Aspoň, že Peter Jackson občas natočí nějaký ten vlog z natáčení a my se tak můžeme něco dozvědět z tvorby filmu. V pořadí již 5. vlog bude ve znamení stěhování. Dokud neuvidíte, tak si nepředstavíte, co znamená přestěhovat celý filmový štáb přes půlku ostrova. Ale nebojte, nebudou tam jen jezdit kamióny, uvidíte i znovuoživení Hobitína:)

Díky Ryzikovi ze stránek Videacesky.cz můžete nyní video vidět i s českými titulky.

Pokud titulky nepotřebujete, můžete se na video podívat přímo zde:

Watch this video on YouTube.

Michal Cukr

Za mým prvním setkáním s fantasy stojí jedno jméno – J. R. R. Tolkien. Spisovatel, který pro mě stále zůstává asi největším velikánem v žánru. Od tohoto setkání uplynul už nějaký ten čas a já mezitím začal poznávat fantastiku ze všech možných úhlů. Zhlédl nespočet filmů, stejně tak si zahrál mnoho RPG jak na počítači, tak i na stole, hlavně DrD, které občas ještě hráváme. Projezdil bitvy a larpy, na které se poslední dobou už moc nedostává času, a taky jsem holt trochu zlenivěl:) Momentálně zůstávám věrný fantasy zejména skrz knihy, sci-fi spíš ojediněle. Času ubývá, autorů přibývá, ale i tak rád poznávám nové tváře žánru.

Related posts:

1. FF2010: Den pátý. Cylon č. 5 na Festivalu fantazie Přestože má být Festival fantazie místem setkávání, poznávání a jiných...
2. Novinky ze světa fantasy – Feist, Nix a Hobit R. E. Feist Chystá se vydání další knihy od tohoto...
3. Hobit v komiksu. Tolkien stojí za to i v bublinách   Už od dětství nás přitahovaly obrázky a ani dnes,...

Psí služba od Jana Hlávky

Spisovatel Jan Hlávka uveřejnil na začátku minulého měsíce povídku Psí služba, kterou napsal společně s Pantarei. Povídka v pdf má 65 stránek a je zbrusu nová, zatím nikde neuveřejněná, takže se máte určitě na co těšit.:)
Čtěte zde.

Okuste první drápy Žambochových Predátorů II

Naopak na stránkách jednoho z českých fantasy velikánů si můžete přečíst prvních několik řádků z nově připravovaných Predátorů II, není toho moc, ale lepší než vůbec nic:)

Dračí Doupě II 

Web tohoto nového projektu opravdu žije. Před nějakou dobou začalo veřejné testování, vy co do něj nejste zapojeni, si můžete aspoň přečíst texty z pravidel – jak třeba bude vypadat vodník v bestiáři či rasa trpaslíci a elfové. Nejen, že to je mnohonásobně propracovanější, než na co jsme byli zatím v Dračáku zvyklí, ale navíc pěkné ilustrace v některých případech člověku skoro vezmou dech. Také jenom nečtěte a neprohlížejte, ale i komentujte, ať pak na pulty dorazí hra, na kterou se budeme těšit a ne se jí obávat.

Nová online strategie

Lord Pletron (kdo ještě přemýšlíte, tak zakladatel velmi známé české online strategie Darkelf) vytvořil další hru s názvem Pán Hradu.

Ve hře se stáváte vlastníkem polorozpadlého hradu v malinkém království, které je ohrožováno tlupami skřetů. Jenže po cestě na hrad, je skřety zajat váš zbrojnoš a vy mu musíte pomoci. Tímto teprve dobrodružství začíná a mnohá další nenechají na sebe dlouho čekat.
Dlouho se nerozmýšlejte. Hudba na úvodní stránce, sličná paní grafika, typ hry trochu na způsob Travianu, kdy suroviny přibývají za stanovený čas a jednotky, se kterými se můžete pohybovat po mapě, jsou na vás připraveni. Zaregistrujte se a poznejte hru na vlastní kůži. Navíc hra je v rozjedu, proto se stále se vyvíjí a přináší nová a nová vylepšení.

