Hrůzyplný Azathoth, vládce Vnějších Bohů byl utišen a nedošlo k jeho procitnutí. Co to však slyšíme v dálce? Zní to jako “Cthulhu fhtagn”! Proboha, to jsou uctívači Cthulhu, jsou všude! Musíme se rozdělit, vydat se kolem světa, vyřešit záhady a kult zapudit, nebo procitne tento děsivý Prastarý!

Eldritch Horror
Autor Corey Konieczka, Nikki Valens
V ČR distribuuje ADC Blackfire
Počet hráčů 1-8 hráčů
Časová náročnost 120-240 minut
Vhodné od 14 let
Jazyková závislost Kompletně česky
Rok vydání 2013
Pořadí na BoardGameGeeku 10. (tematické hry), 29. (celkově)
Mechanismy Kostky, pohyb figurek po mapě, kooperativní hra, odlišné vlastnosti postav

H. P. Lovecraft, autor děsivých příběhů plných hrůzy, publikoval svoje příběhy šílenství již na počátku 20. století (většina tvorby spadá do 20. a 30. let). I přesto dodnes inspiruje nejen další knižní/povídkové autory, ale co je pro nás zajímavější, i tvůrce her. Arkham Horror, starší bráška Eldritch Horror, se řadí mezi klasiku a pro mnohé je synonymem ameritrash hry. Autory, kteří tentokrát rozvinuli téma globálního souboje se zlem, jsou Corey Konieczka a Nikki Valens. První jmenovaný je zkušený matador, který má v portfoliu kousky jako Descent, deskovku s motivy seriálu Battlestar Galactica, či Mansions of Madness, další hru plnou hrůzy s tematikou lovecraftovského hororu (a letos mu vyšlo, zatím s nadšením přijímané, epické Star Wars: Povstání). Nikki Valens je o poznání méně zkušená herní designérka, jejím jediným zářezem před Eldritchem byla spolupráce na karetce Star Wars: Impérium vs. Povstání. Dost už ale k autorům, pojďme se podívat na samotný Eldritch Horror!

Co najdeme v krabici

IMG_0761Již první pohled na krabici s hrou napovídá, že se jedná o pořádně epický kousek. Po rozbalení se tento pocit ještě prohloubí, je tu taková spousta materiálu, až oči přecházejí! Prvních deset minut se zabavíte jen tím, že budete vyloupávat herní komponenty a chystat hru na přípravu k první partii. Moje první myšlenka byla: za ty peníze opravdu dostanete spoustu materiálu a hmoty. Je tu obrovský hrací plán (mapa světa s destinacemi, po kterých se vyšetřovatelé pohybují), jež zabere celý stůl, karty střetnutí, mýtů a mystérií, menší kartičky artefaktů, výhod, stavů, kouzel, žetony zdraví a příčetnosti, žetony bran, nestvůr a spousta dalších (lístky na parník a vlak, žetony vylepšující vlastnosti vašich postav, žetony tajemství, žetony stop). To ale pořád není vše, ještě jsem nejmenoval postavy, se kterými ve hře operujete – je jich 12, každá má přehledovou kartičku a svůj vlastní žeton se stojánkem, který slouží jako figurka.

Příprava hry

Nachystat hru trvá opravdu dlouho, žádné rychlé partie rozhodně nehrozí, počítejte s tím, že hře musíte obětovat spoustu času, jinak nemá smysl ani krabici vyndávat z police. Před hrou je třeba začít výběrem vyšetřovatelů (postav, se kterými budete čelit prastarému zlu) a určením Prastarého, který se hodlá dostat do našeho světa a poslat ho do záhuby.

IMG_0755Volba vyšetřovatelů je nedílnou součástí taktiky hry. Tým je vhodné složit tak, aby byl schopen čelit nejrůznějším výzvám. Pokud si zvolíte například bijce, který má spoustu fyzické síly, ale omezení v podobě nulových konexí a slabé mentální odolnosti, musíte počítat s tím, že získávat předměty (pomocí vlivu) a čelit děsivým nestvůrám pro vás bude opravdu velmi obtížné. Bude tedy pravděpodobně vhodné jej doplnit o vědce, u kterého se můžete spolehnout na rozsáhlé vědomosti a psychickou odolnost. Hra vám ale dá ve volbě postav volnost a šance na výhru máte, i když složení týmu není „optimální“. Vyšetřovatelé mají celkem sedm atributů, které mají vliv na to, jak dobře jsou na kterou činnost ve hře použitelní: vědomosti (pro používání kouzel a při zkouškách, kdy musíte někoho přechytračit), vliv (určuje, jak moc jste schopní získávat pomocné předměty od svých „sponzorů“ a přesvědčovat), postřeh (důležité především při různých situacích ohrožujících vaše fyzické či duševní zdraví), síla (pro souboje s nestvůrami a protivníky), vůle (pro odolnost vůči děsivosti nestvůr). Dalšími dvěma atributy jsou obligátní počet životů a bodů příčetnosti. Konec působení vašeho vyšetřovatele totiž může nastat dvěma způsoby: buď vás někdo fyzicky „oddělá“, nebo jste už během hry zažili příliš moc děsivých momentů a vaše postava se jednoduše zbláznila. Pokud vás to ale potká, nemusíte věšet hlavu. Prostě jen cynicky ponecháte svého předchozího svěřence ležet v krvi nebo ve svěrací kazajce a vyberete si nového reka. Pokud se ale mezitím probudil Prastarý, ve hře končíte a novou postavu si neberete.

