Mladá spisovatelka Tereza Matoušková už je na českém poli literatury známou tváří. Má za sebou již několik vydaných knih, kdy těmi nejznámějšími jsou Hladová přání a Vílí kruhy. Autorka se však podepsala také na dílech Dnes se neproměňuj a Branou snů. Nyní přichází svým fanouškům představit další zajímavý kousek ze svého univerza. Děti vánice jsou fantasy románem, který je zasazený do světa Podmoří, jenž je čtenářům autorky zajisté již známý, avšak nováčci by se možná mohli ztratit. Jak to teda celé vzniklo?

detivaniceSvět na Souši byl skoro zničen. Mohla za to válka mezi spojenými armádami Víl a draků a bohy z Aze, kteří v boji zvítězili. Poté pověřili boha Kerabrita, aby jim vytvořil nový svět. Jejich přání vyslyšel – vzal nejmenší a nejméně zničený z kontinentů pod moře. Avšak při přemisťování se mu rozlomil na dvě půlky, kdy z jedné vznikl Swér, z druhé Delfie a z úlomků Podmořské ostrovy. Teď už jen zbývalo přestěhovat přeživší, a tak musel bůh vytvořit červeno-falovou magickou bariéru. A aby vše správně fungovalo, pro chod světa byla vyrobena různá velmi důmyslná zařízení…

Dětech vánice tentokrát směřuje Zorena se svým druhem a dalšími mágy i kněžími do Lerienu, místa, kde se vyskytly nepokoje. Avšak cestou skupinu zasáhne vánice a všichni jsou uvězněni ve vesnici na jihu Swéry. Usilovně se snaží vyřešit nefunkční portál, avšak během čekání zjišťují, že zde budou muset zdolat daleko větší problém než pouze úžící se zásoby a chlad. Zdivočelá kouzla jsou totiž hrozbou, která by se neměla přehlížet. A zvláště ne v případě, když mají vliv na lidi… ať už ty velké nebo malé.

Jednou z nejdůležitějších částí knihy je vždy její úvodní pasáž. Pokud umíte navnadit čtenáře již tam, máte skoro vyhráno. A prolog od Matouškové značí, že začít dobrý příběh skutečně zvládá. Opět si pro nás totiž připravila zajímavou specialitku, která se bude i v nejnovější knize nést v duchu dark fantasy a arcane-punku. Jak je všem jejím čtenářům známo, autorce nedělá vůbec problém skloubit motivy fantasy a vědy a přitom se věnovat zároveň plně postavám a jejich dialogům. Jde totiž vidět, že její rozsáhlý svět má stále co nabídnout a spisovatelka se nebojí využívat veškerých svých nápadů.

vanice2

(c) Alena Kubíková

Děti vánice nejsou knížkou, kterou si přečtete k večeru, když jste unavení. Je u ní třeba přemýšlet a koncentrovat pozornost, protože jinak se zatouláte a cestu zpátky budete hledat velmi těžce. Mně samotné by prospělo ještě jedno zopakování, abych si ujasnila pár otázek, které jako u úplného začátečníka s Podmořím samozřejmě musely přijít. Mohlo za to pravděpodobně velké množství dějových linií a protagonistů, které jsme mohli vidět už i u Vílích kruhů. Nic však neovlivní to, že kniha byla velmi čtivá i na svůj docela krátký rozsah. Hltáte ji od začátku až do konce, snažíte se přijít na kloub tomu, co se v odlehlé vesničce děje. A zároveň řešíte další životní problémy, které se u Zoreny, Femoriana nebo třeba Atalana objevily.

Pozorný čtenář si zajisté povšimne také toho, jak autorka umí skvěle vykreslit vztahy mezi jednotlivými kastami a zároveň zvládá zapojit do příběhu také psychologii. Knížka je v určitých částech vyplněna pohledem do duší a myšlenek jednotlivých protagonistů, což nejenom okoření děj o další zajímavé informace k postavám i světu, ale zároveň pomůže dodat celému příběhu o něco uvěřitelnější nádech. Navíc se autorka nebála pustit i do kontroverznějšího tématu, kdy se zabijáky staly mimo jiné také malé děti.

Jako Podmořský nováček bych ocenila na konci knížky rejstřík postav a významných pojmů, pomohlo by to i začátečníkům knih od Matouškové v lepší orientaci v jejím rozlehlém světě. Vhodné by možná také bylo nějak znatelněji oddělit jednotlivé dějové linie – například s časovými údaji, avšak jinak nemám Dětem vánice co vytknout. Jedná se totiž o skvělé a originální dílo, které si zaslouží pozornost každého milovníka uvedeného žánru.

Stejně jako u knížek Hladová přání a Vílí kruhy se ilustrací ujala talentovaná Alena Kubíková, jejíž nádherné kresby vnášely do příběhu kouzelnou a skvěle vystihující pochmurnou atmosféru. Jestliže toužíte po díle, kde se nebudete nudit a budete chtít neustále objevovat další zákoutí rozlehlého světa, je pro vás nejnovější dílo autorky to pravé.

Vydal: Epocha, 2016
Autorka: Tereza Matoušková
Ilustrace: Alena Kubíková
ISBN: 978-80-7425-289-1
Počet stran: 192

Komentáře

komentářů