„Dobrý den ctihodný pane, už se k vám donesly zprávy o novém způsobu přepravy? Místo páru koní je kočár zapřažen za jakési zařízení pohybující se pomocí vodní páry.“ –  „To víte, že slyšel, ale je to jen nespolehlivý módní výstřelek. Já vám říkám, a to si zapamatujte, dojde na má slova, budoucnost je v kočárech tažených koňmi!“

18CZ
Autor Leonhard Orgler
V ČR distribuuje Fox in the Box
Počet hráčů 2–6 hráčů
Časová náročnost 240 minut
Vhodné od 12 let
Jazyková závislost Česká pravidla, české texty na komponentech
Rok vydání 2017
Pořadí na BoardGameGeeku 5 584. (celkově)
Mechanismy Stavba tratí, obchodování s akciemi, pokládání dílků

Díky aktivitám malého českého vydavatelství Fox in the Box se nám do ruky dostal další kousek pro opravdové fajnšmekry (na ty si někdy rádi hrajeme) s názvem 18CZ. Tato hra představuje ztělesnění největších snů příznivců deskovek a vláčků, protože krásně kombinuje to nejlepší z těchto dvou světů. 18CZ je nejnovější příspěvek do dlouhé série vláčkových her 18xx (viz box), v níž se každá další hra snažila přijít s něčím novým a nejinak tomu je i u mnou recenzovaného kousku. Autorem hry je Leonhard Orgler, jednoznačně vláčkový fanatik, a kromě několika her ze série 18xx se podílel také na hře Ruské železnice.

Zajímavý je taky způsob vzniku hry. Anglická verze vznikala pomocí Kickstarteru, tu českou se David Hanáček rozhodl vydat na vlastní triko a s výrobou té anglické pomoct jejímu autorovi. Díky jeho účasti a velmi negativní zpětné vazbě na původní grafiku hry se nyní můžeme těšit z výrazně hezčího vizuálu (pro milovníky 18xx jsou dílky železnice oboustranné, z jedné strany jsou vyvedeny líbivé koleje, na druhé straně najdou konzervativní fanoušci nestylizované a přehlednější znázornění tratí).

Nyní už ale k samotné hře. 18CZ na první pohled zaujme především velkým množstvím karet a komponent v podezřele mnoha velikostech. Později si řekneme, jaký je důvod. Pravidla mají na poměry foxích her neobvykle málo stran a normální font, což jistě zaujme všechny ty, kteří vždy dostanou na starost naučit se hru a pak ji vysvětlovat ostatním. A opravdu, jejich naučení není tak obtížné jako tomu bylo třeba u Neanderthalu.

Hry ze série 18xx

Historie vláčkové série deskovek 18xx započala už před několika desítkami let, konkrétně v roce 1974, kdy vyšla hra 1829 od designéra Francise Trishama. Tento „ustavující“ díl hráčům přinesl dva hlavní atributy celé série – obchodování s akciemi a stavbu železnic. Od té doby vyšla prakticky stovka her, které se řadí mezi nástupce či obměny původní hry. Liší se především lokalitou, ve které stavba železnice probíhá, a různými variacemi na herní mechanismy (spekulace s dynamickými akciemi vs. statická stavba vyváženého akciového portfolia). Tři díly byly dokonce zasazeny mimo obligátní 19. století – ve dvou se hráči podívali do vesmíru, v jednom šlo o budování kanálů v Anglii ke konci 18. století. Všechny hry ze série spojuje náročnost, jak časová, tak herní. 18CZ přináší znalcům předchozích her novinky v podobě neomezeného banku, možnosti pohlcovat společnosti a verzí hry pro 2 hráče.

18CZ je pro 2 až 6 hráčů (pravidla pro 2–3 hráče jsou mírně upravena), jejichž úkolem je vžít se do rolí magnátů s ambicemi změnit nelichotivou situaci na železnici v zemích českých v 19. století. Ve svých tazích obchodují s akciemi představujícími podíly v různě velkých společnostech rozvíjejících železniční síť v různých koutech naší země i za jejími hranicemi. Nejzajímavější na hře je její herní mechanismus, spočívající v rozdělení hry na dva výrazně odlišné typy kol.

V akciovém kole (viz box akciové společnosti – teorie a praxe v 18CZ) hráči hrají jen za sebe a jejich role je čistě investorská, za své tvrdě vydřené (spíše však zděděné) peníze si pořizují podíly ve společnostech budujících železnice. Akciové kolo je sice jen předvoj té pravé akce, ale není radno jeho význam podceňovat, složení akciového portfolia je totiž klíčové pro budoucí finanční i železnicotvorný vývoj každého hráče.

Operativní kolo nastává v drtivě většině případů po kole akciovém a je to chvíle, kdy dochází k změnám na mapě – prezidenti společností se rozhodují, jak se bude společnost chovat. Může (a někdy musí) stavět tratě, stanice, kupovat vlaky, provozovat je a inkasovat za to prostředky, ty pak lze rozdělit mezi akcionáře, nebo nechat ve společnosti pro budoucí rozvoj. Vše je krásně propojeno, každé rozhodnutí něco ovlivní, nejlépe je to vidět na ceně akcie, která se hýbe tak, jak by se dělo na skutečném akciovém trhu. Tedy lukrativní akcie, přinášející dividendy, postupně nabývají na hodnotě, ty méně žádoucí, které peníze zadržují, ji naopak ztrácí. Srdce nejednoho vlka z Wall Streetu zaplesá!

