Vítejte v T.I.M.E! Naše společnost se zabývá řešením časoprostorových paradoxů se zaměřením na záchranu světa. Vaší první misí bude vyřešit nepochopitelné až paranormální úkazy v sanatoriu pro duševně choré v roce 1921. Myslete na to, že přenos nás stojí nemalé peníze, pokuste se tedy případ vyřešit na co nejméně opakování! Zlomte vaz!

T.I.M.E Stories
Autor Manuel Rozoy, Peggy Chassenet
V ČR distribuuje Blackfire
Počet hráčů 2–4 hráči
Časová náročnost 90 minut (jedna partie, celkově cca 300 minut)
Vhodné od 12 let
Jazyková závislost Kompletně česky
Rok vydání 2016
Pořadí na BoardGameGeeku 9. (tematické hry), 25. (celkově)
Mechanismy Kooperativní hra, hod kostkami, vyprávění příběhu, hraní rolí

T.I.M.E Stories, jedna z prvních her nového nastupujícího trendu v deskových hrách aneb „párkrát zahraj a zahoď/daruj“. Hra, která vypráví příběh, ale opakované hraní je omezené nebo téměř nemožné. Jak ji proboha mohl dostat do rukou takový kolenovrt jako já?

Autorem hry je francouzský designér Manuel Rozoy, kterému pomáhala Peggy Chassenet. Pro oba se jedná o premiéru na poli deskových her, Manuel je však zkušený tvůrce videoher ve známém studiu Ubisoft.

Základní verze T.I.M.E Stories obsahuje jeden scénář pro hru, Sanatorium, zasazený do roku 1921. Kromě toho v krabici naleznete i komponenty pro průběh partie – žetony, kostky a figurky hráčů. Insert má také svoji funkci a plní roli konzole, do které můžete hru uložit, abyste se k ní poté mohli vrátit. Tento prvek z počítačových her působí zajímavě a prakticky.

IMG_1256Hra je postavená na principu deck exploringu (prozkoumávání balíčku), hráči společnými silami prochází různé místnosti, ve kterých hovoří s postavami, sbírají předměty a luští záhady. Všichni hráči se pohybují společně a zároveň vstupují do lokací, nikdo se nemůže toulat mimo zbytek týmu. Po vstupu do lokace se před hráče vyloží několik karet (většinou minimálně 3, maximálně 8), na které podle svého uvážení umístí figurky. Každá kartička tvoří součást panoramatu a obsahuje postavu/postavy, předměty či jiné zajímavé prvky. Poté hráči otočí kartu, na kterou se rozhodli vstoupit, a přečtou si, co je potkalo. Tvůrci kladou důraz na to, aby si hráči navzájem karty nečetli, ale spíše si je navzájem převyprávěli vlastními slovy, co vidí, jak to na ně působí a případně co je na kartě potkalo. Některé události na kartách způsobí, že na vaši postavu například zaútočí nepřátelé, nebo vyžadují jinou činnost (překonání zkoušky, rozhodnutí mezi několika variantami, jak se má postava zachovat).

IMG_1259Postavy mají speciální atributy, které se liší podle daného scénáře. V Sanatoriu jsou tři druhy zkoušek – bojová, obratnostní a diplomatická (zjednodušeně řečeno překecávání). Zkouška má určitou úroveň obtížnosti, vyjádřenou počtem žetonů, které pod ni umístíte a pomocí kostek musíte překonat (většina karet se zkouškami vás nepustí pryč, dokud zkoušku nepřekonáte). Na kostkách mohou padnout 1–2 úspěchy, nic nebo „odveta”, při které místo úspěchu utrpíte zranění. V lokacích se mohou nacházet i „uzamčené” karty, které můžete prozkoumat až po splnění jejich podmínek. Pokud tým nazná, že danou lokaci dostatečně vytěžil, může se přesunout do jiné. Lokace se postupně odemykají a přibývají další.

Při akcích v rámci jednotlivých karet a změnách lokací hráčům plyne herní čas. A ten je omezený, pokud dojde, je konec hry, hráči jsou přeneseni zpět na základnu organizace T.I.M.E a partie končí. Při druhém opakování stejného problému dostane tým více času a může pokračovat v dokončení příběhu, i když čas dojde, snižuje se tím ale závěrečné hodnocení.

IMG_1281Princip hry s sebou nese určitá omezení, která ale přispívají k hernímu zážitku. Zaprvé je třeba, abyste hru hráli pokaždé ve stejné skupince lidí, partie na sebe navazují v tom smyslu, že při opakování scénáře již jednotliví hráči ví, co kde viděli, jak se k čemu dostali (předměty a odemknuté lokace totiž ve většině případů po konci partie ztrácíte!) a mohou tudíž efektivně postupovat lokacemi. Stejná herní skupina také zajistí, že budování atmosféry je výrazně intenzivnější, než kdybyste hru hráli pokaždé s někým jiným. Hráči prožívají příběh společně, mezi partiemi vzrušeně řeší scénář a prohlubují si tak herní zážitek. Dále doporučuji, aby partie následovaly brzy po sobě (v řádu dnů, určitě ne déle než týden), kdy zážitky jsou čerstvé a hráči si pamatují, co kde dělali (za pár dní mohou většinu zapomenout a partie bude o to obtížnější). My scénář dohráli v rámci dvou dní a tento postup mohu doporučit.

