Slyšel jste to? Ještě 3 generace a budeme se moct stěhovat na Mars! Nedávno jsem tam koupil parcelu poblíž nejnovějšího oceánu. – Ano vím, syn se připojil k projektu Potatus, bude několik let budovat skleník na pěstování zemědělských plodin, aby měli budoucí kolonizátoři co jíst, už ho asi nikdy neuvidím. – Aha, to mě mrzí. A mohl byste mu říct, ať mi jde zkontrolovat pozemek, až bude mít chvilku času?

Mars: Teraformace
Autor Jacob Fryxelius
V ČR distribuuje MINDOK
Počet hráčů 1–5 hráčů
Časová náročnost 90–120 minut
Vhodné od 12 let
Jazyková závislost Kompletně česky, české texty na kartách
Rok vydání 2017
Pořadí na BoardGameGeeku 6. (strategické hry), 7. (celkově)
Mechanismy Ekonomika, různé schopnosti hráčů, hand management, umisťování destiček, draftování karet, budování enginu

Jestli byla na loňském SPIELu v Essenu hra, která se mohla z pohledu hráčského nadšení srovnávat se Scythe, byl to právě Mars: Teraformace. Každá z her ale hráče zaujala něčím jiným, ale to si řekneme až v recenzi, resp. na jejím konci.

Mars: Teraformace je prvotina autora jménem Jacob Fryxelius. Na hře se jako ilustrátor/grafik podílel jeho bratr Isaac a hru vydalo původně vydavatelství Fryxgames, rodinná firma čítající kromě bratrů ještě několik dalších členů rodinného „klanu“. Mezi adepty na lokalizaci do češtiny údajně bylo více českých vydavatelství, ale Mars nakonec ulovil MINDOK, díky kterému tak můžou rudou planetu kolonizovat v rodném jazyce i čeští příznivci deskovek.

V typické euroherní krabici najdou budoucí teraformeři tunu karet-projektů, pomocí kterých se z Marsu stane planeta, kde by chtěl žít každý, dále hexové destičky oceánu a zeleně/měst a spoustu kostiček v barvách hráčů (průhledných) a další nálož univerzálních kostiček v barvách zlata, stříbra a bronzu k zaznačení počtu surovin. Kromě toho už se v balení skrývá jen pět „destiček“ hráčů (uvozovky kvůli tomu, že jde prakticky jen o trochu tvrdší papír, žádná pěkná destička z kartonu se nekoná, bohužel). Nenechte se ale oklamat, komponent je dost a klíčové je, co přináší ony karty projektů.

Celá partie probíhá v několika generacích (specifické označení pro herní kolo má v souladu s tématem hry symbolizovat, že projekty trvají celou generaci). Během těchto generací hráči pomocí zvyšování teploty, zavodňování povrchu a zvyšování obsahu kyslíku v atmosféře společně teraformují Mars. Tyto tři hlavní faktory a jejich úroveň hráči sdílí a prakticky se jedná o ukazatel postupu ve hře. Jakmile jsou totiž zvýšeny na určitou úroveň, hra v dané generaci končí. Za přispění k těmto faktorům jsou hráči odměňováni zvýšením tzv. Teraformačního ratingu, který zaprvé zvyšuje peněžní příjem, zadruhé tvoří základ vítězných bodů daného hráče. Tedy dost velká motivace posouvat pokrok dál a nebýt pouhým černým pasažérem.

K prakticky všemu, co se ve hře může odehrát, slouží projekty. Na herním plánu jsou natištěné standardní projekty, které může využívat každý hráč, kdykoli na ně má peníze. Tím, že jsou ale společné pro všechny, jejich efekty jsou spíše slabší a méně zajímavé (případně poměr cena/výkon nejsou příliš dobré) a slouží tak spíše jako nouzová varianta, když se někomu nedostává karet. Karty projektů, to je ovšem jiná! Je jich přes 200, všechny jsou unikátní a jejich efekty jsou velmi různorodé. Jedny zlepšují produkci hráče (vylepšují engine), další třeba přímo přispívají k teraformaci (zvyšují jeden či více hlavních faktorů), některé projekty zase pro změnu umožňují stavět další projekty levněji. Projekty mohou kromě ceny obsahovat i podmínku, která musí být splněna, aby bylo možné projekt realizovat. Chcete chovat zvířata? No tak to musíte mít ve vzduchu určitý obsah kyslíku. Některé projekty jsou naopak omezeny shora, pro takový projekt mrazuvzdorné houby nesmí být teplota příliš vysoká. Je tedy možné, že v průběhu hry se některé projekty stanou nerealizovatelné, proto s nimi hráči nesmí otálet.

