Další zvučné jméno působící na českém trhu zní REXhry. Je to ovšem podstatně menší vydavatelství než všechna zatím zmíněná. Počet lidí na této značce spolupracující by se dal spočítat na prstech jednoho člověka (a podle toho, jak široce definujete spolupracující, by ten člověk možná ani nepotřeboval prsty na nohou), přesto jejich hry sbírají první místa na serveru Zatrolené hry a jsou oblíbené a často vzpomínané především znaleckou komunitou.

Pokud mají hry pod značkou REXhry nějaký společný jmenovatel, je to spád a povětšinou přitažlivý vizuál. Mezi nejzvučnější jména lokalizovaná pod značkou REXher patří Mage Knight, Galaxy TruckerTakenoko, TimelineSettlers: Zrod impéria, nově Blood Rage a série tří her z prostředí Úžasné Zeměplochy.

V příjemném prostředí vísky Želiv, která hostila nejednu herní akci, poskytl MFantasy nad pořádnou snídaní šampionů rozhovor zakladatel a šéf vydavatelství REXhry Martin Hrabálek.

  • Jaký byl vznik společnosti REXhry u nás v Česku?

Bylo to asi v roce 2010, to už jsme měli e-shop s hrami a plánovali jsme zakládání kamenného obchodu, a protože v té době nebylo na trhu mnoho nových českých her (nebo aspoň takových her, jaké bychom si my jako hráči představovali), rozhodli jsme se založit i herní vydavatelství, pod kterým budeme hry lokalizovat. Situace se od té doby notně změnila a např. loni (čili v r. 2016) vyšlo přes sto nově přeložených her.

  • Na co se REXhry v současnosti specializují? Jaká je vaše strategie?

Ačkoli nám to občas lidé vyčítají, my v REXhrách chceme vydávat především hry, které baví nás samotné. Primárně se jedná o hráčské hry, ale máme i několik rodinných nebo party věcí. Kategorie, do které se asi nepustíme, jsou hry dětské – jednak je moc neumíme posoudit a jednak na ně ani nemáme distribuční kanály a metody, jak je dostat ke správné cílové skupině.

  • Pojďme se podívat na lokalizace deskových her. Podle jakého kritéria hry vybíráte?

Primárně to musí, jak už jsem říkal, bavit nás. Pak je třeba si otestovat, že to baví i někoho dalšího… proto bereme hry na různé akce, díváme se na reakce hráčů, sledujeme i hodnocení na serveru BoardGameGeek. Průměrovaným hodnocením se ale v některých případech nesmíme nechat zviklat – existují hry polarizované, kdy průměr hodnocení vychází nezajímavě, ale hra je dobrá, jenže dobrá pouze pro svou cílovou skupinu. Ale hlavně ta hra musí bavit nás a náš nejbližší testující tým.

  • Jaké novinky můžeme v budoucnu očekávat?

Letos toho chystáme poměrně dost. Největší pecka, od které si hodně slibujeme, je Clank! Je to deckbuilding kombinovaný s pohybem figurek po dungeonu a je v ní moc hezky spojených několik principů. Je přiměřeně škodolibá, což se nám (hlavně mně) líbí, ale kamkoli jsme ji vzali, tam měla pozitivní ohlasy.
Další novinkou bude Lotus, původně také od Renegade Games, to je pro změnu velmi odlehčená hra, kde hráči skládají květy různých kytek a ačkoli je oficiální rozsah 2–4 hráči, funguje to skvěle hlavně jako dvojkovka.
Dále vydáme další hru ze série Malá velká, tentokrát Tiny Epic Quest, kde se hráči hýbou sem a tam po mřížce z karet a plní úkoly. Na rozdíl od prvních her série Tiny Epic, které na stole působily hodně svébytně, grafika Tiny Epic Questu je velmi líbivá z pera Miguela Coimbry (7 divů světa, 7 divů Duel, Cyclades).
Pak chystáme Představ si!, což je party hra s předváděním pojmů, přístupná široké skupině hráčů. Je trochu podobná hrám Koncept či velmi vzdáleně Activity. Jedná se o skládání obrazů ze symbolů na 60 průhledných kartách.
Chystáme i trojici malých her od Iella: Schotten Totten, Rent a Hero a pokračování Vzhůru do podzemí.
Konečně vydáme i Vlkodlaky v jedné noci (One Night Ultimate Werewolf), což je konverzační partyovka, která by měla přijít na konci léta.

  • Čím je podle vás český trh specifický?

Tak největší rozdíl je asi cenová citlivost. V Americe není problém jako standard prodávat hry za 50–60 dolarů (1 300–1 500Kč), zatímco my se pro české hráče snažíme tlačit hry do tisícovky, protože to je pro českého nákupce taková symbolická laťka, na které začíná obracet korunu. Toto se postupně mění k lepšímu, ale ani dnes si herní vydavatel nemůže dovolit zkusit posílat na trh cokoli.
Další věc je, že v Čechách příliš nefrčí hry čistě pro dva. Možná to souvisí s předchozím bodem, když už někdo má jen určitý rozpočet na nákup her, nechce si jej vyplácat na hry, které „uživí“ jen dva hráče. Možná je u nás málo rodin, kde hrají oba rodiče, a tak se hry vytahují spíše na přátelských setkáních. A momentálně hrající generace (jako např. já) čeká, až z jejich dětí vyrostou důstojní protivníci, které nebude třeba během hraní hlídat, aby neokusovali karty. 🙂
Mám pocit, že Češi docela mají rádi kooperativní hry, ale to koneckonců kopíruje jejich celosvětově vzrůstající trend.
V neposlední řadě je české specifikum, bohužel, nerozvinutost trhu. Máme tu poměrně málo herních akcí, koneckonců herní akce, kam přijde přes 100 lidí, by se za rok daly počítat na prstech jedné ruky. Byli jsme příjemně překvapeni naší vlastní akcí Brnohraní, kam přišlo dva a půl tisíce lidí… ale kromě něj je v republice jen jedna srovnatelně velká akce, pražské Deskohraní. Jsou tu i různá další setkání, jako např. Festival Fantazie, kde se můžou k deskovkám dostat stovky lidí, ale ty už nemají deskovky jako hlavní účel. Zatímco v Německu či Francii se podobně velké herní akce pořádají v podstatě každý víkend.

