Mladé autorce Tereze Matouškové tento měsíc vyšla temná fantasy Válka zrcadel. Jak tato kniha vznikala a co na sebe Tereza Matoušková všechno prozradila, to se dozvíte v následujícím rozhovoru.

  1. Zahřívací otázka na začátek: Kočky nebo psi? A proč?

Všichni čtyřnozí tvorové, kteří se v zimě se cpou pod peřinu a zahřívají moje věčně zmrzlé nohy, jsou u mě doma vítáni. Nemusí to být jen psi a kočky. Když jsem byla malá holčička, měli jsme doma fretku.

  1. Foto: Alena Herzánová

    Svět Podmoří je už mnoha Vašim čtenářům známý. Co se Vám ale psalo lépe: Podmoří nebo Antolie?

Myslím, že se to takto nedá říct. Každý příběh je jedinečný, stejně tak každý nový svět a skupinka postav, která ho obývá. Ankařin svět, který se propadá do nicoty, je subjektivně nejtemnějším prostředím, do kterého jsem kdy příběh zasadila.

Podmoří je sice na první pohled bezútěšné a nehostiné taky – svět v hlubině, který může kdykoliv zaplavit voda, nemocné mechanické slunce, válka bohů – ale stále je vidět, že se to universum rozvíjí. Probíhá zde jakási průmyslová revoluce, bojuje se za přístup neprivilegizovaných vrstev ke vzdělání a za to, aby chudé samoživitelky neodkládaly děti… To jsou všechno problémy, které jsme v nedávné historii řešili i my. Čtenář může mít dojem, že v podmořské společnosti není vše v pořádku a balancuje na hraně, ale stále je zde naděje. Ankara nic takového nemá.

  1. Jak vůbec příběh Války zrcadel vznikal?

Nápad napsat román ze světa, který je stižen démonskou invazí, vznikl v roce 2015 v rámci spoluautorského experimentu. Ten nakonec bohužel nevyšel, ale zůstala po něm spousta materiálů. Moje linka s čarodějkou Ankarou byla téměř dopsaná a přišlo mi, že by dokázala stát i samostatně. Samozřejmě po důkladném přepracování. Tak jsem se po domluvě se spoluautorkou dala do přepisování, které mi trvalo další rok. Ale vyplatilo se.

  1. Jaká postava z Války zrcadel se Vám nejsnadněji psala?

Když pominu hlavní postavu vypravěčky, Ankaru, asi bych řekla, že Yelizaveta. Podobné postavy životem protřelých a trochu jízlivých ženských mi jdou od ruky vždycky.

  1. Kdybyste se měla stát na jeden den postavou z Války zrcadel, která by to byla? A proč?

Foto: Alena Herzánová

Asi rasinijská arcimágyně Kseniya, se kterou jsou po celou dobu antolijští mágové v konfliktu. Byla by to možnost podívat se na celou situaci z druhé strany barikády. A pochopila i věci, které mi zatím zůstávají skryty.

  1. Přiznám se, že scéna s průkazkou do knihovny mi do konceptu knihy moc nepasovala. Nebyl to nějaký Váš soukromý žertík?

Spíš Yelizavetin soukromý žertík. Zřejmě za dobu svých studií a působení v Citadele poznala řadu knihovníků, kteří si potrpěli na pravidla.

  1. Kreslíte si mapy svých světů?

Samozřejmě, zvlášť u těch větších je to asi nutnost. Ale nejsem člověk, který bezpodmínečně musí mít v každé knize vložené tři mapy a sedm plánků míst, kterými hrdinové procházejí. Není to Dračí doupě.

  1. Kolik zrcadel (Zrcadel) máte u sebe doma?

Čarodějky, které dokáží měnit podobu, bohužel doma nemám žádné, i když by se občas hodily. Třeba když člověk potřebuje na úřad nebo nějaké nepříjemné pracovní jednání. Nemusí chodit, vyšle za sebe čarodějku.

A co se týče těch předmětů vyrobených ze skla a tenké vrsty hliníku… Nijak nezvyklé množství. Asi tři nebo čtyři.

  1. Máte v plánu pokračování Války zrcadel?

Momentálně rozhodně ne. Možná se k tomu světu ještě někdy vrátím v nějaké kratší povídce, ale jinak mám pocit, že bylo řečeno vše, co řečeno být mělo.

  1. Co byste vzkázala čtenářům Mfantasy?

Jsem ráda, že existují webziny jako Mfantasy a lidé, kteří je čtou. Myslím, že jsou pro současnou fantastiku stále přínosem. Jen tak dál.

Děkuji za rozhovor!

Komentáře

komentářů