Żmija

Dozajista všichni víte o nové knize s názvem Zmije od Sapkowského, která se odehrává nedaleké minulosti za afgánské války. V překladu bychom se knihy snad měli dočkat do konce roku, doufejme, že už ji budeme moci hledat pod stromečkem.
Pár informací, co jsem zjistil. V originále má kniha pouhých 240 stran, takže nečekejte žádnou bichli. Na konci je afgánský slovníček pojmů, počítám, že nebude chybět ani v českém vydání, ve verzi, která se ke mně dostala, jsem žádná ilustrace neviděl. Recenze na polských webech se dosti liší od zhruba 8.5 až k 4.5, převládá hodnocení kousek nad pětkou, tak snad nás nezklame. Já jsem rozhodnut si ji přečíst v každém případě.

The Witcher II

Ještě zůstaneme u Sapkowského a obrátíme zrak na jeho nejslavnějšího protagonistu, Geralta z Rivie. Již nějaký ten pátek se připravuje dvojka poměrně dosti úspěšné PC hry Zaklínač, teď s podnázvem Assassins of Kings (Vrah králů). Úchvatná grafika (kromě obludných svalů sedícího veterána v jeskyni), shlédněte trailer.

Narrenturm audio

Už přibližně před rokem došlo k namluvení prvního dílu husitské ságy Andrzeje Sapkowského. Nejedná se v žádném případě o nějaké komorní dílko, ale o megalomanský projekt, ve kterém vystupuje na 112 aktérů s délkou téměř 24 hod. Ano, nepřepsal jsem se. Co je proti tomu nějaký namluvený tříhodinový Hobit, že? Jestli se nahrává i druhý díl, jsem nezjistil, ale když jsem brouzdal po internetu, našel jsem i českou verzi, i když ve velmi špatné kvalitě a slyšel jsem tam pouze jeden hlas vypravěčky.

Harry Potter 7

Nesmíme opomenout ani kluka v brýlích. Natáčený poslední film bude rozdělen na dvě části, jehož první část se objeví v kinech už na podzim tohoto roku. Trailer z obou částí filmu i s českými titulky můžete zhlédnout na youtube.

Letopisy Narnie 3

Plavby Jitřního poutníka bychom se taktéž měli dočkat ještě tento rok v prosinci a rovnou v 3D. Video na ČSFD (má i české titulky) nevypadalo špatně, ale jak bude vypadat konečná verze, a jestli se vymaní z neúspěchu dvojky a vydělá dost, se uvidí.

Komiksárium

Na www.komiksarium.cz si můžete přečíst nejenom o připravovaných hitech Hollywoodu, ale hlavně o komiksu a o všem, co se k němu váže.
Například ty, kdo rádi a pěkně kreslí, by mohl zajímat konkurz na obálkaře slavného Titan Books, největšího komiksového nakladatelství v Anglii.
Stačí poslat pět ukázek v nižším rozlišení a krátký životopis v angličtině na adresu illustration@titanemail.com.
Dále se tam můžete dozvědět o představení KO.MIX.X 1 na letní scéně inspirovaném Muriel a komiksy Káji Saudka.
No a pro všechny tam je zajímavý (sice již z května) rozhovor se slovenským ilustrátorem Michalem Ivanem, jehož obrázky můžete nalézt například v galerii deviantART a Epilogue.net. U některých obrázků si vybavíte i knihy, ke kterým dělal obálku.

Uff. Tak to je zatím vše, na nějakou dobu by vám to mělo stačit:)

Redakce

Related posts:

1. Tolkien vs. Sapkowski Toto není aréna v podání Celebrity deatmatch, to je jen...
2. Zmije (Andrzej Sapkowski) – recenze Spisovatel, který asi navždy bude spojen s jednou literární postavou...
3. Letopisy Narnie: Princ Kaspian Po třinácti stech letech potřebuje Narnie znovu své bájné krále...

Postapokalyptické filmy či hry sú podľa môjho názoru veľmi zvláštnym úkazom. Pretože hoci by nikto nechcel zažiť nukleárnu (či inú) apokalypsu, mnohí z nás neváhajú stráviť svoj čas sledovaním filmov ako Terminátor, 9 alebo I Am Legend či hraním hier ako Fallout 3 či Borderlands. Do tejto úctihodnej zbierky sci-fi filmov chcú režisérsky bratia Albert a Allan Hughes prispieť neobyčajným príbehom v neobyčajnom svete, ktorý je navyše podfarbený silným morálnym posolstvom. Podarilo sa im vytvoriť niečo výnimočné, alebo sa „The Book of Eli“ dá odbiť ako lacný trik a/alebo obyčajná kresťanská propaganda?