IMG_0753Prastaří jsou celkem čtyři a každý se probudí za různou dobu (tato doba je „odpočítávána“ na ukazateli zkázy). U jednoho z nich, Azathotha, probuzení znamená automaticky konec hry a vaši prohru. Každá z těchto děsivých nestvůr přináší do hry určitá specifika a úpravy herních mechanismů. K Prastarému se váží odlišné karty mystérií (viz níže), střetnutí či některé příšery.

Vyšetřovatele máme, soupeře, tedy Prastarého také, teď už jen zbývá nachystat zbytek – balíček karet mýtů (pro každou hru se připravuje zvlášť – mýty do velké míry ovlivňují, co se v každém kole „pokazí“ a co musí hráči hasit), rozmístit na herní plán žetony a ukazatele a otočit kartu mystérií (k těm se ještě dostaneme).

Průběh hry

IMG_0752Probrali jsme spoustu věcí ohledně obsahu krabice, vyšetřovatelů a Prastarých, ale vůbec jsme nezmínili co je cílem hry. Pojďme to napravit. Vyšetřovatelé se snaží zapudit Prastarého, k čemuž slouží odhalování mystérií, které se k danému Prastarému váží. Mystéria jsou sepsána na kartách a jejich odhalení rozhodně není jednorázová akce, je třeba splnit různé dílčí úkoly (v tuto chvíli přichází na scénu mechanismus hry, který balancuje obtížnost s různými počty hráčů. Dělá to jednoduše, ale zároveň velmi férově – když je vyšetřovatelů více, musí dílčí úkoly splnit vícekrát než v menším počtu hráčů). Jakmile vyšetřovatelé odhalí tři mystéria, Prastarý je zapuzen a vyšetřovatelé vyhráli. Variant, kdy hráči prohrají, je podstatně více – vyřazení všech vyšetřovatelů ze hry, efekt nějaké karty (typicky na kartách zvěstí, které hráči dlouho neřeší), vyčerpání balíčku mýtů, efekt procitnutého Prastarého. Aby měli hráči motivaci pro co nejrychlejší postup, hra je přímo bombarduje různými problémy – otevírání dimenzionálních bran, přívaly nestvůr, hrůzné zvěsti, nenadálé události. Pokud tyto hrozby neřešíte, mají často za následek posun žetonu zkázy, který odpočítává čas do procitnutí Prastarého. A věřte mi, nechcete nechat procitnout Prastarého. Buď jde o Azathotha, který okamžitě zničí svět, nebo jde o jiného děsivého Prastarého, který začne terorizovat svět s neutuchající intenzitou a čeká, kdy si troufnete jej porazit (což je velmi hardcore výzva). Žeton zkázy posunují i různé události ve hře, namátkou například fyzické nebo psychické zničení některého z vyšetřovatelů.

IMG_0754Hra probíhá kolově, každé kolo se skládá ze tří fází. V první fázi vyšetřovatelé zahrají celkem dvě akce. Vybírat mohou z těchto: cestování (mezi jednotlivými body na mapě a to pěšky, vlakem či lodí), odpočinek (určeno k regeneraci fyzického i duševního zdraví), obchodování (předávat si mezi sebou vzájemně vybavení), „příprava na cestu“ (zisk lístků na vlak a loď pro dodatečné přesuny), zisk výhod (předměty, služby či pomocníci) či speciální akce (z karet výhod nebo karet vyšetřovatelů).

Využitím dvou akcí končí první fáze a začíná fáze druhá, fáze střetnutí. Jedná se o pro mě nejzábavnější část celé hry. Střetávat se můžete úplně se vším! Střetnutí v drtivé většině probíhají pomocí vlastností/schopností daných postav a na druhé straně bonusů či postihů konkrétních střetnutí. Tyto údaje určují výchozí pozici při – jsme u typické ameritrash hry – hodu kostkami. Čím lépe danou oblast ovládáte, tím více kostek pro hod máte. Jsou to klasické šestistěnky a vašim cílem je hodit pětku nebo šestku, tyto dva výsledky se počítají jako úspěch. Bude se tedy HODNĚ házet kostkami (zarytí příznivci euroher možná budou trochu trpět). Střetnutí je nespočet – boj s nestvůrami, střetnutí místa (tažení odpovídající karty a její vyhodnocení) a střetnutí s žetony (žetony bran do jiných dimenzí, zvěstí, stop, expedic či vyřazených vyšetřovatelů). Úspěšná střetnutí mají obecně dva typy efektů: redukce hrozeb a rizik na herním plánu (poražení nestvůr, zavírání bran, řešení tajemství, eliminace zvěstí) a zisk užitečných předmětů, výhod či stop, které slouží k plnění mystérií.

