Hanina Veselá je česká autorka, která má na svém kontě již několik knih a dvě další se chystají nyní na vydání. Většinu z nich napsala z prostředí herního světa Asterion, kde do hlavní role umístila svou zrzatou hrdinku Magnólii. My jsme spisovatelku vyzpovídali o tom, co na fanoušky v nejbližší době chystá, zda by zašla na panáka se svou hrdinkou nebo kam by radši jela na dovolenou. A samozřejmě jsme se nezapomněli zeptat na její želvy. Ona nám nejenom odpověděla, ale také zaslala ke zveřejnění skicu chystané obálky pro nejnovější román s Magnólií – Krev teče vždycky červená, za kterou stojí Martina Pilcnerová. Obálka má před sebou ještě určitě nějaké ty úpravy, ale díky rozhovoru si nyní mohou fanoušci vychutnat první náhled.

hlavní obrázek nahoře na liště

Na www.palmknihy.cz nyní můžete kromě Magnólie a démon a Slza pro dračího pána zakoupit také e-book Marellionu a Drak bere vše.

1. Otázka na úvod. Kam radši na dovolenou – do hlubin moře nebo do ztraceného města? A proč?

Bájné ruiny nesou své kouzlo, ale krása existuje i pod vodou. Každý, kdo se alespoň jednou potápěl, to ví. Tenhle můj koníček mě zavedl až k potopeným minám, jeskyním se smrtelným komorami a starým vrakům plným proplouvajících perutýnů. Nejbáječnější zážitek mám však ze dna Středozemního moře, z místa, kde leží stovky potrhaných rybářských sítí. Jak se tam dostaly, nikdo neví. Já ale jednu teorii mám. O svůj nápad jsem se podělila v úvodní scéně románu „Drak bere vše“. Právě v mořských hlubinách sídlí jedno z nejohavnějších monster Asterionu – světa, kde se mé příběhy odehrávají.

2. Tvoje knižní hrdinka Magnólie je pro mě v české fantastice ženská celebrita. Avšak dost našich čtenářů ji ještě nezná. Můžeš nám ji a její příběh ve zkratce přiblížit?

Vysoká, hubená, prsatá zrzka s patřičně prořízlou pusinkou. Je to telepatka, slyší cizí myšlenky. Její práce ji často dostává do problémů, které pak řízně komentuje. Od hlásících akčních hrdinek, jimiž se dnešní knižní produkce jen hemží, se však liší. Lidé v jejím okolí občas dělají, co ona chce, ale není to pravidlem. A osud dokáže být velmi zákeřný. Dokonce ani s opačným pohlavím jí to nevychází, jak by si přála. Temné mágy lépe do postele si nebrat…

3. Pamatuješ si ještě, co tě přivedlo k Asterionu? A co byla pro tebe první motivace k napsání vlastního příběhu z tohoto univerza?

Byla to soutěž na téma „Zločin a trest“, z které pak vyšel stejnojmenný povídkový sborník. Příběhy se odehrávaly v různých herních světech, podle toho podtitul sbírky – Hry s příběhem. Na gymplu býval Dostojevský můj oblíbený autor, takovou výzvu jsem nemohla nechat jen tak. Ponořila jsem se do tajů tohoto kouzelného světa a vznikla Magnólie – původně jako jednorázová hrdinka, cynička proplouvající životem, konkrétně povídkou „Derteonský roh“. V dalším tematickém sborníku „Ocel a krev“ se k nám v „Plavenské divu“ vrátila. Abychom s ní vydrželi, ubylo cynismu a přibylo kladů. Letos se chystá třetí sborník, „Volání divočiny“, kde také bude.

Skica obálky (c) Martina Pilcerová

Skica obálky knihy Krev teče vždycky červená (c) Martina Pilcerová

4. Někteří z čtenářů se domnívají, že Magnólie v sobě nese kus tebe. Já si taky myslím, že určitá podobnost tam bude. Kde na takovou ženskou (a vůbec všechny příběhy) bereš inspiraci?

Magnólie se odehrává v RPG herním světě, ale je to moje postava. To já ji stvořila. Nutně musí v sobě nést kus mě. Navíc jsem také zrzavá a určitě by se tu pár dalších podobností našlo. Inspiraci čerpám všude možně. Ve svém okolí, na svých cestách. Z příběhů, které se skutečně staly, z lidí, kteří skutečně žili. Z jejich lásek, úspěchů a jejich chyb. A pomáhají mi i herní moduly – na geografii, historii a společnost světa Asterion zaměřené příručky. Případně konzultace s autory těchto příruček.