A nyní se dostáváme k nejkontroverznějšímu aspektu T.I.M.E Stories, znovuhratelnosti. Troufnu si říct, že znovuhratelnost základního scénáře je velmi nízká, zážitek je postaven na principu objevování, luštění záhad a překvapení. Ten, kdo jej už hrál, si opakování užije jen minimálně. Je to natolik zásadní nevýhoda hry, abych ji kvůli tomu nedoporučil?

Scénáře T.I.M.E Stories

Typy scénářů

Ve světě T.I.M.E Stories existují dvě časové linie, ve kterých se scénáře odehrávají. Většina oficiálních je v časové linii, která je nazvaná Normal Time a odehrává se v reálném světě v daném roce (což však neznamená, že v takovém světě nemohou nastávat nadpřirozené jevy a objevovat se nelidské kreatury). Druhá linie, Alternative Time, už názvem napovídá, že tvůrci nekladou meze kreativitě a hráči se tak mohou připravit na výlety do neznámých fantasy či sci-fi světů. Tímto rozdělením si autoři připravili půdu pro širokou žánrovou rozkročenost scénářů.

Oficiální vs. fanouškovské scénáře

Mechanismus hry je vlastně takový otevřený „svět”, ve kterém se mohou odehrávat různé a často velmi odlišné příběhy. Kromě oficiálních scénářů (kromě Sanatoria další 3 vydané a 2 plánované), které postupně vychází a budou vycházet (doufejme, že i lokalizovaně!), se do tvorby vlastních scénářů pustili i nadšenci z deskoherní komunity. Pokud tedy pro vás nejsou překážkou cizí jazyky, můžete vybírat z velkého množství fanouškovských děl či třeba pomáhat testovat vznikající scénáře. Hra od svého vydání získala mnoho příznivců, komunita je rozsáhlá a živá a trochu připomíná komunitu u některých počítačových her, které jsou i po několika letech od vydání stále oblíbené a často hrané (např. Skyrim či Warcraft).

Na rovinu říkám, že NENÍ. Zážitek je intenzivní a nemá smysl přepočítávat cenu hry na počet partií, které odehrajete. Hru bych přirovnal k dnes velmi populárním exit games, kdy pro skupinku 35 lidí dostanete cca hodinový zážitek za podobnou cenu jako T.I.M.E Stories. Pokud byste přesto chtěli přepočítávat, porovnejte si sumu za nákup hry s návštěvou kina a zjistíte, že cena hodiny zážitku je v kině vyšší (celková délka partií v naší skupince byla kolem 5 hodin). Teď už nákup hry dává smysl i ekonomicky, ne?

IMG_1260Na T.I.M.E Stories se mi nejvíce líbila herní atmosféra a přístupnost všem úrovním hráčů. My jsme příběh odehráli společně s rodiči (deskovky znají, ale jejich herní úroveň končí na pomezí 7 divů světa a Agricoly), kteří z něj byli naprosto nadšení a okamžitě se ptali po nových scénářích. Skvělé jsou chytře vymyšlené záhady, chvíle, kdy vás hra vyloženě „vytrolí”, i mrazení v zádech, když se vám daří postupovat příběhem dále a vy začínáte chápat, co se to vlastně v Sanatoriu děje.

Negativa hry jsou jasná: nízká znovuhratelnost (viz text výše a box se scénáři) a částečně i klasický neduh kooperaček – jeden z hráčů může mít sklony rozhodovat za všechny. T.I.M.E Stories naštěstí tento prvek částečně zmírnily tím, že hráči sdílejí informace nepřímo a převyprávěním, každý tedy má v příběhu svoji důležitou roli. „Lídr” navíc může svoje choutky ukojit tím, že převezme roli moderátora a rekapituluje, jaké informace a předměty má tým k dispozici.

Pro budoucnost hry bude klíčové, zda český vydavatel hry, vydavatelství Blackfire, bude pokračovat s lokalizacemi i u ostatních oficiálních scénářů (samotné scénáře stojí cca polovinu ceny hry), pro hráče neovládající velmi dobře angličtinu je lokalizace nutná.

VERDIKT
Skvělý jednorázový zážitek, který vás pohltí atmosférou a pořádně vyzkouší mozkové závity. Budoucnost hry ovšem záleží na dostupnosti dalších scénářů.

Komentáře

komentářů

2 komentáře