Jako mediální partneři prvního dílu antologie Lehké fantazijno s názvem Žena se lvem jsme dostali možnost připravit pro čtenáře MFantasy rozhovory se spisovatelkami, které se do první knihy (z plánovaných čtyř) zapojily se svou povídkou. Nachystali jsme pro vás celkem 4 rozhovory s 12 autorkami. V prvním z nich nám na naše otázky odpověděly Vilma Kadlečková, Lenona Štiblaríková a Václava Molcarová. Do druhého rozhovoru se zapojily Lucie Lukačovičová, Dana Beranová a Julie Nováková. Ve třetím rozhovoru nám odpovídaly Hanina Veselá, Zuzana Stožická a Miroslava Dvořáková. A nyní přichází poslední rozhovor, kde jsme oslovily autorky Karolinu Francovou, Janu Maffet Šouflovou a Dagmar Pirochovou.

Rozehřívací otázka pro všechny: Den nebo noc? A proč?

Karolina Francová: Pro mě noc, protože v noci se nejlíp spí a sní. Pro moje hrdiny den, protože v noci přicházejí hříchy a nebezpečí.

Jana Maffet Šouflová: Dříve by to byla zásadně noc, protože všechny ilustrace vznikaly jen v noci po práci, ale jak stárnu a blbě vidím, tak dávám přednost dni  a čím více sluníčka, tím lépe. Začala jsem milovat světlo.

Dagmar Pirochová: Ačkoli se celá má povídka odehrává v noci, tak já bych zvolila den a nejlépe hezky letní, s příjemným sluníčkem a teplotou v intervalu od 23 do 33 stupňů. Každý rok netrpělivě očekávám jaro a prodlužování dne, kdy už se člověk neutápí ve tmě a může zvesela čerpat tu pravou energii a vitamín D. Vedle toho se kochám třeba hrou slunečních paprsků v lese, odrazem skal v jezerech a vší tou barevností světa. Na druhou stranu, noc má samozřejmě také své kouzlo, třeba takové křivolaké přímořské uličky osvětlované lampami nebo krajina prosvícená měsícem.

Prozraďte nám, kdo a jakým způsobem vás nalákal napsat povídku do této výjimečné antologie? A jakou hraje Žena se lvem roli ve vaší spisovatelské dráze?

Karolina Francová: Účast v antologii mi nabídla Františka Vrbenská na autogramiádě k cyklu JFK, do něhož jsme obě také přispěly. Projekt antologie ženské fantastiky mě od začátku zaujal, protože já sama čtu knížky od žen-autorek moc ráda a dobře vím, že mají co nabídnout, takže jsem nijak neváhala a přidala se. Výsledek téhle spolupráce mě opravdu příjemně překvapil. „Žena se lvem“je výjimečná knížka nejen obsahově, ale po stránce výtvarné a vůbec celkovým pojetím. A za to patří můj obdiv Zuzaně Hlouškové a Františce Vrbenské, které se o to, aby spatřila světlo světa v téhle podobě, s obrovským nasazením zasloužily. Z hlediska mé spisovatelské kariéry knížka žádný zásadní přelom nepředstavuje, protože přece jen píšu už hodně dlouho. I tak si vydobyla důležité místo, neboť právě v ní začíná příběh „Purpurové noci“, cyklu o magickém Česku, který by měl snad již letos začít vycházet a kterým momentálně žiju.

Jana Maffet Šouflová: Oslovily mě editorky. Na druhou stranu jsem o projektu věděla dlouho dopředu i díky obálkové ilustraci, a tak se krásně prolnulo psaní s malováním. Byla to zároveň i zábavná výzva, která mi pomohla zúročit nápad nepoužitelný do nových „Svitků“.

Dagmar Pirochová: O připravované antologii jsem se poprvé dozvěděla od Zuzany Hlouškové při jednom setkání v létě 2016, kde jsme s přáteli primárně probírali povídky do připravované sbírky ve sci-fi žánru real-prediction. Nápad sestavení antologie mě okamžitě zaujal, zejména jeho zaměřením na ženské autorky a cílem vydat opravdu obří sbírku povídek fantastiky. Už tehdy mě napadlo, která z mých šuplíkových povídek by se po mírné úpravě do takové knihy hodila, a byla jsem ráda, že se poté líbila i editorkám. „Žena se lvem“ je takovým mým symbolickým prvním krůčkem na Měsíci, protože knižně mi zatím ještě nic nevyšlo, pouze jsem se spolupodílela se svým nyní již manželem na jedné povídce v knížce „My jsme vám to říkali“. Psaní je mým koníčkem už od patnácti let. Jsem ráda, že se mi poštěstilo mít povídku zrovna v této vizuálně krásné a celkově nápadité knize, ve společnosti slavných lvic české a slovenské literatury.

Koho myslíte, že by mohla antologie zaujmout? Je určena podle vás spíše pro ženy či pro muže, hodí se pro znalce nebo ji ocení i třeba lidé úplně nepolíbení fantastikou?

Karolina Francová: Antologie by mohla zaujmout každého, kdo rád čte. Překvapivě se mi ozvalo i pár lidí, které fantastika vůbec nezajímá a Žena se lvem se jim více méně náhodou dostala do rukou, a byli moc spokojení.