Vo veľmi pomalých úvodných scénach sa nám predstavuje hlavný hrdina tohoto príbehu, pútnik Eli (Denzel Washington). Jeho životným poslaním je „ísť na západ“, kam ho poslal akýsi vnútorný hlas. Svet navôkol, 30 rokov po neznámej katastrofe, je však krutý a neúprosný a tak sa Eli skôr či neskôr musí zapojiť do udalostí okolo neho. A hoci zo začiatku odmieta odbočiť zo svojej vytýčenej cesty, časom skrátka nebude mať inú možnosť – vkročí totiž do mesta, kde vládne Carnegie (Gary Oldman). Ten posiela svojich poskokov po celej krajine, aby našli poslednú Bibliu. Táto kniha má dať nekonečnú moc nad ľuďmi tomu, kto ju drží a kto z nej číta. Je to teda snáď osud, že práve do tohto mesta dorazil Eli, ktorý vo svojom vaku nosí posledný výtlačok Svätého Písma? Nechá si Eli knihu vziať, újde, alebo sa rozhodne postaviť sa zlu a zachrániť tak mesto a hlavne Carnegieho nevlastnú dcéru Solaru (Mila Kunis) od tvrdej nadvlády? Dospeje nakoniec na západ? A čo tam nájde?

To, ako si dej užijete priamoúmerne závisí od toho, čo od „Knihy přežití“ očakávate – ak sa tešíte na postapokalyptickú „akčňárnu“ v ktorej sa Washington pokúsi zachrániť svet, tak vás Eli pravdepodobne sklame. Naopak, pokiaľ vám nevadí pomalé tempo a mnoho hĺbavých momentov, častá introspekcia postáv a silne kresťanský podtón, v takom prípade budete z kina odchádzať (podobne ako ja) spokojní.

Okrem veľmi zaujímavého a dobre postaveného deja rozhodne zaujme výborná atmosféra. Mnoho záberov mi pripomenulo práve hru Fallout 3 – a to je myslené ako pochvala. Totiž, z filmu sála veľmi podobný pocit prázdnoty a duševného zúfalstva. Len málo sa hovorí o tom, aká pohroma vlastne poznačila tamojší svet – omnoho viac je však vidno následky tejto udalosti. Silná žiara oslepila veľké množstvo ľudí, a tak Eli stretne hneď niekoľko slepcov počas svojej cesty. O vodu sa priam bojuje, mydlo je veľmi zriedkavý artefakt – a teda veľmi dobré platidlo – a ľudia sa všeobecne správajú ako správni „mrchožrouti“, ktorí neváhajú napadnúť toho, kto sa nedokáže brániť. Tento svet je proste drsný, Eli v ňom kráča ako strážny anjel a Solara ako posledný záblesk nevinnosti.

Herecké výkony sú vynikajúce… Napokon, čo iné sa dá čakať od hviezd ako Denzel Washington či Gary Oldman. Denzel skvelo pasuje do role osamoteného anjela-pomstiteľa a pôsobí dojmom veľmi podobným z filmu Man on Fire. Jeho monológy nikdy niesú nudné a dokonca ani keď je ticho scéna nie je „prázdna“. Navyše, jeho úžasne prirodzený spôsob hrania dodáva filmu auru reality každodenného života.

Gary Oldman sa úlohy záporáka zmocnil naozaj majstrovsky. Tomuto chlapíkovi proste záporácke role sadnú veľmi dobre a dokonca je jasne viditeľný aj zámer režisérov, aby Carnegie nebol len obyčajný tyran, ale aby bol čímsi viac – túto víziu Oldman preniesol na plátno bezchybne.

