Svět deskových her podléhá trendům a krátkodobému vkusu úplně stejně jako všechny umělecké obory. Pokud vydáte hru, jejíž mechanismy jsou zastaralé, design zoufale nemoderní a je zasazena do prostředí filmu, který letěl před padesáti lety, nejspíš vám měšec moc nezacinká. S tím je spojená i opačná tendence, tedy nadprodukce her populárních žánrů (a univerz, viz Lovecrafta nebo Star Wars). Naším cílem nicméně není situaci hodnotit, ale zmapovat. Co tedy dnes designéři považují za „in“ a co za „out“? Jaké hry či mechanismy jsou na vzestupu a které se právě teď krčí ve stínu populárnějších sourozenců?

IN

Deckbuilding – že si otevřete plechovku s pivem a vyskočí na vás deckbuilding, toho jste si možná už všimli. Tento žánr prosadil populární Dominion a od té doby se podobných her objevují stovky. U nás hodně zaujala například karetka Star Realms, méně slavným, ale hratelným pokusem je v češtině třeba World of Tanks. Deckbuilding se prosazuje i v kooperativních hrách, například zatím v angličtině vycházející Battle for Greyport, či jako jeden z mechanismů (viz Great Western Trail). Jenže, víte co? Vůbec se nedivíme. Tenhle žánr prostě stojí za to, a pokud jste jej ještě nevyzkoušeli, je nejvyšší čas.

_

Draft – dalším oblíbeným mechanismem manipulace s kartami je v poslední době draft. Možná ho proslavilo 7 divů světa (2010), takový iPhone pro draftovací hry: nebyl první, nebyl ani stoprocentně originální, ale dal skvěle dohromady pár mechanismů ve vizuálně lákavém balíčku, takže se draft rozšířil do obecného povědomí. A není se čemu divit, postupné odebírání ze zužující se nabídky je pravidlově jasné jak facka, ale dává krásnou možnost dilemat… která karta mi přenese víc? Pokud mám srovnatelný výběr já, co bych měl radši zabavit hráči, který vybírá po mně (tzv. hate-draft)? I spousta komplexnějších her využívá draft jako podmechanismus (Agricola, Blood Rage, Seasons, Kingdomino).

_

Figurkové hry – dříve šlo spíše o záležitost pro wargamery či alespoň pro západní hráče, kteří při pořizování svých koníčků nehledí na nějakého toho Washingtona či éčko. Jenže to vypadá, že se hráz protrhla a někteří hráči už nepovažují hru za dva tisíce za zbytečný luxus. Star Wars: Rebelie, Scythe, Descent, očekávané Mansions of Madness či Rising Sun… Úplně nejvíc se pak tato tendence projevuje na Kickstarteru, kde najdete opravdu megalomanské projekty (viz třeba Gloomhaven v našem článku).

_

LCG – living card games jsou v podstatě trademarkem společnosti Fantasy Flight Games, nicméně jde o princip dost podobný původnímu Magicu, o kterém se domnívám, že bude v budoucnu ještě jistě využíván, kopírován či modifikován. Stejně jako v Magicu, i zde sbíráte karty, abyste si sestavili vlastní efektivní balíček. Jenže rozdíl je v tom, že přesně víte, jaké karty se v tom či v tom balení dají najít, a nestane se vám tedy, že byste otevřeli deset boosterů a mohli je rovnou prodat či hodit do koše. V Česku frčí zejména Pán prstenů a Hra o trůny, v angličtině jich najdete o dost víc, podrobnější informace jsou k sehnání třeba na stránkách FFG.

_

Experimenty – samozřejmě, lidstvo pořád zkouší něco nového, ale ve světě deskovek se s inovacemi skutečně roztrhl pytel. Hry využívající aplikace (XCOM, viz článek), karty připomínající stírací losy (Scratch Wars), japonské hry na turistiku (Tokaido), házení s kartami (Maximum Throwdown), … Stále si říkáme, že nás už nic nepřekvapí, a každým dnem zjišťujeme, jak moc se mýlíme.

