Je to tak, zdá se, že se Underworld stane další donekonečna natahovanou sérií. Otázka ale zní, zda to vadí…
První díl měl příběh, který zvládl utáhnout celý film – příběhem se mihla i nějaká ta legenda, došlo k nějakým zvratům. V druhém dílu se objasnilo pár události z dílu předchozího, pořád tam byl příběh, který byl přehledný a dokázal zaujmout. Třetí pokračování nám sice nenabídlo, až na výjimky, známé tváře ani prostředí, ale udržovalo nás celkem v napětí, neboť jsme se chtěli dozvědět, jak že se teda Soňa s Lucianem dopracují do onoho osudného okamžiku, o němž my jsme dávno věděli z prvního dílu. A co tedy má toto čtvrté pokračování?
Více akce, více krve, více zbraní, které není třeba přebíjet, více zbytečných postav, větší a zlejší potvůrky a především… hodně vytočenou Kate Beckinsale.

Ono když se probudíte, celí zmrzlí, sotva hýbete prsty a to poslední, co si pamatujete, je osoba, jíž milujete, jak mizí v nenávratnu, není se co divit, že vám to trochu hne žlučí.
Příběh se odehrává několik let po takzvané čistce – velkém zásahu proti všem nelidem, kdy byli upíři a vlkodlaci takřka vyhubeni. Nikde není řečeno, jak k tomu došlo, jak na ně lidi vlastně přišli, zda to někdo náhodou nevyvolal záměrně a nezredukoval tak vlastní řady… Celkově je začátek dost zmatený, ale pak se divák chytne, neboť stará dobrá Selene je zpět ve svém latexovém oblečku, řádně rozohněná a hodlá všechnu tu verbeš pozabíjet.
Uteče z místa, kde ji drželi – laboratoří Antigenu – a chce najít Michaela, o němž si myslí, že s ní také utekl (má k tomu podstatné důvody). Jenže další pokusný králík nebyl Michael, ale dívka jménem Eve, o níž se všichni vyjadřují jen jako o „hybridovi“ (velice lichotivé).
Při jejím hledání Selene narazí na upíra Davida, který jako by vypadl z Upířích deníků (ano, dokonale „vystajlovaný“ hezounek). Ten samozřejmě Selene a Eve pomůže a zavede je do jednoho ze stále fungujících klanů. Tam ale z návštěvy smrtonošky nejsou moc
nadšení. Na okamžik se zde objeví Charles Dance (Hra o trůny – Tywin Lannister) v postavě staršího upíra. Přestože mu to jako upírovi poměrně sekne, nemá žádný jiný vliv pro pokračování děje – akorát tam běhá a všechny prudí (role chladných a přísných otců mu zjevně sedí).

Nepotřebuju přebíjet a ty?
Hlavní zápletkou je hledání unesené Eve (v pořadí už její druhé hledání). Zde přichází na řadu další vcelku nepodstatná postava – detektiva sympatizujícího s upíry. A akce může začít. Výbuchy, salta, konspirační teorie, střelba – zbraně samozřejmě hrdinové přebijí za celý film asi dvakrát. Dojde i na ruční souboje a tady se budete moci pokochat novou formou lycanů… Selene se nejspíš učí lítat, jak často je ve vzduchu, dvanáctileté Eve záporáci mlátí hlavou o auto…, no zkrátka radost pohledět. Oproti ostatním dílům je zde i více krve – detailní záběry na to, jak vlkodlakovi projde kulka hlavou, stojí za to. S mozky na zdi se tentokráte nešetří.

Herecké výkony jsou na tuto sérii standardní. Selene se vlastně pořád tváří stejně (v davu z mužského publika zazněla hezká poznámka: „Na to, že je to upírka, nám docela stárne.“) a výkony ostatních jsou prostě průměrné – ono zatvářit se vytočeně, fanaticky nebo sebejistě snad zvládne většina herců. Co se jmen týče, neobjevila se tu žádná známá esa, ale spíše obličeje, které můžete znát z některých seriálů. Jak už bylo řečeno, mihl se tu Charles Dance, Kristen Holden-Ried (Lost girl), Michael Ealy (Californication, FlashForward)…

Triky zůstaly celé ty roky při starém, takže lycani jsou trochu olezlí a jejich proměna je poněkud křečovitá, ale byli tu i horší vlkodlaci.

Sečteno podtrženo. Je to devadesát minut akce a bezhlavého násilí. Příběh to oproti předchozím dílům nemá – nezlobte se, ale je to tak. Já osobně byla poněkud zklamána nevyužitím možnosti spojenectví mezi vlkodlaky a upíry, které by podle mého mohlo do filmu přivést novější prvek. (Nepřítel mého nepřítele je můj přítel tady nějak neplatí.) Pokud máte rádi boje mezi těmito potvůrkami, akci a trochu té krve, určitě si film užijete. Zda čistá akce dokáže udržet pozornost i náročnějších diváků, to už je sporná otázka.
Mou pozornost film udržel a já ho mohu ohodnotit jako nad očekávání. Poté, co byl původní příběh uzavřen rozcupováním Marcuse, jsem se poněkud děsila toho, co všechno by tvůrce mohlo napadnout. (Já se jen modlila, aby nevzkřísili některou z již mrtvých postav, což se naštěstí nekonalo.) Nakonec to dopadlo lépe, než se dalo očekávat, i přesto, že tvůrce nenapadlo nic lepšího než přehánět a přehánět (Čím větší, tím lepší?). Film velice rychle utekl a až na několik zaškobrtnutí se Selene hladce prostřílela až k cíli.
K pátému dílu, který můžeme dozajista očekávat, jsem ovšem už i já trochu skeptická…

Related posts:

1. Nevkročíš počtvrté do stejného moře aneb Piráti z Karibiku se vrací Na vlnách podivna Báli jste se? Že po prvním dílu, který byl originální,...
2. Probuzení Tato povídka se umístila na 4. místěv literární soutěži O...
3. Underworld City 2008 Holdujete LARPu? A máte rádi upíry a vlkodlaky? Pak si...

Celovečerní animované podoby se neujal nikdo menší než S. Spielberg a P. Jackson. A jak spolupráce dvou takovýchto velikánů filmového plátna dopadla? Inu, dostát některým legendám, kterými bezesporu tento belgický komiksový hrdina a jeho věrný psí doprovod jsou, je těžké…

Po příběhové stránce nelze očekávat nic světoborného. Má to být dobrodružný příběh o hledání nezměrného pokladu, a ten vám také bude předložen. Žádné záludnosti, jedná se o jednoduchý, přímočarý děj, který ovšem neurazí svými úsměvnými momenty či narážkami. Některé scény jsou poněkud nevyvážené – střídají se tu seriózní, promyšlené honičky a přestřelky s naivními okamžiky jako dodání šťávy letadlu „rumovým dechem“ a podobně. Ale to k tomu zkrátka patří. Děj se jenom sype, na okamžik nepostojí, a vy se buď povezete s ním, nebo se začnete koukat na hodinky a ptát se, kdy to skončí, protože tahle „dětská zábava“ není nic pro vás.

Nikde jsem neviděla nic, co by narušovalo plynulost děje či jednotlivých záběrů, které jsou volené s rozvahou.