Skvělá vychytávka jsou různé velikosti společností a jejich komponent (akcií a destiček společností), vždy tak máte perfektní přehled o tom, která společnost je malá, střední či velká. Jejich velikosti totiž nejsou jen tak náhodné, ve hře (tady se téma dere hodně na povrch) je totiž možné skupovat menší společnostmi těmi většími! To je opravdu výborná vychytávka, přinášející simulaci akciového trhu bez rizika, že byste byli nuceni kvůli svým chybným machinacím zastavit dům a k tomu prodat ledvinu. Tento typ zážitku není pro každého, ale pokud jste jen trochu finančně/ekonomicky pozitivní, hra vám svými možnostmi udělá určitě radost.

Začáteční kola většiny her jsou obtížná, u 18CZ ale očekávejte ještě větší záhul na mozek. Hra není záludná, ale než vám mechanismy přejdou do krve, než si zvyknete, co všechno daná akce ovlivní, bude to chvíli trvat. Úvodní kola jsou naštěstí jednodušší v tom smyslu, že není k dispozici vše. Hra se totiž postupně vyvíjí, větší společnosti vstupují na trh až někdy v půlce partie, ty největší pak prakticky ke konci (záleží na aktivitě a počtu hráčů u stolu). To je další pozitivní prvek, ze kterého bylo dobře čitelné téma hry – železniční segment je prostě pro velké „hráče“ zajímavý až tehdy, když je rozvinut alespoň do určité míry. Velké korporace nechají první průkopnické krůčky na malých nadšencích a přijdou slíznout smetanu a menší společnosti jedním šmahem skoupit, až když se jim to hodí.

Při hře jsme se pořádně zapotili u počítání peněz, kartiček a výpočtů dividend. Na to autor myslel a všude možně (na herním plánu, pomocných kartičkách) najdete pomůcky pro rychlejší orientaci v číslech, takové matematické tabulky pro železničáře.

Jestli je ve vás alespoň malá dušička dítěte, které nechce úplně dospět, budete si užívat stavění dílků s kolejemi, umisťování železničních stanic a nákupy kartiček vlaků s krásnými kresbami. Pokud vám budou přes rameno koukat děti školního věku, sice jim odpadne pozornost po třech minutách, ale do té doby se pěkně rozkoukají po mapě České republiky a zjistí tak například, kde se nachází některá města (včetně jejich německých názvů). Zvídavým hráčům je k dispozici doplnění pozadí hry o informace týkající se skutečných historických počátků železnice u nás.

Teď je ale čas dostat se k onomu pověstnému „slonovi v místnosti“. Tím je samozřejmě délka hry. 18CZ obsahuje i zjednodušená pravidla, umožňující lepší proniknutí do mechanismů hry, naučíte se v nich onu operativní část. Stejně tak ve hře dvou až tří hráčů je k dispozici redukovaná verze (menší mapa). To vše ale každý hardcore hráč musí považovat pouze za náhradní varianty. 18CZ totiž pořádně rozkvete až ve více hráčích a se všemi možnostmi, které nabízí. Jen tehdy se vše propojí, akce ostatních hráčů ovlivňují ty vaše, každé položení trati znamená významný pokrok v dopravě a všem tak musí kmitat oči i mozkové neurony, aby to všechno stíhaly. Za to od vás ale bude hra chtít investici v podobě velkého množství času. Já říkám: jděte do toho!

Provedení 18CZ se mi líbilo, změna grafiky hře hodně prospěla. Komponenty působí poctivě a puntičkáře nadchnou různé velikosti kartiček. V tomto kontextu zamrzí lacině působící peníze, ale v duchu hry to nešlo řešit žetony (obchodování s akciemi se neděje na úrovni mincí), takže nejspíše nebylo zbytí. Hráči, kteří od her očekávají příběhy a zápletky, budou muset napínat svoji fantazii na doraz, protože představit si za vším tím obchodováním a stavěním tratí nějaký poutavý děj je hodně obtížné. Jenže to 18CZ ani neslibuje, takže to zmiňuji pouze jako varování, abyste nezkazili večer sami sobě špatným výběrem spoluhráčů.

Jinak ale 18CZ lze jen těžko něco vytknout, hra nabízí syrový, intenzivní a propracovaný zážitek. Po jejím dohrání odpadnete od stolu a dva dny se vám bude zdát o nákupu akcií a stavbě železnice. Pokud však nechcete hře věnovat alespoň pět hodin času, vůbec ji z police nevytahujte. Stejně tak se rozlučte s partií, pokud máte v deskoherní skupince netrpělivé hráče, kteří po 3 hodinách začnou koukat všude jinde a přestanou se soustředit. 18CZ je pekelně náročná na spoluhráče, soustředění a počítání. Odměnou však nabízí skvělý zážitek, jaký jen tak někde nezískáte, intenzivní, téměř šachovou partii.

VERDIKT
18CZ je nesmírně propracovaná deskovka na dlouhý večer. Rozbuší srdce šotoušů i finančních dravců, kteří by rozvoj železnice rádi pořádně zpeněžili.

Komentáře

komentářů