„Návštěvníci proudili branami hradu v řece zlata, stříbra a lesklé oceli, v síle tří set mužů, v pýše vazalů a rytířů, těch, co přísahali věrnost na meč, i svobodných jezdců. Nad jejich hlavami se v severním větru třepetal tucet zlatých praporců s vyšitým korunovaným jelenem rodu Baratheonů. Ned mnohé z jezdců znal. Támhle je ser Jaime Lannister s vlasy zářícími jako tepané zlato, a tam zase Sandor Clegane s jeho strašlivým spáleným obličejem. Vysoký chlapec vedle něj může být jedině korunní princ, a ten mužík trpasličího vzrůstu za nimi určitě bude Skřet, Tyrion Lannister.“

George R. R. Martin, Hra o trůny.

Hra o trůny
Autor Christian T. Petersen
V ČR distribuuje Blackfire
Počet hráčů 3–6 hráčů
Časová náročnost 120–240 minut
Vhodné od 14 let
Jazyková závislost Česká pravidla, české texty na komponentech
Rok vydání 2011
Pořadí na BoardGameGeeku 61. (strategické hry), 75. (celkově)
Mechanismy Kontrola území, pohyb po mapě, správa karet na ruce, simultánní výběr akcí, různé schopnosti hráčů

Christian T. Petersen je známým tvůrcem, který si libuje především v obrovitých ameritrashích. Z jeho portfolia můžeme jmenovat například World of Warcraft: The Boardgame, Warhammer: Diskwars nebo do češtiny (brzy snad) překládané Twilight Imperium.

Hra o trůny patří do kategorie válečných her. Před zvědavýma očima vás i vašich až pěti kamarádů se rozvine gigantická mapa Západozemí, o kterou se bude bojovat. Každý z hráčů si vybere svůj rod (viz box) a do začátku nafasuje pár vojáků, lodí, karty s hrdiny a žetony rozkazů. Cílem je jako první získat sedm hradů nebo pevností. Ať teče krev!

Nejprve si něco povíme o základních mechanismech hry. Ty jsou i přes tlustá pravidla poměrně jednoduché a rychle tak pochopíte, odkud se blíží bouře a co dělat s vašimi muži. První věc, která se stane v každém kole, je otáčení karet Westerosu. Ty představují události, jež se v daném kole odehrají. Můžete zde najít například Zásoby, které vám pomůžou držet velkou armádu, Verbování, při němž rekrutujete nové muže pod váš prapor, či třeba Útok divokých. Události silně ovlivňují vaše strategii v daném kole a jsou patrně nejvýraznějším prvkem náhody, ale víc si ještě povíme.

Poté každý z hráčů umisťuje své žetony rozkazů. Na každé území, kde má vojáky, umístí tajně jeden. Rozkazů je pět druhů – plundrování, které ruší rozkazy na sousedních polích, pochod sloužící k přesunu armád a útoku, shromažďování moci, skrz které sbíráte žetony moci, obrana, ve které dostanou vaši vojáci bonus, pokud budou napadeni. Posledním a často klíčovým rozkazem je podpora, která vojákům v případě, že se v sousedícím území koná bitva, umožňuje přidat se k jedné nebo druhé straně. Některé rozkazy, označované jako zvláštní, jsou silnější než běžné, ale můžete jich použít jen limitovaný počet. Jakmile rozkazy umístí všichni hráči, žetony se otočí lícem nahoru a postupně se vyhodnocují.

Pokud použijete rozkaz pochodu a se svými muži vlezete na soupeřem obsazené území, nastává bitva. Každý z hráčů sečte sílu svých vojsk (např. pěchota je za bod, jízda za dva) a případně ohlásí, od koho má podporu (daný spoluhráč musí pochopitelně souhlasit). Potom každý vybere hrdinu, který jej bude v bitvě reprezentovat – můžete se těšit na klasické postavy univerza od Tyriona Lannistera až po zmrtvýchvstalého šaška Strakoše. Na závěr si každý z vás vybere kartu bitevní vřavy, která mu přidá náhodný bonus. Bez něj by šlo některé bitvy vypočítat a chyběl by jim prvek nepředvídatelnosti, ale pokud preferujete „eurovštějští“ hru, můžete vřavu vynechat. Vítěz ovládne dobyté území, jednotky poraženého jsou buď zabity, nebo se musí stáhnout do zadních linií. Bitvy jsou klíčovým prvkem hry a každá z nich může ovlivnit rozložení sil daleko do budoucnosti.

