si zul boty a odkopl je i s tím smradem daleko od sebe. „Můžu si půjčit něco z tvých zásob, když je tohle zatraceně úplně na nic?“ zeptal jsem se a zasunul zbraň do ramenního pouzdra.

Předpokládat, že Niko u sebe bude mít něco ostrého navíc, nebylo nijak přehnané. Pošetilé by bylo domnívat se, že jeho rezerva bude tvořena jen jednou zbraní. Se všemi zbraněmi, které měl u sebe, by Niko vyřadil detektor kovů z provozu na třicet metrů. Jeho ruka zmizela v dlouhém kabátu, který neměl ani tak pro parádu, ale spíš jako zásobárnu všemožných smrtících zbraní, a znovu se objevila s malou papírovou krabičkou. To nebylo tak docela to, co jsem očekával, a přijal jsem krabičku s dost pochybovačným výrazem. „Co to kruci je?“

„Výbušné střely.“ Potichu jsem hvízdl a on pokračoval: „A desert eagle. Je úžasné, co se dá koupit v zapadlých uličkách.“

Vlastně jsem byl spíš potěšený než překvapený a zbraň jsem okamžitě nabil. Zatímco Niko bezmezně uctívá různá ostří, já jsem modernějšího zaměření. Pokud jsem schopen zabít ze vzdálenosti třiceti metrů, pak to pro mě znamená míň účtů za čistírnu. To už za to stojí, ne? „Hezký. Není nic lepšího než předčasnej dáreček k Vánocům.“

„Jsi připravený na práci zblízka?“ Znělo to asi podobně, jako když se vás staromódní chůva zeptá, jestli jste si udělali domácí úkoly. Až na to, že tahle chůva chodí velice tiše a používá pravítko ostré jako žiletka. Odfrkl jsem si a vytáhl vlastní čepel. Byl to spíš nůž než meč, ale byl to ten typ, jaký vídáte v objednávkovém katalogu… typ, nad jehož obrázkem nájemní žoldáci tiše slintají. Dlouhá, silná čepel byla potažená černým teflonem a díky ostrým zubům prořízla kost lehce jako želé. Sice pro tyhle zbraně nedýchám tak jako Nik, ale umím je používat a jsem dost chytrý na to, abych věděl, že se nikdy nezaseknou a nikdy jim nedojdou náboje. Raději mám střelné zbraně, ale čepele jsou praktické. „Niku, já s ním i spím. Rozhodně si ho beru s sebou, když se jdeme postavit zabijáckým klaunům.“

„Klient říkal, že jsou tu nejmíň ještě další dva, možná i čtyři. Sejdeme se za patnáct minut.“

přeložila: Anna Janovská

Marcus

Related posts:

1. Ukážka z knihy : Rob Thurman – V temnotě "Mezi námi žijí stvůry. Vždycky to tak bylo a bude....
2. Ukázka z knihy: Rob Thurman: Běsnění Mořský biskup měl téměř průhlednou kůži sem tam pokrytou jemnými...
3. Ukázka z knihy: Rob Thurman: Mršina (Kal Leandros 5) Anotace: Kal Leandros a jeho bratr Niko kdysi pracovali na...

Čechy jsou součástí tisícileté říše a německé Fleischer zní v dané situaci lépe než obyčejné Řezníček. Spěšný vlak CH.24.12 je mrazivým příběhem poněmčené rodiny významného úředníka komisariátu, pro něhož rozkaz nadřízených stojí nade vším. Důsledně koná svou děsivou práci a pro přesvědčení je ochoten obětovat i své blízké. Sledujeme příběh jeho mladšího syna Waltra, jenž je svým otcem a

okolnostmi přinucen stát se hrdinou. Volí nejmenší ze všech nabízených zel, ale pouze tím oddálí své osobní „konečné řešení“. Trochu jiná realita?

Píše se rok 1953, od vítězství uplynuly dva roky a Češi si začínají uvědomovat, že výhodné spojenectví nepřineslo to, co od něj na počátku očekávali. Válka skončila, ale smrtící stroj v setrvačnosti zabíjí dál. Včerejší hrdinové jsou dnes zločinci a obyčejný člověk netuší, jaký bude zítřek. Jen Walter Řezníček je se svou budoucností smířený. Těžko si ale představit, že by mu ji někdo záviděl.

vázaná, obálka Pavel Růt, 262 stran, cena 278 Kč

MINULOST… Saul Laski, lapený v kleci Hitlerova konečného řešení, je jedním z obrovského zástupu lidí předurčených zemřít v nechvalně proslulém vyhlazovacím táboře v Chelmnu. Ač se svému osudu vzepře, stane tváří v tvář zlu staršímu a drtivějšímu než nacisté…

