Jako tornádo vletěla na český trh karetní novinka Rone od talentovaného designéra Štěpána Štefaníka, vycházející pod nakladatelstvím REXhry. Dynamická hra plná zvratů, umístěná do depresivního postapokalyptického světa protkaného krvavou válkou, si okamžitě získala mnoho fanoušků. Na slavnostní prezentaci, která se odehrála v brněnském klubu Black Oil, nám Štěpán Štefaník prozradil, jak dlouho trvá vytvořit první hru a v čem se mu nelíbil Magic: The Gathering.

Ahoj, mohl by ses našim čtenářům krátce představit?

Ahoj, jmenuji se Štěpán Štefaník, jsem vášnivý hráč deskových her, jak už to bývá. Jsem samozřejmě i tvůrcem deskové hry. Nemůžu říct, zda i vášnivým tvůrcem, v tomhle byznysu je to složitější, být tvůrcem. Jedenkrát chceš udělat něco hezkého pro kamarády a je skvělé, když to skončí tak, že to můžou hrát i jiní lidi. Sakra, moc jsem se nepředstavil, že?

Prozraď nám alespoň, jakou máš profesi, čím se živíš.

Jsem ajťák, programuji pro jednu nejmenovanou firmu.

Ajťáci se v deskových hrách často angažují. Je to tím, že když sedí u počítače, mají pak chuť si od něj odpočinout aspoň hraním si „bez monitoru“?

Když se podíváš na spoustu vývojářů, počínaje Vlaaďou, ale i další, jsou to také zkušení programátoři. Ono to pomáhá. Já jsem použil spoustu aplikací, které jsem naprogramoval, abych otestoval některé mezní hranice ve hře, a bez těch aplikací bych to nezvládl.

stepan-roneRone je tvojí úplně první hrou, nebo jsi předtím pracoval i na jiných projektech do šuplíku a tohle je první vydaná?

Ne, já mám takové štěstí, že to je první hra, co mě napadla, a rovnou jsem ji vydal.

To je hezké! Budeš v tomto oboru pokračovat?

Jestli to půjde tímhle tempem, tak si myslím, že pokračovat nebudu. Rone trval sedm let jenom vytvoření, dva roky se to motá, aby se to dostalo mezi lidi. Takže jak tak počítám, další hru bych udělal tak v padesáti. A teď vážně, rád bych. Teď jsem si prošel tím nejhorším martyriem, člověk si musí zjistit, jak na to, sehnat lidi okolo, kteří pomůžou s testováním, ilustracemi, distribucí. A jak kolem sebe ty lidi nabalíte, aby vám pomáhali s jednotlivými aspekty vývoje, tak je to jednodušší.

Inspirací hrou Magic the Gathering se netajíš. Jaké další karetky ti sloužily jako vzory, pokud vůbec?

Řekl bych to takto, jako vzor mi přímo nesloužilo nic. Jako veterán této hry jsem se inspiroval Magicem, ale otravovala mě na něm strnulost, postavení hry na jednom obrovském kombu, komu z hráčů dřív přijde. To mi vadilo, proto jsem chtěl jít úplně jinou cestou, s úplně jinými mechanikami, vytvořit něco, co v tomto žánru není. Hrával jsem Magicy, Hearthstone, Wastelandy, Pokémony. Hrál jsem snad všechny karetní hry, co existovaly. Ne že by to byly přímo vzory, ale jsou to jedny z nejpopulárnějších a nejprodávanějších karetních her na světě. Nicméně, herními mechanikami to nebyly hry, které by mě dlouhodobě uspokojovaly. Z každé jsem si vzal něco, člověkovi se líbí vždycky nějaká myšlenka, nějaká idea, kudy se hra může vyvíjet. Všechno jsem to nějak zkombinoval v Rone.

Řadě testerů naší redakce se velmi líbilo postapokalyptické téma a obecně vizuální stránka věci. Proč sis vybral právě takové prostředí a jak jsi hledal ilustrátory?

Téma jsem si vybral úplně náhodně. Nebyl v tom žádný impuls typu „vytvořme postapo, je boží“. Popravdě jsem o postapu poprvé slyšel v momentě, kdy někdo řekl, že právě v něm bychom mohli Rone udělat. Nikdy jsem ten žánr nevyhledával. Samozřejmě, rád se podívám na filmy jako Mad Max, ale že bych byl zarytý fanda, to ne. Spousta lidí si myslí, že ano, že proto jsem tu hru dělal, ale to ne. Tady se mnou sedí testeři a ti vědí, že úplně první verze byly fantasy, nejdřív to byly bitvy draků, pak nějakých klanů, pak jsme to hodili do sci-fi, takže to mělo „starcrafťácký“ podtext, a nakonec se to všechno vyvinulo. Teď to možná řeknu blbě, ale spíš to byl podnikatelský záměr z toho, že na trhu není moc postapokalyptických her.

Napadají mě možná Arctic Scavengers.

Pár určitě ano, ale když jsem to tak zkoumal, není jich třeba ani padesát. Ale když se podíváte na ty fantasy, těch sto padesát. Takže jsme si řekli, pojďme se profilovat takto, zvolme postapo, protože by to mohlo zaujmout víc lidí.

Rozumím. A ilustrátoři, jak jsi na ně natrefil? Nebo jsi je už znal?

Vůbec nikoho jsem neznal. Projekt jsem začínal na zelené louce, neznal jsem nikoho, nevěděl jsem vůbec nic. Ty lidi jsem postupně hledal přes sociální sítě ilustrátorů a trvalo to skoro rok, než jsem sehnal kontakty na všechny, kteří se pak na hře podíleli. Sehnal jsem 21 perfektních ilustrátorů z českých luhů a hájů, a ti pomohli celému projektu na svět. Za grafické zpracování tak vděčíme jim a moc bych jim za to chtěl poděkovat. Teď začínáme vylepšovat některé ilustrace, aby byly do příštího printrunu nebo rozšíření ještě lepší.

V plánu je také první rozšíření pro Rone. Mohl bys nám o něm povyprávět trošku víc? Jaké nové mechanismy mohou hráči očekávat?

Jedno rozšíření už v podstatě je, vyšlo oficiálně se základem a jsou tam nové čtyři vlastnosti karet. Ještě jedno rozšíření je také v plánu, doufám, že vše klapne a příští rok je zrealizujeme. Zatím je ale „top secret“, co tam bude. Pro chytré čtenáře nicméně můžu říct, že flavoury některých karet budou využity. Ti, co znají karty, si to třeba najdou.

Tak to doufáme, že nás čte také někdo chytrý. Pracuješ v současnosti i na nějakém jiném projektu než Rone?

Pracuji na jedné hře a je to „bohužel“ zase Rone, ale nikoliv karetní, pouze vychází ze stejného světa. Je to kostková hra, dice management. Momentálně to testujeme, ale mělo by to být „one vs all“, takže jeden hráč stojí proti ostatním a snaží se je všechny zabít.

Jakou hru si ve volném čase rád zahraješ ty sám? Když nepočítám tvoje vlastní?

Nejvíce hraji dětské hry se svojí dcerou. Zrovna jsme si pořídili Leo musí ke kadeřníkovi a je to naprostá úplná totální bomba. Krásně promyšlená, propracovaná hra pro děti. Hrozně se mi líbila. Můj volný čas se teď plní hraním deskových her s dcerou.

To je krásné! Moc ti děkujeme za rozhovor.

(z nahrávky přepsal Marek Dvořák)

Komentáře

komentářů

About The Author

One Response