Jsou věci, které je třeba udělat a člověk je udělá a nikdy o nich nemluví. Nesnaží se je ospravedlnit. Člověk je prostě udělá. Pak na ně zapomene.

(Mario Puzo, Kmotr)

Kmotr: Impérium Corleonů
Autor Eric M. Lang
V ČR distribuuje Blackfire
Počet hráčů 2–5 hráčů
Časová náročnost 60–90 minut
Vhodné od 14 let
Jazyková závislost Česká pravidla, české texty na komponentech
Rok vydání 2017
Pořadí na BoardGameGeeku 286. (strategické), 535. (celkově)
Mechanismy Ovládání území, správa karet na ruce, umisťování dělníků

Eric M. Lang je bezesporu jedním z nejtalentovanějších herních designérů poslední doby, jeho hry pravidelně bodují v žebříčcích nejlepších her roku a když se na Kickstarteru objeví kousek, který nese jeho podpis, má „vyděláno“ v řádu hodin (viz kampaň k Rising Sun). My Erica v redakci blahořečíme za LCG Hru o trůny, Blood Rage a především XCOM, který bohužel na českém trhu nezaznamenal velký úspěch, ač se podle nás jedná o vynikající a téměř revoluční hru využívající appku. Po všech fantastických a sci-fi světech se Eric tentokrát vydal do Ameriky v polovině 20. století, kdy se spory vyřizovaly pěkně pomocí bouchaček a podplácením nenechavých rukou zákona. Kmotr: Impérium Corleonů je mafiánská strategická deskovka, která se k českým hráčům dostala díky vydavatelství Blackfire.

Téma zní velmi lákavě – ujmout se jedné z pěti newyorských zločineckých rodin a skrz cestu dlážděnou mrtvolami si dojít pro titul nemocnějšího rodu New Yorku let padesátých. Jak je u Cool Mini Or Not zvykem, krabice se neobejde bez miniatur a v případě Kmotr: Impérium Corleonů jsou opravdu povedené. Členové rodiny jsou unikátní, opakují se pouze figurky řadových gangsterů, dostanete tak do rukou celkem 34 miniatur (nechybí mezi nimi koňská hlava!) a pět krásných kovových kufříků. Při prvním pohledu do krabice se vám kufříky budou zdát zbytečné (hra na první pohled působí lehce „přeprodukovaně“), ale jsou návykové, ono klapnutí víka při uložení peněz je krásný zvuk, na který si rychle zvyknete!

Hra pojme až pět hráčů, už ve dvou si ale můžete střihnout plnohodnotnou bitvu o Manhattan a přilehlé oblasti. Nám se nejvíce osvědčilo hraní ve čtyřech hráčích, kdy je na herním plánu přetlak tak akorát, a zároveň je stále co dělat. Partie se dělí na čtyři akty po pěti fázích. Akty rozdělují hru dle pokročilosti, z počátku se vaše rodina skládá z dona a dvou/tří gangsterů, později se přidávají ještě consiglieri a nástupce. Ke konci tedy máte až pět/šest „dělníků“, kteří dokáží rozpoutat pořádnou paseku mezi konkurenty. Krásné miniatury totiž nezůstávají v pozadí, ale vyhrnou si rukávy a pod vaším taktickým dozorem se vydají do ulic New Yorku. Náplní jejich pochůzek jsou vybírání výpalného v krycích podnicích, machinace ve skrytých částech byznysu, získávání vlivu v jednotlivých čtvrtích a praní špinavých peněz.

Kromě toho si užijeme i podplácení kvůli získávaní spojenců (pomocníci pro rodinu, neutrální figurky policisty, starosty a šéfa odborů; ti dokáží velmi rázně promluvit do průběhu hry), územních válek (výhody do dalších kol v ovládaných částech města) a především vyřizování zakázek. Zakázky tvoří jednu z nejdůležitějších součástí hry. Jednak pro jejich splnění musíte získat kontraband (alkohol, zbraně, špinavé peníze, drogy) při vybírání výpalného nebo machinacích, jednak při jejich splnění získáte větší či menší výhody. Seberete protihráčům peníze, vyperete si svoje (uložíte do kufříku), zabijete konkurenční gangstery (a šup s nimi do řeky Hudson!). Je tu prostě všechno, co by takový mafián mohl chtít dělat.

Herní mechanismy do sebe krásně zapadají, v každém kole řešíte velká dilemata, všechny varianty mají zdánlivě nejvyšší prioritu, musíte se tedy do hry pořádně ponořit a uvažovat jako pravý don. Nic se nesmí nechat náhodě, hlavně přece nemůžete té konkurenční sebrance přenechat tuhle těžce vydobytou čtvrť!

Partie ubíhá v krásném tempu, postupně přibývají možnosti i členové rodiny, ke konci hry však  začne jít pořádně do tuhého. Přišlo mi, že ani ke konci není vše ztraceno a má smysl se bít dál. Nikdy totiž přesně nevíte, kolik má který soupeř peněz v kufříku, kolik má splněných zakázek a jak na tom vlastně je. Hra výborně udržuje napětí od začátku do konce, zvraty a spolčování jsou na denním pořádku, připadáte si skoro jako ve filmu.

Někomu tento typ zážitku nemusí vyhovovat, ale věřím, že i těm nejromantičtějším dušičkám blýskne v oku trocha temnoty, když se jim povede odkráglovat gangstera, který překážel na lukrativním podniku, a pošle ho spát s rybami.

Co se vizuální stránky týče, Kmotr: Impérium Corleonů je opravdu nádherná hra. Miniatury, mapa, design kartiček, prostě krása, jediné, co trochu zamrzí, je stejná ilustrace na kartičkách zakázek (proslulý záběr na dona Corleoneho hladícího kočku), ale už teď jsou ke stažení přelepky s různými ilustracemi pro jednotlivé zakázky (a nádherné!). Jednu věc musím vypíchnout, a to jsou pravidla. Hezčí pravidla jsem už dlouho neviděl – několikrát se mi stalo, že jsem si jimi začal listovat prostě jen tak. Musím přiznat, že Kmotr je jeden z mých nejoblíbenějších příběhů (jak filmová série, tak kniha). Tím byla od začátku jasně dána pravidla, jak se bude můj „souboj“ s hrou odehrávat – tedy že pro téma mě autoři získají jednoduše, ale běda, jak bude s mojí modlou něco špatně, pak budou lítat blesky.

Naštěstí se tomu tak nestalo, Kmotr je opravdu velmi dobrá a zábavná hra, přináší velkou porci konfliktu, taktického uvažování a euroherních propočtů, takže jí odpustíte i chybějící příběh. Protože téma a provedení vám to vykompenzují a partii si tak opakovaně užijete. Koho by taky nebavilo vzít soupeřovu figurku a pohodit mrtvolu do řeky Hudson?

VERDIKT
Zábavná mafiánská hra s krásnými figurkami, ve které bude vyřizovat zakázky, zabíjet protivníky a snažit se ovládnout Manhattan. Don Corleone důrazně doporučuje vyzkoušet!

Komentáře

komentářů

About The Author