Zadání druhého literárního cvičení bylo napsat pět vět. Záludnost tkvěla v tom, že každá věta měla reprezentovat jeden krok klasické výstavby dramatu (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa), ale hlavně v tom, že každá věta měla být jednoduchá, žádná souvětí. Naštěstí v češtině existují polovětné vazby, čehož jsme nakonec využili všichni. Nebylo to snadné, ale nikoliv nemožné. Pojďme se tedy podívat, jak si s tímto úkolem poradili čtenáři. První příspěvek, který splňoval zadání, přišel od Markéty Miky Vašíčkové:

Obličej rámovaný rusými vlasy rozhozenými na polštáři v lepkavé skvrně zvětšující se s každým úderem zpomalujícího srdce, skoro něžně pohladila bledá ruka s dlouhými drápy.
„Naivní čarodějko… tolik jsi věřila ve vítězství v boji s bytostí lovící lidi po staletí?“
„Ano,“ vydechla umírajíc v tom krvavém loži, znehybněná jeho vahou a s jeho ústy lačnícími po životodárné míze z jejích žil, přitisknutými k hluboké ráně na prsou.
A poslední kapka krve, slíznutá drsným jazykem, jí dala za pravdu.
Magický oheň její bohyně, osvobozující nesmrtelnou duši smrtelnice v odvěkém pohřebním rituálu Ohnivých čarodějek, pohltil její tělo zároveň s tělem poprvé a naposledy oklamaného zabijáka lidí.

Druhý příspěvek nám zaslala Julie Melicharová:

Přičinlivý otec

Nehoda ukončila můj život, nikoli mou existenci.

Paradoxně nehmotný stav vyřešil dlouhodobou nouzi rodiny.

Manželka diskrétní nabídkou – STRAŠENÍ JAKO VÝCHOVNÝ PROSTŘEDEK pro neposlušné děti či nevěrné manžely – oslovila nespokojené ženy v okolí.

Několika měsíční úspěch ukončil infarkt jednoho subjektu.

V okamžiku jeho smrti mě démoni s výkřikem: „trest pro nemrtvého vraha!“ stáhli do pekla.

A poslední platný příspěvek poslal Tomáš Vorobok:

Rozbitá špinavá sušička, děravé plastové kýble, blonďatá panenka s jedním okem, tuny tlejících potravin plných červů i hladových potkanů a mezi vším tím odpadem Bobova obrovská ruka odděluje čistým sekem hlavu mladé dívky od krásného těla.

Různé ženy, avšak stále se opakující čin, kterému pro strach ze smrti nedokáži zabránit.

Vícekrát už ale ne, pln nashromážděného hněvu a lítosti k mrtvým dívkám, jdouc pod přikrývkou noci k vrahovi žen a Bobovu vlastní nelidskou ruku s nožem nořím do útrob jeho vlastního těla.

Bobova ruka držíc kovový nástroj zanořený v mém těle, protože Bob a já jedno tělo jsme.

Jedno tělo, ale dvě různá stvoření, on byl člověk a já jeho stín.

Velmi děkuji za příspěvky a slibuji, že zítra bude cvičení o dost jednodušší.

Komentáře

komentářů

About The Author

Člen redakce od roku 2005 a nově vedoucí povídkové sekce. Čtenář, divák a posluchač fantasy a science fiction, ale hlavně vášnivý hráč počítačových her.