 Na vizuální stránce se tvůrci doslova vyřádili. Animace je pokud ne dokonalá, tak opravdu věrohodná. Jsou chvíle, kdy se díváte na Tintina a ptáte se, jestli je to hrané nebo animované, tak je jeho tvář věrná skutečnému lidskému obličeji. Bohužel, co se v piplání s animací vyplýtvalo na hlavního hrdinu, muselo se vzít někde jinde. A tak přesto, že je veškerá animace udělaná zdařile, s neskutečnou trpělivostí a smyslem pro detail, většina postav se vedle Tintina ztrácí a vypadá tak nějak odbytě, s výjimkou hlavního zloducha Sacharina. Další drobností jsou pohyby, které občas působí příliš uměle a křečovitě (oproti třeba takové „Mámě mezi marťany“ velký rozdíl).

Hudba sice doplňuje vhodně děj, ale nenajdete v ní žádný výraznější motiv, který by vás nějak zvlášť zaujal a chvíli jste si ho zapamatovali. Zde musím zmínit i ne zrovna zdařilý překlad. Byla jsem na 2D promítání v originále s českými titulky, a překlad mi někdy přišel poněkud scestný. Nejenom, že některé věty nedávaly smysl, jiné byly vytrženy z kontextu, ale někdy vyloženě podávaly chybnou informaci. Na dotaz: „Proč tolik otázek, pane Tintine?“ hrdina odpovídá slovy: „It´s a job.“ Vy se ovšem dozvídáte, že je „pouze zvědavý“. Vzhledem k faktu, že je povoláním reportér, což je ve filmu mimo tento okamžik řečeno naplno pouze jednou, je to pro diváka neznalého předlohy (a anglického jazyka – ano i tací stále existují) poměrně důležitá informace, která v překladu ovšem zanikne.

 Mám-li být upřímná, film aspiroval na velký zisk, přilákání velkého množství diváků a asi byl i splněním nějakého toho klukovského snu. Přestože byl vizuálně doveden na hranice dnešních možností a byl pastvou pro oči, pobavil člověka příjemným stylem humoru a nedal vám odpočinout od akce, chybělo mu ono „něco navíc“. Není pochyb o tom, že pánové Spielberg a Jackson umí a jejich práce je baví, ale i když jsem z kina odcházela příjemně pobavená a rozhodně nelitující peněz za lístek, obávám se, že „Tintinova dobrodružství“ nebudou patřit mezi ty filmy, na něž budete koukat stále dokola, a nějak výrazně vám utkví v paměti. 

Related posts:

1. Tajemství slunce úvod k další řadě... nic fantasy tam zatim nehledejte... je...
2. Sullivanova Avempartha překonává první díl Dobrodružství Riyria Znáte Michaela J. Sullivana? Jeho sérii Dobrodružství Riyria? Královské spiknutí?...
3. Ukážka z knihy : Juraj Červenák – Dobrodružství kapitána Báthoryho, díl první První část cyklu o protitureckých válkách v Uhersku, Sedmihradsku, Chorvatsku...

Poslední knihy jsme se dočkali v roce 2008, posledního filmu pak letos. Byla to mánie, která se vyhnula jen málokomu. A i když nejste skalní fanoušci ani jste Harryho dobrodružství nečetli, nemohli jste o něm neslyšet. Brýlatý chlapec s jizvou ve tvaru blesku na čele…, chlapec, který přežil… Od pohádkového světa plného kouzel to dopracoval až k thrilleru s hororovými prvky.

A jak tedy dlouho očekávaný druhý díl „Relikvií smrti“ dopadl?

Nekažme si to…

Názory na první část se různily, vesměs však první díl Harryho Pottera a Relikvií smrti nesklidil zas tak kladné hodnocení, jak se od něj očekávalo. Všichni čekali víc. Já se v tu chvíli ptala, vzhledem ke knižní předloze, jaké „víc“ čekali? Možná to „víc“, kterého se nám dostalo v druhé části. I na tu se ale názory různí. Pro někoho je to slabé, někdo to bere jako úspěšné zakončení velké, slavné, knižní a filmové série.

Epika, epika a zase epika

Máloco v Harry Potterovi dostalo příležitost býti epickým v opravdu velkém stylu. Poslední díl nám to ale bohatě vynahradil.

Film začíná tak, jako by mezi první a druhou částí nebyly jedny závěrečné titulky. Možná proto některým radím, zhlédnout první část předtím, než půjdete na poslední film. Takřka okamžitě začne nějaká akce, protože na pořadu dne je vloupání ke Gringottovým a následný útěk na hřbetě draka.

Pak se dostaneme do Bradavic a tam už taky zůstaneme. Zasněžené Prasinky působí správně ponurým dojmem, stejně jako hřbitov v Godrikově dole v první části, ale jejich atmosféru si zas tak neužijeme. Následuje totiž přesun do Bradavického hradu pomocí tajné chodby z domu Brumbálova bratra Abefortha.

Fanouškům nemá asi smysl popisovat, co se děje dál. Snapeův útěk, při kterém konečně Minerva McGonagallová ukáže, že umí víc, než se jen proměnit v mouratou britskou whiskas kočku; následné opatřování Bradavické  školy ochrannými zaklínadly bylo doplněno skvělou hudbou a chvilkami z toho člověku naskočila husí kůže.

Boj o Bradavice byl epický. Sice můžeme protestovat proti tomu, že se do tohoto světa příliš nehodí třeba obři, ale jak to bylo napsáno, tak to bylo natočeno… Skvělé efekty, podmanivá hudba. Možná až moc zpomalených záběrů, ale i tak to byla pastva pro oči.

Scéna, které se fanoušci nejvíce obávali (věřím, že se jí obávali i tvůrci) a sice okolnosti objasnění charakteru profesora Snapea (pro ty, kteří nečetli, nechci spoilerovat), dopadla na výbornou.

Herecké výkony byly standardní, takové, na které jsme zvyklí z posledních několika filmů. Alan Rickman nezklamal, jen škoda, že ve filmu pobyl tak krátce. Matthew Lewis jako Neville Longbottom se konečně mohl projevit i jinak, než jako zoufalý nekňuba. Naopak Tom Felton jako Draco Malfoy, jehož výkon se mi velice líbil v šestém dílu (Harry Potter a Princ dvojí krve), měl prostoru méně. Velice škrobený se mi zdál výstup Bonnie Wright (Ginny); obzvláště ve chvíli, kdy Hagrid přinese v náruči Harryho, jí nevěřím ani nos mezi očima.

Jak už jsem řekla, hudba je podmanivá a skvěle dokresluje atmosféru snímku.

Je zde spousta scén, které jsou zdařilé, jako je třeba boj Molly s Belatrix, množení cenností v Belatrixině trezoru u Gringottových, oheň v Komnatě nejvyšší potřeby…, ale jsou tu i scény horší. Třeba Harry na „mezizastávce do nebe“ promlouvající s Brumbálem; nebo závěrečná scéna o 19 let později. Obě scény byly velice slabé už v knize, natožpak ve filmu. Podle mého poslední kapitola, přeslazený happyend, shodila celou knihu, která byla do té doby plná ponuré atmosféry, beznaděje a smrti a takovýhle závěr se k ní nehodil (navíc po stránce řemeslné vypadá, jako by ji Rowlingová napsala během pěti minut takříkajíc na koleni) a i ve filmu to nebyla dobrá volba – celé kino se při pohledu na Ronův pupek začalo smát. Nemám nic proti tomu, zakončit příběh tak, aby divákovi/čtenáři zůstal na tváři spokojený úsměv, ale tohle byl spíš hysterický smích a diváci se tvářili, jako by pozřeli velký citron.