Velké rody Západozemí

Starkové – pod rodovými slovy „Zima se blíží“ chrání rod Starků už od nepaměti Westeros před Divokými i dalšími hrůzami severu. Sídlí na Zimohradu. Většina Starků stále uctívá staré bezejmenné přírodní bohy ztělesněné čarostromy s vyřezávanými obličeji. Starkové se účastnili rebelie proti Šílenému králi, čímž pomohli svrhnout v zemi moc Targaryenů. Jejich rodovým zvířetem je zlovlk.

Lannisteři – tento pyšný, bohatý a mocný rod sídlí v Casterlyově skále kousek od města Lannisportu. Jejich heslem je „Slyšte mě řvát“, i když častěji uslyšíte motto „Lannister vždycky splácí své dluhy.“ Hymnou rodu jsou Deště Kastameru, píseň vyprávějící o strašlivém konci rodu Reynů, který se Lannisterům postavil na odpor. Lannisteři bojují pod symbolem lva.

Greyjoyové – nájezdníci a vládci moří Greyjoyové vyjadřují svou filosofii slovy „My nesijeme.“ Na Železných ostrovech, kde žijí, příliš úrodné půdy není a každý Greyjoy platí svůj „nákup“ nejraději železnou cenou – mečem. Ukryti před vnějším světem v pevnosti Štít, Greyjoyové uctívají Potopeného boha a čekají na den, kdy budou moci usednout na Železný trůn. Jejich slavná flotila označená symbolem krakatice budí hrůzu u všech jejich nepřátel.

Baratheoni – rod Baratheonů pocházející z Bouřlivého konce sotva drží otěže vlády. Zdá se, že kdysi sjednocené království pod jejich vládou marně hledá mír, zatímco na povrch vyplouvají staré spory. Jejich slova „Naše je zuřivost“ vyjadřují bojovnost Baratheonů, podobně jako znak jelena. Jedním z jejich sídel je také Dračí kámen, kde kdysi přebývali Targaryeni.

Tyrellové – rod pocházející z Vysoké zahrady získal své bohatství díky úrodným krajům na jihu Westerosu, zvaným Rovina. Jejich znakem je růže, rodová slova říkají „Rosteme do síly.“ Díky majetku, mohutné armádě, vzájemné svornosti a umění se včas vzdát silnějšímu dokázali Tyrellové přežít i ty nejhorší konflikty. Z jejich řad vzešla řada vynikajících rytířů a turnajových specialistů.

Martellové – Neskloněni, nepokořeni, nezlomeni. Hrdý rod z pouštních krajů Dorne má ve znaku kopí probodávající slunce a ve zvyku volnou lásku a nelítostný boj. Martellové se nikdy nesklonili před nepřátelskou armádou a zuby si na nich vylámal dokonce i Aegon Dobyvatel se svými draky. Vládcem rodu se vždy stává nejstarší dědic a na rozdíl od jiných rodů zde také často vládne žena.

Pokud máte všechny rozkazy vyřešené, nastává další kolo. A takto se válčí, dokud někdo nedrží zmíněných 7 tvrzí či neuplyne poslední, desáté kolo. V takovém případě určí vítěze počet tvrzí.

Posledním důležitým a dosud nezmíněným mechanismem jsou tři stupnice vlivu – Železný trůn, královský dvůr a poddaní. Železný trůn určuje pořadí, v jakém hráči vyhodnocují rozkazy. Pokud navíc ve hře dojde ke shodě aukcí (viz níže), pořadí na dané stupnici vlivu určuje právě ten, kdo sedí na Železném trůnu – chcete tam tedy vidět sebe nebo alespoň svého spojence. Pořadí na dvoře stanovuje, kolik můžete použít zvláštních rozkazů. V případě remízy na bojišti určí výsledek stupnice poddaných.

Pokaždé, když hráči v první fázi otočí kartu Střet králů, nastává dražba. V ní platíte žetony moci a podle toho, kdo kolik investoval, se na stupnicích vlivu přehodí pořadí. Je tedy dobré mít stále moc pro případ, že by tato karta přišla. Často bývá klíčové hrát jako první či ovládnout remizovanou bitvu.

Jak vidíte, mechanik je ve hře opravdu hodně. Přesto musím říct, že mi hra vůbec nepřipadala obtížná. Většina pravidel je natolik logická, že si je okamžitě zapamatujete, a třeba Pax Renaissance mi na učení přišel o dost těžší. Jedinou nevýhodou je, že se setkáte s řadou „malých“ pravidel (typu že pozemní jednotky nemohou plundrovat moře), která sice často dávají smysl, přesto jich je tolik, že se vám občas nějaké může snadno vykouřit z hlavy.

