Dvacáté první století. Éra technického pokroku a dynamického rozvoje výpočetních a komunikačních technologií. Přesně ta doba, ve které se chceme oprostit od přetechnizovaného futurismu a odpočinout si u deskových her. K těm přeci žádné chytré telefony ani počítače nepotřebujeme. Nebo ano?

Když v roce 2014 MINDOK uvedl na trh Alchymisty Matúše Kotryho, způsobili mezi českým publikem menší pozdvižení. Kombinace aplikace a deskové hry se zdála jako kacířská myšlenka. Aplikace nedělala nic zase tak světoborného – sloužila v podstatě jako generátor náhody. Hráči ve hře odhalovali strukturu surovin, konkrétně jejich barvu a znaménko (+ či -), a aby se jednotlivá složení nenaučili nazpaměť, počítač je pro každou hru promíchal. Kromě toho také aplikace sloužila jako „kotlík“, pokud někdo z alchymistů realizoval pokus, řekla mu, jak dopadl. Alchymisté jdou hrát i bez aplikace, ale jeden z hráčů se musí chopit role „vypravěče“ a sám nemůže hrát.

Ačkoliv šlo o narušení jistého podvědomého tabu, ukázalo se, že cesta spojení hry a aplikace má potenciál. Nový rozměr pak fenoménu dodala pod křídly ADC Blackfire vydaná kooperativka XCOM. Hráči v ní představují tým velitelů bránících Zemi, přičemž aplikace jim v reálném čase zadává problémy, které musí řešit, především invaze mimozemských lodí i vojáků.

Reálný čas se stal silnou zbraní hry. Za prvé, zdatný hráč, který by jinak kooperativní hru dost možná řídil, zde nemá prostor velet, protože má dost práce sám se sebou. Za druhé, adrenalinová atmosféra tikajícího času a permanentního stresu byla novou a velmi zábavnou zkušeností. Zároveň ukázala směr, kterým mohou aplikace jít. Je snadné si představit, že by na podobné bázi šlo zpracovat řadu dalších témat – třeba cestu dobrodruhů pralesem nebo klidně koučování sportovního týmu.

Třetí hrou, která se s aplikací více než přátelí, jsou Mansions of Madness (Blackfire hru brzy lokalizuje). Jde o klasickou kooperativku z Lovecraftova univerza, ve které hráči prozkoumávají podezřelé domy a snaží se překazit tajemné rituály či porazit monstra temnoty. Aplikace zde slouží jako vypravěč v rpg. Říká hráčům, jak vypadají místnosti, jež se před nimi otvírají (vezměte dílek C3 a přidejte ho dle obrázku), popisuje detaily, se kterými se střetávají (na obrazu visícím na zdi vidíš podivnou malbu jakési bizarní krajiny) a dává jim logické úlohy, které se řeší přímo v ní a ovlivňují další postup hráčů.

„Vypravěč“ z Mansions of Madness je patrně nejsnadněji uchopitelným způsobem, jak aplikaci používat. V podobném duchu by snadno šel zpracovat také fantasy dungeon či obyčejná adventura. Jenže pak se nabízí otázka – proč nehrát přímo na počítači?

Jednoznačnou odpověď nenajdeme. Samozřejmě, můžete si do počítače stáhnout Gabriela Knighta a dopřát si zážitek temné detektivky naplno. Jenže pak přijdeme o to, co dělá deskové hry deskovými hrami – jednoduchost, specifičnost nejen vizuálního zážitku a především společenskou zábavu, při které se ve vašem domě kromě krocení duchů odehrává také veselá party. To je důvod, proč klasické deskové hry nikdy nezaniknou ani nebudou zcela pohlceny jejich hybridními, aplikace využívajícími sourozenci.

Objevuje se také názor, že kombinování aplikací s deskovou hrou je přechodný trend, který zmizí stejně jako po krk dlouhé kotlety a jihoamerické telenovely. S tím ovšem nesouhlasím. Potenciál chytrých technologií je v tomto oboru příliš velký. Zejména jde o tzv. rng (random number generator), tedy generování náhody, které například umožní, že každá jeskyně, kterou vaše družina projde, bude úplně jiná. Co se týče zvláště příběhových a kooperativních her, aplikace mají obrovské možnosti a já nepochybuji o tom, že se v budoucích letech dočkáme jejich naplnění.

Ať jste tedy příznivcem klasických deskových her či si rádi zaexperimentujete, nemusíte se bát, budoucnost bude mít nachystáno pro každého něco.

Komentáře

komentářů

2 komentáře