Některé věci nebyly úplně podle knihy, ale nemyslím, že to bylo výrazně na škodu. Přece jen, i když se jedná o film podle knižní předlohy, musí se plátnu trochu přizpůsobit. Smutné je, že tvůrci začali poslední dva díly (tři filmy) dělat ryze pro fanoušky. Některé věci nevysvětlili (například střep z Aberforthova zrcadla – najednou ho Harry měl a nikde ani slovo vysvětlení; nebo Ronův bratr Billy, o kterém do té doby není žádná zmínka a najednou se tam vyloupne už zjizvený a okomentuje to jednou větou…). Těžko říct, co je toho příčinou, ale v šestém dílu jsem z toho byla trochu zklamaná.

Když bych to měla shrnout. Tvůrci, a že jich za tu dobu bylo, se snažili ze všech sil, aby fanouškům a divákům předvedli co nejlepší podívanou držící se knižní předlohy. Někdy se jim to dařilo víc, někdy míň. První díl „Relikvií smrti“ pro mě měl atmosféru, druhý díl byl akčnější a epičtější. Chvílemi zde byly nějaké vtipné hlášky a komentáře. Otázku, zda se do takového filmu v daných situacích hodí, už ponechám na vkusu každého z vás.

Nevím, jak film vypadá ve 3D, protože na 3D filmy v poslední době už nechodím. Byla jsem spokojená s běžnou 2D projekcí. Jasné barvy, naopak tmavší filtry pro nastolení temné atmosféry. Neuslyšíte ode mě, že český dabing tomu ubral, to opět nechám na osobním vkusu.

Samozřejmě, že film má chyby (stejně jako knihy – fanoušci mě nekamenují, ale je to tak) a některé věci by šly udělat jinak, možná lépe. Mohli bychom začít tím, že by si Voldemort vážně nezjistil, jak to bylo na astronomické věži…? Ale proč si to kazit? Film se drží knihy, někde sice trochu ujíždí, ale za tu podívanou to rozhodně stojí.

Nehledejme v tom mouchy za každou cenu a užijme si konec jedné filmové éry se vším všudy!

Related posts:

1. Harry Potter a Ohnivý pohár Souběžně s vydáním nového čísla magazínu zveřejňujeme i hlavní článek...
2. Harry Potter and the Deathly Hallows Part 1 Všetko sa končí. Tento slogan na nás v posledných týždňoch kričal...
3. Harry Potter and the Deathly Hallows – rozhovor o překladu Přinášíme vám exkluzivní rozhovor s „amatérskými“ překladateli 7. dílu Harryho Pottera...

V původní trilogii je spousta neobjasněných věcí a událostí. Berete je sice jako fakt, ale přitom se ptáte:

Jak se dostal profesor X na vozík? Proč jsou s Magnetem nesmiřitelní nepřátelé, když se znali již předtím a zdá se, že spolu vycházeli? Jak to bylo s Loganem? A co životy ostatních mutantů?

Na otázku ohledně Logana se nám pokusil odpovědět snímek X-Men Origins: Wolverine z roku 2009, který ale nedopadl úplně nejlépe. X-Men: První třída nám odpovídá na otázky zbývající. A dopadlo to nad očekávání dobře!

Kdo jsi a co jsi udělala s mojí matkou?

Nejsou to zrovna přátelská slova na uvítanou, ale když sejdete do kuchyně a stojí tam před vámi osoba, která vypadá jako vaše matka, ale není jí, co jiného máte dělat? Vlezete dané osobě do hlavy, tedy za předpokladu, že jste malý Charles Xavier, a vyděsíte malou nebohou Mystique k smrti. Hned víte, že jako mutant nejste na světě sami. Totéž bohužel nemůže říct mladší vydání Erika Lehnsherra zavřené v koncentračním táboře.

Film se otevírá působivě, neboť využívá úvodní scény z prvního dílu, která se odehrává právě ve výše zmiňovaném koncentračním táboře. Tentokrát se ale dozvíme, jak to dopadlo, a jsme svědky Erikova utrpení. To dokáže pokřivit charakter…

Z Charlese se stává profesor specializovaný na genetiku a mutace. Je proto vyhledán agentkou CIA, která od něj potřebuje pomoc. A Charles jí vyhoví. Kvůli tomu se on i Raven (Mystique) tak trochu zapletou do studené války mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Má to ale jeden klad – díky tomu narazí na Erika, který pátrá po kolaborantovi jménem Sebastian Shaw; shodou okolností se jedná o hledaného muže, aktivně se zapojujícího do snah o vyvolání třetí světové války a mutanta. A kde je jeden zlotřilý mutant, jsou i další.

Úkolem tedy je zneškodnit Sebastiana dřív, než zaviní jadernou válku. A k tomu je potřeba více mutantů.

Na pozadí toho docela dobře pracují vztahy mezi jednotlivými postavami, jejich psychologie a vývoj. Když vím, jak některé věci skončí, bavilo mě sledovat, co jednotlivé postavy vedlo k tomu, že dopadly tak, jak dopadly. Jaké byly jejich cíle, motivace a city, které je dovedly leckdy ke smutnému konci. Příběhově všechno sedí a vy si jen užíváte parádní vizuální podívanou.

Režisér Matthew Vaughn neměl lehký úkol. První dva filmy byly přijaty více než dobře a dnes se z nich stal další kult. Po třetím dílu, kde došlo ke změně v režisérské pozici a který byl přijat vlažně (přesto, že v některých směrech byl působivý a nelze mu upřít skvělý soundtrack se silnými momenty), musel navázat na úspěch prvních dvou dílů. A podařilo se mu to. Vytvořil hodnotné pokračování…, tedy vlastně prequel.

Žádné skopičiny s kamerou, všechno hezky plyne a není to na škodu, naopak – je to v duchu předchozích dílů, které se nijak nevyžívaly v roztřesených záběrech a dalších uměleckých vychytávkách – a fungovalo to. V akčních scénách se neztrácíte. Já osobně bych ale uvítala lepší hudební doprovod.

U některých postav vhodně kombinuje dětskou naivitu se schopnostmi vyvolanými mutací. Jejich vývoj je také uvěřitelný (až na to, že já být Charlesem a skončit na vozíku, jsem trochu naštvaná a on se usmívá a žertuje). Herecké výkony jsou podle mého slušné. Michael Fassbender, jako věčně naštvaný Magneto, je přesvědčivý – spolkla jsem mu jeho vztek a touhu po pomstě i s navijákem. Kevin Bacon jako Sebastian Shaw je se svým věčným úsměvem dokonalým prototypem úlisného zloducha. A James McAvoy jako mladý arogantní profesor X vůbec není špatný. Ostatní, více či méně známé tváře, taky svou práci odvedly dobře.