_

Kooperativní hry – byly před námi, budou i po nás, přesto mám pocit, že právě teď frčí nejvíc. Možná to rozpoutal Pandemic, možná jde prostě o to, že jsme tvorové společenští a týmová práce je nám vlastní. Ať je to jak chce, Česko zaplavily pecky jako Robinson Crusoe, Eldritch Horror, Zakázaná poušť nebo již zmíněný XCOM.  A můžete si je zahrát i s dětmi, aniž by vás až do noci hryzalo, že jste je nechali vyhrát.

_

Party hry – dříve frčely jen Activity, dnes už je nabídka díkybohu mnohem širší a lepší. Díky peckám jako Krycí jména, Dixit, Šerif z Nottinghamu či postřehovkám Dobble a Jungle Speed nebudete mít problém ke hrám posadit rodinu (vč. prarodičů), kamarády v hospodě, kteří se jinak na deskovky dívají skrze prsty (ty jim polámejte kleštěma), a nesčetněkrát zachráníte skomírající domácí večírek, kde začíná převládat únava a přemíra omamných látek.

_

OUT

Každá mince má dvě strany a každá snězená čili paprička musí někudy odejít. Někdy je to smutné, jindy méně. Co podle nás opouští deskoherní scénu právě teď?

Sběratelské karetní hry – možná právě s nástupem LCG přišel ten moment, kdy si zmučené matky řekly: „Dost!“ a přestaly svým ratolestem kupovat boostery. Samozřejmě, Magic stále žije a žít bude, ale divoká devadesátá léta, kdy nová sběratelská hra vycházela prakticky každý měsíc, jsou již za námi. Díky bohu, musíme taky občas za něco jíst.

_

Klony MonopolyDostihy a sázky a další nešťastná stvoření vzniklá okopírováním Monopolů vyklízejí pozice. Ne úplně, protože se stále najde dost lidí, kteří je vnímají jako dobrou zábavu, ale se zvyšováním obecného povědomí o hrách se kostkové závody frustrující tři čtvrtiny startovního pole pomalu, ale jistě vytrácejí. Pořádný bankrot nás sice dobře připravoval na budoucí život, ale jinak jsme za toto střídání elit jedině rádi.

_

Roll-and-move – tento bod nezapře souvislost s bodem předchozím, přesto však nebyly Monopoly a jejich klony jediným zástupcem stylu „hoď a popolez“. A zatímco chřestit kostičkami je zábava, máloco tak naštve, jako když vám hody prostě nepřejí a vy musíte kvůli tomu marně obíhat herní plán. Moderní kostkové hry jsou proto spíše o tom, že vám kostky dají nějaké možnosti a vy se musíte rozhodnout, jak je využít… a/nebo pomocí jiných herních prostředků manipulujete s výsledkem hodu.

_

Eliminace hráčů – jasně, zabil jsem ho, ohohóó, jsem největší pán. Jenže nic není tak frustrující jako být po 10 minutách průběhu hry vyřazen s tím, že tam gepíte další hodinu a zbytek skvadry se baví bez vás. Na hry s eliminací hráčů narazíte čím dál méně, a když, je omezena buď tím, že „mrtvý“ hráč má pouze jiná pravidla a nástroje, s nimiž stále zasahuje do herního dění, nebo alespoň tím, že mechanismy zaručí, že v době, kdy někdo může vypadnout, už hra dlouho nepotrvá. Herní designéři naslouchají zpětným vazbám hráčů a nechtějí část skupiny nudit.

_

Klasické eurohry – tento žánr sice není na ústupu, takže se nenechte zmást titulkem, jedné tendence jsme si ale všimli. Většina nových euroher v jistém smyslu inovuje a porušuje původní definici či pod sebe zahrnuje jiné žánry. Už jsme zmínili prvek draftu v Great Western Trail, dalším typickým příkladem je hra Scythe, ve které téma, grafika a příběhová složka hrají na euro neobvykle významnou roli. Dále můžeme jmenovat třeba tematicky vyhraněný Adrenalin. Válka je sice svině, ale na pěkné kartonové mapě ji přežijeme rádi. Pokud nás ovšem neštrejchne z drtivé porážky…

_

Jaké žánry frčí u vás? A co jste naopak již dlouho neoprášili? Dejte nám vědět v komentářích na FB, těšíme se na vaše deskoherní chutě!

Na článku spolupracovali Michal Stárek a David Navrátil.

Komentáře

komentářů

One Response