Prázdniny se nám zanedlouho přehoupnou do druhé poloviny, takže nám pisálkům nezbývá než vstávat a cvičit (tím vstávat myslím popadnout tužku nebo zapnout editor). A jelikož jsme minulý týden v podstatě odpočívali, tentokrát zase trochu přitvrdíme. Dáme si totiž pravé drabble, to znamená přesně 100 slov. Zadání už znáte z posledního cvičení, takže jen rychle připomenu:

Téma: Poslání
Slova: Výplata (můžete použít i žold nebo renta), pohodlí a zářit.

Tentokrát pro vás mám jen dvě ukázky. Začneme tou do Davida Navrátila:

Do té zapadlé vísky jsem přišel s jediným úkolem, ba přímo posláním. Najít toho proklatce, který pomlouvá mého klienta a lidé proto mají vůči němu zbytečné předsudky. Už jsem byl v hospodě, tam byli všichni na slovo skoupí. Ubytoval jsem se tedy v prvním patře nevěstince a udělal si pohodlí. Nazítří jsem se vydal do kostela na mši. Kněz je na naší výplatní pásce, takže mi šel na ruku a dovolil mi začít rituál. Tak jsem se zářivým úsměvem vytáhl satanskou bibli a začal odříkávat vybranou pasáž. A měl jsem ho, starý muž v zadní lavici se totiž nenápadně pokřižoval…

A něco jsem na poslední chvíli sesmolil i :

„Na Mars?“

Přikývl jsem, zatímco si paní pošťačka prohlížela balíček.

„A máte představu kolik to bude stát? To máte takovou výplatu, že si něco takového můžete dovolit?“

Další přikývnutí. Uvítal bych, kdyby ta ženština za přepážkou už nezvyšovala hlas.

„Fajn. Hádám, že budete platit kartou…“

Do třetice všeho dobrého, i když už jsem tu toho měl plné zuby. Mám rád svoje pohodlí. Přiložil jsem kartu a odešel. Teď to byl jejich problém, jejich poslání. Můj pán možná nebude zářit radostí, až zjistí, že jsem zásilku pro jeho bratry předal k přepravě státní poště, ale to už teď nebyla moje věc.

Tak to by bylo pro dnešek všechno. Budu se těšit na vaše komentáře a nejlepší (nebo všechny), které se zde objeví do soboty 5. 8. do 12:00 to opět dotáhnou až na samostatný článek. Hodně úspěchů 🙂

Komentáře

komentářů

About The Author

Člen redakce od roku 2005 a nově vedoucí povídkové sekce. Čtenář, divák a posluchač fantasy a science fiction, ale hlavně vášnivý hráč počítačových her.

2 komentáře

  1. johanes

    Rozhodně necítil žádné pohodlí. Uzavřený v úzkém přepravním kontejneru na obří lodi uprostřed oceánu. Kombinovaná noční můra všech agorafobiků a klaustrofobiků.
    Neměl ale čas na zkoumání svých strachů. Pokračoval v práci. Za vykonané dílo ho nečekala výplata, kdo by ji zaplatil? Odměnou bude boží vděk a následující generace snad někdy docení jeho záměry.
    Světlo monitoru notebooku se mu odráželo v očích, prsty rychle pobíhaly po klávesnici. Všechno bylo připravené, stačil poslední stisk klávesy. Naposledy se zamyslel. A zmáčkl.
    Vyslaný signál putoval přes satelity do celého světa. Virus – umělá inteligence plnil zadání. Města začala zářit jadernými výbuchy. Nastal úsvit nového věku.

Leave a Reply