Faktem je, že kdybych si některé pasáže filmu měla přečíst v nějaké knize, asi bych se hodně smála, ale ve filmu to tak nepůsobí. Vše zapadne do sebe a do světa X-Menů se to zkrátka hodí. Je zde více postav a i politické pozadí je o něco složitější než u předchozích dílů.

Film však stále zůstává primárně určen fanouškům X-Menů. I bez zhlédnutí předchozích snímků vám ve filmu vše dojde, ale fanoušci určitě více ocení prototyp Cerebra, v němž Charles spatří i malou Storm nebo události, díky nimž Hank McCoy přišel ke své přezdívce „Beast“. Podobných menších i větších odkazů je ve filmu víc a působí to v něm dobře, ovšem pokud jste neviděli předchozí díly, zřejmě vám nic neřeknou.

Myslím, že fanoušci budou mít z filmu radost. Ostatním by se film mohl ovšem zdát spíše průměrný. Sice s parádním tempem, atmosférou i zdařilou akcí, ale stále průměrný. Pomalé tempo rozjezdu, spousta postav… Já osobně jsem fanouškem filmové série, takže jsem si tenhle díl užila.

Related posts:

1. Nevkročíš počtvrté do stejného moře aneb Piráti z Karibiku se vrací Na vlnách podivna Báli jste se? Že po prvním dílu, který byl originální,...
2. Filmové novinky pro první čtvrtletí 2012 Co nás čeká v prvním čtvrtletí roku 2012 na poli fantastiky...
3. První ukázka z Hobita je zde! Bylo to čekání k nevydržení, ale konečně je tu. Trailer...

Tak, báli jste se? Já rozhodně ano. Ale byla jsem příjemně překvapena.

Příběh z větší části vychází ze stejnojmenné knihy („Na vlnách  podivna“ v jiném vydání „Plout na vlnách podivna“); spory ohledně  toho, jestli se už v předchozích dílech tvůrci inspirovali díly Tima  Powerse, raději nechme stranou. Knižní předloha je na filmu znát,  neboť se nesnaží věci překombinovávat (aby mu pak nebyla vyčtena  plytkost scénáře), jak tomu bylo u druhého a třetího dílu. Děj je  podstatně přímočařejší, na to předem upozorňuji milovníky složitých  zápletek a intrik – těch tu mnoho nenajdete. Nejsou tu ani nijak  překvapující zvraty. Značná část scén je zcela zjevně samoúčelných…,  přesto na filmu něco je…

Kapitán Barbossa u dvora

Hector Barbossa je jedna z mála postav, která se dostala i do tohoto dílu. Dalším je pak lodník Gibbs a dva důstojníci královského námořnictva, které si můžeme pamatovat z prvního dílu. Zbytek postav je nových.

A jak se Barbossovi přihodila taková nemilá věc, že se ocitl v roli kapitána lodi z flotily Jejího Veličenstva? Přišel o Perlu. A kdo mu ji vzal? Nikdo jiný než kapitán Černovous – ten hledá Pramen mládí, který shodou okolností hledá i Jack. A tak se stalo, že se tihle tři ve stejnou chvíli ocitnou v Londýně. A vesměs chtějí totéž… Plavba může začít.

Ano, Johnny Depp je okoukaný. Ale přesto se některým scénám budete smát, chtě nechtě. Jeho grimasy a psí oči…, odpustíte mu, že ho vidíte jako stejnou postavu již počtvrté.

Honička na kočárech patří mezi lepší akční scény filmu, ale lov mořských panen, ten je zážitkem. Má příjemně ponurou atmosféru, a kdyby podobných scén bylo ve filmu víc, prospělo by mu to. Akce tentokrát není tolik, spíš se putuje a hledá – tu slzu mořské panny, tu stříbrné kalichy, Černou perlu a jiné bezvýznamnosti… A takhle se skrze exotické scenérie dostaneme až do nudně šedé jeskyně, v níž strávíme poslední půlhodinu filmu.

Nechte se zombifikovat

Tihle zombičtí nebožáci  jsou ve filmu zcela zbyteční. Kromě toho, že  mají poukázat na to, jak je kapitán Černovous zvrácený (což jsme stejně věděli), tam  nejsou k ničemu. Stejně jako dvě krátké scény s Jackovým otcem, který tam jen přijde, aby synáčkovi řekl něco, co se dozví hned vzápětí. Musím říct, že tohle a samoúčelnost některých scén (Španělé jsou tam jen proto, aby vás nakrkli), která doslova bila do očí, mi na filmu vadí. Snímek by bez nich netratil.

„Miluji tě!“ „Já sebe taky, odjakživa.“

Když už tady nemáme Willa a Elizabeth, musel po nich někdo převzít  štafetu v romantické zápletce filmu. A byť se o to chvílemi pokouší  Jack a Angelika – dcera Černovouse – v podání Penélope Cruz, mezi  těmi dvěma to zkrátka nefunguje. Navíc, nechat kapitána Jacka Sparrowa se vážně zamilovat ? K jeho charakteru by to nesedělo. Mnohem  lépe vypadá vztah mezi mořskou pannou a zarytým knězem (kde kněz  přijde k takovému tělu, to mi teda povězte), kterého Černovous zajal  během svého drancování. Ale na rozdíl od nich, my jsme četli  Andersenovu „Malou mořskou vílu“ a víme, že mezi člověkem a  mořskou pannou to obvykle moc neklape…

Podruhé do stejné řeky…

Tohle není řeka, ale Karibské moře a není to podruhé, ale počtvrté… Má to své klady i zápory. Víte, co můžete očekávat, ale nic moc vás už nepřekvapí. Víte, že na Johnnyho Deppa se můžete spolehnout, stejně jako na Geoffreyho Rushe. Penélope Cruz měla býti oživením a chvílemi se jí to daří. Škoda jen, že se více neprojeví Ian McShane – je takový nijaký.

Hans Zimmer přidal dva tři nové motivy do jinak stejné hudby, aby to alespoň nějak oživil (zatím jsem na trhu soundtrack nezaznamenala…), ale jinak je to stále totéž.

I přes chyby, které snímek rozhodně má (a nemělo by smysl je popírat),  musím říct, že zklamaná nejsem. Čekala jsem pirátské  dobrodružství s relativně jednoduchým dějem, zženštilým  Sparrowem a Barbossou v čele svých lodí ženoucích se za nějakým  tím pokladem, ať už ze zlata nebo ne, a přesně to jsem dostala.

Linka s mořskou pannou byla příjemným zpestřením (nevím, zda je  v knize, nebo ne). Jen si nejsem jistá, zda tvůrci udělali dobře, když si  na konci zase nechali otevřená vrátka – přece jen, pátý díl by byl už asi moc i na mě.

Je to průměrný snímek, který vás ničím novým nepřekvapí, ale myslím, že ani neurazí.