Za staršími a skúsenejšími kolegami však nezaostávala ani Mila Kunis – mladá herečka, ktorá si postupne pripisuje na svoje konto čoraz zaujímavejšie filmy (Max Payne, Forgetting Sarah Marshall) žiari v tejto snímke svojou úžasnou „čistotou“, ilúziou nevinnosti a mladého idealizmu. Ako posledného spomeniem Raya Stevensona (King Arthur), ktorého výkon síce vyznieva trochu strnulo, ale opať – ku koncu filmu celá jeho postava naberie trošku hlbší rozmer. Všeobecne by sa dalo povedať, že film ukazuje jasnú líniu, ktorá rozdeľuje postavy staršie a skúsenejšie (t.j. tí, ktorí žili ešte pred apokalypsou) a divoko mladé, ktoré vyrastali v nekompromisnom svete a podľa toho sa aj správajú. A herecké výkony pomáhajú nám – divákom – pochopiť postavy práve v tomto štýle; potom už teda neexistuje rozdelenie na postavy kladné a záporné, ale na tie, ktoré nad vodou držia morálne zásady a hrdosť a tie, ktoré podľahly beznádejnej situácií a skazenému svetu alebo sa snažia prežiť najlepšie ako vedia.

Po vizuálnej stránke nie je moc čo riešiť. Scenérie sú vo svojej pustote a suchosti nádherné a naozaj veľmi pekne odzrkadľujú zničený svet. Tých pár efektov, ktoré sa vo filme ukryli sú dobré. Pri súbojoch som mal pocit, že hlavy lietajú až príliš často – na druhú stranu, súboje sú len 2 či 3 a každý z nich sa odohráva v trochu inom štýle, za čo sa dá režisérov jedine pochváliť.

Zvuková stránka je tiež dosť dobrá, aj keď v tomto smere som nenašiel nič, čo by stálo za špeciálnu pozornosť. Zvuky a anglický dabing sú v poriadku, film sa nebojí zostať v istých momentoch úplne ticho, čo je v prípade tohto snímku veľké plus. Hudba hrá v „Book of Eli“ veľmi malú rolu – skladateľ Atticus Ross zvolil minimalistický prístup a tak hlavnú – silne elektronickú a veľmi hĺbavú – tému budeme počuj naozaj len párkrát. Na druhú stranu, tento film naozaj nepotrebuje soundtrack, ktorý by z neho robil niečo iné než čím je – tichý príbeh o jednej putujúcej duši.

Ako som povedal na začiatku, The Book of Eli je taká dvojsečná zbraň – tí, čo idú do kina za priamočiarou zábavou budú po prvých desiatich minútach znechutení a znudení. Naopak, tí, ktorým nejaká tá hlbšia myšlienka nevadí, budú zrejme potešení, že aj v dnešných dňoch sa dá vydať film, po ktorom neodídete z kina hluchý na jedno ucho a s epileptickým záchvatom z veľmi rýchlej akcie na plátne.

Veľmi dlho som rozmýšľal, aký iný film mi Kniha Přežití pripomína – až som napokon prišiel na to, že mi pripomína A.I. – Umelá Inteligencia. Po tomto filme nebudete skákať od radosti ani nebudete plakať. Možno si len v kľude chvíľku posedíte a porozmýšľate. Tému tohto rozjímania už pre istotu nechám na vás…

Hodnotenie – 9/10

Jan Scigulinsky

Johny „Max“ Scigulinsky, recenzent pre mfantasy.cz, skladateľ na voľnej nohe, aktívny účastník komunít EpicBattleAxe.com a Gametrailers.com.
Samozvaný expert na PC hry a trh interaktívnej zábavy a pseudo-autor fantasy poviedok.

Related posts:

1. Novicka (Trilogie o černém mágovi: kniha druhá) – recenze Název: Novicka Autor: Trudi Canavan Překlad: Eva Chmurová Nakladatelství: Zoner...
2. Nejvyšší lord (Trilogie o černém mágovi: kniha třetí) – Recenze Sonea a celé Společenství čarodějů jsou zpátky potřetí a naposledy....
3. Lhář (kniha první) – recenze Myslíte si, že andělé musí být vždycky ti dobří? Co...

Žánr: fantasy, sci-fi

Režie a scénář: James Cameron

Hrají: Sam Worthington (Jake Sully), Zoe Saldana (Neytiri), Sigourney Weaver (Dr. Grace Augustine), Stephen Lang (Plukovník Miles Quaritch), Michelle Rodriguez (Trudy Chacon), Giovanni Ribisi (Parker Selfridge), Joel Moore (Norm Spellman)

Jake Sully je bývalý mariňák upoutaný na vozík. Právě pochoval bratra a jistá organizace mu nabízí převzetí bratrovy práce, která má Jakeovi zajistit nový život. Přijímá a odlétá na vzdálený měsíc jménem Pandora. Tento cizí svět se podobá Zemi, ale evoluce zde vytvořila poněkud jiné formy života. Většinou nebezpečnější.

