Krajinou po místy zpevněné cestě uhání kočár tažený dvěma koňmi. Cílevědomý kočí oře vůbec nešetří, tahle zásilka totiž musí dorazit co nejdříve, závisí na tom osud celé doručovací společnosti. Pytle s čerstvě sklizeným chmelem spolu s listinou umožňující vařit pivo nedočkavě očekávali všichni ve městě, ve kterém chtějí jeho zaměstnavatelé postavit nejnovější poštovní stanici. A další splněný kontrakt znamená pro vznešený rod Thurn-Taxisů zase několik coulů blíž k nesmrtelnosti, slávě a bohatství…

Poštovní kurýr
Autoři Andreas a Karen Seyfarthovi
V ČR distribuuje MINDOK
Počet hráčů 2–4 hráči
Časová náročnost 60 minut
Vhodné od 13 let
Jazyková závislost Česká pravidla, komponenty bez textu
Rok vydání 2006
Pořadí na BoardGameGeeku 62. (rodinné), 344. (celkově)
Mechanismy Draftování karet, správa karet na ruce, sbírání sad, stavba sítí

V roce 2006 nebyla situace na deskoherním trhu zdaleka tak zářivá a plná rozmanitých chutí jako dnes. Minimálně ne na tom tuzemském. Mohli jste si vybrat mezi Puerto Ricem pro zavilé stratégy, rodinným Carcassonne s několika rozšířeními nebo taktéž pro rodinné hraní přístupnými Osadníky z Katanu. Dobře, pro náročné tu bylo ještě Vysoké napětí a pár dalších kousků, ale rozhodně se nemůžeme bavit o rozmanitém výběru. V té době přinesla vydavatelství Blackfire a MINDOK dvě hry, ve kterých šlo o stavění železniční, resp. poštovní sítě. Blackfire přinesl vláčkový Ticket To Ride, MINDOK Poštovního kurýra (v originále Thurn und Taxis, podle evropského rodu Thurn-Taxisů, který byl průkopníkem poštovních služeb v 16. století). A právě deskovku s tématem poštovní služby jsem si nyní, po 12 letech od vydání, vzal na paškál.

Poštovní kurýr je společným dílkem manželů Seyfarthových, Andrease a Karen. Pro Karen se jednalo o debut a vlastně doposud jediný designérský počin. Andreas ale tuto poštovní strategii tvořil z pozice tvůrce megahitu Puerto Rico, na nějž v tu chvíli všechny deskovky koukaly pěkně zespodu žebříčku. Kromě toho vytvořil i příbuzný San Juan, takže ostruhy pro tvorbu další deskovky si bezesporu vysloužil. Omáčky na úvod již bylo dost, pojďme se věnovat samotné hře.

Stavba poštovní sítě povídáte? Nu, tak to mě poučte, jak na to!

Dovolte vaší fantazii, aby vás přenesla do 16. století. Do časů, kdy poslat někomu dopis nebylo zdaleka tak samozřejmé jako umřít na dlouhé plavbě na kurděje. V Evropě ale náznaky poštovních služeb již existovaly a vašim úkolem v Poštovním kurýrovi je vybudovat největší poštovní impérium v tehdejší Svaté říši římské, konkrétně v oblasti dnešního Německa a přilehlých území (jsou tu i města Pilsen a Budweis!). Aby se vám to povedlo, budete muset umně spojovat města a budovat v nich poštovní stanice vaší firmy.

V krabici s hrou na vás čekají krásné barevné komponenty, mezi kterými vyniká především krásně starosvětsky namalovaný herní plán s vybranými městy a také dřevěné domečky ve čtyřech barvách pro jednotlivé hráče. K tomu ještě hromada kartiček měst a žetony. Příprava hry je velmi rychlá a do víru doručování se můžete vrhnout dříve, než kočí přepřahá kočár na čerstvé koně. Kartičky a domečky (zdrobněliny jsou použitý kvůli velikosti těchto komponent, nikoliv kvůli dětinskosti autora) jsou alfou a omegou hry a jejich vykládáním a umisťováním se děje vše podstatné.

