Lopin, Rinvit a jejich družiníci už v tom zase plavou. Měl to být snadný kšeft, jenže pak se objevili skřeti, čáry, podivná stvoření a rázem není kam utéct. Prastaré zlo sídlící ve Vukogvazdu začíná vystrkovat drápy, šlechtici povolávají muže do zbraně a vítězem se stává ten, kdo zachrání alespoň vlastní kůži. Pokud ovšem někdo takový na konci zůstane, neboť ani to není jisté…

Milovníka mytologie, spisovatele a překladatele Jana Kravčíka není třeba představovat dvakrát. V posledních letech se posunul mezi nejvýznamnější osobnosti české fantastiky a jeho Letopisy Vukogvazdské družiny se pomalu, ale jistě začínají stávat kultem. Jak si vede jejich poslední díl?

Sotva jsem otevřel desky, přelouskal úvod a pustil se do děje, příjemná nostalgie mě začala lechtat po zádech a neopustila mě, dokud jsem knihu neodložil. Takže můžu slavnostně přísahat, že Letopisy pořád stojí za to! Přesto se ale mění. Stále můžete očekávat drsnou, špinavou fantasy, která se s nikým nemaže a když mají dobrodruzi štěstí, místo zlata a ruky princezny dostanou tak maximálně teplou večeři a dvě noci klidu. Stejně jako ale stárnou autoři (bohužel, i oni jsou jen lidé), tak se vyvíjí i série. A pokud ve třetím díle začínaly hrdinům růst vousy, nyní se jim ve skráních leskne první stříbrný vlas. Zkrátka, zrají a dospívají.

Výsledkem je ještě o trochu pochmurnější tón vyprávění než minule. Stále častěji si Vukogvazdští uvědomují, že život nájemného dobrodruha má s patosem a gloriolou společného až směšně málo. Zaplétají se do problémů, kterým nerozumí, umírají pro lidi, jež nemají rádi, a ona kýžená motivace všech vojáků štěstěny v podobě cinkajících mincí se jako na potvoru vždycky odkutálí někam, kam na ni jejich prsty nedosáhnou. Řada z nich začíná toužit po tom, čím vždycky tak trochu pohrdali – dobře vytopenou chalupou s hejnem slepic na zahradě, horkou pečení na stole, postelí s nadýchanými peřinami a polem čekajícím na první zorání. Jenže není možné říct konec, když na vás spoléhají vaši přátelé.

Právě důležitost blízkých lidí je jedním z témat knihy. Hrdinové si nezřídka smutně vzpomenou na své mrtvé bratry a sestry. O to víc si uvědomují, že smrt si brousí kosu i na ně. Nejeden z nich už také zabil člověka a někdy není snadné hříchy minulosti zapomenout. Pochmurný žnec kráčí v jejich stopách a unikat mu je den ode dne obtížnější.

Pořád ještě jde ale o fantasy, nikoliv o zpověď pacienta kardiochirurgie. Můžete se těšit na pořádnou, hutnou a minimalistickou akci. Každá šarvátka, ve které se tasí meče, nahání strach; Vukogvazd je permanentním bojem o život a když si udatný rek nedá pozor, rozzuření sedláci jej ubodají vidlemi. Možná právě proto jsem tak nadšený. Letopisy disponují syrovou atmosférou, jež by se dala krájet a mazat na chleba zlobivým dětem. Dobře ji také dokresluje pestrý slovník plný archaicky znějících výrazů, který vám zaručí pocit cestování do minulosti.

Velkou sílu má kniha v postavách. Jsou totiž uvěřitelné, s vyváženě dobrými i špatnými vlastnostmi. Často mají strach, v boji by nejraději prchly do zaječích, jsou přezíravé, trpí na předsudky – zkrátka jako my všichni. A stejně jako vaše přátele, i Lopina budete chvilku zbožňovat a chvilku nesnášet, Dargos vám bude chvilku bratrem a chvilku podivným cizincem. Vukogvazdští na stránkách ožívají, jsou z masa a kostí, a to se přeci jen v rámci žánru vždycky nepovede.

Letopisy Vukogvazdské družiny zase jednou nezklamaly, právě naopak. Nový díl je povinností pro fanoušky série a výborným výletem do světa české fantasy. Pokud bude kvalita téhle série růst tak jako doposud, jednou se od páně Kravčíka možná dočkáme něčeho opravdu světového. Perfektně pobavit ale umí už teď.

Autor: Jan Kravčík
Vydal: Gorgona, 2017
Série: Letopisy Vukogvazdské družiny 4
ISBN: 978-80-88029-34-2
EAN: 9788088029342
Počet stran: 384

Komentáře

komentářů