Krajinou se líně pohybují mohutné mechy. Rolníci na poli ani nezvedají hlavy od svých rýčů, jsou již na takovou scenérii zvyklí. Ve vzduchu ale visí napětí, zvěsti praví, že se schyluje k dalšímu boji. Jako kdyby jich již nebylo dost. Naštěstí tudy včera prošla jejich vůdkyně, Anna se svým medvědem Wojtkem, a zbídačelému polanskému lidu dodala trochu tolik potřebné morálky. Bude to stačit, aby společně byli schopní vybojovat pro svůj národ ztracenou slávu?…

Scythe
Autor Jamey Stegmaier
V ČR distribuuje Albi
Počet hráčů 2–5 hráčů
Časová náročnost 90-115 minut
Vhodné od 14 let
Jazyková závislost Kompletně česky
Rok vydání 2017
Pořadí na BoardGameGeeku 6. (strategické hry), 6. (celkově)
Mechanismy Pohyb po mapě, kontrola nad územím, asymetrie frakcí, budování enginu

Scythe, bezpochyby jedna z největších deskoherních událostí loňského roku, se poměrně brzy po vydání (původně crowdfundováno přes Kickstarter) dočkala i české lokalizace. Tento náročný hit ulovilo vydavatelství Albi. Znamená to, že je již český trh natolik vyspělý a je tu tolik náročných hráčů, že může takto drahá deskovka uspět ve větším měřítku? Já říkám ano a je jen na nás hráčích, jak se česká vydavatelství budou rozhodovat v případě dalších velkých kousků.

Zpět k recenzované hře. Scythe je počinem amerického deskoherního designéra Jameyho Stegmaiera. Již dvě jeho díla, která vytvořil společně s Alanem Stonem, se dočkala poměrně slušné popularity (bylo to Viticulture, worker placementová záležitost s tematikou toskánských vinařů, a Ephoria: Cestou k lepší dystopii, budovatelská hra zasazená do fiktivního města Euphorie, které vzešlo z trosek zaniklé lidské civilizace). Obě starší hry patří ve svých kategoriích k solidnímu průměru až nadprůměru, Scythe ovšem hraje úplně jinou ligu (úplně jiný sport) a dosáhlo statusu extratřídy již krátce po vydání. U této hry se ještě sluší zmínit jméno autora designu a herního světa, protože ten je jedním z důležitých prvků Scythe. Vizuální stránku hry a pozadí má na svědomí Jakub Rozalski a jeho artworky jsou jedním slovem úchvatné.

Scythe klade na poměry euroher (ano, jsou tu souboje, ale jinak je hra opravdu ryze euroidní) velký důraz na tematiku a atmosféru při hře. Hra je zasazena do alternativní historie, konkrétně do 20. let 20. století. Do období krátce po velké válce, která za sebou kromě spousty zmařených životů zanechala i opuštěnou krajinu okolo Továrny, místa, které během války zásobovalo bitevní linie obrovskými bojovými roboty. Teď tu ale nikdo není a vy tak musíte uchopit příležitost za pačesy a vést svůj národ do boje o nezabranou krajinu, pole, rudné doly, ropná pole a vesnice. 1–5 hráčů se stane vůdci fiktivních národů (Polanská republika, Krymský chanát, Rusvětský svaz, Saská říše a Severské království) a budou se snažit šířit svůj vliv do co nejvíce oblastí a v nejlepším případě obsadit legendární Továrnu.

Krabice s hrou je opravdu enormní a srovnání s ní snesou snad jen Star Wars: Rebelie a Mansions of Madness. Po otevření zjistíte, že tomu tak není kvůli předimenzovanému insertu, ale kvůli hromadě herních komponent – těšit se můžete na figurky mechů, postav vůdců, spoustu dřevěných surovin a hráčských meeplů, obrovský herní plán (lze ještě zvětšit po dokoupení doplňkové části plánu) a hráčské desky (celkem pět různých typů ekonomik a pět desek frakcí), zapomenout nesmím ani na několik druhů karet. Materiálu je tedy spousta, hra již po rozbalení působí epickým dojmem a atmosféra na vás dýchne hned poté, co uvidíte krabici a další komponenty, na kterých jsou artworky z pera zmíněného Rozalského. Vizuálně je Scythe jedna z nejpovedenějších her, které jsem zatím viděl. Po všem tom fantasy a středověku je to příjemná změna.

