Možná jste tu situaci někdy zažili. Máte nachystanou skvělou deskovou hru a toužíte s ní seznámit kamarády, kteří jsou tímto koníčkem nepolíbení. Jenže sotva začnete vysvětlovat pravidla, už vidíte jejich kradmé, nechápavé pohledy, a než je vůbec seznámíte se základy, hra je nelítostně smetena ze stolu s tím, že „si můžeme jen tak povídat“. Možná si pomyslíte, že jsou netrpěliví nebo dokonce hlupáci, ale upřímně, není chyba ve vás?

Vysvětlit deskovou hru tak, aby vám publikum neusnulo nebo neuteklo do hospody, není takový med. Možná vám tedy přijde vhod pár rad, jak tuhle nepopulární fázi hraní zjednodušit na maximum.

1) Začněte cílem hry. Je hezké, že všichni vědí, co umí Robert Baratheon a jak se kombinuje se svým bratrem Stannisem, ale začít se musí od základů. K úvodu je také dobré říct něco o příběhu hry. Když už jsme ve Hře o trůny, mohlo by to vypadat nějak takto: „V této hře se ocitáte v roli jednoho z rodů Západozemí, které usilují o moc. Vyhraje ten, kdo jako první nasbírá celkem 15 žetonů moci.

Zima-mrtvych-karty-postav2) Promyslete si pořadí věcí, které budete říkat. Nejhorší, co můžete udělat, je skákat z jedné věci na druhou. „Tady chodí zombie… ty zabíjíš tak, že útočíš kostkou… ale počkej, ještě jsem ti neřekl, co je hlavní úkol hry.“ Je vám jistě jasné, že z takových pokynů by hru nepochopil ani telepat. Optimální scénář vysvětlení např. Zimy mrtvých, který si předtím vymyslíte, může znít takto: „Nejdřív jim řeknu cíl hry, pak kolo každého hráče a jeho akce, potom fázi kolonie, která následuje po tazích hráčů, a teprve nakonec seznámím s „detaily“, jako jsou osobní úkoly, karty krize, karty křižovatek atd.“ Čímž se dostáváme k dalšímu bodu.

IMG_07543) Vysvětluje pravidla podle jejich důležitosti. Je dobré vědět, že když v Eldritch Horroru zešílíte nebo umřete, Prastarému se posune žeton zkázy. Ale ve chvíli, kdy ještě hráči neví, co to vlastně je a co to vůbec znamená, stejně si tuto informaci nezapamatují. Nebojte se některé detaily nechat ležet stranou a vysvětlit je až během hry. Jasně, někdo z hráčů si možná postěžuje, že „to měl vědět předtím“. Ale pokud hrajete první partii hry se zkušenými hráči, stejně – pokud nejste Vlaada Chvátil – vyhrají oni, takže není důvod k přehnané soutěživosti. Je lepší mít představu, jak se hra hraje, než se nechat utlouct smečkou drobných, pseudodůležitých pravidel.

vladce4) Ukazujte příklady. Někdy to není nutné, ale typicky třeba bojové situace je dobré ukázat ještě před hrou, aby o nich hráči měli aspoň základní ideu. Třeba ve Vládcích Tokia: „Hodím si šesti kostkami. Mám dvě dvojky, proto zkusím sbírat body, dám si dvojky stranou a zbytek přehodím. Jejda, žádná dvojka, ale tři damage. No nic, změna plánu, přišel čas nakopat zadek, takže si beru dvojky zpátky a přehazuji je se zbylými kostkami s tím, že snad padne další damage.“ Dva cvičné souboje nanečisto před partií často otevřou oči i lidem, kteří je mají jinak zalepené.

5) Vyhněte se odbočkám. Strategické tipy, výjimky z pravidel, roleplayingové zajímavosti – ty všechny počkají. Jenom byste kamarádovi do hlavy narvali víc zatím zbytečných informací. Je sice pěkné v partii Čarodějek říct, že Herne Štvaný je bůh malých chundelatých zvířátek, které zemřou s hlasitým křupnutím páteře a tichým vykvíknutím, ale herního panice mnohem víc zajímá, co tahle karta vlastně dělá.

mec01_fan_026) Když odbočka vysvětlí nebo pomůže zapamatovat pravidlo, sáhněte po ní. Teď si trochu protiřečím, ale opravdu jen trošku. Někdy dobré doplnění pomůže zapamatovat si pravidlo. Třeba v Pánovi prstenů nezapomeňte každé kolo zvednout hodnotu ohrožení a také si uvědomte, že čím větší ohrožení, tím víc příšer nalákáte. Proč? Protože děláte v lese brajgl a temné stvůry o vás vědí! A až budete mít ohrožení 50, Oko vás uvidí a pak už do Mordoru nedopravíte na tajňáka ani Křetínského tašku, natož prsten, po kterém Sauron touží.

7) Vysvětlovat hry se musíte naučit. Žádný učený z nebe nespadl. Buďte trpěliví a přemýšlejte nad tím, co byste příště řekli jinak. Uvidíte, že za chvilku budete moci k vašemu deskohernímu stolu přivést prakticky kohokoliv bez strachu, že se bude nudit a nebude vědět, oč jde.

 

8) Poslední rada často je klíčový samotný výběr hry. Nic neodradí začátečníka tak jako pravidla v biblické velikosti či tuny textu na kartičkách. Pokud hrajete s lidmi, kteří k deskovým hrám přistupují jako páter Koniáš ke knihovně schované za falešnou zdí, Blood Bowl zřejmě nebude dobrá volba. Je lepší vybrat pro začátek snadnější hry, tzv. „gateway games” (jako třeba Dixit, Krycí jména, Alhambra nebo Port Royal; více o tématu zde) s tím, že pokud se budou vašim spoluhráčům líbit, naznačíte, že deskovky umějí i mnohem víc.

 Přeji vám pěkné herní zážitky!

Pozn. Inspirace při vytváření tohoto textu byla čerpána z článku 5 rules for teaching the most complex tabletop games, jehož autorům tímto děkujeme.

Komentáře

komentářů