Jake se díky vědě ocitá v těle třímetrového modrého humanoida a následně se dostává i do jejich kmene. Původně má získávat informace, ale časem se mu to vymkne z rukou a zamiluje se do náčelníkovy dcery i do svého nového života. V konfliktu s lidmi kvůli cenné surovině je jasné, na kterou stranu se Jake postaví. Bude mu ale odhodlání stačit na záchranu jeho (s)nového světa?

Dlouho očekávané dílo režiséra Jamese Camerona vtrhlo do kin se vší parádou. Okamžitě kolem sebe vytvořilo poprask a dva znesvářené tábory. Jedni Avatara považují za dokonalost samu, další nadávají na cokoliv od hudby, přes příběh a dabing, až po technické zpracování, přičemž každý si rýpne do něčeho jiného. A pro čtenáře, který se pročítá všelijakými názory internetových mudrců, to je nadmíru zábavné.

Čitatel, který už přelouskal několik recenzí, se určitě ptá, kterou písničku si poslechne tentokrát? A řeknu to rovnou, bude to ta, jež začíná slovy „úžasný, dech beroucí a nezapomenutelný“. Otázka zní, jak ta píseň skončí, protože nic není úplně černé, ani úplně bílé, a toto pravidlo se nevyhnulo ani Avatarovi.

Bude mít Avatar ještě za pár let nějakou hodnotu? Tuto otázku si klade nejeden recenzent. A ona je logická, protože vizuální podoba je to, čím Avatar už od prvních trailerů táhne. A táhne jí také celou polovinu filmu. Myslím si však, že se nemáme čeho bát, na mezníky se nezapomíná a navíc vzdálená a krásná Pandora se nenechá jen tak vytěsnit.

Cameron se vrátil po opravdu dlouhé době od potopení Titanicu se svým vysněným projektem a pečlivé přípravy se vyplatily. Kdyby projekt jen trochu uspěchal, byl by z Avataru jen další pokus s uměle vypadajícími pajduláky a nedotaženými digitálními scenériemi. Takto je všechno perfektní, divák ochotný nejen koukat, ale i vidět (nebo „zřít“, jak říkají Na’vi), musí být ohromen.

Stejně ohromen jako Jake, který se do Pandory a všeho na ní zamiluje. Při poznávání nových věcí je skutečně jako dítě, jež je udiveno každým malým objevem. Na této podobnosti mezi divákem a hlavním hrdinou Avatar staví. Společně vás nechá poznávat nový svět a splynout s ním. Tím se ztotožníte i s hrdiny, kteří bojují za jeho záchranu před těžařskou mašinerií.

Přitom pomáhají svým velmi dobrým výkonem i herci. Sam Worthington (příští rok se na něj můžete těšit v Souboji Titánů) i Zoe Saldana se pod šmoulími maskami osvědčili. Za ústřední dvojicí nezůstávají pozadu ani ostatní.

Na hereckých výkonech kupodivu neubírá ani dabing, který v traileru zní hrozně. V průběhu filmu zaskřípe jen párkrát. Naopak velmi promyšleně těží z kontrastu s jazykem Na’vi a z toho vyplývající, místy přímo uzemňující přirozenosti při několika hláškách pozemšťanů, kterým se musí člověk chtě nechtě usmát.

Co však filmu malinko škodí, je chování postav podle šablony. Někdy je to trochu okaté. Aktéři se chovají až příliš podle toho, jak režisér potřebuje, jak to vyžaduje sám příběh a jak to nejspíš divák chce. Hrdinové bez bázně a hany proti bezcitným lotrům toužícím po penězích.

Příběh je prostý a důvěrně známý. Voják se dostane mezi domorodce, zamiluje se a nakonec se staví na jejich stranu. Tuto osnovu prozradil již trailer a mně se okamžitě vybavila Pocahontas a následně Tanec s vlky. Avatar toto téma svědomitě vytěží do posledního zrníčka díky pečlivosti při hodinové poznávací (a ne nezajímavé) části filmu, kdy se vše připravuje na závěrečné rozuzlení.

