Napsat recenzi na knihu, která je do morku stránek především detektivkou, a nevykecat hned na začátku, kdo je vrah, je docela náročná záležitost. Takže jsem se rozhodla, že sestavím list základních faktů o knize, a pátrání po vrahovi společně s hlavním hrdinou Ricciardim zůstane na vás.

bolest_front_small_web1) Hlavní postava příběhu, komisař Luigi Alfredo Ricciardi, vidí mrtvé. A dokonce je i slyší. Konkrétně jejich slova, která oběti pronesly v poslední chvíli, což mu ne vždy ve vyšetřování jejich vraždy pomůže. Ač jsou mrtvoly popsány vskutku naturálně (o trčící kosti není nouze), nejedná se podle mě o horor. Autor prostřednictvím tohoto prvku dokresluje náturu svého hrdiny a bolest, kterou kvůli svým viděním pociťuje.

2) Bolest tedy není jen názvem knihy od Maurizia de Giovanni, ale prvkem, který stmeluje celou knihu. Cítí ji nejen Ricciardi, ale i ostatní – a najednou tu máme mrtvého operního pěvce Arnalda Vezziho, jeho ovdovělou ženu, agenta, armádu zaměstnanců divadla, kterou Vezzi buzeroval… tak už víte, kdo je vrah?

3) Itálie v této knize není až tak krásné a slunné místo. Z prostředí Neapole místy mrazí v zádech, především když na ulici jen tak Ricciardi zničehonic uvidí oběšence, a navíc na pozadí prostupují fašistické manýry let třicátých. Politika do děje prosakuje jen na několika místech, nic vážného, ale je hned jasné, že nad tímto městem slunce hned tak svítit nebude.

4) Ne, neřeknu vám, kdo a proč to udělal.

5) Kniha patří k těm kratším, neboť bez moderních technologií nelze děj natahovat donekonečna. Kdyby vrah neustále utíkal, komisař by pak vypadal jako bezduchý blbec. Přesto mě místy udivovalo, kolik zbytečných překlepů na tak malé ploše vzniklo. Příště by to chtělo korekturu trošku více pohlídat.

6) Držím se. Pořád nic nevíte.

7) Na své si přijdou i romantičtěji laděné duše. Dobře, při plošším čtení i šmíráci. Ricciardi totiž večer co večer z okna sleduje mladou ženu, jak se věnuje domácím pracím. Ricciardi se pohledem na ni uklidňuje, je to jeden z mála momentů, kdy nepůsobí jako raněné zvíře, ale jako skutečná osoba s city. Má ale vzhledem ke svému prokletí právo stáhnout do své bolesti ještě někoho dalšího?

8) Kniha je super třeba na cestu vlakem nebo delší víkendové odpoledne. Pří jejím čtení hlavně zavzpomínáte na období před všemi televizními kriminálkami a velikány severské detektivní školy. Což se u nových titulů s touto tématikou moc nevidí:

„Přemýšlel: otevřené okno v takové zimě a v šatně muže, který si musel dávat pozor na hlas a na průvan. To nedávalo smysl. Čistý kabát na zakrváceném gauči. To nedávalo smysl. Bílá šála na zemi, neposkvrněná. To nedávalo smysl. Pruhovaný polštář, jediný beze skvrn od krve. To nedávalo smysl. Zavřené dveře. To nedávalo smysl. A co kdyby toto vše dohromady mělo nějaký smysl? Dítě na rohu ulice Salvator Rosa se ho zeptalo, jestli může jít dolů si hrát, chudák s kostrou celou polámanou.“ 

9) Uff.

Vydal: Epocha; 2016
Autor: Maurizio de Giovanni
ISBN: 978-80-7557-036-9
Počet stran: 192

Komentáře

komentářů