Vydání druhého dílu antologie Lehké fantazijno s názvem Žena se sovou je už za dveřmi. My jsme se rozhodli pro vás vyzpovídat tentokrát editorky, Zuzanu Hlouškovou a Františku Vrbenskou, a zjistit od nich pikantnosti o plánovaném vydání. Nenechte si ujít informace, co na vás čeká v dalším díle, jaký vliv měla spolupráce na projektu na jejich přátelství nebo co můžete třeba najít zajímavého na obálce.

1) Rozehřívací otázka: pes nebo kočka? A proč?

FV: Reálné zvíře, nebo jako symbol? Mám doma po čapkovském způsobu psa i kočky. Každý z těch čtyřnohých společníků představuje individualitu – osobitostí i výraznou povahou. Myslím, že není důležité, jestli pes, nebo kočka, podstatný je vzájemný vztah.

ZH: Já bych asi raději ten dort, co spolu ti dva upekli…

2) Žena se sovou je druhým svazkem čtyřdílné antologie českých a slovenských autorek fantastiky, které se zapojily do projektu Lehké fantazijno a čeká nás v něm opět 13 žánrově pestrých povídek. Svůj název má i tentokrát odvozený od tarotu, prozraďte nám – co má tentokrát naznačit SOVA za téma pro povídky? A na co se můžeme v druhé knize těšit?

FV: Sova znamená kouzla, znamení, prostor a čas. Tajemství, vstup do temnoty a průchod hlubinou. Intuice pozorování a pochopení. Odhalení pravdy a předání poselství. Na co jsem zapomněla? V každém případě jsme do druhého svazku pozvaly spisovatelky, které ve své tvorbě skvěle pracují s tajemnem, záhadami a propastmi lidské duše. Například legenda české fantastiky Jana Rečková, autorka brilantních detektivek Daniela Kovářová, za slovenské kolegyně Katarína Soyka nebo Lívia Hlavačková a autorka hutného doslovu Alexandra Pavelková. Platí to i pro čestného hosta druhého svazku, paní Ludmilu Vaňkovou – když odhlédneme od jejího románu Mosty přes propast času, první moderní science fantasy v české literatuře – pak historické romány, které ji proslavily, přímo obsahují motiv času a tajemství.

ZH: A je na místě dodat, že jednu z nejpozoruhodnějších povídek svazku napsala Františka Vrbenská. Zcela oprávněně patří hlavní karta Tajemství právě jí.

3) Podle pár reakcí na Ženu se lvem se mi zdá, že někteří lidé nepochopili smysl projektu čistě ženské antologie sci-fi a fantasy povídek. Rozsekněte to – v čem podle Vás je? A kde ho naopak nemáme vůbec hledat?

FV: Když budu ošklivá, řeknu natvrdo, že u „některých lidí“ nelze zaznamenat ani snahu o pochopení Lehkého fantazijna. Přímé obvinění z feminismu jsme snad nezachytily, ale podezření z něj ano. Objevila se výtka, proč jsme nevybraly nějaké úzce vymezené a konkrétní jednotící téma. Ale jak už jsme se zmiňovaly, jde nám v prvé řadě o přehlídku tuzemské ženské literární tvorby v žánru fantastiky – v plné pestrosti a různorodosti. Nikde jinde než v našem projektu se totiž nevyskytne takto neohraničená příležitost a nabídka v jednom.

ZH: Je zajímavé, že většina recenzentů si náš projekt vyložila jako prostředek k jakési obraně autorek, které jsou snad utiskované nebo podceňované. Nic takového se ale v Ženě se lvem nelze dočíst. Nebo jednomu recenzentovi vadila právě ta rozmanitost, na které stavíme. Skladbu povídek vnímal jako nesourodý pelmel a ani na chvíli ho nenapadlo, že prostě jen nedokázal onen jednotící prvek najít. A rozhodně jím není jen pohlaví autorek. Jenže to by se musel snažit povídky pochopit, a ne je slepě deonestovat. A pak je tu spousta lidí, kterým vyhmátnout podstatu projektu obtíže nečiní. K nim patří např. Martin Fajkus, který napsal do Ženy se sovou předmluvu.

4) Někdy slýchávám, že kamarádi by se neměli pouštět do společných projektů, aby udrželi své přátelství. Nedá mi to, abych se nezeptala – jak to máte mezi sebou Vy dvě, ctihodné ženy? Vyskytla se mezi Vámi nějaká krize nebo naopak ještě více sbližující chvíle?

FV: Zuzčino přátelství pro mne znamená mnoho, a ještě víc jí morálně dlužím. Když na něčem společně pracujete, nezbytně musí přijít chvíle – třeba jen jedna jediná, kdy aktéři budou mít rozdílný pohled na věc. Ale to není krize, to je tvůrčí proces. A od toho, aby debata vedla k pozitivním výsledkům, na světě existují nástroje komunikace, tolerance a důvěry.

ZH: Naši spolupráci trošku komplikuje jedna patálie. Naše mobily se totiž nemají rády. Františka se mi občas dovolá, já jí nikdy a naše SMS se vzájemně nedoručují vůbec. Nikdo nedokáže této záhadě přijít na kloub. Naštěstí se docela často stává, že máme ve stejnou chvíli podobné myšlenky. Až Františku podezřívám, že ovládá telepatii.

5) Tentokrát jste sbírku na vydání knihy nespustily na Startovači, ale lidé mohou předobjednávat Ženu se sovou přímo z webu. Proč jste se tak rozhodly?

FV: Respektuji rozhodnutí realizačního týmu: Zuzka a přátelé z nakladatelství Fortna vědí, proč zvolili toto řešení.