Všichni hráči tedy spějí ke společnému cíli, na konci hry ale může vyhrát pouze jeden, je tedy nutné hrát na sebe a sbírat body, respektive sbírat dílčí úspěchy, které jsou na konci hry bodované. Bodování vychází z hodnoty Teraformačního ratingu každého hráče, ke kterému se připočítají body za obsazené destičky na povrchu Marsu (destičky zeleně a měst), body z karet projektů (mohou být i záporné) a body z titulů a soutěží. Tituly mohou hráči obsazovat po splnění určitých podmínek, např. umístěním 3 destiček zeleně nebo sesbíráním 8 symbolů staveb na kartách. Soutěže se vyhlašují v průběhu hry a vyhodnoceny jsou na konci. Vyhlásit soutěž můžeme kdokoliv, kdo za to zaplatí, ale zvítězit v ní může klidně někdo jiný, ten, kdo platí, pouze určuje disciplínu – např. nejvíce obsazených políček, největší produkce peněz na konci hry,…

K enginebuildingu ještě pár poznámek: vaše produkční kapacity pokrývají celkem 7 typů surovin/zdrojů. Těmi jsou peníze (platba projektů, de facto všechno ve hře stojí nějaké peníze), ocel (lze pomocí ní platit některé typy projektů), titan (podobně jako ocel, jen platí pro jiné typy projektů), rostliny (slouží k umisťování destiček zeleně, což zvyšuje obsah kyslíku v atmosféře), energie (nevyužitá energie se převádí na teplo) a teplo (slouží ke zvyšování teploty planety). V každé generaci se na konci hráčům vyprodukují suroviny/zdroje dle jejich úrovní produkce a vyprodukované suroviny/zdroje si hráči zaznačí pomocí zmíněných univerzálních kostiček do příslušných políček, těmi pak platí za projekty.

Karty projektů je nutné získat nákupem při úvodní fázi každé generace. Tady jsem našel jednu z největších nevýhod hry – pokud vám karty prostě nejdou, hraje se dost obtížně. Výpadek v jednom kole se přežít dá (prostě stavíte to co máte v ruce, usilujete o tituly, vyhlašujete soutěže či využíváte standardních projektů), ale pokud vám třikrát po sobě přijdou do ruky projekty, které se vám vyloženě nehodí, na kvalitě svých tahů to pocítíte. Řešením je hrát fázi získávání karet formou draftu, což ale může partii neúměrně prodloužit. Občas také při hře můžete pocítit potřebu dokupovat si karty, tento mechanismus by hratelnosti určitě neuškodil (některé projekty zisk karet umožňují, ale ty se buď nemusí ve hře vůbec objevit, nebo je mají k dispozici pouze někteří – a většinou náhodou).

Průběh hry je svižný (pokud jsou všichni kolonizátoři schopni se rychle rozhodovat) a zábavný, úplně cítíte to nadšení z nového projektu, uspokojení ze zvýšení produkce nějaké suroviny či úspěch při zvýšení některého z hlavních faktorů. Pokud nemáte vyloženě odpor k tématu, hra vás okamžitě strhne, vše je intuitivní, už v průběhu první partie budete schopni se strategicky rozhodovat. A co teprve, až do hry přidáte různé korporace, které se liší počátečními podmínkami, zdroji a také případnými speciálními akcemi. Variabilita je opravdu vysoká, množství projektů zajistí, že každá partie je jiná, dost se také liší partie s různými počty hráčů. Hra dobře funguje i ve dvou, v pěti máte pocit, že se vše posunuje až příliš rychle, takže musíte přizpůsobit i svoji taktiku. Mars: Teraformace vás nenechá vydechnout, nedovolí vám odehrát kolo jen tak bez přemýšlení, budete namáhat mozek a snažit se vymyslet co nejlepší kombinaci projektů, jak naložit se zdroji, co upřednostnit a co odložit na neurčito.

Ještě jedna výtka, která se v souvislosti s hrou často vyskytuje a musím přiznat, že i já jsem z ní byl nejednou otrávený. Některé karty totiž umožňují kazit hru soupeřům, takže třeba donutíte protihráče odhodit několik jednotek rostlin či mu snížíte produkci některého zdroje. Přitom jsou často v poměru ke škodě, kterou způsobí, neúměrně laciné. Tento mechanismus interakce mi do hry prostě neseděl a úplně bych se bez něj obešel. Řešením je odstranit tyto karty ze hry, případně se domluvit, že negativní efekt se rozloží mezi všechny soupeře. Z mého pohledu je problém v násilnosti, s jakou je tento mechanismus do hry zaintegrován.