Cílem Scythe je dovést svůj národ ke slávě pomocí plnění dílčích podmínek a ovládnutím co nejvíce území. Hra nabízí na eurohry poměrně netypickou asymetrii, každá frakce má trochu jiné schopnosti a v kombinaci s různými akčními hráčskými deskami (typ ekonomiky) nabízí pokaždé trochu jiný zážitek a vyžaduje odlišné herní taktiky. Scythe nemá pevně daný počet kol, konec hry spouští umístění šesté hvězdy některého hráče na počítadlo úspěchů. Znamená to, že pro úspěch ve hře je třeba velmi dobře zvládnout šest oblastí dříve, než to dokáže někdo jiný (oblasti jsou: nasazení čtyř mechů, naverbování čtyř rekrutů, dosažení šesti vylepšení, postavení čtyř budov, umístění osmi dělníků, splnění úkolu, dosažení vítězství v bitvě – až 2x, dosažení maxima na stupnici popularity nebo na stupnici moci).

Hráči se střídají na tazích, během kterých mohou provést jednu až dvě akce ze své herní desky. Ze základních akcí tu máme pohyb, zisk surovin (produkce či obchod) a zvýšení moci („surovina“ pro boj), základní akce jsou buď zadarmo nebo velmi levné. Každá ze základních akcí je párovaná s doplňkovou akcí, které jsou drahé a je k nim potřeba hodně surovin, ale trvale a výrazně zlepšují vaši pozici ve hře. Pomocí doplňkových akcí si tak a) zvyšujete výkonnost základních akcí a zároveň zlevňujete doplňkové akce (vylepšení), b) nasazujete bojové mechy (nasazení), c) stavíte budovy (stavba), d) verbujete rekruty (verbování, jednorázové a průběžné odměny). V ideálním případě tak ve svém tahu hráč provede jak základní akci, tak doplňkovou, která se k ní váže.

Až doteď to zní jako popis standardní eurohry, jakých je na trhu přehršel, že? Tak pojďme k tomu, co podle mě Scythe odlišuje od zbytku startovního pole a co mu dává náskok několik délek. Je to atmosféra hry a to, jak vypadá. Atmosféru nejvíce budují odlišnosti jednotlivých frakcí a karty setkání a úkolů. Živě si představujete, jak se po zdevastované krajině prohání mechové nebo hrdinové se svými zvířecími souputníky a zažívají různá dobrodružství, to, jak se při nich zachovají, pak má vliv na jejich popularitu či množství surovin. Postavy také plní úkoly, které jim naznačují, kam směřovat svoji taktiku, zda hrát mírumilovně a být hegemonem v zemědělství a vylepšeních národa, nebo naopak bojovat a obsazovat co největší území, prostě expanzivní způsob hry. Tomu všemu pomáhají nádherné ilustrace od zmíněného Jakuba Rozalského, které dokáží velmi věrně navodit atmosféru poválečné bídy, z jejíhož popela povstávají ke slávě menší národy a snaží se vydobýt si své místo na slunci. Při hře se mi stávalo, že jsem se se svojí frakcí úplně sžil a při další partii za jiný národ jsem ze začátku hrál jako za ten minulý, tak hluboko do paměti se mi herní zážitky vryly. Během hry máte radost z každého povedeného tahu, z každého vylepšení, které vám do dalších kol zlepší efekty základních akcí a zlevní ty doplňkové, či z každého umístění vašeho mecha na mapu. Hra velmi dobře pracuje s pocitem uspokojení po úspěšném tahu (a to i když jste pozadu a nejspíš prohrajete, i tak máte z dílčích úspěchů radost). Je možné hru ohodnotit alespoň částečně objektivně, když mě takto vtáhla? Musím se o to pokusit…

Ještě než ale přejdu k negativům hry, musím ještě rozvinout komentář ohledně vizuální stránky Scythe. Kromě již rozebraných ilustrací hra totiž na vaše estetické cítění působí i prostřednictvím komponent. Každá frakce má svůj vlastní design mechů a postav se zvířetem, také meeplové jsou u každého národa jiní. Všechny dřevěné herní dílky jsou pěkně barevně vyvedené a na pohled jednoduše krásné. Vedle toho je škoda, že kartonové žetony peněz působí o třídu níž (dražší verze z kickstarterové kampaně nabízela kovové peníze). Provedení hry je celkově velmi kvalitní, všem se líbily především „dvoupatrové“ desky s akcemi, do kterých hezky zapadají dřevěné komponenty.

