Brno je v České republice známé jako místo, kde se deskové hry hrají ve velkém stylu. Festivaly, čajovny nabízející hry k půjčení, turnaje, promo akce – to všechno se zde děje prakticky každý měsíc. Jedním z lidí, jež mají v deskoherním šílenství prsty, je i organizátor a designér Viktor Bem. Ten v našem rozhovoru prozradil, na čem právě pracuje a co si myslí o hrách vydávaných přes Kickstarter.

  • Viktore, prozraď nám na úvod, jak ses dostal k deskovým hrám?

To bylo už hodně dávno, ještě na výšce. Seděli jsme večer doma s přítelkyní a napadlo nás, že bychom si mohli pořídit nějakou deskovku. Jeli jsme tenkrát přes celé město do obchodu, o deskovkách nic nevěděli a tak vzali první, která nám padla do oka – Théby od Petera Prinze. A tím to všechno začalo.

  • Jsi znám především jako organizátor akcí s deskovými hrami spojených. Za čím vším stojíš?

Všechny akce, které mám na svědomí, byly pod hlavičkou Deskoherního klubu. Jsou to hlavně pravidelné Deskoherní večery, kde se schází okolo třiceti hráčů. Jednou za čtvrt roku potom pořádáme větší víkendový festival pro 150–200 lidí. Chvíli trvalo, než si festival našel své jméno, ale u aktuálního Deskování už určitě zůstaneme.

viktor2

  • Pověz nám něco o historii Deskoherního klubu.

Bylo to před rokem a pár měsíci, založil jsem skupinu na Facebooku a pozval pár kamarádů na historicky první Deskoherní večer. Seděli jsme tenkrát v čajovně čtyři a hráli celý večer Citadelu. Postupně se k nám přidávali další hráči, až nás v té čajovně najednou sedělo třicet. Hodně nám pomáhají právě víkendové festiválky, kdy se o nás dozvědí i lidé, kteří nás doposud neznali.

  • Často přispíváš deskovým hrám na Kickstarteru. Jaké projekty tě v poslední době zaujaly?

Neřekl bych, že přispívám zrovna často. Většinou se snažím podporovat ty autory, které znám osobně. Tak to bylo například v případě Space Race, který kluci čas od času hru testovali právě u nás v Deskoherním klubu, to jsem nemohl nepodpořit. Jinak ale moc to šílenství kolem Kickstarteru nesleduji – málokterá hra stojí za pozornost a o úspěchu tady rozhoduje spíš počet plastových miniatur než kvalita hry jako takové.

  • Pojďme se podívat na tvou kreativní stránku osobnosti. Jsi členem týmu, který pracuje na hře Wield the Flag. Jak bys nám ji představil?

Wield the Flag je taková hra na vojáky. Původní nápad byl můj a s kolegou Filipem Doskočilem jsme pak hru dotáhli do současné podoby. Hraje se vždy několik kol, kdy máte každé kolo k dispozici pět karet představujících rozkazy, které rozdáváte svým vojákům. Rozkazy se plánují skrytě na jednotlivá herní pole a poté se vyhodnotí všechny najednou, takže se dá ve hře jednoduše blufovat a škodit protihráčům. Myslím, že to dodává hře určité kouzlo.

viktor5

  • Další hrou, na které se podílíš, jsou Trpaslíci. Co bys nám o nich řekl?

Trpaslíci jsou taková moje srdcová záležitost. Pomalu se vyvíjí, ale na rozdíl od WTF je to pořád ještě šuplíkovka. Je to taková ekonomická budovatelská strategie, kde se každý hráč snaží vybudovat co nejlépe fungující hospodářství provázáním jednotlivých budov. Ještě je na ní ale spousta práce.

  • Kromě svých mnoha řemesel jsi také otcem. Jak se dá tato role skloubit s hraním her?

No, není to snadné. Mám dvouletou dceru a druhá je na cestě. Doma většinou hrajeme deskovky po večerech, když malá usne. Pomalu už ale do sbírky pořizuju hry, které si s ní budu moct brzy zahrát – naposledy třeba dětskou verzi Osadníků z Katanu. Jednou po mně třeba převezme celý Deskoherní klub.

  • Co děláš, když si chceš od hraní odpočinout?

No, na to už moc času nezbývá. Většinu volného času se snažím trávit s rodinou. Jezdíme na výlety, věnujeme se geocachingu, občas provětrám koloběžku. A když je venku škaredé počasí, nikdy nepohrdnu dobrou knížkou nebo pěkným filmem.

Díky za rozhovor!
viktor3 viktor4

Komentáře

komentářů

One Response