Čekání to bylo dlouhé a vyčerpávající, ale nakonec jsme se dočkali. Nový román Miroslava Žambocha je venku a my se můžeme těšit na pořádnou porci dobrodružství opět v novém světě. Staré hrdiny nechal autor zatím spát, uvidíme, jestli se ještě někdy vynoří nový Koniáš nebo Bakly. Není třeba se ale bát, ze zkušenosti víme, že Žambochovy příběhy mimo klasické cykly jsou originální a někdy i více osloví než další příběhy hrdinů, které dříve či později začnou splývat.

Děj knihy je zasazen čtyři sta let po skončení globálních válek, jež zpustošily svět. Jaderné údery a použití chemických, biologických i genetických zbraní zdevastovalo svět a lidstvo přivedlo prakticky na pokraj vyhynutí. Korunu pak všemu nasadilo použití autonomních bojových botů, řízených válečnými umělými inteligencemi. Válečné šílenství sice převzali z části roboti, ale dál devastovalo i lidstvo samotné. Nyní se svět pomalu vzpamatovává z okraje propasti, do které ji málem lidstvo shodilo. Příroda se vrací na místa, ze kterých byla doslova vypálena. Lidé živoří v různě mocných státních útvarech i autonomních společenstvích a divočinou se potulují boti, kteří poslušni zakódovaným příkazům neváhají napadnout cokoli v jejich dosahu.

Matyáš Sanders žije se skupinou zemědělců, jimž se stará o přístroje, a když se náhodou po okolí potuluje nějaký bot, pohrabe se i v něm. Není to žádný rváč, natož zabiják. V nebezpečném světě však stačí chvilka nepozornosti nebo morálního chování a již tu máme dav, který se chystá venkovana lynčovat. Ze zapeklité situace ho vytáhne kapitán tanku Knispel (znalci druhé světové války jméno kapitána jistě ocení), který ho najme do své posádky stotunového monstra jako technika. S nimi pak Maytáš vyráží jako ozbrojený doprovod karavany putující s hodnotným zbožím přes pustinu.

Máme skvěle vymyšlený svět, máme klasického žambochovského hrdinu, máme stotunový tank a pustinu plnou nebezpečí, máme karavanu s tajemným nákladem a nesmí chybět samozřejmě chybět nějaká ta femme fatale (zrzka, protože zrzky jsou vždy velké femme fatal). Všichni jsou připraveni na pořádnou akční jízdu. Tak proč se to tak vleče? Nikdy jsem nečekal, že bych toto slovo mohl použít ve stejné větě, v které se nachází Žambochovo jméno. Ale po pěkně rozjetém začátku, kdy hned na prvních několika stranách jde hlavnímu hrdinovi o kejhák, se děj zarazí a román se táhne ještě pomaleji než karavana. Stereotyp cestování je ubíjející a do cíle dojde vlastně jen k pár situacím, které trochu zrychlí tep.

Zlom nastane krátce před koncem, to když vše spěje k správně Žambochovskému vyvrcholení, což znamená hordy a hordy nepřátel, málo střeliva a rozsekaný hlavní hrdina takřka na molekuly. Stále ale v ději zůstalo příliš mnoho otazníků a s nimi se autor popasoval poněkud netradičně. Zodpověděl je na posledních pěti stránkách knihy v několika poněkud umělých rozhovorech. Jako by autor najednou zjistil, že už přesáhl limit znaků, ale ještě je třeba pustit pár informací. Ten uspěchaný závěr pak působí o to hůře, že většina takřka pěti set stránkového špalíku je tvořeno balastem popisujícím technické parametry toho či onoho. A nejvíc to odnáší hlavní hrdina. Ten se tentokrát autorovi opravdu nepovedl. Sice se jedná o klasického hrdinu jeho střihu, což obnáší nezkušeného mladíčka, specialistu, který překonává jednu překážku za druhou, aby z něj na konci byl ostřílený veterán chránící lidstvo. Jenže Žamboch jako kdyby zapomněl, že píše novou knihu a postavou zůstal u předchozího románu Turbulentní vesmír. Matyáš tak nepůsobí vůbec reálným dojmem.

Zakuti v oceli není vyloženě špatný román. On by autor při své zkušenosti a vypsanosti asi musel hodně chtít, aby napsal něco zlého. Když pomineme topornost Matyáše, tak ostatní postavy působí mnohem zajímavěji a plastičtěji. A nebyl by to Žamboch, aby i nudnou cestu karavany nepopsal tak, že to pořád číst chcete, i když se vše vleče. Ale stejně tak je to pomník promarněných šancí. Ve skvělém světě s úžasnými nápady, které se vynořily, aby zase zapadly do prachu u cesty, to vše působí tak nějak průměrně. Což je velká škoda, protože tohle mohla být pecka, která by pořádně rozvířila hladiny české fantastiky. Takhle je jen připomínkou, že autor žije.

Název:  Zakuti v oceli

Autor:  Miroslav Žamboch

Počet stran:  462

Vydavatelství: Triton, 2016

ISBN:   978-80-7553-175-9

Komentáře

komentářů