O upírech byla napsána nejedna kniha. Dvě zrcadla od Karolíny Limrové jsem četla již před pár lety a zajímalo mě, jestli se teď, po dalších stovkách přečtených knih, můj názor změnil.

Kniha pojednává o upírovi Joshuovi a lidské dívce Kate. Oba se poznávají úplnou náhodou pomocí magických zrcadel, která přenášejí odraz ze svého dvojníka na sebe a zase naopak. Tak uvidí Joshua poprvé Kate. Jednou šel okolo zrcadla a viděl, že v něm není jeho odraz, ale odraz cizího pokoje. Podle věcí ženského. Tím se rozpoutává milostné drama, které neskončí do posledních stran.

DveZrcadlaMně osobně se velmi líbí nápad se zrcadlem, které dává příběhu magičnost a je zahaleno Egyptskou mystikou. Odraz se mění s příchodem noci a dne a dává tak hrdinům jen pár sekund, kdy se mohou vidět oba navzájem.

První část knihy, kdy hrdinové doufají, že se uvidí, mě zaujala nejvíce. Joshua je prozatím tajemným mužem, který rád kreslí skici a má smutný pohled, nic víc o něm nevíme. Karolína Limrová o pár stran dále rozjíždí pěkný kolotoč, ze kterého se nejen hrdinům bude točit hlava. Láska na první pohled je sice pěkná věc a věřím, že existuje jako okouzlení a získání sympatií k tomu druhému. Ale v této formě asi těžko. Hrdinové přestávají úplně žít svůj život a stále jen vysedávají u zrcadla, už při pohledu na sebe ví, že si jsou naprosto souzeni. Jak? To by mne zajímalo.

V tomto se mi to zdá trochu přehnané. Sama si pamatuji na začátky svých vztahů, kdy jsem podřizovala veškeré aktivity tomu, abych mohla co nejdříve psát svému novému objevu. V tomto bodě chápu snahu být stále u zrcadla, ale už myšlenky, že právě pro tuto ženu se dokážu změnit, když spolu ani jednou nepromluvili, no nevím.  Hrdinové samozřejmě neodolají a pokusí se setkat, to se jim také povede a z Dvou zrcadel se stane adept na červenou knihovnu. Neutuchající láska, předurčení a osud, prostě patří k sobě a okamžitě to vědí. Líbání, vyznávání lásky je na několika stranách a v několika kapitolách hlavním motivem.

A to mě na knize mrzelo. Kate jako postava je chvílemi nerealistická. Můžete jí říci, že jste zabili během své existence několik stovek lidí, to nevadí, patříme k sobě. Můžete se ji pokusit zabít, to nevadí, patříme k sobě. Nad tím trochu rozum zůstává stát. Joshua mi bohužel sympatický také nebyl. Zato Katin dlouholetý kamarád Danny dost zachraňuje situaci. Do Kate je zamilovaný a také je lovcem upírů. Totální střed zájmů, samozřejmě, že Joshuu nemůže ani cítit a to ze dvou důvodů. Konečně kniha dostává trochu oživení, i když ta romantika také není špatná.

Dalším oživením je popis upírů, kteří nemají červené oči, na slunci se netřpytí, dokonce ani na slunci neshoří na prach. Na slunci se ukáže jejich pravý věk, zajímavá představa, nevím, jestli by mne Joshua po této zkušenosti přitahoval.

Kniha je podle nejednoho zdroje fanfikcí na Stmívání. Dost čtenářů právě nalézá shodné znaky obou děl. Já jsem Stmívání nečetla, proto nemohu soudit. Dvě zrcadla se mi četla dobře, stránky rychle ubíhaly, styl psaní se mi líbil. Při přivření očí jsem zapomněla i na zvláštní chování hrdinů v některých situacích. Není to krvák, je to prostě romantická kniha a u těch nebývá hlubokomyslný příběh a tak to také beru. Tím, že je kniha psána lehčí formou, je výborná, kdy už nechcete nebo nemůžete přemýšlet. I takové čtení je občas třeba.

 Vydal: Host, 2011
Autor: Karolina Limrová
ISBN: 978-80-7294-459-0
Počet stran: 260

Komentáře

komentářů