V redakci MFantasy jsme opět dostali možnost připravit pro své čtenáře rozhovory se spisovatelkami, které se zapojily s povídkou do druhého dílu antologie Lehké fantazijno s názvem Žena se sovou. Nachystali jsme pro vás celkem 4 rozhovory s 12 autorkami. V prvním z nich nám na naše otázky odpověděly Jana Rečková, Iva Mrkvičková a Katarína Soyka.

1. Rozehřívací otázka – co Vám symbolizuje sova?

Jana Rečková: Moudrost a současně dravý noční život, krční páteř, která se při otočení nezablokuje – no, to už není symbol, ale choroba z povolání!

Iva Mrkvičková: Sova je pro mě tvorem, který loví, když ostatní spí. To je sice poněkud zákeřné, ale zároveň lákavé: pohybovat se tmavými prostory, které jsou tiché, skryté a pokaždé znovu mizí se sluncem a objevují se se soumrakem.

Katarína Soyka: Múdrosť – tak všeobecne. Knihomoľstvo a vyčítané oči s okuliarmi – tak osobnejšie.

2. Napsáním povídky pro Ženu se sovou jste se zapojila do jedinečného projektu českých a slovenských autorek fantastiky. Jak tuto příležitost vnímáte?

Katarína Soyka

Jana Rečková: Jako pocit, že holt nesmím nikde chybět.

Iva Mrkvičková: Jak říká Ivan Klíma, psaní je dosti osamělá činnost, proto jsem vděčná za osobní setkávání, která díky projektu nastávají, i za setkávání na fb stránkách Lehkého fantazijna. Užívám si tím společnosti báječných a jedinečných žen – autorek a editorek.

Katarína Soyka: Som vďačná za každú príležitosť zapojiť sa do zmysluplného projektu. Česko-slovenská spolupráca pre mňa znamená pridanú hodnotu, úsilie prekonávať politické hranice kultúrou, udržiavať tradície a ducha spolupatričnosti, možno aj preto v Hydre často vydávame česko-slovenské zbierky.

3. Můžete naše čtenáře krátce s povídkou seznámit? Opravdu Vaši hrdinové/Vaše hrdinky vidí skryté věci, které jiným unikají, jak se píše v anotaci knihy?

Jana Rečková

Jana Rečková: To je u mých hrdinů normální. Další choroba z povolání – musím se snažit vidět věci, které jiným unikají. Lékař se to musí naučit, jinak je z něj úředník. Děj povídky je sice smyšlený, je to příběh ze snu, ale to koupaliště v Kralupech opravdu existuje. Třeba taky uvidíte ze skokanského můstku akvabely jako hrdinky mého příběhu, ovšem jen na vlastní nebezpečí – jde tu o život!

Iva Mrkvičková: Povídka Sver se odehrává v mrazivém prostředí ostrovního světa, ve kterém se s příjezdem dvou cizinců všechno začne obracet vzhůru nohama. Přestože hrdinové povídky mají své touhy a cíle, kterých se snaží dosáhnout, je jejich příběh spíš jakýmsi tápáním mezi vířícími vločkami sněhu. Přinuceni k tomu osudem se snaží najít pro sebe tu správnou cestu, ale nakolik se jim to nakonec podaří, to musí posoudit čtenář sám.

Katarína Soyka: Na chate hlboko v horách sa manželia snažia prežiť dovolenku, žiaľ manželka podľahne svojim temným predstavám. A možno to neboli predstavy, to už sa potom ťažko dokazuje. Odporúčam každému, kto by o poviedke pochyboval, stráviť na našej chate, ktorá skutočne existuje, jednu jedinú noc, potom uvidí veci, o ktorých sa bude báť aj čítať. Všedné, tuctové, vyčítané? Príďte, a bude to veľmi osobné.

4. Jaké klady a zápory vidíte v psaní povídek pro antologie?

Iva Mrkvičková

Jana Rečková: Většinou mají tyhle povídky menší rozsah (i když mi někteří vydavatelé poskytují prostoru víc, neb jsem notoricky známá), na druhé straně necítím tak velkou zodpovědnost, že čtenáře neunudím k smrti, když se povídka nepovede. Vynahradí si to u jiných.

Iva Mrkvičková: Mám radost pokaždé, když někdo CHCE, abych něco napsala, a to je mimo jiné právě případ antologií. Ačkoli povídka Sver přesáhla původně požadovaný počet stran, nenutily mě k mé úlevě editorky povídku zkracovat a jejich pečlivá redaktorská práce mi pomohla. Osobně ale radši čtu delší příběhy, než jaké mohou být v antologiích.

Katarína Soyka: Pocit, že sa človek podieľa na niečom veľkom, čo ľudí spája, je povznášajúci – to je nepopierateľným kladom práce na antológii. Záporom je, že je len súčiastkou, drobnou zložkou väčšieho celku, ktorý uvidí, až keď sa dostane na oči verejnosti. Nepozná každú poviedku, nedokáže ladenie svojho príbehu prispôsobiť atmosfére tých ostatných.

5. Závěrečná otázka: Je něco, co byste chtěla vzkázat čtenářům MFantasy?

Jana Rečková: No jistě. Lidé, čtěte! A co nejvíc z papíru, tím se tolik neničí oči jako při čtení z obrazovky. Já vím, že to vždycky nejde, ale pěkná papírová knížka je nejlepší společník do postele, i když vyplivne elektřina. My starší, se zkušenostmi ze socíku, kdy se vypínal proud co chvíli, míváme doma zásobu svíček nejen kvůli romantice. Jenom pozor, neuhořet!

Iva Mrkvičková: Samozřejmě bych si přála, aby si knihu Žena se sovou přečetli, stejně jako další svazky Žen s…  A aby jim to čtení přineslo radost. A do třetice, aby i v mrazu a větru zůstali nezdolní a nezlomní.

Katarína Soyka: Vážení čitatelia, dovoľte fantázii, aby Vás ovládla, zažijete neuveriteľné, dostanete sa až na hranicu medzi životom a neživotom, či dokonca tesne za ňu. Výhodou je, že sa odtiaľ môžete vrátiť.

Komentáře

komentářů