Och Florencie, město mému srdci nejbližší! Nabízíš tolik skvostných uměleckých děl, tolik architektonických zázraků, stinných koutů i rušných ulic! Básníci v tobě hledají svoji inspiraci, pěvci skládají písně na tvoji počest a tvé bohatství vyvolává závist na opačném konci světa! Proč jen musí tvojí krásnou tvář tolik hyzdit ta otřesná sebranka Pazziů?

neautorizovaný citát Lorenza Medicejského, zvaného Il Magnifico

Lorenzo Il Magnifico
Autoři F. Brasini, V. Gigli, S. Luciani
V ČR distribuuje Albi
Počet hráčů 2–4 hráči
Časová náročnost 60–120 minut
Vhodné od 12 let
Jazyková závislost Česká pravidla, bez textu na komponentech
Rok vydání 2016
Pořadí na BoardGameGeeku 122. (strategické), 241. (celkově)
Mechanismy Umisťování dělníků, házení kostkami, draftování karet

Při posledních dvou výpravách do období renesance v deskovkách Pax Renaissance a Marco Polo jsme se v redakci náramně bavili a dali pořádně zabrat svým mozkovým závitům. Nejnovější přírůstek do rodiny euroher z tohoto období Lorenzo Il Magnifico (kdo byl Lorenzo Medici? Viz box) jsem tedy napjatě očekával. A to i přesto, že se v záplavě letošních pecek od vydavatelství Albi téměř ztrácel.

Lorenzo Il Magnifico je počin trojice italských designérů Flaminia Brasini, Virginio Gigli a Simone Luciani. Posledně jmenovaného určitě znáte jako spoluautora zmíněného Marca Pola a dalšího skvělého kousku Tzolk’in.

V Lorenzovi se mohou utkat dva až čtyři hráči, jejichž cílem je vybudovat nejúspěšnější rod Florencie pomocí vítězných bodů získávaných za území, budovy, postavy a činy. Jedna partie trvá kolem hodiny a sestává ze šesti kol poskládaných do tří etap. Jak je v podobných hrách zvykem, počáteční akce/karty jsou levnější, ale slabší, postupně se jejich efekty začínají zlepšovat, ale roste i jejich cena.

Každý z hráčů má 3 členy rodiny a jednoho „levobočka“ (člena rodiny v neutrální barvě), kteří slouží jako dělníci pro umísťování na akční pole. Členové rodiny mají různou sílu, která je dána hodnotami tří kostek, barvy kostek odpovídají označení jednotlivých členů rodiny. V každém kole tedy hráči operují s jinak silnými členy rodiny, všichni jsou na tom ale stejně, kostky platí pro všechny hráče. Členové rodin pobíhají po Florencii postupně jeden po druhém, hráči se tedy neustále střídají v tazích. Své úsilí mohou vrhnout několika směry. Mohou získávat zdroje (dřevo, kámen, peníze, vojenskou sílu – potřebná pro zisk dalších území, sloužící – jejich použitím zvyšují sílu člena rodiny), karty území (lze z nich těžit zdroje), budov (zisk zdrojů při produkci, zisk bodů víry – viz níže), postav (bonusy při produkci/těžbě, jednorázové odměny) či činů (primárně vítězné body, případně další bonusy). Dále mohou hráči aktivovat políčka těžby či produkce, za což získají výhody dle jejich enginu (vzniká na desce rodu; rozuměj: podle toho jaké mají budovy a území).

Kdo byl Lorenzo Medicejský (Lorenzo de’ Medici)

Titulní „hrdina“ deskové hry Lorenzo Il Magnifico byl významnou postavou italské renesance a jedním ze symbolů zlatého období Florencie, které lidstvu dalo např. umělecká díla Botticelliho a Michelangela. Pocházel z bohaté rodiny bankéřů, svůj život však zasvětil politice, diplomacii a především umění, kdežto rodinná pokladnice během jeho života spíše vysychala. Lorenzo naopak pokračoval v dlouhé rodinné tradici (nepřímé) vlády nad Florencií prostřednictvím úplatků, vyhrožování a strategických sňatků. Tento způsob fungování ve Florencii způsobil vznik hnutí proti rodině Medici, vedeného konkurenčním klanem Pazzi. Činnost hnutí vyvrcholila pokusem o atentát, během kterého zemřel Lorenzův bratr. Po pomstě ze strany rodiny Medici byl Lorenzo exkomunikován z církve papežem Sixtem IV. a na Florencii byla uvalena klatba, tato nepřízeň církve ale Lorenza ani Florencii nezasáhla tolik, jak bylo v té době běžné. Lorenzo byl vskutku schopný státník a diplomat, patron umění, ale jen podprůměrný bankéř. Podařilo se mu vytvořit křehké příměří mezi bohatými městskými státy na severu Itálie, které ale vzalo za své s jeho smrtí. Zanechal po sobě celkem deset potomků, kteří svého otce rozhodně nezahanbili: jeho syn Giovanni di Lorenzo se v roce 1513 stal papežem Leem X.