Ve svém tahu si každý hráč vezme kartu/y (z odhalené nabídky šesti karet, případně náhodnou kartu z balíčku, tedy částečně draft), vyloží je a započítá si body, pokud uzavřel cestu. Vyložit kartu znamená umístit před sebe kartu města tak, aby navazovala na jednu z krajních karet existující cesty, případně zrušit danou cestu a začít novou. V každém tahu lze využít asistenci jednoho ze čtyř pomocníků: poštmistr umožní vzít si kartu navíc, pošťák umožní vyložit kartu navíc, správce zase vymění všechny karty ve veřejné nabídce za nové a kolář vám pomůže s kočárem. Kočáry jsou speciální kartičky s bodovou hodnotou a nárok na zisk kočáru vám vznikne při vyhodnocení cesty o určitém počtu měst.

Jakmile uzavřete cestu, přichází čas na umístění vašich poštovních stanic. Musíte si ale vybrat jen jeden ze dvou způsobů, jak a kde města obsadit: buď stanici postavíte ve všech městech (kterými prochází) v rámci jedné země, nebo v jednom městě v každé zemi, kterými cesta prochází. Toto omezení hru zpestřuje a zvyšuje napínavost v závodu o bonusy. Bonusy získáváte za obsazení všech měst v jedné zemi (dvojici zemí), za extra dlouhé cesty, za umístění stanic ve všech zemích a za ukončení hry. Konec hry nastává, když některý z hráčů získá nejvyšší kočár nebo postaví všechny své stanice.

Na konci hry sečtete body za bonusové žetony, za kočár (jen za ten nejvyšší) a odečtete postih za nevyužité stanice. Hráč s nejvíce body se pak stane Poštovním magnátem s velkým P.

Jednoduchý herní princip přejde rychle do krve i nováčkovi a mám ozkoušeno, že skóruje hlavně při rodinném hraní. Ač na první pohled hra působí jako prosta konfliktu, zákeřní pošťáci (takoví, kteří hází do schránky vzkaz o nemožnosti doručení zásilky, i když se o doručení ani nepokusili) si v ní najdou několik způsobů, jak zkazit náladu svým konkurentům. Lákadlo v podobě vyfouknutí jediné použitelné karty pro protihráče a následné sledování jeho mrzení, když musí bez bodů zrušit pracně budovanou cestu, tomu málokdo odolá. Stejně tak působí i závod o bonusové žetony, jejichž hodnota pro každého dalšího úspěšného adepta klesá.

Klíč k úspěchu spočívá ve schopnosti vyvážit postupné a rychlé budování kratších cest a získávání bonusů za velmi dlouhé cesty. Neméně důležité je správně se rozhodnout při umísťování stanic. Nelze získat pokaždé vše, proto se častým dilematům nevyhnete.

Zábavnost hry tkví v rychlosti, s jakou odehrajete každý tah, a v nutnosti reagovat na měnící se situaci na herním plánu. Aby však nedošlo k mýlce, Poštovní kurýr v sobě obsahuje prvek  lehké náhody v podobě karet, které přicházejí v náhodném pořadí, takže se nejedná o strategické orgie. Jinak jde ale o typické euro, které však ve své době nepůsobilo o nic sušeji než jeho konkurenti.

Poštovní kurýr je příjemná exkurze do minulosti, a já se k němu dodnes s nostalgií vracím. Velkou část jeho kouzla tvoří povedený vizuál a přístupnost. Náročným hráčům umí nabídnout asi jen náznak škodění, ale díky délce partie o to víc vynikne při odpočinkovém večeru s rodinou. Ve své době získala hra ocenění Spiel des Jahres, takže o jejích kvalitách není sporu.

VERDIKT
Příjemná rodinná deskovka, která má dodnes nárok na pozornost díky tomu, jak vypadá a jak rychle se ji naučíte.

Komentáře

komentářů