„Konnichiwa Hokusai-san, jak se daří vaší umělecké třídě? Kdy se můžeme těšit na první díla vašich žáků?“ – „Ále, je to banda kopyt, jejich motivy se pořád opakují. Nicméně jeden žák je přece jen nadanější než ostatní, svůj obraz dokončí co nevidět a pak již budu moct jít konečně do důchodu.”

Kanagawa
Auto5i Bruno Cathala, Charles Chevallier
V ČR distribuuje Albi
Počet hráčů 2–4 hráči
Časová náročnost 45 minut
Vhodné od 10 let
Jazyková závislost Česká pravidla, komponenty bez textu
Rok vydání 2016
Pořadí na BoardGameGeeku 95. (rodinné hry), 558. (celkově)
Mechanismy Draftování karet, Vytváření vzorů, pokoušení štěstí, sbírání sad

Bruno Cathala a Charles Chevallier jsou reprezentanti francouzské designérské školy, která se vyznačuje důrazem na vizuál a zajímavými herními mechanismy, jež nejsou striktně euroidní (jako u některých německých tvůrců), ale zároveň hráče neubíjí přemírou náhody. Cathalu v redakci velebíme za hry 7 divů světa: Duel (spoluautor A. Bauza), Kingdomino (vítěz Spiel des Jahres 2017) a Malý princ: udělej mi planetu (opět spolupráce s A. Bauzou). Chevallier si vysloužil pochvalná hodnocení za Abyss a Vikings on Board. Jejich nejnovější společný počin je rodinná hra Kanagawa. Pro tuzemské hráče ji lokalizovalo vydavatelství Albi.

Ke Kanagawě se můžou posadit i dva hráči, nejlépe ale vynikne ve čtyřech. Cílem každého z nich je vytvořit co nejlepší malbu krajinky s různými prvky (zvířata, budovy, lidé) tak, aby na ně byl mistr Hokusai pyšný. K efektivní tvorbě malby je třeba vylepšovat svůj ateliér návštěvou lekcí, které mistr Hokusai pro své žáky pořádá ve škole.

Kanagawa přichází v elegantní kompaktní krabici se snovou kresbou, která se bude vyjímat ve vaší poličce s hrami. Po rozbalení na vás vykouknou krásné a dobře zpracované komponenty. Kromě karet a kartonových destiček (která hra je nemá?) se obsah liší především krásnou bambusovou „rohoží” (na které si mezi partiemi můžete klidně smotat sushi 🙂 ), dřevěnými kaligrafickými štětci a dvěma stylizovanými figurkami. Komponenty jsou opravdu překrásné a podle zkušenosti díky tomu hra velmi zaujme příslušnice něžného pohlaví.

Pravidlově není Kanagawa náročná, první partii tedy můžete začít asi čtvrthodinku po rozbalení hry. Hra probíhá v několika kolech, v každém z nich nejprve přibývají na bambusové podložce nové kartičky (což v tématu hry představuje nové lekce od mistra Hokusaie), a poté se hráči rozhodují, co budou dělat. Možnosti mají dvě, buď budou pokračovat ve studiu (tedy počkají, až budou vyloženy další lekce, lehká variace na mechanismus pokoušení štěstí), nebo školu opustí a vezmou si jeden sloupec kartiček lekcí (1–3 kartičky), se kterými pak mohou dále pracovat ve svém ateliéru. Kolo pokračuje, dokud zůstává alespoň jeden z hráčů ve škole. Každou kartičku je možné využít dvěma způsoby, je totiž vizuálně rozdělena na dvě různě velké části. Větší z nich je dílek do panoramatického obrazu, který každý hráč vytváří ve svém ateliéru. Obsahuje různě bodované prvky (osoby, zvířata, budovy), roční období a typ krajiny na kartičce. Ta menší část kartičky vylepšuje možnosti ateliéru – co a jak lze přidávat do obrazu, možnost začínat v dalším kole a další. Vše je intuitivní a snadno pochopitelné.

Hráči aspirují na to, aby jejich obrazy měly určitý počet žádoucích prvků (za to získávají diplomy přinášející body), aby jejich scenérie měla co nejvíce karet jednoho ročního období za sebou a aby měli body z kartiček obrazu i ateliéru. Hráč s nejvíce body se stává nejlepším studentem mistra Hokusaie!

I přes svoji jednoduchost nabízí Kanagawa dostatek taktických možností. Je výzva vychytat okamžik, kdy riskovat, že na vás nezbude ta správná kartička, ale zároveň neopustit školu příliš brzy a získat co nejvíce dílků do ateliéru. O ateliér se zase musíte pečlivě starat, je to prakticky váš „engine”, který určí, jak dobré kartičky můžete přidat do své učňovské scenérie. Takže tu příští kartičku prostě radši investujete do ateliéru, i když přijdete o krásný kousek obrazu, který by se vám hodil. A za čím se hnát, soustředit se spíše na sbírání budov nebo postav? Mít více štětců a neřešit, jaké kartičky v příštím kole získám?

Při partii je možné sledovat obraz i ateliér soupeřů a odhadovat tak, o co budou mít asi zájem a které kartičky byste měli raději sbalit včas, protože lákají více hráčů. Není to ale nutné, je možné se soustředit pouze na sebe a v poklidu si užívat zenovou atmosféru, jde přece o umění, ne o soutěž…

To samozřejmě přeháním, zas tak bezcílná a zenová Kanagawa není. Možností, jak ve hře bodovat, je opravdu spousta a vše ještě ozvláštňuje zajímavý mechanismus získávání diplomů. Od každého diplomu je několik úrovní, jakmile máte na některou úroveň nárok (např. máte na obrazu 2 různé budovy), musíte se rozhodnout, zda si diplom vezmete, nebo počkáte na vyšší úroveň (tedy 3, resp. 4 různé budovy). K nižší úrovni se ale vracet nemůžete (toto pravidlo lze ze hry vypustit pro rodinné partie) a od každého diplomu smíte mít pouze jeden kus. Další dilema je na světě!

KanagaWa není strhující hra, menší vzrušení zažijete pouze tehdy, když se bojíte, zda vám někdo nevyfoukne vaši kýženou kartičku/diplom. Jinak partie poklidně plyne, na stole vznikají krásné obrazy a všichni se mají rádi. A to přece není vůbec na škodu, zasoutěžit si, ale tak nějak mírumilovně.

Pozitiva hry jsou vizuální pojetí, zábavný mechanismus a pocit, že vám vzniká pod rukama umělecké dílo, navíc atmosféra japonského umění je ve hře velmi dobře cítit. Svojí mírumilovností a absencí konfliktu ale může některé hráče odradit. Po několika partiích se také projeví pouze průměrná znovuhratelnost Kanagawy. Ale to nevadí, se svojí krátkou herní dobou ji stejně nelze považovat za celovečerní hru. Svým kontrastem vám ale může velmi příjemně proložit večer plný konfliktních deskovek.

VERDIKT
Překrásná zenová rodinná hra s příchutí Orientu. Vhodná především pro nekonfliktní a rodinné deskohraní.

Komentáře

komentářů

One Response