Třetí fáze je fáze mýtů. V tuto chvíli se otáčí karta mýtu, která má prakticky vždy negativní efekt (ten je dán jednotlivými symboly na kartě). Jeden symbol posunuje žeton znamení (a ten případně posunuje žeton zkázy), další aktivuje zúčtování (symbol, který mají různé karty, vlastnosti a příšery), jiný otevírá brány do jiných dimenzí, další způsobuje příval nestvůr, přináší zvěsti a tajemství. Jedinou pozitivní věcí je objevování stop, které se umístí na náhodné místo na herním plánu. Karty mýtů mají ještě dodatečný text, který je vyhodnocen po vyhodnocení symbolů.

Hodnocení

IMG_0758Jak je asi z popisu patrné, hra je opravdu propracovaná, každá akce na sebe váže další efekty, výzvy a zkoušky. Často nastává situace, která působí jako domino. Když se nepovede pár věcí, můžete se vsadit, že se jich pokazí ještě několik, než se vám negativní vývoj povede zvrátit nebo alespoň zastavit. Naopak, pokud budete úspěšní při pár hodech kostkou, můžete získat dodatečné výhody a ty potom zlepšují šance na úspěšné plnění úkolů, zkoušek a střetnutí. Každý tah má svoje důsledky, často nelze říct, co je správná volba, protože příští otočená karta může znamenat, že váš promyšlený plán se zhroutí jako domeček z karet.

Celou hrou prostupuje fantastická a téměř hmatatelná atmosféra strachu, obav z prohry, bezmocnosti a nedostatku. Ve hře velmi zřídka zažijete komfortní situaci, kdy vás nic netlačí, kdy si můžete volně cestovat po světě a získávat výhody. Mnohem častěji budete přemýšlet, která z hrozeb je akutní a je tedy třeba ji urychleně vyřešit. Cestování po světě někomu může připomínat Pandemic, v Eldritchi je ale mnohem propracovanější než systém v oblíbené kooperačce, ve které zbavujete svět nemocí. Při cestování je odlišeno, který typ cesty mezi jednotlivými destinacemi vede, a jednotlivá místa mají různé vlastnosti. Hra nutí hráče spolupracovat, rozplánovat tahy, rozdělit si úkoly či destinace. Bez koordinace hráči mají jen malou šanci, že překonají překážky dříve, než procitne Prastarý, přijde zničující zvěst či nastane jiný způsob konce hry.

IMG_0756Eldritch Horror není hra, kterou by začátečníci vyhráli, naštěstí to ale neznamená, že si ji nemohou užít. Pravidla zní složitě, ale jejich vysvětlení netrvá dlouho, jedinou nevýhodou tedy je, že pokud je ve skupině výrazně zkušenější hráč, může mít tendence začít rozhodovat za ostatní, kteří se v tu chvíli stanou jen vykonavateli jeho/její vůle. To je ale prokletí všech kooperativních her. Tady je výhodou fakt, že často se vyplatí aplikovat řešení, které na první pohled vypadá riskantně, a tak se i méně zkušení hráči mohou prosadit vedle „vůdce“. Nicméně, ať už hru hrají hráči jakékoliv úrovně, musí být psychicky připraveni na to, že hra udělá všechno možné, aby vás porazila. Na druhou stranu, výzva je to natolik velká, že počet partií je často vyšší, než bylo původně zamýšleno – hráčům to prostě nedá a po partii, kterou těsně prohrají, mají chuť dát si další s tím, že „tentokrát to určitě vyjde“.

Shrnutí

Hra klade na hráče opravdu vysoké nároky, musí být pořád v pozoru, v jakékoli chvíli na ně může dopadnout negativní efekt karty, žetonu, hodu kostkou. Je třeba dbát na to, aby každý vždy věděl, jaké bonusy má k dispozici či které efekty mu naopak akci ztěžují. Pro zkušené a náročné hráče díky celkové náročnosti Eldritch Horror představuje opravdovou lahůdku. Již zmíněná atmosféra (ke které velmi dobře přispívají flavor texty na kartách, které vytváří dějový podkres nebo odhalují informace o mýtickém světě H. P. Lovecrafta), úroveň obtížnosti či neuvěřitelná propracovanost ze hry dělají špičku na trhu moderních deskových her. O tom svědčí i umístění hry v žebříčku Boardgamegeek (viz naši tabulku). Je třeba ovšem zmínit i negativa hry, především velkou prostorovou náročnost při hraní, délku partie a zdlouhavější průběh při vyšším počtu hráčů (5 a více).

VERDIKT
Globální, přímočařejší a lepší varianta legendárního Arkham Horroru. Nabušenější bráška Temného Znamení, který vás devětkrát porazí, ale desátou vítěznou partii si vychutnáte o to víc.

Komentáře

komentářů

4 komentáře