Jana Maffet Šouflová: Myslím, že je to zajímavý výlet do tolika poddruhů fantastiky, že si v knize najde každý něco svého a hodí se i pro nováčky, téměř jako vzorník toho, co svět této literatury nabízí. Jestli muži či ženy, to je v podstatě jedno. Rozhodně nečekejte růžovou knihovnu a spoustu „jemných“ kudrlinek. My ženy někdy dokážeme být překvapivě drsné, jen to nebývá tak přímočaré.

Dagmar Pirochová: Věřím, že sbírka by mohla padnout do noty všem, zejména díky tomu, že obsahuje velmi rozdílné žánry. Jsou zde povídky dlouhé i krátké, zaměřené na akci či naopak na vnitřní prožitky, s tradičními i netradičními tématy a s velmi různými pohledy na hlavní hrdiny/hrdinky. Nad některými povídkami je nutné se hlouběji zamyslet a čtenář může po každém přečtení pochopit text jinak, další jsou zase více oddechové a třeba i humorné. Myslím, že fantastika je po určité stránce univerzální literatura, protože se může líbit ženám i mužům, znalcům i občasným čtenářům téměř bez rozdílu. Většina z nás ráda sní a fantazíruje, aby unikla starostem dnešního světa nebo si všední dny zaplnila něčím neobyčejným.

Váže se nějak vaše povídka k výkladové kartě, která vám v antologii připadla (POKUŠENÍ – Karolina Francová, PROMĚNA – Dagmar Pirochová, NADÁNÍ – Jana Šouflová)? A mohla byste našim čtenářům v krátkosti vaši povídku představit?

Karolina Francová: No jasně, vždyť co jiného je zlatá rybka, která plní přání, než pokušení! Moje povídka čtenářům otevírá nový svět Česka, které jako jediná země na světě kontroluje magii. Díky tomu se z legend stala skutečnost, zatímco řada běžných činností se změnila na nedosažitelný sen. Lidé se mohou setkat s hydrou a vidět draky a ptáky ohniváky, ale školy hlídají ozbrojení strážci a pohyb ve volné přírodě je smrtelně nebezpečný. V zemi vládne temný mág, pro něhož lidský život nic neznamená, ale na kterého je spravedlnost krátká. Přesto se hlavní hrdinka povídky Elen rozhodne se mu postavit.

Jana Maffet Šouflová: Můj hrdina Lionet má spoustu zajímavých nadání, která mu spíše komplikují život, ale o tom si přečtete v povídce. Děj se odehrává ve středověké Anglii a navazuje na svět „Svitků z londýnského mostu“. Jde tedy i historickou detektivku s fantasy prvky, ale na rozdíl od knihy jsou Lionetovy případy hravější a více fantastické. Vše začíná ve chvíli, kdy je coby koroner pozván, aby ohledal zázračné tělo, které nádherně září a voní po fialkách. Můžete očekávat reálie středověkého Canterbury, ale i velkou dávku černého morbidního humoru a zajímavou vedlejší postavu. Ta vyvažuje vonícího nebožtíka zápachem, ze kterého se i mouchám dělá zle.

Dagmar Pirochová: Moje povídka je volně inspirována skutečně prožitou situací v jednom brněnském hotelu před šesti lety, kdy jsem při dokončování auditu sedávala do půlnoci u notebooku a už mi z těch všech čísel začalo nakonec hrabat tak, že jsem měla vidiny. Jednoduše jsem viděla po hotelovém pokoji pobíhat něco, co vzdáleně připomínalo černou kočku. Chvíli jsem jen tak zmateně seděla, ale potom jsem potřásla hlavou, zavřela všechny auditované podklady, spustila Word a místo práce začala psát základ této povídky. Ona tajemná kočka je zobrazená i na mé kartě PROMĚNA a objevuje se také mému hlavnímu hrdinovi, kterého pronásleduje a stále se mu záhadně zjevuje. Přepracovaný mladý muž navíc s čímsi nevyřčeným vnitřně bojuje. Je pak otázkou, koho vlastně ta kočka nakonec bude zobrazovat, v čem je její síla a v co se může proměnit…

Závěrečná otázka pro všechny: Je něco, co byste chtěla vzkázat čtenářům MFantasy?

Karolina Francová: Jestli se vám povídka „V mysli mojí vidíš stíny“ líbila, těšte se na „Purpurovou noc“.

Jana Maffet Šouflová: Doufám, že je potěší všechny čtyři knihy. Byla by škoda soustředit se jen na první. I v dalších jsou práce, které rozhodně stojí za přečtení a máte se na co těšit.

Dagmar Pirochová: Sledujte dál náš projekt a těšte se na další sourozence lva, a to na sovu, draka a labuť! A nepřepínejte se, jinak budete všude kolem sebe vídat černé kočky.

A pokud jste náhodou ještě nečetli recenzi na Ženu se lvem, kterou si pro vás připravil náš redaktor Marek Dvořák, šup do toho! Věříme, že pokud váháte, přesvědčí vás o tom, že kniha stojí za vaši pozornost.

Komentáře

komentářů

One Response