Jinak je pro mě Hra o trůny deskovkou o dvou rozměrech – válečném a diplomatickém. Po válečné stránce se hra docela povedla. Jedinou nevýhodu vidím v tom, že jste často závislí na kartách Westerosu, takže když vám nechtějí přijít Zásoby, nerozšíříte vojsko. Jinak vše funguje. Skrz rozkazy manévrujete s oddíly a snažíte se najít soupeřovo slabé místo, hledáte pozici, odkud budou vaše lodě nejlépe chránit pobřeží a podporovat pěchotu, počítáte, kde by šlo naverbovat nové muže do mlýnku, a ideálně sledujete protihráče a snažíte se odhadnout, co dělají. Hra mi v této disciplíně lehce připomínala Small World, kde je správné umístění vašich jednotek také důležité.

K dokonalosti se ale míří skrz celek. Diplomatický rozměr je přesně to, co dělá tuto strategii tak výjimečnou, zábavnou a mezi kritiky zhusta dobře hodnocenou. Pravidla jsou jednoduchá. Můžete protihráčům říkat i slibovat co chcete, můžete lhát, jak chcete, a nic nemusíte dodržovat. Jediné důležité pravidlo o diplomacii říká, že nesmíte soupeřům ukazovat žetony rozkazů – ani ty na stole, ani ty, co vám zbyly. Nikdo nikdy tedy nemá jistotu, že jeho spojenec dodržuje své závazky. A naopak – dýka do zad hrozí za každým koutem. Jaké to je? Jedním slovem paráda!

George R. R. Martin

V dnešní době možná jeden z nejznámějších spisovatelů fantasy George Raymond Richard Martin se narodil v roce 1948 v New Jersey. Svoji první povídku Hero prodal již ve 22 letech. Poté nějakou dobu vyučoval angličtinu a žurnalistiku, ale nakonec se stal spisovatelem na plný úvazek. Jeho nejznámějším dílem je série Píseň ledu a ohně, podle prvního dílu také zjednodušeně označovaná jako Hra o trůny. Jeho postavy obvykle nesou rysy antických tragických hrdinů, což se nejčastěji projevuje v úmrtích klíčových či hlavních postav či ve všudypřítomném pocitu osamělosti.

Počítejte s tím, že ochutnáte pravou atmosféru intrik, jakou znáte z díla G. R. R. Martina. Aliance vznikají a padají, věrní vazalové slibují podporu nejsilnějším rodům, aby za jejich zády kuli pikle a spřádali pletichy. Někdy se hra změní na válku obřích federací (a hráči se pak dovolávají house rules, že kdo byl členem vítězné aliance, musí být druhý, což vlastně dává tak trochu smysl a klidně to tak můžete vyřešit), jindy na souboje městských státečků o okolní pole a blata. Někteří hráči nezištně podpoří spojence v momentu, kdy vidí, že už nevyhrají, jiní obrátí v tu samou chvíli hněv proti své nemesis a pokusí se nepřátelský rod vyhladit bez ohledu na vlastní skóre. Někdo chce mít krytá záda a navrhne mír sousedovi, jiný se s hráčem ob místo domluví, že souseda zmáčknou jako salám v bagetě.

S tím se pojí i vynikající atmosféra, která vás bude provázet každou partii. K úplné dokonalosti se obklopte do knihy či seriálu zasvěcených fandů a ochutnáte Hru o trůny na vlastní kůži. Stolem budou létat tematické, pevným hlasem pronesené věty jako „Starkové a Greyjoyové byli vždy tradiční spojenci“ či „Neboj se, Lannister vždycky splácí své dluhy“. A když se domluvíte s protihráčem, že vám předá Harrenov a vy mu za to nejenže nevypálíte město do základů, ale dokonce nabídnete podporu flotily, protože bitva o hrad by vám oběma vyšla mnohem hůř, cítíte se jako skutečný šlechtic sedící v Královské radě.

Mohl bych psát mnohem déle. Mohl bych popisovat bitvy, jež ovlivnily historii Západozemí, činy udatných hrdinů i podlosti sprostých zrádců. Jenže ani tisíc slov neřekne tolik co jediná partie. Chcete si Hru o trůny nikoliv „jen“ zahrát, ale přímo zažít? Tak jste na správné adrese.

VERDIKT
Hra o trůny nabídne válku, intriky a diplomacii v poctivém mohutném balení – stejně jako knižní předloha.

Komentáře

komentářů