Seznamů nejlepších, nejhezčích či nejzábavnějších deskovek už jste jistě viděli mnoho. Ani naše redakce nemohla zůstat stranou a nejeden pro vás v minulosti vytvořila. Dneska to ale nebude o tom nejlepším, co v našem vysoce kompetetivním odvětví vzniklo. Ne, ne. Dnes se vydáme na pouť za hledáním co nejvíce rasistických a urážlivých šíleností, které kdy byly vytištěny na kartonový papír!

A asi není třeba dodávat, že se podíváme hlavně do zahraničí. Nikoho asi nepřekvapí, že ty opravdové chuťovky pochází z Anglie a Ameriky. Ale seznam by nebyl kompletní, kdyby se do něj nedostal alespoň jeden zástupce hitlerovského Německa – máte se na co těšit.

Jenže časy se mění a co je dnes považováno za hrůzostrašné a rasistické, mohlo být před sedmdesáti lety bráno jako pravý opak – nástroj boje proti rasismu. A ač nelze u některých počinů absolutně pochybovat o nejčernějších úmyslech autorů, někdy si tak jisti být nemůžeme. Ostatně, udělejte si obrázek sami.

_

The Game of Ten Little Niggers (1895, vydavatel Parker Brothers, USA)

Jako první kousek na paškál jsme si přichystali karetku The Game of Ten Little Niggers od vydavatelství Parker Brothers z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Vydavatelství a herní společnost Parker Brothers stálo od roku 1883 za vznikem více než 1 800 her (mezi nejslavnější patří Monopoly, Cluedo a další), než bylo v roce 1991 odkoupeno jinou známou hračkářskou společností – Hasbro Gaming.

Hra obsahuje deset párů karet se stejnými obrázky a jednu samostatnou kartu (teta Dinah). Na začátku hry se rozdají všechny karty a hráči okamžitě odkládají páry na ruce. Následně si každý hráč vezme náhodnou kartu z ruky kolegy po levici, až někomu na ruce zbude poslední karta – zmiňovaná teta Dinam. A protože tetu má každý rád, tento šťastlivec vyhrává. Že vám The Game of Ten Little Niggers něco připomíná? V České republice stejně jako v dalších zemích světa tuto hru dobře známe, jen pod názvem Černý Petr (a s malým rozdílem, že Černý Petr znamená prohru).

_

Five Little Nigger Boys (1950, vydavatelství Chad Valley Co Ltd., Velká Británie)

Druhá položka našeho rasistického seznamu útočí rovnou na nejvyšší místa pomyslného žebříčku hnusu. Kořeny střeleckého trenažeru s obludně rasistickým podtextem Five Little Nigger Boys sahají do Velké Británie a roku 1950. V samotné hře se snažíte strefovat pistolí vystřelující korkovou zátku obličeje malých černoušků a cílem je být rychlejší a přesnější než protihráč.

Pokud by se dnešnímu publiku zdálo, že něco tak nevkusného jako trénink střelby na děti nemohlo být populární v žádné době, mýlilo by se. Chad Valley Co Ltd. měl s hrou takový úspěch, že vnikly i další verze hry s různými počty adolescentních terčů (například Four Little Nigger Boys).

_

Ghettopoly (2003, vydavatelství Stolen Property Fencing Game, USA)

Ghettopoly spustila v roce 2003 takové pozdvižení, že nakonec musela být stažena z prodeje. No, vyobrazení afroameričana se samopalem v jedné ruce, flaškou piva v druhé a řetězy kolem krku přímo na krabici nejspíš taky nepomohlo. Tyto Monopoly v gangsta stylu rozhodně zaujmou nekorektním humorem, po plánu se pohybují figurky samopalu, pasáka, lístku trávy, nebo třeba kostka cracku a prostředcitvím náhodných kartiček si přivyděláte okrádáním „stupidních asijských turistů“, prodejem drog mladistvím, poskytnutím „ochrany“ prostitutkám a tak dále… Život ale není jen med a výdaje za potraty, vlastní drogové závislosti a eskapády rozhodně nemohou v životě gangstera chybět. Autor Ghettopoly David T. Chang se nenechal kritikou zastavit, jenže jeho další počin, Redneckopoly z roku 2005, už ani náhodou neurazil a zároveň nepobavil tolik lidí jako starší příbuzný a skončil na smetišti dějin.

