Císařský festival vrcholí. Již brzy se oblaka rozzáří myriádami světel z rozmanitých rachejtlí. V týmu pyrotechniků vřou nervy, povely a informace létají z jednoho na druhého… je až s podivem, že tuhle slávu dělají každý rok a STÁLE je problém správně domluvit to nejefektnější pořadí odpalování.

Hanabi

Autor Antoine Bauza
V ČR distribuuje REXhry
Počet hráčů 2–5 hráčů
Časová náročnost 20–30 minut
Vhodné od 12 let
Jazyková závislost Česká pravidla, herní komponenty bez textu
Rok vydání 2011
Pořadí na BoardGameGeeku 28. (rodinná hra), 215. (celkově)
Mechanismy Kooperace, skryté informace, sbírání (společných) sad

Hanabi (což je mimochodem japonské slovo pro ohňostroj) v roce 2010 stálo u zrodu jednoho ze současných trendů – tvořit hry malé velikostí, ale velké herním zážitkem. Malá krabička, 60 a méně karet, hrstka žetonů… ale zajímavá pravidla, která z té hrstky dokážou vytvořit hru třeba i hodnou velké krabice.

Přesně taková je i tato zajímavá kooperačka. Čím zajímavá? Na první pohled si i kolemjdoucí všimne, že zde každý hráč drží svoje karty rubem k sobě. Každý tedy vidí karty všech ostatních, jen ne svoje – problém je ale v tom, že do společně tvořených řad karet může zase přikládat jen ty svoje.

Ve hře je 5 barev ohňostrojů (nebo více v pokročilých variantách) a od každé barvy se tým snaží ve správném pořadí poskládat jednu postupku 1-2-3-4-5, tedy napřed zahrát kartu žlutá 1, teprve poté žlutá 2… Hráči si tedy musejí navzájem radit, kdo má jaké karty – jenže informace poskytnuté jednou radou jsou omezeny (dá se radit buď POUZE barva, nebo POUZE hodnota… a pak ukázat všechny karty v hráčově ruce s danou vlastností, byť by se někdy hodilo mluvit pouze o některých), a samotný počet rad je také omezen. Od jisté chvíle musí nastoupit odhazování karet, které za cenu každé ztracené karty dává do budoucna právo opět jednou poradit.

hanabi-cards

Obsah odhazovací hromádky je veřejný, stejně jako informace o tom, kolik je v balíčku kterých karet celkem. Díky tomu se z Hanabi stává skvělé kolektivní cvičení na logiku, paměť a taky trochu vyřazovací metodu. (Např.: Vím, že mám v ruce pětku, každá barva má v balíčku jednu jedinou pětku, na stole už leží žlutá 5 a já u spoluhráčů vidím další tři barvy, takže ta moje je… zelená! Ha! Ani mi to nikdo nemusel říkat, ušetřili jsme radu!) Navzdory tomuhle útoku na mozkové závity jsou samotná pravidla velmi jednoduchá, což z Hanabi dělá výbornou rodinnou hru či úvod do kooperativních deskovek vůbec. Navíc má oproti mnohým kooperačkám jednu nespornou výhodu – v kooperačkách se někdy stává, že nejzkušenější/nejprůbojnější hráč totálně ovládne dění, zatímco ostatní jsou pouhými vykonavači příkazů. Zde to nelze; nikdo totiž nemá kompletní informaci o tom, s čím se zrovna hraje, každému schází přehled o svojí vlastní ruce. A to je docela neotřelý princip.

Co říct závěrem? Hanabi může připomínat sudoku ve svých pro i proti – jednoduchá pravidla, které ovšem není jednoduché mistrně ovládat. Fajnšmekrům může připadat repetitivní a/nebo příliš bez tématu, ale jako rodinná hra či filler funguje skvěle a společným dumáním stmelí tým. Určitě není náhodou, že si jí všimla i komise Spiel des Jahres a Hanabi vyhrálo ročník 2013.

VERDIKT
Snadno pochopitelný elegantní úvod do kooperačních her, který poslouží stejně dobře jako rodinná hra i hráčský filler. Netrpí častým syndromem kooperaček jeden hráč je ředitel všeho dění, navíc se prodává v praktické kovové krabičce a Vaši peněženku nevydojí.

Komentáře

komentářů

About The Author

One Response