Pokud mu jednoduchý a neoriginální příběh prochází, dostává Cameron docela kapky za svoje zelenomyšlenkářství. Zavrhovat film pro určitou ideologii, myšlenku, poselství, to je cynickost, která si zaslouží facku.

Copak režisér není taky umělec, jenž se snaží něco vyjádřit? Chceme snad pod pojmem film nacházet pouze tupé komerční akčňárny plné nadupaných hlášek? (Nic proti nim, svoje místo mají.) Myslím si, že v tomto směru si Cameron kritiku nezaslouží, tím spíš, že poselství filmu neskrývá a každému bylo jasné už od začátku. Ano, snad to ke konci filmu trochu přehání, ale dost možná to nešlo udělat jinak s kartami, které si rozdal na začátku.

A já můžu jenom nadávat, že bych ten konec udělal jinak.

Dalším důležitým prvkem je hudba. Musím se přiznat, že soundtrack Jamese Hornera je na můj vkus příliš nevýrazný. Hudba obvykle bývá jako třešnička na dortu, pokud je film dobrý. Možná ale, že tento dort měl takovou příchuť, k níž se třešeň nehodí. Pandora ožívá i bez výraznějšího přispění hudby, i když v klíčových momentech se Horner odhodlá ze sebe něco vymáčknout. Přitom respektuje atmosféru a spoléhá se hlavně na bubny a několik vokálů. Nějaká výraznější melodie, která by vám zůstala v hlavě ještě dlouho po opuštění sálu, bohužel chybí. Fakt ale je, že na nějakou hudbu si během promítání nevzpomenete.

Na závěr je potřeba připomenout, proč je Avatar tak zlomový. Ano, krumpáče a další nářadí létající z plátna byly zábavné (na nějakou chvíli), jenže v pravý čas přišel James Cameron, mesiáš filmové 3D technologie, a posunul hranice někam dál. Změnil celé vnímání 3D filmu, sestřelil všechny dosavadní pokusy v digitální animaci (Zemeckisem počínaje) a vsadím se, že ještě pár budoucích.

Stálo to sice rekordní sumu peněz (oficiální rozpočet 230 mil. $), ale určitě se to vyplatí a vývoj bude pokračovat dál. Ne každý režisér však získá takovou podporu a ne každý dokáže takto mistrovsky vybrousit své dílo k dokonalosti a vtáhnout vás do svého světa do té míry, že se tam budete chtít vrátit. Přízvisko „3D: dech beroucí, dokonalý, drahý“ si tento počin zaslouží.

U mě zůstává Avatar těsně pod sto procenty. Už to nebudou Star Wars ani Pán prstenů, s kým se příští filmy budou poměřovat, co se efektů týče. Bude to Avatar.

Laťka byla nastavena hodně vysoko. Stejně jako spousty dalších diváků se nyní bojím, že pár nadcházejících filmových let nebude takových, jak by si naše Cameronem rozmazlené oči přály. A jsem si jistý, že v dějinách kinematografie už bude navždy napsáno velkými písmeny AVATAR.

Ondřej Páleník

Ondřej Hawk Páleník, šéfredaktor MFantasy.

Related posts:

1. Dech draka Opory v temné noci :)                                                                                                                                                                               for Galton and kjArr...
2. Poslední vládce větru – recenze Měsíce čekání, sledování novinek, rozebírání se známými, jaké to bude....
3. Upírská noc v Aeru Pátý ročník Filmasie, filmového festivalu asijských filmů, nabídl ve své...

Pátý ročník Filmasie, filmového festivalu asijských filmů, nabídl ve své pravidelné noční projekci také něco pro milovníky fantastiky.

Jednalo se o dva tituly s tematikou vampirismu. Kdo by čekal variaci na Draculu, byl by zklamán. Jiný kraj – jiný mrav, jak říkávala moje babička. A Asie je sakra jiný kraj.