Related posts:

1. Piráti z Karibiku 4: Na vlnách podivna (trailer) Pokud jste si mysleli, že Jack Sparrow už pověsil pirátské...
2. Piráti z Karibiku: Na konci světa (film) Piráti z Karibiku připlouvají už po třetí na plátna...
3. Recenze: Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže Počínaje dneškem vstoupil do kin druhý díl Pirátů z Karibiku! Jak...

mužů. Příběh je jednoduchý – hlavní hrdinka „Babydoll“ se po tragédii v rodině dostane do blázince. Jeho šéf se dohodne s násilnickým otčímem, že ji nechá udělat lobotomii. Babydoll se zde seznámí se svými souputnicemi. Vtu chvíli se nám svět blázince promění před očima a stává se z něj prvotřídní bordel. Z děvčat jsou tanečnice, z psycholožky učitelka tance a z vedoucího blázince majitel vykřičeného domu. Od té doby už neuvidíte nic jiného než dívky v korzetech, podvazcích a v botách na podpatcích.

Svůj svět ovládáš ty sama

V tomto světě musí dívky tančit, aby přežily. Když o ně nebude zájem, bude po nich… Babydoll nezbude nic jiného, než dělat, co se jí řekne. Má ovšem úžasnou vlastnost – když tančí, všichni se na ni musí dívat, nedokážou od ní odtrhnout oči a jsou jejím tancem tak uchváceni, že nevnímají své okolí. Vy si z jejího tance ovšem odnesete jen lehké zavrtění ramínky a pohled raněné laně zpod nalepených řas a blonďatých culíčků, protože ve chvíli, kdy začne tančit, přenese se do svého imaginárního světa, kde může cokoliv. Tím cokoliv se má na mysli například házení katanou, uhýbání střelám, rytí obličejem v zemi, přičemž si neodnese ani škrábanec, pády z výšky bez zlámaných nohou či přeprání neskutečného množství protivníků. Zde se dozví o tom, co všechno potřebuje k tomu, aby mohla utéct dříve, než přijde doktor a udělá jí díru do hlavy…

V pěti se to lépe táhne

Do svého plánu zasvětí i zbývající dívky, které se pak také ocitají v jejím světě. Pro získání každé věci potřebné k útěku musí splnit úkol, který jim vysvětlí jejich průvodce. To, co se stane tam, se samozřejmě odrazí i v realitě. Světy uvnitř Babydolliny mysli jsou kompletně animované a setkáme se v nich se vším možným – od postaviček terakotové armády se dostanete až k robotům. Tyhle světy rozhodně nevypadají zle. Prostředí a barevné  ladění scenerií vytváří zdařilou atmosféru.

Pro mě se problém objevil ve chvíli, kdy se Babydoll projeví jako  skutečná blondýna, která není schopná zapamatovat si seznam o  čtyřech položkách a nenapadne ji nic jiného, než si ho někam zapsat,  aby je mohl někdo snáze načapat. Tahle začátečnická chyba mi, ani  nevím proč, vadila…

Ponurost a násilí dívčího světa

Film je plný zpomalených scén, které, byť jsou prý dnes již out, snímku podle mého nijak neublížily. Jen některé akční scény jsou chvílemi trochu nepřehledné.

U snímku stojí, že je nevhodný do dvanácti let. Krve byste se v něm nedohledali, ale násilí je všudypřítomné. Ovšem v trochu jiném smyslu, než jak je podáváno ve většině jiných filmů. Až na výjimky ani není dokončené, spíš jen visí ve vzduchu a pohrává si s vaší fantazií. Díky tomu na mě poměrně slušně působila atmosféra. Ponurost imaginárních světů, bezvýchodnost situace, ono násilí a prostředí, v němž se dívky pohybovaly, to všechno vytvářelo zdařilou kombinaci, která dokázala navodit příjemně pochmurnou atmosféru.

Když už jsem nakousla téma prostředí… Děj se odehrává v blázinci, ale my na něj nahlížíme očima Babydoll, jako by se odehrával v bordelu (alespoň tak jsem to pochopila). Popravdě to na mě působilo, jako když si režisér chtěl splnit své pubertální fantazie a proto hrdinky navlékl do úborů, v nichž vypadají jako děvky. Bohužel tak vypadají stále – i při škrábání brambor mají síťované punčochy a lodičky. Kdyby zde bylo více scén ze samotného blázince a byly kostýmově rozlišeny, působilo by to lépe, takhle je to po chvíli již poněkud okoukané (nemůžu mluvit za muže).

Je to akční film, takže nemůžeme očekávat nějaké výrazné herecké výkony, ale i tak to bylo slušné – především herečky splnily to, co se očekávalo od jejich rolí. Babydoll – Emily Browning (Řada nešťastných příhod, Nezvaná) – po celou dobu vypadá jako nějaké roztomilé zvířátko s pootevřenými rty, o kterém se hlavní záporák vyjádřil velice jasně, když řekl, cituji: „Kdybys mi nevydělala tolik peněz, tak bych tě o…“ – jiný smysl její role nemá, ač si můžeme namlouvat cokoliv. Překvapivé pro mě bylo obsazení Jeny Malone (pro mě známá tvář např. z filmů Pýcha a předsudek či Útěk do divočiny) a  Vanessy Hudgens (Muzikál ze střední), obě jména mi rozhodně nepřijdou synonymem pro akční film, i tak ale role zvládly.

Pro snímek byla dobře vybraná hudba, která doprovázela především akční scény a dotvářela tak celkovou atmosféru filmu.

Co závěrem? Ač to tak možná z recenze nevyznívá, i přes zmíněné výtky se mi film líbil. Brala jsem tento snímek takový, jaký je – akční řež (s tvůrci, kteří to nazvali „epickou fantasy“ nemůžu zcela souhlasit – pod tímto pojmem si představuji něco trochu jiného). Pro mě byl film spíše atmosférickou záležitostí, než brilantně vypointovaným thrillerem – akce, fantasy prvky, ponurý svět zoufalých dívek s dobře zvládnutou pochmurnou atmosférou, který mě několikrát překvapil svou surovostí. Sice nejsem cílovou skupinou pro tento film (něco mi chybí… nebo přebývá, záleží, jak se na to díváte…), přesto jsem si ho užila a z kina jsem odcházela vcelku spokojená.

Trailer:

Related posts:

1. O Dračí řád #12: Zvlhnul nebo nezvlhnul mi Petr Sirůček: Zvlhnul nebo nezvlhnul mi… Večery v New Yorkském Central...
2. Keď Nebo zhorelo             Bolo to ešte vtedy, keď čas neexistoval. Existovalo len modré...
3. Šarlat nebo krev Nová báseň,snad to ani nejsem já,psala jsem ji v takové...

Ano, je to tak. Co říct a nespoilerovat, když je film nalinkován od začátku až do konce vzorně jako podle pravítka?

Celá planeta čeká s napětím na pád několika meteorů. Jenže, co čert nechtěl…, ukáže se, že se nejedná o žádné meteory, ale sériově vyrobené aliení lodě. Ufoni nelační po našich životech, nechtějí nás zotročit, ani nic podobného. Chtějí nám vycucnout oceány. Tihle hlavonožčí emzáčci totiž fungují kompletně na vodu… A kdo se jim hrdinně postaví? Tušíte správně, mariňáci.

Scénář je hodně jednoduchý, ale to by asi zas tak nevadilo. Film se potýká s jinými (a mnohem horšími) nedostatky.

Divák osobně pozná až neskutečně velkou skupinu zelenáčů, kteří sotva prošli výcvikem, včetně

jejich soukromých životů, jen proto, aby zjistil, že všechny postavy (skutečně do jedné!) jsou naprosto stereotypní. Tři ze čtyř diváků v kině správně odhadli smrt devadesáti procent popravených hrdinů již v prvních deseti minutách (ono to nebylo nijak těžké - sebeobětování se, sebeobětování se a… chvilka napětí… sebeobětování se).

