Expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa. Samozřejmě že každý ví, co tato slova znamenají každé zvlášť, ale takhle hezky za sebou mají úplně jiný význam. Možná je znáte jako vlastní boty (nebo lépe – v tom případě pokračujte rovnou k zadání), možná se vám je snažili vtlouct do hlavy ve škole, možná vám to zní jako nějaké děsivé zaklínadlo z černé magie. Pokud je pravdivé poslední tvrzení, buďte klidní, zaklínadlo to není. Alespoň ne z černé magie. Těchto pět slov označuje pět kroků ke klasické výstavbě dramatu (občas se používá výraz dramatická klenba). Nejdříve si vysvětlíme, co jednotlivá slova znamenají.

Expozice – aneb úvod do děje, představení postav, prostředí apod. Tohle bývá to nejjednodušší, ale je třeba si dát pozor, abyste u expozice nezůstali příliš dlouho. Expozice musí obsahovat to, co je nutné vědět pro příběh, všechny další doplňující informace slouží k vybudování atmosféry. Pokud začnete čtenáře nudit zdlouhavými popisy, prostě vás přestane číst.

Kolize – aneb zápletka, konflikt, začátek akce, zamíchání kartami. Postavení charakterů před zdánlivě neřešitelný problém. V tomto bodě musí autor vzbudit ve čtenáři zájem o jeho příběh a začít budovat napětí. Pozor abyste příběh nezamotali příliš. Občas se v něm ztratí nejenom čtenář, ale i sám autor.

Krize – aneb akce a reakce. Sem patří hlavní děj a pravděpodobně to bude nejdelší část. Většinou se krize vysvětluje jako vyvrcholení konfliktu.

Peripetie – aneb zvrat, rozuzlení, odhalení, poznání, možnosti řešení. Já někdy říkám peripetii falešný či předvídatelný konec. Proč? Protože pokud bychom povídku utnuli po peripetii, stále bychom ve většině případů dostali uzavřený příběh. Jenže většinou bychom na takový příběh reagovali novodobým citoslovcem nezájmu: Meh.

Katastrofa – aneb konec, pointa, „punchline“. Asi nejtěžší část (alespoň pro mě a myslím si, že nebudu sám) je vymyslet takový konec, který čtenáře překvapí.

Je dost možné, že i když jste o dramatické klenbě dosud neslyšeli, stejně píšete podle stejného mustru. Už Aristoteles pozoroval u tehdejších autorů dramatu podobné postupy. Nicméně tuto terminologii zavedl až německý literární teoretik Gustav Freytag a původně se vztahovala jen na antické a shakespearovské drama. Pravdou je, že většina děl, která považujeme za dobrá, se tohoto schématu drží, a neplatí to jen pro divadelní hry a literaturu, ale také pro filmy, seriály či skeče.

Zadání 1:

Napište povídku o pěti jednoduchých (žádná souvětí) větách, přičemž každá věta bude reprezentovat jeden krok klasické výstavby dramatu. Stále platí, že je nutné dodržet žánr: sci-fi, fantasy nebo horor.

Stejně jako minule, i tentokrát tu mám pár ukázek od mých kolegů, kteří dostali zadání o týden dříve. Jako první přichází Marek Dvořák:

Kapky horké, karmínově rudé krve padaly s tichým čvachtáním do bahna na dně čerstvě rozkopaného hrobu. Otylý, plešatý, postarší muž s černou knihou v kožených deskách v jedné a naostřeným krisem v druhé ruce právě dokončoval své zaříkávání. Náhle vyjela z promočené hlíny vychrtlá, jako akvamarín zelená bledá hnáta zakončená dlouhými drápy. Muž ve vítězném gestu zvedl ruku sevřenou v pěst k nebesům. „Dík, mami! A takových řečí, že mi v té mé shnilé díře žádná ženská jaktěživa uklízet nebude.“

Druhá ukázka pochází od Davida Navrátila:

Tehdy se potkali za účelem prodiskutování hrozby ze strany Toho, k radosti všech zúčastněných a vzteku všech chybějících a mrtvých, doufaje v poklidný průběh tajné seance.

Příchod všechny donutil litovat předchozího setkání bez informování a otevřené podpory mágů.

Především v momentu, kdy se na scéně v doprovodu zvuků zmučených duší a zatracených existencí zjevilo To.

Po příchodu si To začalo vybíjet svůj staletý hněv na , překvapené z velmi nelichotivého vývoje jejích zrádných intrik.

Nakonec To v poklidu odešlo zanechávaje za sebou tváře plné úžasu z nenadále projeveného slitování nad tímto naivním uskupením živých i neživých, lidí i nelidí.

A nakonec se pochlubím i já, GemSignor:

Opuštěná loď ve tvaru kola plula na nouzový režim ledovou prázdnotou kosmu. O několik desítek světelných let dále, v sluncem zalité zemi zvané Egypt, způsobil mladý archeolog pozdvižení mezi svými kolegy náhlým zmizením po dotknutí se právě objeveného kulatého kamene. Loď ožila myriádou operací všech subsystémů centrálního biopočítače v rozpoznání stopy života na palubě. Nicméně teplota v lodi ke smůle nejnovějšího pasažéra nestoupala dostatečně rychle. Lodní biopočítač byl nadšený – po tisících letech konečně nový mozek!

Zadání 2:

Zkuste si podle stejného klíče přepsat do pěti vět vaši oblíbenou knihu, film, jeden díl seriálu nebo komiks.

Nestyďte se a podělte se s námi o vašich pět vět. Můžete opět využít buď facebookových komentářů nebo našeho redakčního systému (v tom případě musíte být zaregistrovaní a přihlášení). Případně mi můžete vaši práci poslat na e-mail DremoranTrismegistos@gmail.com (jako předmět uveďte MF pět vět). Stejně jako posledně budou nejlepší (nebo všechny) práce zveřejněné v samostatném článku v sobotu 22.7. v 18:00 (komentováním dáváte souhlas k publikaci).

Vítaná je i diskuze k dramatické klenbě. Ukázalo se, že český internet je k tomuto tématu poměrně skoupý, a když už se něco najde, většinou jde jen o strohé výtahy školáků, případně si nalezené informace dokonce protiřečí. Snad jediným, kdo se rozepsal trochu víc, byl Stanislav Hudský v seriálu Jak napsat dobrou knihu na stránkách Spisovatelských listů. Možná je to tím, že se očekává, že tohle každý dávno ví/má znát. Moje zkušenost s porotcováním Dračího řádu však tuto tezi poněkud nabourává.

Komentáře

komentářů

About The Author

Člen redakce od roku 2005 a nově vedoucí povídkové sekce. Čtenář, divák a posluchač fantasy a science fiction, ale hlavně vášnivý hráč počítačových her.

One Response

Leave a Reply