Deskové hry jsou společenskou záležitostí. Setkáte se u nich se svými kamarády, v přátelské atmosféře si dobře popovídáte, užijete si krásné chvilky… A nebo to celé pojmete trochu jinak. Někdy si totiž nejvíc ze všeho přejete někoho parádně nasrat! Vždyť cizí neštěstí chutná nejlépe, ne? V našem žebříčku představíme hry, ve kterých máte podle nás skvělou příležitost pozlobit své věrné a udělat jim pár dobře mířených naschválů. Po čem tedy sáhnout, když vám pasta na zuby v ponožce přijde neoriginální?

_

Pozvedněte číše – hra, jejímž hlavním tématem je snaha doslova otrávit vaše kamarády, nemůže v našem seznamu chybět. Ty vykulené oči, když zjistí, že si celé kolo nalévali pohár vínem a uvnitř přitom jenom jed! Ten bolestný skřek, který vydají, když jim posledním tahem posunete číše a jejich do té doby bezchybný plán shoří jako zapálený pšouk!

_

_

Bang! – pravda, škodolibost této hry občas hraničí s frustrací, hlavně když si za Billyho Kida líznete plnou ruku munice a váš soupeř okusí vlhkou hlínu dřív, než se vůbec dostane na tah. Ale na Bangu jsme vyrůstali všichni a každý zná ten slastný pocit někomu zrušit dvě karty, vystřelit po něm a uvrhnout jej do vězení. Na druhé straně koltu to taková sranda nebyla. Ještě že se Bang zhusta hrával v hospodě, kde se zabavíte i při hodinovém čekání na novou partii…

__

_

Vúdú – hra, ve které na protihráče sesíláte kletby, má škodolibost přímo v definici. Donutit někoho ležet hlavou na stole, protože on vás nutí mít neustále napnuté lokty, to přece dává smysl. A kdyby té škodolibosti bylo v kletbách málo, tahle hra ještě odměňuje práskače, který si jako první všimne, že někdo na svou kletbu zapomněl a její úkol nesplnil. Před partií doporučujeme skleničku něčeho ostřejšího, jistě vám přijde vhod! 🙂

Hledá se hrdina – v málokteré hře máte možnosti si soupeře vychutnat tak skvěle jako právě zde. Pošlete dobrou kartu a v duchu se popadáte za břicho, když ji váš podezíravý kamarád pošle raději dál. Pošlete špatnou a pak se jen díváte, která myška vleze přímo do pasti. Ale pozor, ať do ní nakonec nenakráčíte sami…

Karty mrtvého muže – když se piráti rvou o lup, je jasné, že se nebude jednat v rukavičkách. Takže jim to dejte všem sežrat! Hákem si vytáhněte kanón, sestřelte soupeřovi jeho nejcennější poklad – a následující mapou si jej vezměte sám! Uvidíte, že bude sténat hůř, než kdyby ho schvátil moribundus.

Celestia – cesta vzducholodí je stejně pohádková výprava jako tvrdý boj o výhru. Není tedy divu, když někoho „omylem zapomenete“ v prvním městě nebo nešťastným vzduchoplavcům přehodíte bílé kostky a z panensky čistého nebe je rázem běsnící bouře. A ta nádhera, když odmítnete použít žolíka a radši necháte celou posádku ztroskotat! Však to by tak hrálo, aby se ostatní měli stejně dobře jako já.

7 divů světa: Duel – nádech starověku rozhodně neznamená, že se tady bude jednat v rukavičkách! Duelové hry jsou často postavené na faktu, že aby se dařilo vám, musí soupeř občas škobrtnout. Ve vynikající duelové karetce asi není lepší pocit, než když soupeři vezmete jedinou kartu, na kterou v dané situaci má. A jemu tak nezbyde nic jiného než jinou kartu směnit na peníze, což ho v podstatě připraví o tah i vítězné body na konci partie. Pozor však, abyste pro prvoplánové „škodolibění“ neopomněli svůj vlastní prospěch.

Kmotr: Impérium Corleonů – s mafií si neradno zahrávat, což platí i v kvalitním kousku od Erica M. Langa. Kmotr u nás uspěl i díky vysoké a zábavné míře interakce. A uznejte sami, v jaké jiné hře můžete soupeři tak krásně zhatit ambiciózní plány na ovládnutí čtvrti a přitom jeho gangstery poslat na jednosměrnou výletní plavbu po Hudsonu s betonovými polobotkami? Škodolibosti a zákeřnosti je tu tolik, kolik nábojů má váš sgarrista v Thompsonu!

Citadela – Při stavbě mocné citadely musíte překonat spoustu překážek, tou největší ale stejně budou vaši konkurenti. A vy jejich. Pokud se vám poštěstí a v pár kolech po sobě někoho úspěšně zamordujete, okradete a někomu zboříte parádní stavbu, potěší to i toho největšího cynika. Pokud se všechno zmíněné naopak stane vám (a většina víckrát, protože, jak známo, čert sere na velkou hromadu), zbytek partie budete držitel titulu nejkyselejšího ksichtu v místnosti.

Pax Renaissance – Znovuzrození lidské individuality, vědy a kultury, ale také doba, kdy se pro dosažení politické moci vydíralo a vraždilo ostošest. To byla renesance. A protože účel světí prostředky, bude lepší držet své nepřátele v neustálém strachu o život a sem tam někoho bodnout do zad než si zkusit dýku v zádech na vlastní kůži. Pax Renaissance nechává hráče nasávat mrazivou machiavelistickou atmosféru z plných plic. A nejen to, těžká strategická rozhodnutí plná podlého kalkulu a široká variabilita hry se čtyřmi variantami ukončení dá vyniknout nejnáročnějším hráčům.

Neanderthal – Podobně jako Pax Renaissance, ani Neanderthal se s hráči rozhodně nemazlí. Zas co jiného čekat od hry snažící se o navození atmosféry z doby vývoje předchůdců člověka. Rozmnožovat svou tlupu, lovit dávná zvířata, přežít doby ledové a ještě u toho stačit rozvíjet svůj mozek, uznejte sami, že naši předchůdci to rozhodně neměli lehké. Nikoho nepřekvapí, že se nemazlili ani jeden s druhým. Takže i Neanderthal nabídne škodolibé vybíjení nepřátelských tlup, díky kterému nezůstane jeden kyj suchý…

_

Článek vytvořil Marek Dvořák s laskavým přispěním Davida NavrátilaPepy Klementa a Michala Stárka.

Komentáře

komentářů