Následně se i sami tvůrci rozhodli, že mají postav nějak moc a během následujících několika minut je značně zredukují, když je pošlou na záchranu několika civilistů. Vy se jen modlíte, aby se hrdinové nepokoušeli říct něco rádoby vtipného anebo se nerozhodli umřít naprosto otřepaným způsobem. Vám na truc udělají obojí…

Od tohoto okamžiku film víc než co jiného připomíná zcela jiný snímek a sice: Černý jestřáb sestřelen. S tím rozdílem, že zde se nestřílejí Somálci, ale mimozemšťané, jejichž chapadélko jsme mohli čas od času zahlédnout. Plížení se ulicemi, ostřelování, snaha dostat pryč raněné a civilisty…, hrdinové se dostávají do naprosto stejných situací, jako kdysi Josh Hartnett a Jason Isaacs. Ústřední herce v tomto případě nahradil Aaron Eckhart a Ramon Rodriguez. Jejich charaktery se však od předchozí dvojice liší asi jako text napsaný přes kopírák od originálu…

Jen se vypovídejte, času dost…

Hrdinové se snaží urychleně dostat z válečné zóny, tlačí je čas… a najednou se zastaví a začnou řešit své osobní spory. Je jasné, že každý si nese s sebou své kostlivce ve skříni, ale vážně je nutné mít jich tolik? Pokud si tvůrci mysleli, že je vhodné udělat z každého hrdiny emočně labilního jedince, pak by měli vážně uvažovat nad tím, jestli mají natáčet něco dalšího.

Kdyby ufoni spíš vycucli ten patos…

Od poloviny filmu až do samého závěru, se hrdinové brodí až po kolena v patosu (chvílemi jsem měla pocit, že se v něm utopí). Nemám nic proti hrdinským skutkům ani sebeobětování se, ale pokud jich je v dvouhodinovém snímku tolik, že i známí superhrdinové se musí cítit zahanbeně, je to na pováženou. Sliby důvěry (my vás v tom nenecháme), sliby umírajícím hrdinům, výhružky alienům a patriotismus až za hrob (doslova), to jsou páky, kterými se vás tvůrci pokoušejí přimět soucítit s postavami, ale nedaří se jim to. Když je každý z nich hrdinou s velkým H, začne vás to k smrti nudit. Tvůrci zřejmě nikdy neslyšeli o tom, že méně je někdy více.

Po vizuální stránce to není tak špatné. Triky jsou slušné a hořící  město vypadá opravdu dobře. Ovšem po hodině sledování  umělecky roztřesených záběrů kamery jsem měla sto chutí jít někam  napsat kameramanovi, ať si dá příště před šichtou panáka, aby se tak  neklepal. Herecké výkony bohužel nic moc. Aaron Eckhart se sice  drží, ale s dialogy, které mu někdo vymyslel, toho moc nenadělá.  Ovšem Ramon Rodriguez podal rozhodně lepší výkon, než  v pokračování Transformers: Pomsta poražených, kde jen pobíhal,  máchal rukama a dožadoval se záchrany zvenčí. A hudba… Pokus  o jistou epičnost by tu byl, ale když nepociťujete něco epického v ději,  těžko to zachrání hudba. Některé momenty mi až nezdravě připomínaly motivy z již jednou zmíněného snímku Transformers či z filmu Inception, ale Steve Jablonsky ani Hans Zimmer pod tím rozhodně podepsáni nejsou.

Závěrem… Snaha byla, ale jak je vidět, občas ani snaha nestačí. Obzvlášť pokud spoléháte na to, že jsou všichni unešení z amerických hvězd a pruhů. Radila bych nesnažit se dělat z lidí hrdiny násilím, to musí jaksi vyplynout z děje, což se zde opravdu nepovedlo.

Pokud byste na tento film chtěli jít, věnujte ty peníze raději na něco užitečnějšího. Ony sály na tomto promítání nezejí prázdnotou proto, že by film běžel v kinech nějak dlouho…

Related posts:

1. Zlatý plamen Karoliny Francové fantasy opět zažehne Janni Zlatý plamen je jeden z psanců. V království po dlouhých bojích...
2. Světová válka Z (Historie světové války se zombie) – recenze Pohled do alternativní reality prostřednictvím pracovníka Spojených národů, který v...
3. Česká Třebová bude opět místem setkání GameCon (PR) Možná se to někomu v dnešní přetechnizované době bude zdát...

Ano, příběh je sice inspirován známou knižní předlohou, ale to je asi tak vše. Gulliver je v tomto zpracování chlápek z podatelny, který si navymýšlí lži o tom, že píše cestopisné články a je následně poslán prozkoumat Bermudský trojúhelník. Ztroskotání je nasnadě a Gulliver se poté probouzí na ostrově liliputů.

Chápu, že v dnešní době by málokdo jevil zájem o původní zpracování, takže jsem proti tomu, aby byl děj zasazen do dnešní doby, nic nenamítala.  Některé pasáže byly celkem vtipné, aniž by byly trapné. Dokonce člověk překousl i fakt, že liliputé hrají divadlo o Titaniku či sledují koncert liliputích Kiss. Ovšem ve chvíli, kdy se jejich krásně udělané historické město začalo hemžit neonovými billboardy, jsem si začínala říkat, že to už je trochu moc… Myslím, že narážek na současnost je tam možná až příliš a za pár let to nikomu nic neřekne, takže film ztratí na vtipu, na němž si zakládá.

Samotným liliputům nemám co vytknout. Pěkné kostýmy a květnatá, básnická až lehce zastaralá mluva se k nim hodila. Melodramatičnost jejich chování byla umírněná situacím a tomu, jak se tvůrci tyto lidičky snažili vykreslit.

Zhruba do poloviny snímku jsem se příjemně bavila, poté se mi zdálo vše již trochu přehnané a samotný závěr v liliputím království mě sice rozesmál, ale ne v dobrém slova smyslu – podle mého byl zcela zbytečný a přehraný, a to i vzhledem ke zbytku filmu.

S hereckými výkony jsem byla spokojena. Jack Black nezklamal a ani ostatní nezůstávali pozadu. Nesmělý Jason Segel, aristokratický Billy Connolly či poněkud upjatá princezna v podání Emily Blunt, ti všichni se do svého malého království hodili. Triky byly na úrovni a plusem je, že se Gulliver alespoň na chvilku podíval i do světa obrů.

Oceňuji, že tentokrát tvůrci dali divákům možnost shlédnout příběh i v „pouhém“ 2D a v originálním znění. To se samozřejmě muselo podepsat na 3D projekci… Jelikož byl film pro 3D upravován až dodatečně a nebyl tak rovnou natáčen, není kvalita zážitku po této stránce nijak valná. Pokud by se promítal pouze ve 2D, ničemu by to nevadilo…

Kdybych měla Gulliverovy cesty zhodnotit jako celek, je to průměrný snímek, který se poměrně nadějně rozjede, ovšem trpí neduhem spousty filmů, a to tím, že si stejnou kvalitu nedokáže udržet. Od poloviny pokulhává ve všech směrech a v tomto stavu se dostane až do samého závěru, kde udělá ne zrovna úspěšnou tečku…

Trailer:

Related posts:

1. Cesty snů – recenze Jak se dalo očekávat, nakladatelství Zoner Press přebralo v rámci...
2. Cesty snů – recenze Cesty snů Jan Čenis Galeta, Zbyněk Kučera Holub I když...
3. Michael Marschall Smith – Není cesty zpět Hlavní postava příběhu Stark žije v jedné čtvrti města. Velkého...