I přes výše zmíněné výtky (náhoda při zisku karet, škodící efekty projektů) a laciné provedení některých komponent (karty jsou na hodně tenkém papíru, kostičky surovin mají hned ošoupané rohy) – na druhou stranu, díky tomu je hra cenově velmi dostupná – je Mars: Teraformace parádní hra, která vás vtáhne a nepustí, dokud se na Marsu nebude lidstvu dařit. Propracované mechanismy, skvěle vymyšlené projekty, zábavnost a možnost hrát hru pokaždé jinak dělají z teraformace Marsu jednu z největších deskoherních pecek letošního roku. Ne náhodou se necelý rok po svém uvedení vyšplhala do první desítky žebříčku serveru BoardGameGeek (jak v kategorii strategické hry, tak v celkovém hodnocení) a statečně bojuje s vizuálně lákavou peckou Scythe. Každá z her nabízí něco trochu jiného: Scythe vizuál, atmosféru, mechy!), Mars: Teraformace zase strhující hratelnost a důraz na variabilitu. Pokud ale nelpíte pouze na vizuálu, Mars: Teraformaci musíte minimálně zkusit, jinak se připravíte o jeden z největších herních zážitků za poslední dobu!

S Mars: Teraformace nehrajete „jen“ deskovou hru, s Mars: Teraformace posouváte lidstvo dál, jste součástí dějin, co víc, vy je píšete. Plaketka vaší korporace se bude jednou vyjímat v marsovském muzeu, až zástupy turistů budou o několik stovek let později chodit po povrchu Marsu tak samozřejmě, jako my dnes po povrchu Země.

VERDIKT
Parádní budovatelská hra s neotřelým tématem, strhující hratelností, výbornou variabilitou a pocitem epičnosti z kolonizace nového světa pro lidstvo.

 

Druhý pohled – Michal Stárek

Bohužel nadšení většiny redakce a půlky internetu nesdílím. Už tu zazněla výtka o zbytečně škodících kartách, kterou bych rozvedl: Pokud škodím, protože hráči něco ukradnu pro sebe, dává to smysl. Pokud škodím za cenu toho, že je to i pro mě drahé, dává to smysl. Pokud škodím všem ostatním než mně, je to aspoň fér. Ale pokud je karta vyber si jednoho hráče, zaplať směšný 1 peníz a spal mu pár prostředků, které prostě jen tak zmizí a nejdou tobě“, pak si připadám jako hajzl, který jen těží z toho, že mu přišla karta na ruku. A takové záchvaty mířené náhody jsou snad v deskoherním designu překonané.

Ani tematicky nedává hra tolik smyslu, na kolik se tváří. Proč stačí podíl kyslíku v atmosféře menší, než je na Zemi, když je gravitační pole Marsu 3x menší než to zemské a atmosféra řidší asi 100x? Jak tematicky vysvětlit políčko, kde lze postavit jen město, a nikoli les či fabriku? Co do vizuálu, směsice ilustrací s fotkami na kartách působí poněkud zvláštně a ikonografie vypadá, jako by ji od prototypu nikdo neměnil.

Hra také trpí neduhem „rich get richer“ – pokud je váš příjem základní suroviny odvislý od vašeho průběžného skóre, znamená to, že je snadné upadnout a ostatní hráče už nedohnat, což je sice jasné od půlky partie, ale zbytek si tam prostě odsedíte. Ačkoli absence vyrovnávacích mechanismů lépe simuluje realitu (protože v životě taky žádné nejsou), já se chci při hře férově uvolnit, nikoli dokázat, jak chladnokrevný jsem manažer.

Přes to všechno nepovažuju Mars: Teraformaci za špatnou hru. Najdete v ní pár chytrých nápadů a atraktivní sci-fi téma. Jen v ní po herní stránce neshledávám nic, co by na trhu už nebylo v lepším provedení. Ačkoli, abych přiznal všechno, sluší se dodat dvě věci: nezkusil variantu s korporacemi (aka. proměnlivými hráčskými schopnostmi) a jsem celkově euro-hráč se zaměřením na férovost a odporem k vyjednávání. 🙂

Komentáře

komentářů

About The Author