SOUČASNOST… Když se na základě tohoto setkání odhodlá za každou cenu přežít, vydá se na cestu trvající několik desetiletí, při níž navštíví několik kontinentů a nahlédne do nejtemnějších zákoutí historie dvacátého století. Odhalí tajné společenství bytostí, které pravděpodobně často figurují v pozadí těch nejstrašlivějších a nejnásilnějšíchsvětových událostí; bytostí, které zabíjí na dálku a prostřednictvím zmanipulovaných prostředníků; bytostí obdařených psychickou schopností „používat“ jiné lidi: číst jejich myšlenky, podrobovat je své vůli, vnímat jejich smysly, krmit se jejich emocemi, nutit je konat nepopsatelná zvěrstva. Trojice nejmocnějších příslušníků tohoto tajného řádu se pravidelně setkává, aby posoudila a porovnala úspěchy, které zaznamenává při svém promyšleném, krvavém tažení. Ovšem při jednom setkání se stane něco, čeho by se nikdy nenadáli… Saulovo pátrání má brzy dojít cíle a lovci a oběti se setkají v boji, jenž pronikne do samé podstaty lidského násilí a určí budoucnost našeho světa.

vázaná, překlad Milan Žáček, obálka Jan Doležálek, 896 stran, cena 579 Kč

V románu nás autor zavede do říše Polosnu. Do světa Pomezí a pod trnový kříž, na němž visí natažený mnich. Poznal tajemství tohoto světa a musel kvůli němu zemřít. Zanechal však svému příteli svéráznou závěť: hledej hluboko a nacházej odpovědi. Takže přítel bere brokovnici, nasedá na motorku BMW a vrací se do ulic, v nichž se převaluje jen popel a prach…Samostatný román, za který autor získal Cenu Janusze Zajdela.

Ukázka na obálce knihy:

Pamatoval si, jak blábolil do sluchátka. Jazyk jako zdřevěnělý kolík v ústech, jež mu připadaly cizí. Vlastní křik, odrážející se od stěn a stropu. Křik, kterým se dusil, zatímco k sobě tiskl tělo osvobozené z pout. A pak něco, co ani nedokázal vyslovit.

Byl to chlad. Náhlý ledový závan, který mu pokryl tělo jinovatkou. A potom se zjevila postava. Černá, rozmazaná jako nepovedená fotka. Silueta vystoupila přímo z počmárané zdi, oblečená do nevýrazné peleríny, černé jako kouř z hořící pneumatiky. Neměla obličej, jen ptačí zobák jako maska lékaře z časů morových epidemií. Ještě zahlédl, jak jí z obou rukou vyčnívají žlutavé, zakřivené čepele.

Měl jsem zpocené dlaně a cítil se, jako by se můj hrtan postupně naplňoval ledovou rtutí. Věděl jsem, co můj synovec viděl. Říkám jim skeksové.

vázaná, překlad Robert Pilch, obálka Jan Doležálek, 280 stran, cena 299 Kč

Marcus

Related posts:

1. Recenzentská soutěž startuje! Nakladatelství Argo, Laser-books a Triton vyhlašují ve spolupráci s žánrovými...
2. Literární soutěž Vidoucí 2009 – druhé kolo Sedmý ročník literární soutěže Vidoucí dospěl do své nejnapínavější fáze...
3. Recenzentská soutěž zná své vítěze. Odnesou si knihy za deset tisíc Tři nakladatelství, pět webzinů, čtyřiadvacet knih a přes padesát recenzentů....

Cílem soutěže je podpořit literární publicistiku publikovanou na internetu a pomoci žánrovým webům najít kvalitní a věrné spolupracovníky. Hledí se pouze na kvalitu a nápaditost recenzí, nakladatelé neočekávají opěvné ódy na své knihy, ačkoli věří, že jakákoli případná kritika bude zcela opodstatněná a odůvodněná.

Každé z nakladatelství si dle svého rozhodnutí vybere nejvýše dva tituly, které se v rámci jednoho kalendářního měsíce nahlásí do soutěže. Během šesti měsíců trvání soutěže tak každé nakladatelství může nahlásit nejvýše dvanáct titulů.

Letos se do soutěže se zapojilo pět webzinů, včetně MFantasy.cz, výběr je proto široký:

FANTASY PLANET – Pavla Lžičařová – pavla.lzicarova@fantasyplanet.cz

FANTASYA – Jiří Popiolek – popiolek@fantasya.cz

MFANTASY – Maroš Horváth – mysteri@szm.sk

SARDEN – Jan Pechanec – sarden@pagiserver.cz

TOPZINE – Jan Nohovec – jan.nohovec@topzine.cz

Co je tedy  potřeba udělat, abyste se do soutěže mohli zapojit?