_

Life As A Blackman (1999, vydavatelství Underground Games, USA)

Pomyslné rasistické okénko uzavírá deskovka Life As A Blackman z roku 1999, jejímž až politickým poselstvím je, že život v kůži mladého černocha není žádný med. Hráči začínají jako osmnáctiletí černoši v ghetu, armádě nebo černošské univerzitě a za pomoci kostky se pohybují herním plánem, snaží se vyhnout vězení a komu padne dostatečný počet šestek, dotáhne to až k vysněné svobodě. Podle našeho názoru má Life As A Blackman spíše upozornit na problémy černošského obyvatelstva než někoho napadat, takže na náš seznam vlastně tak úplně nepatří.

 

What Shall I Be: The Exciting Game of Career Girls (v překladu „Co bych měla být: vzrušující hra dívčích kariéristek“, 1966, vydavatelství Selchow & Righter, USA)

 

Abychom nezůstali jen u rasismu a zvýšili pestrost našeho seznamu, zařadili jsme sem něco, co nenechá chladnou zejména feministickou část našich čtenářů (pardon, čtenářek). Kdo by pochyboval o tom, že paleta kariérních možností byla pro ženy v roce 1966 o mnoho užší, než je tomu dnes, jistě ocení snahu autorů hry What Shall I Be: The Exciting Game of Career Girls, kteří nelenili a veškeré ženské pracovní profese pro nás s chutí vyjmenovali. Sestřička, letuška, učitelka, baletka, modelka či herečka. A tím to hasne. Už při pohledu na herní grafiku je jasně cítit duch doby. Jenže… Na obranu autorů uveďme, že v době, kdy svou deskovku vydali (rok 1966), švýcarské ženy stále ještě nemohly ani volit (až od roku 1971), natož aby pracovaly v kamenolomu. A když už jsme u té historie, věřili byste, že římskokatolická církev uznala existenci ženské duše teprve v roce 1545 během Tridentského koncilu (a to těsně o jeden hlas)?

_

Busen Memo (2003, vydavatelství Inkognito, Německo)

A když jsme u ženské tématiky, nesmíme zapomenout na kontroverzní pexeso Busen Memo, ve kterém spojujete namísto zvířátek, autíček či pohádkových postav ženská ňadra (busen=prsa). Portál boardgamegeek.com však nesdílí německý entuziazmus ohledně odhaleného poprsí a Busen Memo si na něm odneslo skromných 4,8 hvězd z desíti. Pokud jste muž, pravděpodobně teď dumáte nad důvodem zmíněného nízkého hodnocení. Po důkladné analýze jsme zjistili, že jde pravděpodobně o zvýšenou náročnost hry – obrázky nejsou totožné a najít dvě k sobě pasující prsa je skutečným oříškem.

_

Juden Raus! (v překladu: Židi jděte!, 1938, vydavatel Günther & Co., Dresden, nacistické Německo)

Tři roky po vydání Norimberských rasových zákonů (1935) zakazujících Židům uzavírat sňatky s Árijci, vlastnit majetek a navštěvovat určitá veřejná místa; v době, kdy se kvůli megalomanskému zbrojení dostala Říše na pokraj bankrotu; a ve stejném roce (1938), kdy byly během Křišťálové noci z 9. na 10. listopadu zavražděny desítky Židů a osud dalších desetitisíců zpečetily koncentrační tábory. Právě v tento čas vznikl artefakt opravdového zla a současně hrůzná vzpomínka na nejtemnější dobu lidské historie – dětská desková hra Juden Raus!.

Hra s podtitulem Das Neue Gesellschaftsspiel (tedy nová společenská hra) vypadá na dnešní poměry až primitivně. Jednoduchý herní plán představuje město obehnané zdmi, uvnitř kterého je spousta oblastí, kde se mohou schovávat Židé. A cílem hráčů v Juden Raus! je pochytat co největší množství zmiňovaných Židů (symbolizovaných figurkami s karikaturami židovských obličejů) a odstranit je z herního plánu. Dítě, jehož Židé se jako první „přesunou do Palestiny“ skrze bránu města, vyhrálo.

Lidská kreativita nezná mezí a seznam rozhodně nekončí zde. Jenže neexistuje nic, co by trumflo poslední exemplář. Nebo nesouhlasíte? Podělte se o svoje zkušenosti na našem Facebooku!

Komentáře

komentářů