Vizuál hry (především postav) je pravděpodobně inspirován bustou Lorenza Medicejského od italského malíře, sochaře a zlatníka jménem Andrea del Verrocchio.

Vynechal jsem ještě jeden typ „zdroje“, totiž ukazatel bodů víry. V renesanční Itálii se vám dařilo nevalně, pokud jste se jakkoli znelíbili církvi. A tak i v Lorenzo Il Magnifico musíte dbát na svůj vztah s papežem, jinak vás uvalí do klatby, za což vás hra postihne (různé typy postihů, losované před partií). Při těžbě, produkci a pořizování karet záleží na síle daného člena rodiny, ty slabší prostě nemůžete umisťovat všude a jimi aktivovaná těžba či produkce nespustí všechny výhody. Tento jednoduše pochopitelný princip v sobě skýtá obrovskou příležitost pro taktizování (kdy a s jakým členem rodiny spustit těžbu/produkci nebo nakoupit kartu? Zvýšit mu sílu sloužícími nebo je šetřit na jinou akci?…).

Stejně tak je důležité načasovat své akce na správnou chvíli. Jakmile je totiž daný typ akce obsazen jiným hráčem, musíte za umístění vašeho člena rodiny platit do banku. Takže si dvakrát rozmyslíte, jestli si počkáte, nebo raději kýženou kartu pořídíte hned, nehledě na to, že vám ji klidně může někdo vyfouknout před nosem. Při hře dvou a tří hráčů jsou některé akce šikovně překryty a nejsou tudíž k dispozici, což hru slušně vyvažuje pro partie v různých počtech hráčů. I tak je ale znát typický průvodní jev worker placement her – ve více hráčích je na herním plánu větší přetlak a je obtížnější dosáhnout svých plánů. Hru dále ozvlášťňují karty vůdců, které můžete vyložit ve chvíli, kdy splníte jejich podmínky (ty jsou popravdě dost náročné a většinou se vám povede vytáhnout za partii jednoho, maximálně dva vůdce) a získat tak trvalé výhody nebo bonusy v každém kole.

Vítězné body získáváte za karty území, karty postav, dále jsou vítězné body na kartách činů, za převahu ve vojenské síle oproti protihráčům a množství zdrojů. Tyto body se přičtou k bodům nastřádaným během hry a samozřejmě vítězí hráč, který jich má nejvíc.

Hra na mě působila, že je velmi poctivě vymyšlená, nad jednotlivými efekty a schopnostmi karet a akcí se někdo pořádně zamyslel a vybalancoval vše potřebné. Na euro klasického střihu dostanou hráči přiměřenou porci tematiky (nejlepší je z tohoto pohledu zpracována církev a efekty některých postav podporujících těžbu/produkci, budovy a území také dávají „příběhově“ smysl), celkově ale určitě zaujme spíše konzervativní část publika. Emoce stranou, tady jde o moc a slávu ve Florencii, ne nějaké pohádkové dobrodružství!

Lorenzo Il Magnifico si mě získal rychlým průběhem partie, obrovskými možnostmi v oblasti taktiky a strategie, skvělou vyvážeností a kombinací získávání vítězných bodů jak v průběhu partie, tak po jejím skončení. Menší výtku si zaslouží za vizuální pojetí, které se zaseklo někde v době před 10 lety (jde o práci stejného ilustrátora jako u Marca Pola, ale tam mi grafické pojetí nepřišlo tak špatné), a za akční karty, které jsou v každé partii stejné, pouze se lehce mění kombinace, v jakých přijdou. Negativa hry jsou ale snadno zapomenutelná, protože Lorenzo Il Magnifico je prostě hodně zábavná hra a to je pro mě nejdůležitější faktor.

Lorenzo Il Magnifico je nenápadné poctivé euro, které bohužel není tolik známé, jak by si zasloužilo. Je to hra klasického střihu, kterou trochu sráží neatraktivní vizuál, ale zato má spoustu předností, za které by měla dostat šanci. Hratelnost totiž dá během partie zapomenout na ošklivější barvičky a retro grafiku a vtáhne vás do hry.

VERDIKT
Příznivcům klasických euroher jakožto i zavilým stratégům se dává na vědomí, že Lorenzo Il Magnifico je trochu ošklivější, ale jinak stejně dobrý bratr Marca Pola!

Komentáře

komentářů