V redakci MFantasy jsme opět dostali možnost připravit pro své čtenáře rozhovory se spisovatelkami, které se zapojily s povídkou do druhého dílu antologie Lehké fantazijno s názvem Žena se sovou. Nachystali jsme pro vás celkem 4 rozhovory s 12 autorkami. První už je k přečtení zde, v druhém z nich nám na naše otázky odpověděly Ludmila Vaňková, Jitka Ládrová a Věra Mertlíková.

1. Rozehřívací otázka – jste spíše noční sova nebo ranní ptáče?

Ludmila Vaňková: Když už, tak ranní ptáče. Aspoň jsem v lepších časech bývala.

Jitka Ládrová: V létě ptáče, v zimě sova.

Věra Mertlíková: Rozhodně ptáče – dál doskáče, víc sezobe a může jít z práce domů už ve dvě hodiny.

2. Jak se váže Vaše povídka k výkladové kartě, která Vám v antologii připadla (Zvrat – Ludmila Vaňková, Šalba – Jitka Ládrová a Nadhled – Věra Mertlíková)? A mohla byste našim čtenářům v krátkosti Vaši povídku představit?

Ludmila Vaňková

Ludmila Vaňková: Představte si, že jste miniaturní tvor geometrického tvaru na vysokém civilizačním stupni a při cestě vesmírem narazíte na takovou planetu, jako je naše.  Zdá se vám samozřejmě obrovská, lidi, domy, stromy, auta či letadla vypadají úplně jinak, než ve vašem minisvětě. A kamarádit se nelze. Rozdíl je přílišný. Řešení jsem zvolila radši komediální. Katastrofy nemiluju a i bez sci-fi povídek je jich dost. Až příliš.

Jitka Ládrová: Povídka Ornáda ukazuje ženské zbraně a to, jak je umíme využívat. A co si budeme povídat, ženy dovedou být i dost záludné, když na to přijde – proto karta Šalba.

Věra Mertlíková: Příběh je mj. o tom, že čím jsme my ženy starší, zkušenější a mocnější, tím větší máme tendence to naše jediné a správné dobro rozdávat ostatním – i kdybychom jim je měly strkat do krku pohrabáčem. A je moc těžké rozlišit, kdy ještě pomáháme a kdy už se druhým pleteme do života. Naší hrdince se nakonec  podaří si nadhled udržet, ale cesta k němu je trnitá. Vede májovou nocí přes devatero luk a devatero bylin, které je třeba nasbírat do lektvaru správných žen.

3. Prozraďte nám, jak se Vám podařilo připojit k autorkám, které přispěly povídkou do Ženy se sovou?

Ludmila Vaňková: Byla jsem pozvaná ke spolupráci. Bohužel jsem krátké povídky nikdy nepsala až na tuhle jedinou. Vznikla už dávno někdy v počátcích mé literární kariéry cca před čtyřiceti lety. V této antologii vyšla potřetí, ale rozhodně ne úplně stejná!

Jitka Ládrová: Mám prořízlou pusu – když editorky hledaly autorky, nabídla jsem se.

Věra Mertlíková: Já se popravdě přidala na poslední chvíli. O projektu jsem se dověděla loni na podzim a ta myšlenka mi přišla naprosto fantastická. A tak jsem to zkusila – a ono to vyšlo.

4. Zapojila byste se opět do podobného projektu jako Lehké fantazijno, kdyby byla možnost? Proč ano/ne?

Ludmila Vaňková: Nejsem specialistka na povídky. Navíc mě neinspiruje čisté fantazijno, vždycky k tomu „fi“ potřebuju zejména to „sci“ a přemíru nových poznatků už nejsem schopná sledovat, natož chápat.

Jitka Ládrová: V dohledné době určitě ne. Soustředím se nyní na svůj první samostatný román.

Věra Mertlíková: Ano. Stokrát ano. Když se my ženy rozhodneme táhnout za jeden provaz, dokážeme pohnout zemí.

5. Závěrečná otázka: Je něco, co byste chtěla vzkázat čtenářům MFantasy? 

Ludmila Vaňková: Omluvu. Už pro ně asi nic nového neudělám. (V závorce: Taky mi je 90 let!)

Jitka Ládrová: Že nesnáším podobné závěrečné otázky.

Věra Mertlíková: Moc bych si přála, aby si lidé u mých příběhů odpočinuli a bylo jim fajn. Tak ať se vám nejen moje povídka dobře čte!

Komentáře

komentářů

One Response