Promítání začínalo v půl jedenácté večer v sobotu 6.12. Ideální čas pro správně děsuplné téma. Daleko větší horor než na plátně mě ovšem čekal v podobě modrých zón, které se nalézají všude kolem kina Aero. Parkování v Olšanské a úprk potemnělým Žižkovem za vidinou propadlé rezervace bylo hrůzostrašné samo o sobě.
Kino bylo slušně obsazeno. Asijští upíři však zřejmě nejsou takovým tahákem pro maniaky (bez urážky) jako malý učeň kouzel nebo hoši se světelnými meči, a proto mne trochu zklamalo, že návštěvníci vypadali dle možností normálně. Žádné černé pláště, žádné umělé tesáky, nabělené tváře či červené kontaktní čočky. Aero, se svou atmosférou útulného, ale správně ponurého kina, bylo pro tento žánr dobrou volbou.

Nechtěla jsem si příliš kazit zážitek a tak jsem o filmech přečetla jen to nejnutnější.
Teď vím, že ať bych četla, co bych chtěla, nikdy bych se na to nepřipravila.

První film, Žízeň, vznikl v Jižní Koreji a režíroval jej Park Chan-wook (neplést s pánví ).  Příběh kněze, který je transfúzí krve přeměněn na upíra, by ještě nebyl nic tak zvláštního. Mix děsu, sexu, hlubokých myšlenek o vině a trestu v podání asijské mentality na straně jedné a jemné i bizardní komiky na straně druhé, z něj však udělal 133 minutový kolotoč emocí, kde nevíte, zda se máte smát, plakat, nebo zvracet. Film vydoloval z tématu nedobrovolné nesmrtelnosti a žízni po krvi vše, co se dá a ještě možná něco navíc. Celkem úspěšně se však vyhýbal patosovým klišé s jakými upírství s oblibou prezentuje „západní svět“.

Celkem přesvědčivé herecké výkony bych si jistě užila ještě víc, kdyby partička v řadě za mnou nepovažovala každý výlev emocí či stříknutí krve za něco ohromně vtipného, co si zaslouží huronský výbuch smíchu.

Po desetiminutové přestávce se do sálu vrátilo o poznání méně diváků (hodina již značně pokročila) a jejich řady záhy po začátku druhého filmu ještě více prořídly.

Japonské dílo Upírka vs. Frankensteinka režiséra Y. Nishimury a N. Tomomatsua ve mně již po přečtění názvu vzbudilo jisté obavy. Ty se po první minutě naplnily. Po druhé minutě jsem nevěřila svým očím a celý zbytek fimu jsem byla přesvědčena, že na mě zanechala vliv marihuana, co jistí mládenci kouřili o přestávce u vstupu do kina. Příběh se odehrával v kulisách japonské střední školy a svou šablonou vzbuzoval dojem nekonečného televizního seriálu o problémech mládeže. To by ovšem nesměla být hlavní hrdinka poněkud pubertálně vyšinutý upír a její sokyně v lásce dívka, kterou po její smrti oživil otec, bláznivý učitel chemie, sešitím několika „náhradních dílů“ z několika různých lidí. Jako byste vzali postavu záporné středoškolské roztleskávačky z amerického teanegerovského filmu a prohnaly ji mlýnkem na maso Hieronymuse Bosche.
Plátno opanovaly gejzíry krve, v nichž s rozšafným úsměvem a za zvuků vemlouvavé melodie poskakovala dívenka ve školním stejnokroji s bílými punčoškami. Aby však bylo jasno – film se ani v nejmenším nesnažil o žádnou vážnou podívanou. Naopak, kombinací komixu, romance, bláznivé komedie a psychedelické absurdity vytvořil „precizně vypilovanou slátaninu“, jaké není v mých filmových zážitích rovno. Citlivější návštěvníky snad mohly chvílemi zvedat ze židle do krajnosti vyhnané brutálnosti, většina v sále se však bavila špeky typu – Středoškolský turnaj v řezání zápěstí – .

V půl třetí ráno jsem byla ochotná přiznat, že jsem se nečekaně dobře bavila a tento pocit ve mne přetrvává až doteď, proto mohu oba uvedené filmy vřele doporučit. Žízeň komukoli a kdykoli, Upírku vs. Frankensteinku jen někomu a jen při „zvláštních příležitostech“.

Katriška

Related posts:

1. Alenka v říši divů – recenze Tim Burton, Johnny Depp, Lewis Carroll. Jména, která nás dokážou...
2. Avatar 3D: dech beroucí, dokonalý, drahý Čím začít, když je toho tolik? A když tolik už...
3. Alenka v Říši divů 3D – recenze #2 Když se podařilo (konečně) Alence zapomenout na Říši divů (a...