ZH: Já to klidně vysvětlím, protože se mě na to ptá hodně lidí. Startovač nás nakopl, nastartoval, jak je nakonec i jeho účel, a teď už dokážeme pokračovat sami. Vytvořili jsme úplně nový web, vlastní e-shop a předplatitelskou kampaň, kterou můžeme vést podle svého. Nakonec, veškeré kroky, které jsme v minulé kampani učinili, rozesílky, propagační materiály, video, bonusy, distribuci knih a dárků atd., jsme dělali sami, v tom nám Startovač nijak nepomáhal. Necítíme tedy žádný rozdíl. Až na úsporu peněz, které můžeme nyní bez nějakých poplatků vložit jen do vydání knih.

6) Prozraďte nám, už jste musely nějakou povídku nebo autorku odmítnout kvůli naplnění kapacity projektu? Anebo třeba poslat její příspěvek k přepsání?

FV: Zatím jsme žádnou spisovatelku neodmítly. Proto taky ty čtyři svazky… Vážíme si toho, že do projektu vstoupily. A velmi dobře víme, jak náročné je při běžném životním provozu napsat povídku. Pokud se stalo a pár textů, víc jich zatím nebylo, nezapadlo do dramaturgie nebo potřebovaly dopilovat, ukázaly se naše autorky jako bezpříkladně disciplinované. Dodaly jiný příběh, nebo původně zaslanou povídku dopilovaly. Budiž jim velký dík!

ZH: Můžu potvrdit, že práce s autorkami, které naslouchají připomínkám, je fajn. Ale disciplinovanými bych autorky nenazvala, rozhodně ne všechny. Jenže tohle není u umělců obecně silnou stránkou, takže člověk s tím musí počítat. A někdy mě autorky svým poctivým a skromným přístupem až zaskočí. A to nemluvím o těch začínajících, ale i o zkušených, s pěknou řádkou vydaných knih. Naposledy se to povedlo Ludmile Vaňkové. Tato literární ikona, která letos oslavila devadesátiny, čiperně e-mailuje a vtipně komentuje zásahy do svého textu, takže komunikace s ní člověka pozvedne na duchu. Nu, a pak je tu pár případů, kdy je kvůli každému písmenku hned oheň na střeše…

7) Obálka je opět kouzelná a věřím, že ilustrace na tom budou obdobně. Podílíte se nějak na tom, jak má tato „výzdoba“ vypadat? A která z obálek se vám líbí více?

FV: Nádherné obálky jsou výhradním dílem naší dvorní kouzelnice Jany Maffet Šouflové. Její je námět, stejně jako magické provedení. Nemluvíme jí do díla, jen skoro nedýcháme a obdivujeme – obě obálky rovným dílem, alespoň co mne se týká.

ZH: S Janou konzultujeme barevné ladění obálky podle toho, jaký živel je jednotící pro ten či onen svazek, ale pak ji už necháme volně pracovat. A která že se mi líbí víc? Žena se lvem nese neuvěřitelný náboj, ale z Ženy se sovou úplně zelenám (úžasem). Snad se nebude její původkyně zlobit, když prozradím, že obálka obsahuje easter egg. Kdo ho objeví první, získává od Jany hudební cédéčko.

8) Chystáte opět ke knize bonusové materiály pro předplatitele? Pokud ano, z čeho mohou zájemci vybírat tentokrát? Minulý rok tam byl i podepsaný výtisk pokřtěný jednorožčím mlékem. Chystáte i letos podobnou „chuťovku“?

FV: Uvažovaly jsme o baziliščím jedu, i když je poněkud agresivní barvou i svými účinky. A v záloze máme rusalčí slzy: vyhlížejí nevinně, ovšem ten efekt! Co se týče bonusových materiálů, je to především otázka na Zuzku.

ZH: No, slzy to budou, ale uvidíme, zda se nám nepodaří rozplakat nějakého nočního tvora… A pokud jde o bonusy, nechybí mezi nimi originální „soví“ náhrdelník, knížky od autorek, ani vizuálně povedené záložky do knihy. Pro pány máme mimořádnou nabídku v podobě ručně batikovaných kravat. Nově si mohou předplatitelé vybrat i ze „zážitkových“ dárků, jakými je vyjížďka na koni nebo nafocení ve steampunkovém oblečku.

9) Ještě zbývají další dvě knihy antologie. Máte už teď v plánu nějaký další projekt, o kterém byste nám chtěly něco prozradit?

FV: Jsme v polovině maratonu. Potřebujeme a chceme se dostat do cíle, nezhynout na trati. Až bude v tisku poslední svazek, přineseme obětinu božstvům četby a fantazie. Pak se tiše složíme v ústraní a řekneme si: „Tak to by bylo… A do čeho se pustíme teď?“

ZH: Projekt snad ani ne, ale lákalo by mě podílet se na vzniku historické fantasy. Františka je v tomhle subžánru jako doma a navíc už má se spoluautorstvím zkušenosti, zrovna teď chystá k vydání román Hořící kůň, který sepsala společně s Lucií Lukačovičovou. Děj se odehrává ve Španělsku a já se zamilovala do sousedního Portugalska, tak třeba časem dáme nějaké pokračování…?

10) Chtěly byste něco na závěr vzkázat čtenářům MFantasy?

FV: Naprosto banální a hluboce zásadní poselství: čtěte! Čtěte Ženu se sovou! Pozvěte do své knihovny Lehké fantazijno! Věřte, že vás nezklame.

ZH: Sledujte MFantasy, vždycky se tu dozvíte něco zajímavého, jako třeba teď, když jste dočetli až sem.

Knihu si můžete zakoupit na http://efortna.cz/

Komentáře

komentářů

2 komentáře