  • Zmínil jsi hraní s dětmi. Co doma hraješ s ratolestmi?

U nás doma hodně frčí náš REXí Cirkus na kolečkách (bez akčních karet) a taky dětská kooperativní novinka Mmm!, kterou vydává MINDOK. Přijde mi super, že se děti naučí ty základní mechanismy, tahy, dobírání karet… a snad i přistupovat k prohře s grácií. Moje děti jsou příkladem, že lze naučit společenským hrám i bez Člověče, nezlob se. 🙂

  • Jakou vaši hru považujete za nejúspěšnější?

To je dost těžká otázka, protože závisí na měřítku úspěchu, zda je to počet prodaných kusů či náš vlastní pocit. Největší hrdost ovšem ve mně vzbuzuje Mage Knight, kde jsme nechali obrovský kus práce. Málokdo ví, že ač je Vlaaďa Chvátil spolubrňák, hry tvoří přímo v angličtině a zrovna Mage Knight jsme si do češtiny překládali sami. Samotný text ve hře vychází na úctyhodných 200 normostran, což je víc textu, než má dizertační práce. 🙂 Bylo pro nás opravdovým překvapením, že jsme prodali 1 000 Mage Knightů během dvou let, což v té době byl přímo šok i pro Vlaaďu samotného, protože Češi ještě zdaleka nebyli zvyklí na tak drahé hry.
Za další úspěch považuju Blood Rage, kde nás hrozně potěšilo, jak se za nás postavila komunita a předobjednávkami pomohla částečně zaplatit vydání. Ač to tak možná dle portfolia nevypadá, jsme pořád malá firma ve srovnání s kýmkoli jiným na trhu a nemůžeme si tak dovolit vše, co bychom chtěli. Pak jsou tu hry, kterým se obecně daří: Timeline byl šťastný tip na naši první hru vůbec a za pořádnou výzvu považuju českou Timeline, kterou poprvé nejen překládáme, ale budujeme od nuly, spolupracujeme s ilustrátory, vymýšlíme karty s českými reáliemi atd., pro nás zatím nezmapovaná část deskoherního průmyslu.
V neposlední řadě je naší stálicí Takenoko. A pak jsou tu hry úspěšné trochu překvapivě, což pro mě je Vúdú. Za mě blbinka, ale lidem se líbí.

  • Přiznáš naopak nějakou hru z vaší provenience, která byla propadák?

Jasně, každý někdy přešlápne. U nás by to bylo Bylo nebylo, což připisuju oldskůlovému vizuálu krabičky – od té doby si dáváme pozor na vzhled krabice. Dál se moc nedařilo Origin: Počátek lidstva, za mě moc pěkná rodinná hra, a když už to někde na fesťáku předvedeme, lidi si to i vezmou, ale na krámu si toho nějak nevšímají. A pak je tu Lewis & Clark, což je podle mě výborné, promyšlené a graficky pěkné euro, ale prostě se mu nedaří.
Pro mě nejnečekanější propadák vůbec je Superšpion. Ta hra v Americe frčí ve statisících a u nás nic moc. Ač je to hra jednoduchá, možná je taky až příliš závislá na partě, tady potřebuješ skupinu mluvků, kteří se umí do role vcítit. Pokud je herní skupina postrádá, mechanismy téhle hry prostě trpí.

  • Jaký bod v historii REXhry považujete za nejzásadnější?

Založení. To je většinou ten nejzásadnější bod. 🙂
Dál nám svého času dost pomohlo, že se naše konkurence rozhodla nevydat Zeměplochu. Tím, že jsme ji měli v portfoliu, jsme najednou byli zajímaví i pro knihkupectví, čehož využíváme dodnes. Bohužel ale samotné hry Ankh-Morpork a Čarodějky postihly spory s autorskými právy, které se po smrti Terryho Pratchetta už asi neurovnají a nový dotisk těchto vyprodaných her zřejmě nevznikne. Je to za nás velká škoda nejen z obchodního hlediska… Ten svět máme rádi a navíc měla vzniknout třetí zeměplošská a nejvíce hráčská hra od Martina Wallaceho, v níž se hráči v roli malých bohů tahají o věřící. A nevyjde vůbec, ani anglicky. 🙁

  • A jakou hru si zahrají lidi od REXher, když mají čas po firemní poradě?

Většinou nějakou novou, protože za rok musíme testovat spousty her. Někdy jsou to i prototypy, které ještě nevyšly. To je případ Malých velkých království, na která jsme narazili na Kickstarteru, ozvali se autorovi a jako výsledek vycházela Malá velká království v češtině současně s prvním anglickým tiskem jako jediná lokalizace.
Většinou tedy kvůli spoustě novinek není mnoho času vracet se ke starým osvědčeným a námi vydaným hrám, ale kdybych si měl za sebe vybrat některou naši vydanou hru, mám určitě nejraději Settlers: Zrod impéria nebo Blood Rage.

Díky moc a hodně úspěchů dál!
Děkujem, děkujem.

Komentáře

komentářů

7 komentářů