Anton je kouzelník, čerstvý pětačtyřicátník, jehož kariéra, mírně řečeno, upadá. Kouzla už zkrátka nejsou, co bývala. Na svém turné se mu začne lepit smůla na paty a na týden uvízne trochu mimo realitu – v Tivedenském lese. Než do něj Anton zabloudil, byl to pro něj jen jeden ze švédských národních parků. Tiveden ale má Antonovi dost co nabídnout a odhalit i některá ze svých kouzel…

Lars Vasa Johanson je jeden z nejlepších švédských scenáristů. Napsal scénáře pro řadu oblíbených švédských seriálů a celovečerních filmů všech možných žánrů. Kouzelníkův únik z reality je jeho první samostatný román.

Anton se vydává na další cestu za svým kouzelnickým představením. Jenže tentokrát se mu do cesty připlete sedačka. Ne, to nemá být žádná podivná metafora. Prostě to svým autem napálí přímo do sedačky, která stojí uprostřed cesty. Anton se po nehodě vydá hledat pomoc. Po chvilce bloudění po lese s podivnými výstražnými cedulemi narazí na malou dívenku. Ta má na Antona jednoduchou prosbu – aby jí pomohl nasbírat sedmero kvítí. Ale proč by se zrovna teď měl s takovou blbostí otravovat? Nemá přece čas sbírat blbé kytky, když potřebuje řešit své zničené auto! To ale Anton ještě netuší, jaké chyby se právě dopustil.

Před Antonem stojí pár nelehkých úkolů. Ty mají prověřit nejen jeho dovednosti, ale také charakter a postoje. Tak trochu jako v pohádkách. A jak už to v pohádkách bývá, hloupý Honza zjistí, že zase tak hloupý není, Chuďas zázrakem zbohatne a Popelka uloví krásného prince. Ale o tom, jak úkoly z Tivedenského lesa promění našeho Antona, to už si přečtete sami.

Osobně v knihách vítám prolínání více dějových linií. Také v Kouzelníkově úniku z reality najdeme hlavní příběh a vzpomínky na kouzelníkovo dětství a dospívání. Ve svých myšlenkách se Anton často vrací ke své (dnes mnohem úspěšnější) dvojici přátel. Ačkoli se mi vzpomínkové části líbily a pomohly mi pochopit Antonovu zatrpklou povahu, přechody mezi nimi a současností mi přišly dosti kostrbaté. Tyto dvě části jsou sice odděleny pomocí kapitol, ale podle mě si autor mohl více pohrát s jejich návazností.

Celý příběh se opírá o propracovanou hlavní postavu. Anton je pořádný smolař a cynik. Nic moc se mu v životě nedaří, úspěch se mu vyhýbá obloukem. Je to takový obyčejný chlap, který ani nenadchne, ani neurazí. Přijde mi, že už ani moc nedoufá ve velký úspěch a štěstí, které ovšem nepokrytě závidí svým bývalým kolegům. Mě si postupně získal svým vtipem – sarkastickým a cynickým. A taky jsem ho trochu litovala, zapřisáhlý realista v magickém lese. Prostě chudáček.

Musím říct, že z počátku byl příběh na můj vkus trochu pomalejší. Což se ale po krátkém zamyšlení změnilo ve výhodu. Pomalost se vlastně dokonale hodí k ději. V Tivedenském lese se téměř zastavil čas. Všichni obyvatelé si žijí svým poklidným životem odděleným od zbytku okolního světa. Antonovi a ostatně i mě bylo zpočátku proti srsti vyjít z běžného shonu, všímat si krás Tivedenu a nechat plynout čas po svém. Po nějake době jsem ale moc ráda utíkala do kousku světa, kde nemusím hlídat každou minutu.

Kouzelníkův únik z reality se čte příjemně. Zasmála jsem se, byla jsem napjatá, jak všechno dopadne a objevila kousek tajemného lesa obývaného jinotvory. Možná jsem se i trošku poučila, myslím, že až mě malá dívenka poprosí o pomoc, nebudu váhat. Nebo když někdo v noci zaklepe přesně čtyřikrát, rozhodně mu neotevřu (věřte mi, je to dobrá rada). A prozradím vám ještě jedno: pokud si čtení chcete opravdu užít, uvařte si k němu hrnek dobré kávy a ukrojte kus rolády či bábovky. Sami poznáte proč…

Vydal: Host; 2017
Autor: Lars Vasa Johanson
Překlad: Marie Voslářová
ISBN: 978-80-7491-848-3
EAN: 9788074918483
Počet stran: 340

Komentáře

komentářů