5. Každý z tvých příběhů s Magnólií se odehrává v jiném časovém úseku i prostředí. Díky tomu se čtenář seznámil postupně s různými podobami této ženské hrdinky – divokou, experimentující nebo třeba i částečně umírněnější. Kterou z Magnólií máš osobně nejradši?

Magnólie prochází rozličnými stadii života. V románu „Magnólie a démon“ je pubertální žábou, která řeší, co si vzít ráno na sebe, aby se líbila svému mistrovi či ho naopak pořádně vytočila nějakou výstřední libůstkou. Co bude dělat večer, s kým půjde na pivo… Hrozící zombie apokalypsa je jen nepříjemnou komplikaci v jejím jinak bezstarostném životě. V „Slze pro dračího pána“ je už o něco klidnější a vyrovnanější. Už ví, že dny neplynou tak, jak by si přála, ale pořád je pěkné číslo. Teprve poslední román „Drak bere vše“ ukáže, že sny jsou jen sny a stačí jeden nešťastný okamžik (nebo dostatečně schopný parchant) a všechno je úplně jinak. A zůstane to tak už napořád. Všechny ty hrozné věci, kterých se Magnólie bála, se staly nebo se právě dějí – v další chystané knize s lakonickým názvem „Krev teče vždycky červená“. Ale ona to přesto nehodlá vzdát a já jí fandím. V této nově chystané knize víc než kdy jindy.

6. Přiznej se nám, šla bys s Magnólií na panáka nebo by ses jí radši vyhnula obloukem pro její schopnost přivolávat potíže?

Na panáka plavenského rumu bych s ní klidně zašla. Magnólie není žádná rváčka, ráda si pojí a popije v klidu. Trampoty se na ni lepí obvykle až poté – dejme tomu cestou z hospody. Tady bych to možná zvážila. Když se spolu s ní nechám unést sexy kapitánem, a strávím pár šťastných momentů na jeho pirátské lodi, kdo za mě nakrmí želvy? A jak takovou nepřítomnost vysvětlím doma?

7. Říkáš, že chystáš další román s Magnólií v hlavní roli. A k tomu i povídku ve třetí sbírce Her s příběhem. Můžeš nám prozradit, co na nás tentokrát připravuješ? A kdy se můžeme se asi těšit na vydání obou děl?

Už teď mohu slíbit, že „Krev teče vždycky červená“ se rozsahem vyrovná „Drak bere vše“. Kniha ale bude psaná trochu jinak, než byli čtenáři zvyklí. S tím se počítalo i při tvorbě obálky, na které tentokrát nedělá Roman Kýbus, ale Martina Pilcerová. Magnólii přibude konkurence dalších důležitých postav, odpadnou pestré kulisy v podobě gejzírů magie a bortících se pilířů světa, a příběh bude více zaměřen na záležitosti běžných smrtelníků. Pro rozsáhlost díla bohužel nemohu slíbit jeho vydání v tomto roce. Čtenáři si ale budou letos moci zpestřit čekání dvěma obsahově rozsáhlými povídkami s Magnólií – již zmíněnou Mé jméno bude znít („Hry s příběhem: Volání divočiny“) a snad také povídkou Hlízy strachu, kterou jsem nabídla časopisu Pevnost.

8. A teď trošku z jiného „soudku“. Není to asi žádné tajemství – ty a želvy jste prostě skvělá parta. Jaký je asi tvůj nejvtipnější zážitek s těmihle společníky do života?

Měla jsem vodní želvu – samečka, který nic nemiloval tak jako sex. Naneštěstí samičkám jeho drsné způsoby námluv nebyly po chuti. Veškeré agresivní snahy mu vracely a každá návštěva za účelem želvákova sexuálního vyžití končila fiaskem. Samičky měly krky jako po upířím náletu, sameček zase své parádní drápky pryč a všichni dohromady spoustu podlitin. I nezbylo než dát želváka do arestu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem ho jednoho dne našla se stopami milostného zápasu na těle. I samice měly podobné, ale každá želva byla vzorně ve své ubikaci a všechny se tvářily, jako že nic. Želvák se nejen naučil k holkám přelézat! On je navštěvoval pravidelně. Užíval si, zatímco jsem byla v práci, a odpoledne vždy přelezl zpátky k sobě. Hlavně potajmu! Leč za pár měsíců se výsledky jeho návštěv objevily…

9. Pověz nám, co taková česká spisovatelka zvládá dělat ještě kromě psaní?

O mých chovatelských zálibách už řeč byla. Kromě toho také fotografuji – portréty zajímavých lidí, nejrůznější scifistické akce, svatby, co je potřeba… A občas napíšu nějakou tu recenzi.

10. Je zde něco, co bys chtěla čtenářům MFantasy vzkázat?

Žijte svůj život naplno. Jiný mít nebudete!

Komentáře

komentářů