Nad Euthií se vznáší dračí hrozba a vy a vaše družinka jste jediní, kdo s tím může něco udělat. Ale pozor, i když společně draky vyřídíte, hrdinou může být jen jeden! Takže se směle vydejte za dobrodružstvím, pobijte monstra, vybudujte si jméno a připravte se na finální střetnutí. Záchrana Euthie začíná!

Vždy nás potěší, když v našem relativně malém rybníčku vzniká nová deskovka od lokálního autora. Projekt Legends of Euthia (původní anglický název, český název byl představen nedávno) sledujeme již nějakou dobu (report z Brnohraní, preview) a na dálku fandíme. Až doteď jsme ale neměli příležitost si hru vyzkoušet na vlastní kůži.

Proto jsme s radostí skočili po nabídce, která se nám nedávno naskytla. Designér hry, Tadeáš Spousta, nám nabídl testovací partii včetně zapůjčení prototypu, a tak jsme neváhali a sešli se s tímto talentovaným kreativcem v klubu deskových her Paluba (kterému děkujeme za poskytnutí prostor).

Už při otevření provizorní krabice s hrou nás zaskočilo obrovské množství herního materiálu. Hrací desky, dílky mapy (každý ve tvaru tří „srostlých“ hexů), desky hráčů, žetony schopností, vybavení, surovin, k tomu sada kostek pro každého hráče. I přesto mi přišlo, že příprava hry nebyla přehnaně zdlouhavá, konečný výsledek ale záleží na tom, jak bude řešena krabice finální verze hry (vizuálně je to trefa!).

Komponenty už byly ve stádiu těsně před finální verzí, mohli jsme tedy posoudit grafiku hry. Ta je jedním z velkých pozitiv, je to prostě a jednoduše krása. Tadeáš grafiku svěřil Markétě Bláhové (hra celkově) a Petru Štichovi (postavy a krabice) a ti odvedli velmi dobrou práci. Barevné ladění, ikonky, design postav, to vše se nám moc líbilo. Ale hezkých her je spousta, takže líbivý vizuál sám o sobě nestačí.

Když jsme se dokochali a vstřebali pravidla (základní mechanismus = 3 akce za kolo, které vybíráte pomocí akčních žetonů: různé kombinace pohybu, souboje, nákupu, těžby; vybavování a zlepšování schopností hrdiny), pustili jsme se do hry (vysvětlení toho nejnutnějšího je rychlé, zbytek se lze učit v průběhu hry, což zlepšuje přístupnost hry i lidem, co neradi studují desítky stránek pravidel). První partii jsme hráli ve dvou hráčích, další pak ve čtyřech. Nejprve jsme jen letmo tušili, kterým směrem se po taktické stránce ubírat, takže jsme spíše pobíhali po mapě a snažili se získávat různé výhody a vylepšení pro naše postavy. Při konfliktech jsme byli nejprve velmi jednoduchou kořistí a zažili si nejednu smrt, mechanismy hry ale na tuto situaci myslí a hrdina dojde okamžitě oživení se ztrátou bodů reputace (o tu jde ve hře především; při smrti ztrácí reputaci až na konci partie). Smrt tedy není konečnou a je tomu tak dobře. Po počáteční frustraci jsme naše hrdiny posunuli na vyšší úrovně a hned to byla jiná písnička! Tento prvek je v Legendách dobře zapracován, díky čemuž jsme měli při hře pocit, jako bychom hráli dobré počítačové RPG. To není náhoda, sám autor se přiznal, že ho primárně inspirovaly počítačové hry a ne deskové (kacíř! 🙂 ).

Každá postava má jinou vývojovou cestu, kouzelník tedy dbá na jiné věci než válečník. Menší nevýhodou je, že i když jsou schopnosti zdánlivě odlišné, u některých se v jádru skrývají podobné efekty (vylepšený útok, lepší pohyb, apod.). Jenže jinak to asi ani nešlo. Aby hra byla vyvážená, nemůže dělat každá postava diametrálně odlišné věci. A popravdě, nikdo z testujících si to během hry neuvědomil, přišli jsme na to až při diskuzi po partii. Některé schopnosti jsou navíc opravdu jiné a nabízí tak odlišnou taktiku pro různé postavy. To nás bavilo!

