Miláčku, nechtěl bys se mnou chodit do kurzu vyšívání a háčkování? – Ty ses asi zbláznila ne?! Taková blbost, ani omylem! (–) A zlatooo? Nezahraješ si se mnou novou deskovku Patchwork? Je od autora Agricoly a pomocí umisťování různých tvarů „zašíváš“ svoji dečku a snažíš se zakrýt co nejvíc prázdných míst… – Jasně, zahraju.

Uwe Rosenberg je nekorunovaný král strategií kategorie worker placement. V jeho „stáji“ najdeme spoustu her založených právě na principu umisťování dělníků – Agricola včetně všech rozšíření, simulace přístavního obchodníka Le Havre či správce kláštera Ora et Labora, Caverna alias „Agricola na druhou“ (viz recenzi od Pepy Klementa zde). Od jiných tvůrců do této kategorie spadají například Doba Kamenná či nedávný český/slovenský počin Alchymisté. Uwe se ale rozhodl přinést svým fanouškům na první pohled poněkud odlišný typ hry – rychlovku pro dva hráče Patchwork.

V Uweho hrách se vždy budovalo (nebo přinejmenším sázelo a sklízelo fazole a podobné luštěniny v jeho prvotině Bohnanza – u nás známé jako Fazole) a šlo o ekonomickou prosperitu, ale platí to i pro jeho novinku? Odpověď je nejasná a snad v průběhu recenze společně najdeme alespoň dílčí rozuzlení této otázky.

Téma Patchworku jsem již naťukl v úvodu, ale o co vlastně skutečně jde? Patchwork je druh výroby textilních výrobků, který lze zjednodušeně řečeno popsat jako sešívání zbytků látek a záplat do jednoho kusu látky. Výsledným produktem je pak textilní výrobek, který může mít zajímavé pravidelné geometrické vzory či být naopak kusem látky ve stylu „každý pes jiná ves“. Jak toto téma propašovat do deskové hry? Překvapivě jednoduše!

Patchwork IHerní princip Patchworku je velmi jednoduchý. Každý z hráčů má svoji „dečku“, kterou představuje herní deska o 9×9 polích. Primárním úkolem hráče je „zašít“ tuto dečku pomocí záplat, které si kupuje. Ve hře existuje speciální měna – knoflíky a také pomocné platidlo – čas. Jak se platí časem? Každý hráč má totiž omezený počet kroků na počítadle času. Při nákupu záplat hráč musí nejen odevzdat odpovídající počet knoflíků, ale musí se i posunout na počítadle času, což mu snižuje počet tahů, které mu zbývají do konce hry. Při posouvání po počítadle ale může hráč narazit i na žádoucí události – zisk knoflíků a nebo mini záplat (o velikosti 1×1, k vyplnění hluchých míst na dečce). Záplaty mají kromě ceny vyjádřené v knoflících a čase ještě tři důležité vlastnosti: tvar, velikost a počet knoflíků, který je na ně přišit. První dvě určují, jak záplata hráči pomůže zaplnit prostor na dečce, třetí rozhoduje o tom, kolik za záplatu získá knoflíků při posunu na počítadle času. Ještě zbývá doplnit, že záplaty jsou zdánlivě náhodně rozloženy okolo počítadla času, ve skutečnosti ale jejich poloha v dané chvíli určuje, ze kterých záplat je možné během tahu vybírat. V dalším tahu ale může být (a také většinou je) situace odlišná a nabídka záplat úplně jiná.

Patchwork III

Na začátku hry si každý hráč může dovolit pouze levnější a menší záplaty, ale s postupem času se jeho dečka zaplňuje. Při správném nákupu hráč vydělává dost knoflíků a může si dovolit kupovat velké záplaty roztodivných tvarů a plné knoflíků. Podobně jako u ostatních her tohoto autora, konec partie často přichází dříve, než by hráči chtěli a dalo by se říct, že nastane vždy těsně před tím, než vaše dečkové impérium dosáhne svého vrcholu. Vrcholu, kdy je knoflíků přebytek, prázdného místa málo a záplaty jsou rozebrány do posledního kousku. Hra končí poté, co oba hráči dosáhnou posledního políčka na počítadle času. Poté soupeři sečtou svoje body (mínusové body za prázdná pole, plusové body za zbývající knoflíky) a vítězem je samozřejmě ten, kdo jich má více.

Patchwork je rozhodně netuctová hra, svým tématem i mechanismy dokáže nadchnout jak začátečníky, tak i pokročilé hráče. Pro ty, kteří Uweho Rosenberga považovali za vykradače sebe sama, může být Patchwork důkazem, že Uwe stále dokáže být kreativní a vymyslet relativně nový mechanismus. A to i přesto, že některé prvky nápadně připomínají jeho další hry – např. péče o vlastní dečku/farmu/jeskyni; její zaplňování, aby nezela prázdnotou; nedostatek surovin/prostředků provázející hráče většinu partie; konec hry těsně před vrcholem, kdy je hráč téměř spokojen se svým výtvorem a už se mu lépe dýchá.

Hry určené přesně prPatchwork IIo dva hráče jsou specifickou kategorií. Jde o čistý souboj dvou myslí proti sobě, žádné spolčování a intriky, žádné „když se dva perou, třetí se směje“ ani „pozor, hráč XY začíná mít náskok, musíme mu teď všichni znepříjemnit život a ztížit hru“. Patchwork nabízí přiměřenou míru interakce mezi hráči a snesitelný (pro hráče euroher) podíl náhody.

Kouzlo Patchworku pro mě osobně spočívá v tom, že ač je hra trojnásob rychlá: rychle vysvětlena+naučena, rychle připravena, rychle odehrána; nabízí ochutnávku onoho pocitu epičnosti, kdy každý hráč něco buduje a zaplňuje prázdná pole nejen ve svém životě :), ale především na herním plánu.

Největší výhodou Patchworku je kromě rychlosti znovuhratelnost, partie nejsou stereotypní ani po několikahodinovém zápolení a vždy může cesta k vítězství vést jinudy. Hra je krásně zpracovaná, materiálu není sice mnoho, ale díky tomu i její cena je velmi přívětivá a do začínající sbírky deskovek se rozhodně bude hodit. Velké nevýhody hra podle mě nemá, ale někomu může vadit příliš dětinské/ženské téma, možnost hrát jen ve dvou hráčích či náročnost hry na prostor (kvůli rozložení záplat hra zabere stolek o velikosti alespoň 60x60cm), nehodí se tedy na cesty. Celkový dojem je ale rozhodně pozitivní a kdo nevěří mně, měl by zvážit alespoň ohlasy deskoherní veřejnosti – v minulých dnech hra získala 6. místo v soutěži Trolí palec 2015. Mimo to, v databázi BoardGameGeek Patchwork okupuje 1. příčku v kategorii abstraktních her (+2. příčku v rodinných hrách) a nechal za sebou i takové klasiky jako je Go či šachy!

Komentáře

komentářů

One Response