Nebe. Peklo. Střední Čechy.

Nebaví vás každodenní rutina a pošilháváte po nějakém exotickém zážitku? Tak na temné rituály si raději nechte zajít chuť. Mohlo by se vám totiž stát to, co Arnoštovi Hovězímu, řečenému Ros (od slova rostbíf). Ten po jednom úspěšném vyvolávání sexuální démonky zjistil, že najednou nemá tak úplně svoje tělo a k tomu má nevyžádanou možnost pokecat si s jedním andělem víc, než kdejaký zbožný pánbíčkář.

První díl (prozatím) dvojdílné série Daemonica od českého autora Martina Antonína nás zavede do světa, kde má Peklo velmi dobře fungující rozvědku, Nebe přísně hierarchicky uspořádanou policii a začínají se v něm objevovat neklamné znaky bující byrokracie. Svět lidi je oproti tomu spíše upozaděn a v knize nemá moc významnou roli.

Příběh Hovězího v žaludku je rozhodně zajímavý a autor se na něm pěkně vyřádil, nabízí zajímavé zvraty, které jsou pro čtenáře celkem překvapivé (nebo alespoň já jsem většinu z nich dopředu neodhadl). Nápady, které autor do knihy propašoval, jsou střídavě úspěšné, občas jsem se jim opravdu od srdce zasmál (však považte, anděl a člověk společně v těle démonky? To je pořádná bizarnost!), občas šly tak nějak mimo mě.

Nerad bych o příběhu prozrazoval více než je nutné, ale ve zkratce zmíním jen to, že knihou se line odvěký boj Nebe s Peklem, který vtáhne do víru dění i nechtěné hrdiny knihy, již se stanou důležitými hybateli konfliktu. Většina knihy je o jejich dobrodružstvích, strastech i drobných radostech mezi Nebem a (pod)Zemí. Zlo i dobro jsou v knize vykreslovány poměrně vtipně a nápaditě, s mnoha narážkami na každodenní trable obyčejných lidí s byrokracií, snahou o kariéru či rodinným životem.

Poměrně rušivý je silný kontrast mezi hlavními postavami příběhu. Na jednu stranu tu máme ultra otravného dobráka, anděla Kariela, jehož projevy jsem z půlky protrpěl a který svojí naivitou vydatně útočí na hradbu trpělivosti čtenáře. Na druhou stranu je tu láskou (s příchutí zakázaného ovoce. I když, co je vlastně svaté démonovi?) zmítaný pekelník s ambivalentním vztahem se svojí matkou i sestrou, který mě bavil téměř pokaždé, kdy se objevil na scéně. Hlavní lidská postava, Ros, zase nabízí příjemnou porci cynismu, zkažené lidskosti a totální unuděnosti z pozemského bytí.

Suverénně nejbrilantnějším nápadem knihy je rozhodně ona trojjedinost hlavní postavy, která sice ze začátku lehce mate, později však rozhodně baví. Jen škoda toho nudného anděla. A také bych vyzdvihl popis Nergala, pána Tisíců očí. Při čtení těchto řádků se mi udělalo autenticky nevolno, popis je opravdu sugestivní. Tady všechna čest autorovi. Mimochodem, nevolno se mi udělalo ještě z larev v sekci s Líhní, ale za to nechválím, to bylo prostě jen odporné.

Příběh knihy svižně plyne, tempo vyprávění prakticky nekolísá (a když, tak jen na pár stran) a celkově se jedná o ulítlou, ale rychle stravitelnou knižní jízdu. A to i přesto, že kniha trochu trpí údělem prvních dílů sérií, kdy je třeba představit svět, postavy i okolnosti. Nenechte se tedy odradit bizarním začátkem, tohle fantasy sousto za to stojí.

Vydal: Straky na vrbě, 2010

Autor: Martin D. Antonín

ISBN: 978-80-87364-09-3

Počet stran: 368

Komentáře

komentářů