Můžu říci, že je to víc než trochu jinak. Jistá morbidnost a strádání hlavních postav známých pohádkářů se tomuto snímku vyhnula obloukem. Vše je nahrazeno humorem, který žádná z postav neztrácí. Tedy většinou…

Locika se nám v tomto podání nenarodila po pozření salátu, ale po nápoji z květiny, která vyrostla na místě, kam dopadla kapka slunečního svitu (musíte uznat, že tahle verze je poněkud poetičtější). Jenže květina „patřila“ jedné stařeně, která si s její pomocí vracela mládí. Není divu, že ji krádež rostliny rozlítila. Uplatnila tedy starý zákon „oko za oko, květina za miminko“ a malou Lociku unesla, zavřela ve věži a vychovávala jako svou vlastní. Tam si děvčátko žilo a nechávalo si narůst dlouhé vlasy, které na sebe vzaly magickou moc sluneční květiny. Až jednoho dne… ji nepřijel zachránit princ. Do její věže se sprostě vloupal Flynn Rychlík – nejvyhlášenější zloděj království. Po řádné pánvičkové domluvě a chameleoní terapii mu Locika skončila na krku…

Nelze říci, že by byl příběh ryze pohádkový, ale rozhodně není naplněn tolika dvojsmysly a narážkami jako třeba Shrek. Pár takových okamžiků se ale najde a nemálo diváků určitě ocení loveckého královského bělouše Maxima a úžasného chameleona Pascala, kteří se postarají o vaše bránice (neptejte se, kde se tam vzal ten chameleon).

Našlo by se tu i pár scén, při nichž dítě vedle mě zatajilo dech – uznání jisté dramatičnosti je na místě…, ale myslím, že to není nic, co byste nečekali. Velkým plusem je, že postavy mají poměrně vyvedené charaktery.

Disney studio se vrací ke své původní tvorbě a to ke tvorbě muzikálových pohádek. Některé motivy jsou příjemné, jiné už tolik ne. Hudba se celkově k filmu hodí, je rozverně pohádková, když pozorujete skotačící Lociku; romantická; trochu smutná, když se hrdinům nedaří, a sem tam i zavání napětím.

K animaci se snad ani vyjadřovat nemusím. Dnešní doba je těmto filmům technologicky nakloněna, takže očekávejte příjemný zážitek pro oči. Přiznám se, že jsem si odpustila 3D projekci, protože po několika posledních filmech, kdy si člověk připlatil nemalé peníze a největší 3D efekt zažil na konci filmu, když běžely závěrečné titulky, jsem o ni ztratila zájem. Myslím, že jediná scéna, která by mohla být ve 3D skutečně pěkná, je vypouštění lampionů, takže svého rozhodnutí nijak nelituji.

Sečteno podtrženo – vtipu je tam tak akorát, není podáván násilně a množství napětí je na pohádku také ucházející.    Atmosféra a propracované postavy jsou samozřejmostí. Připočteme-li zdařilou animaci a příjemnou hudbu, vychází  nám z toho slušný výsledek… Že příběh není nijak geniálně vypointovaný, není podle mého, vzhledem k žánrovému  zařazení a předloze, nijak velkým záporem. Mě osobně zklamala jediná věc – některé opravdu povedené scény, které  jsme mohli shlédnout v traileru, v samotném filmu chybí.

„Na vlásku“ je snímek, který rozhodně neurazí a milovníky pohádek nadchne. Ovšem náročnějšímu divákovi bych  doporučila vyzkoušet raději něco jiného…

Related posts:

1. Gulliverovy cesty – recenze Jonathan Swift se obrací v hrobě… Ano, příběh je sice inspirován...
2. Vlkodlak (The Wolfman) – recenze Chcete konečně vidět film o opravdových vlkodlacích, ne o polonahých,...
3. Solomon Kane – recenze Akční / Dobrodružný / Fantasy / Horor Francie / Česko...

Presne tieto myšlienkové pochody sa zrejme hrnuli hlavou Zacka Snydera – režiséra filmov 300 a Watchmen – a tak isto aj hlavami jeho scenáristov. Bohužiaľ, nikoho z Hollywoodu ešte nenapadlo natočiť veľkolepý animovaný trhák o Pejskovi a Kočičce – možno práve to by režisérov a scenáristov naučilo, že menej je niekedy viac a že naládovaním obrovského počtu postáv a dejových línií do 90 minút filmu spôsobia v hlavách divákov maximálne poriadny bordel, zatiaľ čo pocit dobre stráveného času v kine sa vytratí zadnými dverami.

Poďme na to postupne – dej. Príbeh začína predstavením hlavných hrdinov – sovie mláďatá Soren, Kludd a Eglantine sa pomaly pripravujú na prvý výlet z hniezda – po viac-menej nepodarenom pokuse ich však unesie dvojica starých, hrozivo vyzerajúcich sov. Soren a Kludd sú dopravení do miesta zvaného St. Aegolius, kde sa majú stať vojakmi zlého sovieho kráľa (ospravedlňujem sa, meno som si nezapamätal… hovorme mu trebárs Adolf). Kludd vábeniu moci podľahne, ale Sorenovi sa podarí újsť a spolu s troma ďalšími sovími priateľmi musí preletieť veľké more, kde má nájsť bájny strom Ga’hoole. Tu napokon nájde legendárnych strážcov a naštartuje veľké prípravy na epickú zrážku dvoch sovích armád o nadvládu nad svetom…

Dej trpí na dve hlavné choroby – prehustenie a neoriginalitu. Rivalita dvoch bratov v rámci súboja dobra a zla by úplne stačil – Snyder nám však k tomu ponúka príbeh o dospievaní, o snoch a legendách. Celý film pritom stojí na mytológii, ktorá je veľmi vetchá a za prorokovania modrého dykobraza sa rúti do prachu (nie, s tým dykobrazom to nie je metafora…) K tomu ešte musíme sledovať, ako si Soren hľadá priateľov na cestu – od malej sovičky Gylfie (ktorá vo filme prehovorí tak 5 viet) cez mierne streleného Diggera (silne nevyužitý komický potenciál) a starého speváka menom Šerozrak. Do toho všetkého ešte nezabudnime na pestúnku naších mladých hrdinov (ktorá je, mimochodom, had…) Akoby to nestačilo, po prílete na strom Ga‘hoole Soren stretne kopu ďalších, nadmieru zbytočných sovích postáv. To isté – aj keď v trochu menšej miere – sa deje aj v tábore „tých zlých“ – mladý Kludd spozná nielen zlého Adolfa, ale aj jeho družku a zopár ďalších vojakov a podobne ako Soren, aj Kludd musí prejsť tréningom (a to samozrejme musíme vidieť…) Približne v polovici filmu sa zrejme rozhodnete ignorovať dialógy a sústrediť sa na krásnu grafickú prezentáciu… V dialógoch sa aj tak nič zaujímavé nedozviete – neviem či je to spôsobené českým dabingom, alebo sú aj pôvodné dialógy napísané tak príšerne, že nedávajú zmysel a za celý čas sa nenájde jediná vtipná alebo aspoň trochu zapamätaniahodná replika…