Dobře jsou ve hře řešeny nákupy a těžba (musíte dorazit do správného místa a ještě mít k dispozici akci na provedení nákupu/těžby). Největší zábavu ale přináší souboje. Hráči sice nemohou bojovat proti sobě, ale když potkáte příšeru, jiný hráč se chopí kostek a hraje za příšeru. K tomu dostane karty výhod a snaží se škodit, co to jen jde. Tento prvek hodnotíme jako skvělý nápad, který dodává hře šťávu. Není lepší pocit, než se ujmout medvěda a pořádně s ním pocuchat fasádu protihráči. Ten ale může to stejné udělat v dalším kole někomu jinému nebo přímo vám (podle počtu hráčů). Při soubojích jsou důležité tři oblasti: kostky, vaše schopnosti a vybavení. Náhoda hraje roli, ale je možné jít štěstíčku naproti a nepovedené hody přehazovat či zvyšovat jejich hodnotu. Bojuje se do té doby, než jedna strana padne. Již nejslabší příšery nás na začátku potrápily, později jsme je naopak mohli slupnout jako malinu (s pokrokem ve hře ale hráči nasbírali karty, kterými lze při hře za příšery hráči škodit o něco víc, což kompenzuje onu slabší povahu úvodních monster. A také na mapě přibyly silnější monstra, která byla opět výzvou i sama o sobě. Hru lze navíc hrát na více etap a určit si tak její délku).

Objevování mapy je důležitým mechanismem, který hře dodává na znovuhratelnosti. Dílky se umisťují náhodně podle toho, kam se postavy pohybují. Rozložení klíčových bodů na mapě (obchod, příšery, těžební místa) se tedy různí a vznikají zajímavé útvary. Na začátku hráči prozkoumávají lesy, bažiny a hory, když pokročí dále, objeví se kolem další typy krajin. Hra tak na stole může narůst do epických rozměrů s velmi rozsáhlým světem.

Celkové dojmy ze hry jsou výrazně pozitivní a doufáme, že se hře podaří prosadit se na trhu a uspět u hráčů. Když shrnu naše dojmy, vyzdvihl bych na hře několik věcí: překrásný vizuál, RPG pocit vylepšování vaší postavy (radost z každé nové schopnosti), celkovou zábavu a dobře zakomponované kostky (náhodu můžete dobře „řídit“ pomocí vylepšení výbavy a přehazování). Negativa jsou méně výrazná a vyplývají z principu hry. Největším kamenem úrazu může být délka. Úvod sice není zbytečně zdlouhavý, ale pokud hrajete s někým, kdo rád propočítává svoje možnosti, partie se pořádně protáhne. Ve dvou hráčích je to v pohodě, v maximálním počtu čtyř hráčů jsme hráli téměř tři hodiny. Při plném rozsahu a úspěchu při bitvách s draky počítejte, že na Euthii padne celý večer. Na druhou stranu, stráveného času litovat nebudete. Menšími vadami na kráse jsou pak ještě zmíněné příliš si podobné schopnosti postav, nevyváženost některých kusů vybavení a fakt, že v tahu soupeře (pokud zrovna neovládáte monstrum, se kterým bojuje) jen čekáte a případně plánujete své další kroky (zkušenějším hráčům ale tahy obvykle moc dlouho netrvají).

Legendy země Euthie mají potenciál stát se úspěšným a oblíbeným titulem nejen v České republice. Zábavné mechanismy a krásný vizuál mohou přilákat i zaryté příznivce počítačových her, kterým může hra připomínat pecky jako Heroes of Might and Magic nebo Baldur’s Gate. Jakmile bude k dispozici finální verze hry, tvůrci ji plánují vydat pomocí kampaně na crowdfundingovém serveru hithit. Recenzi vám přineseme co nejdříve a na naší FB stránce budeme o hře nadále informovat.

 

Komentáře

komentářů