article placeholder

Vlákna osudu – 10. část

Je tu 10. díl naší temné severské fantasy. Minule ses dostal do pořádných potíží, když tě zastihla dvojice vrahů v jedné z odlehlých uliček nočního města. Dokážeš se z toho vysekat? A zjistíš něco o záhadné hře, do které jsi byl zatažen? Čti dál, protože jak už víš...
...hrdinou jsi ty!
article placeholder

Vlákna osudu – 9. část

V severské mytologii se sice objevují velmi střídmě, ale i zde je najdeme. Upíři. Tito zplozenci temnot nalézají výborné útočiště právě ve Svartálfheimu, kde půl roku nevyjde slunce. V řeči Vikingů se kdysi nalézalo jméno, které se s nimi dá snadno spojit. Natfari. Nátt znamená noc, fari je sloveso pro chůzi. Natfari tedy znamená: ten, kdo vychází ven v noci.
A kdo vychází v noci, většinou nemívá dobré úmysly...
article placeholder

Vlákna osudu – 7. část

Tento díl je z větší části vysvětlující, přesto vám sem přidám něco málo o severských bájných tvorech.
Už J.R.R. Tolkien čerpal ze severské mytologie a dal tak podobu fantasy rasám jako jsou elfové, trpaslíci, nebo trollové. Vikinští elfové se dělili na temné a světlé, první žili v podzemí, druzí na nebi. Temní elfové byli zaměňováni s trpaslíky, což se může některým fanouškům fantasy zdát přinejmenším podivné.
Trollové se lišili pramen od pramene. Někdy byli velcí, jindy malí, krásní, nebo oškliví (většinou tedy oškliví), hloupí, nebo mazaní. Občas byli líčeni jako zlomyslná stvoření, která lákala lidi do lesů, odkud se už nevrátili. Vlastnosti mytických bytostí se lišily podle doby a místa.
A to není všechno. Okrajově se v severské mytologii objevují i další rasy. Jaké? Stačí číst dál.
article placeholder

Vlákna osudu – 6. část

Konečně začíná ta pravá dark fantasy. Jak už jsme jednou říkali, nedá se označovat za historickou, od teď se pohybujeme mezi mytologií a naší vlastní fantazií. To, co sídlí na severním pólu, není Santa Klaus. :-)
Svět je mnohem krutější, než tvrdí legendy. Dobrou chuť.
 
Jsou věci v temnotách, nechtěj je znát, 

z nichž po zádech přejede mráz.

Jsou věci v temnotách, jichž měl by ses bát.

A nejhorší z nich jsou ty v nás.

article placeholder

Vlákna osudu – 5. část

Co je to polární noc? Je to jev, který se dá pozorovat za polárním kruhem. Na jeho hranici v den slunovratu vůbec nevyjde slunce. Na pólu dokonce nevychází půl roku. Druhý půlrok naopak nezapadá (polární den). Je to způsobeno nakloněním zemské osy.

article placeholder

Vlákna osudu – 4. část

Drakkar je typ lodi, který dostal jméno podle kýlu ve tvaru dračí hlavy. Mívá jednu čtvercovou nebo obdélníkovou plachtu často sešitou z barevných pruhů látky na sklopném stěžni. Zhruba 30 veslařů nemá žádné lavice na sezení, po stranách jsou úchyty na štíty, které působí jako ochrana před povětrnostními podmínkami a nepřáteli. Loď je štíhlá, s malým ponorem, takže může plout i řekou. Trup není uzavřený palubou. Kormidelní veslo často ovládá velitel lodi.

article placeholder

Vlákna osudu – 2. část

Je tu druhý díl Vláken osudu! Pravda, po době delší, než by si kdokoliv z nás přál, ale na druhou stranu tu pro vás máme nové logo projektu, jasan Yggdrasil! Autorkou je opět Katriška. Doufáme, že se bude líbit. Pokud jste zapomněli, o co že má v tomhle díle jít, rád připomenu. Vaše vesnice lehla popelem, a tak jste se vydali hledat unesené na vlastní pěst. Co naleznete, však vůbec nemusí být hezké.

article placeholder

Vlákna osudu – 1. část

Je to tu! První hlasování Vláken osudu začíná. Sice zatím nejsme tři a už vůbec ne kouzelné stařeny, ale pokusíme se vám přichystat co nejzajímavější dobrodružství.
Od Cest Osudu jsme trošku změnili systém: Každý díl bude vycházet v samostatném článku.
+ ilustrace od Katrišky. Děkujeme!

article placeholder

Vlákna osudu

                   Mediální partner projektu:
           
 
Nebylo nic, jen oheň a led.
Prázdnota, propast, chlad a žár.
Nebylo dní a nebylo let.
Byla to doba, kdy svět ještě spal.
 
Zrodil se Ymi, praobr největší.
Dětmi svých dětí však zabit byl,
jeho tělo jako svět tu leží
a krev je oceán, co obry utopil.
 
Z kostí a zubů skály a kameny.
Z lebky stvořili oblohu.
Ásgard jako střed pevniny
-sídlo všemocných těch bohů.
 
Mimo naši fantazii sahá bájný strom,
jasan Yggdrasil, jehož kmenem je zem.
Z koruny na nebi vyrostl dóm.
Tři kořeny, v něž nahlédnout nemůžem´.
 
V jednom čeká smrt, druhý sídlem obrů je.
Ve třetím kořeni dlí Odin na trůně.
Tři stařeny jeden úděl spojuje.
Na skryté kořeny lijí vodu ze studně.
 
Ze Studně osudu, jež jasan živí.
Jejich jméno Norny jest.
Jejich plány tuší jasnozřiví.
Jejich dílem není pouhá zvěst.
 
Vlákna osudu ty tři splétají.
Dej si pozor, když je ztrhat chceš.
Svou krutostí se nikdy netají.
Rozzlob je a ještě rád umřeš.
 
Jsou věci v temnotách, nechtěj je znát,
z nichž po zádech přejede mráz.
Jsou věci v temnotách, jichž měl by ses bát.
A nejhorší z nich jsou ty v nás.
article placeholder

Ve stínech (1. část: Z ranní mlhy)

Že vás nebaví čekat na podzimní povídku na pokračování? Něco tu pro vás mám.
Jsem opět zpátky s pořádnou dávkou temné fantasy o našem starém známém Mar´Gashovi. Černou krev a Stopy vlků doporučuji číst před tímto příběhem. Tentokrát už se jedná o takovou kratší novelu, takže po pět týdnů budete dostávat svou porci akce a spousty krve. Dobrou chuť.