Agente Kečupe, přišel čas, musíte se stáhnout z terénu! A sakra, chyba ve spisu, agent Kečup není náš člověk, náš člověk je agent Rajče! Tohle se nebude panu prezidentovi líbit, pomohli jsme severokorejské rozvědce…

Pokud jste už hráli pár deskovek, jméno Vlaada Chvátil pro Vás určitě není neznámé. Tento český nestor deskových (a také počítačových) her má portfolio, které by mu mohl kdekdo závidět. Autor se zaměřuje spíše na tematické a sofistikovanější hry pro maximálně 4-5 hráčů, opravdová „party“ hra byla v jeho repertoáru pouze jedna – výtečná Pictomania (vřele doporučuji). To už nyní neplatí, Krycí jména jsou venku a pojďme se podívat, jaká jsou.

Základem hry je rozdělení Kryci jmena 3hráčů na dva týmy. Každý tým si zvolí svého hlavního špiona, který bude v průběhu partie zadávat nápovědy pro ostatní členy týmu (operativce). Jakmile mají týmy určeny hlavní špiony, tito dva hráči dostanou speciální kartičku, pomocí které mohou určit, které kartičky (které mezitím někdo nachystá na stůl do mřížky 5×5) odpovídají modrému týmu, červenému týmu, neutrálním postavám a nájemnému vrahovi. Poté již mohou přistoupit k vymýšlení nápověd. Ty se vždy skládají z jednoho slova a jednoho čísla. Po sdělení nápovědy tým může hádat, které karty nebo kterých karet se nápověda týká a poklepáním na kartu vyzvat hlavního špiona, aby odhalil, zda byl tip správný, špatný (neutrální postava), hodně špatný (agent protistrany) či katastrofální (nájemný vrah – hra končí). Týmy se střídají a vítězí ten, který jako první správně identifikuje svoje agenty (tým, který začíná, musí odhalit agentů 9 a druhý tým 8, aby nebyl znevýhodněn tím, že hraje až jako druhý v pořadí, na konci se totiž kolo nedohrává).

Ke konci některých partií pak dochází k zábavným okamžikům, kdy se jeden tým snaží hru „zavřít“ uhodnutím třeba 3-4 karet zároveň, protože je jasné, že v příštím tahu by zvítězili soupeři. V takových chvílích pak není nouze o nápovědy, které jsou sofistikované jako heslo k bankovnímu účtu paranoika a všichni u stolu v tu chvíli buď nevěřícně kroutí hlavou (pokud byla nápověda určena jim) či se pobaveně šklebí a těší na vítězství v dalším tahu.

Kryci jmena 4

Hra může velmi dobře posloužit k odreagování mezi dvěma partiemi nějaké epické deskovky, či jako plnohodnotná náplň večera, kdy se sejde větší počet hráčů, na který by většina deskovek nestačila. Pozitivem pro mě bylo, že zábavná je jak role hlavního špiona, tak i „řadová“ pozice, kdy je hráč součástí týmu operativců. Oboje má svoje kouzlo – hlavní špion je osamocen a musí se někdy dlouze zamýšlet tak, aby nápověda sedla přesně jeho týmu, operativci se mohou mezi sebou radit, ale při odlišnosti názorů je výzvou domluvit se, aby celý tým s volbou kartičky souhlasil.

Typickou nevýhodou party her je prvek náhody a Krycí jména také nebyla úplně ušetřena. Někdy tedy nastane situace, kdy jeden tým má hádat karty, které spolu souvisí a tím má větší šanci na úspěch, což občas může partii zkazit. Na druhou stranu, u jedné partie určitě nezůstanete (věřte mi, několikerému opakování neodolali ani rodiče, ani deskovková parta) a pravděpodobnost by tedy měla zařídit férovost pro všechny. Pokud tedy skalní hráči deskovek skousnou svoji pýchu a nebude je trápit, že nemají rozmyšlených pět tahů dopředu, mohou si vyrovnaně zahrát i s deskovkovými začátečníky, pro které jsou Krycí jména skvělou „gateway“ hrou.

Vlaada Chvátil to zase dokázal – vytvořil hru, která je svým způsobem unikátní, i když využívá poměrně zažité mechanismy (rozdělení týmu na nápovědu a hádající, dávání nápověd pro určení správných karet), zároveň chytrým a jednoduchým mechanismem zajišťuje téměř nekonečnou znovuhratelnost.

Krycí jména jsou hra, která potřebuje málo prostoru a vystačí si s pár kartičkami (200 oboustranných, takže ne úplně pár) a na oplátku nabídne neuvěřitelně zábavné chvíle pro několik hráčů (varianty pro 2 a 3 hráče jsou specifické, z testování vyplynulo, že ideální počet hráčů je 6, případně 8, sudý počet se hodí, ale není nutný). Jejími hlavními pozitivy jsou rychlá příprava a průběh hry, znovuhratelnost (díky unikátnímu systému kartiček s klíčem), mírný adrenalin a její cena. Nevýhodami pak zmíněný prvek náhody a občasný stereotyp, který se může dostavit po cca 10 partiích za večer. O kvalitách hry také svědčí i její rychlé vyšvihnutí se na nejvyšší příčky v databázi BoardGameGeek, kde v součastnosti zaujímá 1. příčku v kategorii party her a 19. pozici v kategorii deskových her.

Komentáře

komentářů

5 komentářů