No dobře, co se mi nelíbilo? Že ve více hráčích je prostor na mapě hodně stísněn (nedokážu si představit hru v sedmi hráčích, kterou by mělo umožnit první rozšíření) a často se projeví efekt „když se dva perou, třetí se směje“, který způsobuje, že po souboji dvou hráčů často přijde třetí (nebo i čtvrtý) a první dva bojující si rozporcuje na kousky. Hra ve dvou naopak překvapivě funguje velmi dobře a ke konfliktu stejně dochází, jen je tak nějak všeho víc (místa, surovin, setkání). Další výtkou by mohlo být, že v pokročilé fázi partie, kdy už všem hráčům dobře funguje ekonomika a mají dost zdrojů, jde vše ráz naráz a najednou je konec. Většího uspokojení z dobře vykonané práce si tak hráči neužijí tak dlouho, jak by se mi líbilo. Náročnější hráči se navíc mohou cítit příliš svázáni vlastnostmi svojí desky frakce a ekonomiky. Jinak je ale negativ opravdu minimum a dala by se shrnout do jednoduché věty: Scythe má negativa jen, když vám nesedne, nelíbí se vám téma, jeho mechaniky vás nebaví. Objektivně špatně na hře podle mě nic zásadního není.

Scythe nabízí i variantu sólo hry, kdy hráč hraje proti „umělé inteligenci“, jejíž tahy jsou naplánovány dopředu a která může mít jednu ze čtyř obtížností. Sólo mód je zábavný a dokáže konkurovat například sólo variantám v Malých velkých Galaxiích či Agricole. Ale ruku na srdce, na partičku Scythe seženete parťáky snad pokaždé. Nováčky nadchne atraktivní vizuál, ti, kteří již hru zkusili, budou chtít hrát za další frakci či jiný typ ekonomiky.

Se Scythe se Albi trefilo do černého, v jejich portfoliu jsou již teď kvalitní a sofistikovaná eura (Mombasa, Marco Polo, Istanbul) i velký a atmosférický ameritrash (Robinson Crusoe), vlajková loď jako Scythe je ale něco úplně jiného. Hra je na pohled nádherná (já vím, už se vážně opakuji), délka herní partie je tak akorát, není složité ji vysvětlit, po každé hře budete chtít hrát znovu a k tomu nabízí pocit epičnosti. Partie v maximálním počtu hráčů je trochu stísněná a ke konci hry je vývoj hodně překotný, hardcore hráčům Scythe možná „nebude stačit“. Každopádně se ale jedná o výbornou hru, která v mých očích dostála vysokým očekáváním a já si ji oblíbil po první partii.

VERDIKT
Nádherná a zábavná hra, která je pro mě symbolem moderní deskovky. Epičnost, rychlý spád a MECHOVÉ! Scythe dostálo své pověsti a útočí na srdce tuzemských hráčů.

 

Druhý pohled – Josef Klement

Obrovský hype obestírající vydání Scythe je v deskoherním světě cítit doteď. I proto jsem ke Scythe přistupoval s notnou dávkou skepticismu. Ale odpor byl marný, po několika odehraných partiích musím přiznat, že vlna nadšení smetla i mě.

Největším plusem hry je dle mého názoru kombinace rychle vysvětlených pravidel, výborné steampunkové atmosféry (mechové a vojáci z první světové? Pecka!) a v neposlední řadě svižné tempo, které si Scythe dokáže udržet po celou herní dobu. Dokonce i s pár lenochody převlečenými za spoluhráče nepřesáhne hra v maximálním počtu hráčů dvouhodinový limit, za to všechna čest. To souvisí s tím, že hráč ve svém kole využívá „jen“ jednu či dvě akce, takže tahy odsýpají. Avšak rozhodnutí nebývají snadná, a proto je potřeba dobře plánovat, díky čemuž si hru oblíbí i ostřílení plánovači. Krásně zpracované herní desky, hlavní postavy se svými zvířaty i jednotlivé komponenty prostě učarují. No a karty setkání, kde jsou líbivě ztvárněné momenty ze světa Scythe, vás vyloženě vtáhnou do hry a posouvají atmosférický zážitek ještě o level výš.

Existuje vůbec nějaké negativum? Tak trochu. Když si totiž hráči na začátku hry vybírají svůj typ ekonomiky (a k němu příslušnou hráčskou desku), volí si tím i strategii pro celý zbytek hry. To tedy omezuje taktické možnosti v průběhu hry a nejspíš to bude mít za následek také snížení znovuhratelnosti. Subjektivně však musím jedním dechem dodat, že toto negativum milerád přečkám, jen abych se mohl znovu ponořit do malebného světa Scythe.

 

Komentáře

komentářů