Rok se sešel s rokem a máme tu pokračování tetralogie podle počítačové hry Brány Skeldalu z pera autora samotné hry Jindřicha Rohlíka. Kniha s názvem Bílá věž se honosí pevnou vazbou a hezky vyvedenou akční kresbou, na které skupina dobrodruhů prchá před trolem.

Modří již vědí. Spíš, než modří však ví hráči, kteří hráli původní hru. Přebal knihy poskytuje insignie, kterými místy se bude dál odvíjet cesta skupinky hrdinů. Bílá věž zamotala mozkové závity nejednoho hráče a sám jsem byl zvědavý, jak se autor vypořádá s hlavolamy, která tato budova skýtá. A musím říct, že to zvládl na jedničku. Pro čtenáře, který by snad zatoužil pustit se do hry, příběh neskýtá žádné ulehčení. Navíc autorovi jen slouží ke cti, že se nesnížil k vykrádání sama sebe. Po zdolání hádanek tajemné budovy skupina pokračuje do průsmyku hlídaného trolem, jak již napovídá přebal knihy. Boj s ním pojal autor nejen akčně, ale i s velkou dávkou humoru.

Největší slabinou prvního dílu byl pomalý rozjezd. Autor nás s postavami a pozadím jejich cesty na tajemstvím opředený ostrov Roven seznamoval víc jak polovinu knihy. I přes humorné ladění některých scén se jednalo přece jen spíš o nudnou část, která mohla leckterého čtenáře i odradit.

S úplně jiným přístupem se setkáme v Bílé věži. Autor hned po několikastránkovém úvodu nasadí tempo doslova zběsilé a v něm čtenáře udržuje až do konce. A to je úvodní část zcela zřetelně určena pouze k osvěžení postav a jejich poslání.

Postavy a jejich vztahy jsou postižené kouzlem, které jim brání se rozdělit, a hlavně napadnout kohokoli ze skupiny. Kdo s tím má největší problém asi tušíte. Ano, je to bojovník a dědic dračí krve Wahargem, který je zcela přesvědčený o svém vůdcovství celé skupiny. Nejvíce je s válečníkovou nemožností fyzického násilí spokojen vypravěč příběhu divadelník Filip a jeho mrtvý bratr, který se usídlil ve Filipově hlavě. I jejich vztah se rozvíjí a mnohem překvapivějším směrem, než by leckdo čekal. Čarodějka bez starostí využívá sexuálních služeb obou mužů k doplnění své magické síly a tváří se, že nevidí další zlou krev, kterou to mezi nimi vyvolává. Inu co, magie bude na jejich cestě zapotřebí.

Poslední dvě postavy zůstávají trochu ve stínu hlavní trojice. Místní učenec Vlaher usměrňuje skupinu a provádí ji po ostrově. To jeho milovaná Katynka zcela zřetelně něco skrývá a troufnu si tvrdit, že její zádumčivost skrývá tajemství, které ještě zamíchá kartami.

Děj je vyprávěn svižně, se stejným lehkým humorem, jako v první knize. Spolu s akcí tak tvoří výbornou kombinaci, která čtenáře chytne a nepustí, dokud knihu nezhltne. Trochu autora podezřívám, že rozvláčnost prvního dílu byla záměrná. Po prvním díle jen málokdo čekal takovou akční jízdu, a tak druhý díl, který často bývá nejslabším mnoha tri- i tetralogií zanechal mnohem hlubší dojem, než ten první. Jestli to tak je, není se Rohlíkově taktice vlastně co divit. Její důsledek je přesně to, co by autor rád. Těšení se na díl další.

Název: Bílá věž (Brány Skeldalu 2. díl)

Autor: Jindřich Rohlík

Obálka a ilustrace: Jana M. Šouflová

Počet stran: 268

Vazba: vázaná

Vydavatelství: Straky na vrbě 2017

ISBN: 978-80-87364-68-0

Cena: 270Kč

Komentáře

komentářů