1. Výběr webzinu – ze všeho nejdříve si musíte zvolit webového partnera, s nímž budete v rámci soutěže spolupracovat. Redakce každého z nich se vám bude věnovat a pomůže vám ve vašem rozvoji. S jejich pomocí brzy zjistíte, zda máte na to publikovat recenze na jejich stránkách.

2. Výběr titulu – účastník soutěže požádá webzin o možnost recenzovat vybraný titul. Webzin není povinen každému zájemci vyhovět, vše je pouze na dohodě mezi účastníkem a redakcí. Na MFantasy.cz bude pravidelně vycházet článej s ponukou titulů. Každý z účastníků může v jednom kalendářním měsíci recenzovat nejvýše tři tituly, které mu po dohodě redakce přisoudí.

Bodování – každá recenze do soutěže nahlášených titulů bude zástupci nakladatelství pečlivě posouzena a oznámkována v rozmezí jednoho až pěti bodů. Maximum pěti bodů získá pouze jediná recenze, která nejlépe zachytí ducha knihy a bude nejvíce nápomocna případným dalším čtenářům. Odkaz na každou takovou recenzi může být přidán k dané knize na stránkách jednotlivých nakladatelství. Všechny výsledky budou vždy nejdéle tři měsíce po vydání každého z titulů zveřejněny na stránkách soutěže.

Systém hodnocení recenzí:

5 bodů – nejlepší recenze, její odkaz může být zveřejněn u příslušné knihy na stránkách nakladatele

4 body – velmi dobré recenze

3 body – dobré recenze

2 body – recenze, které nesplnily nároky kladené na kvalitu či délkový limit

1 bod – recenze, které nesplnily nároky kladené na kvalitu ani délkový limit (tyto recenze mohou být ze soutěže případně také vyloučeny)

Závěrečné hodnocení soutěže – termín vyhlášení výsledků je 25. 3. 2011. Vítěz bude určen následujícím způsobem: v rámci působení každého účastníka se sečte pět nejvyšších dosažených výsledků. Za každou recenzi bude účastníkovi navíc připsán jeden bonusový bod. Za každé překročení termínu vydání recenze budou odečteny dva body od výsledného součtu. Při rovnosti bodů vyhrává účastník s vyšším počtem dosažených „nejlepších recenzí“ (tj. recenzí oceněných pěti body). Pokud dojde k situaci, v níž budou mít účastníci stejný počet bodů i „nejlepších recenzí“, vyhrává ten, kdo daného výsledku dosáhl s nižším počtem recenzí.

Může dojít k situaci rovnosti hlasů, rovnosti počtu „nejlepších recenzí“ i rovnosti počtu recenzí celkem. Poté rozhoduje prostý součet všech dosažených bodů v rámci soutěže.

Podrobná pravidla naleznete na http://www.soutezrecenzentu.cz/…rocnik-druhy.

Proč se účastní MFantasy:

Proč jde do soutěže online magazín s fantasy povídkami? Nemohli jste si nevšimnout, že za poslední rok se knižní recenze staly důležitou součástí MFantasy. Pravidelně vám přinášíme recenze knih velké části českých nakladatelství zabývajících se fantastikou a snažíme se, abychom v tomto ohledu pokryli co největší prostor napříč vydávanými
novinkami. Konkurence na poli knižních recenzí je v posledních letech velmi silná a MFantasy chce v recenzentské soutěži dokázat, že proti ní obstojí. Máme výborné recenzenty, kteří se pokusí ukořistit co nejvíce bodů a ukázat, že nenabízíme jen kvalitní povídky, ale i recenze.

A co od této soutěže MFantasy očekává?

Spolupráci. Na jedné straně s nakladateli a na druhé ze šikovnými recenzenty. Recenzentská soutěž je pro čtenáře výjimečný způsob, jak se dostat zadarmo ke knihám a zároveň se stát i členem nějaké té internetové redakce. Ovšem nic není tak úplně zadarmo. Nejdříve musíte navázat spolupráci s webzinem, tedy s námi. A to tak, že nám pošlete ukázku nějaké své recenze na fantasy knihu. Nemusí být nikde publikovaná, stačí, když ji napíšete. Pokud usoudíme, že na to máte, můžete přes nás získat recenzní výtisky vámi vybraných knih z nabídky tří zúčastněných nakladatelství. Pokud se tedy chcete zapojit do soutěže a oblékat přitom dres MFantasy.cz  pište na mailom.

Marcus

Related posts:

1. Recenzentská soutěž zná své vítěze. Odnesou si knihy za deset tisíc Tři nakladatelství, pět webzinů, čtyřiadvacet knih a přes padesát recenzentů....
2. Recenzentská soutěž – 1.kolo Prvé tri súťažné tituly !...
3. Fantasy News: Štartuje nový ročník CKČ!      Československý fandom vyhlásil 31. ročník  literárne súťaže Cena Karla...