Poďme však k druhej chorobe deja – neoriginalita. Hlavného záporáka som nenazval Adolfom len tak. Táto „Sova so železnou maskou“ (žeby sa za ňou skrýval DiCaprio?) je totiž dokonalá (až na tie krídla) reinkarnácia Hitlera – od myšlienok ako „nadvláda čistej rasy“ až po „silní vyhrajú a pre slabých je pocta, že nám môžu slúžiť“. Načo vytvárať aspoň trošku zaujímavé postavy, keď si môžete zaloviť v histórií, no nie? Ale týmto neoriginalita nekončí. Celé putovanie (ktoré by podľa trailerov malo zabrať podstatnú časť filmu) je zhrnuté do dvoch scén (asi 10 minút) a je vrcholne nezaujímavé – a neúspešne sa snaží emulovať Pána Prsteňov. Záverečné pasovanie štyroch nových strážcov veľmi okato pripomína prvý film o Narnii a prísaha strážcov je doslova opísaná z filmu Kráľovstvo Nebeské. Rivalita Sorena a Kludda je veľmi podobná rivalite Magneta a Dr. X z trilógie X-Men a ich záverečný súboj je naozaj dokonalá kópia záverečnej bitky z filmu Lion King. Zack Snyder a jeho parta si navyše nechali otvorené zadné dvierka v štýle filmu Lion King 2 – Adolfová choť totiž na konci ušla spolu so zvyškom zlej armády…

Ako som povedal, nech sa budete snažiť akokoľvek, po štyridsiatich minútach to proste drvivá väčšina divákov vzdá, vypne mozog a začne naplno sledovať grafickú nádheru na plátne. A že sa je na čo dívať! LoSS bez nejakej veľkej nadsázky posúva laťku animovanej krásy o solídny kus vyššie. A hoci je pravda, že nekonečné prelety nad krajinou vás na 115-ty pokus (to je tesne pred polovicou filmu)  už naozaj neočaria, na technickej nádhere im to rozhodne neuberá. Občas som mal pocit, že pri blížších záberoch na sovie tváre vidím na plátne akúsi grafickú chybu – ale aj keby to tak náhodou naozaj bolo, dych vyrážajúce zábery na let počas búrky mi zmazali akékoľvek pochybnosti, že tento film je zatiaľ najdokonalejší animák, aký som v poslednej dobe videl.

Snyderove „epické spomaľovačky“ sa v LoSS snúbia s technickou nádherou a prinášajú nám naozaj neuveriteľnú pastvu pre oči. Pokiaľ na film pôjdete v 3D, je zážitok ešte o jednu dimenziu silnejší. Na druhú stranu je celá tá technická nádhera tak trochu samoúčelná – hoci má každá sova dokonalo vymodelované aj posledné pierko na zadku, je to tak trochu zbytočné, keď nebudete schopní rozoznať jednu sovu od druhej. Nielenže sú si relatívne podobné, ale vďaka predimenzovanému deju si ich proste nepamätáte. Tento problém je ešte umocnený počas bojových scén – kde okrem podobnosti na seba navyše navlečú brnenie (nepýtajte sa ma, odkedy je sova schopná lietať v brnení) a potom už naozaj nemáte šancu zistiť, kto koho bije.

Samoúčelnosť techniky je dotiahnutá do maxima v momente, keď Soren zachraňuje sovy spod účinkov magnetického poľa. Autori mu tak nejak pričarovali všetko potrebné na dosah krídel. Že to nedáva zmysel, to predsa vôbec nevadí. Áno, vyzerá to prenádherne – ale akonáhle sa pokusíte aspoň trochu zapojiť mozog, zrejme vás rozbolí hlava…

Hudobná stránka filmu je príbeh o premárnenej príležitosti. David Hilschfelder totiž používa dostatočne tematický prístup k soundtracku a hlavná téma sa v podstatných momentoch zopakuje v adekvátnom prevedení. Jej problémom je však to, že je neskutočne slabá. Neviem, či je to nesprávnou orchestráciou, alebo je v tom niečo iné, ale pravdou je, že hlavná melódia skrátka nemá čím zaujať. Je absolútne plochá a nezáživná a práve vo filme o lietaní a epickom hrdinstve by som si ju vedel predstaviť úplne inak. Navyše, človek zodpovedný za hudobnú réžiu by si zaslúžil facku – nielen že hudba (kvôli rozcupovanému deju) musí skákať z jednej nálady do druhej – ale v niektorých momentoch je maximálne nevhodná – za všetky spomeniem scénu zo stromu Ga’Hoole, kde do filmu z ničoho nič začne hrať titulková pieseň „To the Sky“ – tá je síce príjemná, ale do scény, kde naďalej prebiehajú dialógy, sa príliš nehodí…

Soundtrack má však jednu silnú stránku – a tou sú momenty, keď orchester padne do úzadia a do uší sa nám nahrnie clivý spev v štýle filmov Gladiátor alebo Trója. V týchto momentoch nielenže si hudbu KONEČNE všimnete, ale vás bezpochyby zaujme. Je len veľká škoda, že Hilschfeldera niekto nútil kopírovať Johna Williamsa a Jamesa Hornera. A že ani jedna scéna nemá jednotnú náladu a preto musel skladateľ písať hudbu pre 4 rôzne filmy zostrihané do jedného.

To je napokon pocit, ktorý som mal bezprostredne po odchode z kina. Zack Snyder zostrihal štyri rôzne filmy (z toho jeden dokumentárny o Adolfovi Hitlerovi) a zostavil z nich Legendu o Sovích Strážcoch. Škoda je, že z tých štyroch filmov vystrihal tie nesprávne časti. Skrátka a dobre – LoSS sa dá doporučiť ľuďom, ktorí pri pohľade na 3D animáciu slintajú a prežívajú extázu. Tí z vás, ktorí beru grafiku len ako prostriedok na prerozprávanie dobrého príbehu, by sa mali sovám túto jeseň vyhýbať. Dobré postavy a duchaplný dej tu, navzdory očakávaniam, nenájdete.

Dej – 4/10

Grafika – 10/10

Audio – 5/10

Celkové hodnotenie – 6/10

Jan Scigulinsky

Johny „Max“ Scigulinsky, recenzent pre mfantasy.cz, skladateľ na voľnej nohe, aktívny účastník komunít EpicBattleAxe.com a Gametrailers.com.
Samozvaný expert na PC hry a trh interaktívnej zábavy a pseudo-autor fantasy poviedok.

Related posts:

1. Legenda o zrození boha Povídka Věk Válek se odehrává ve světě zvaném Souměstí. Tento...
2. David Gemmell – Legenda Odpověď na otázku, jak se pozná nejlepší kniha, je jednoduchá....
3. Jerry Goldsmith – Legenda Hudební recenze od našeho externisty Luďka Čertíka....