Nájemný lovec lidí i bestií Fastynger van Hauten konečně našel smysl svého života. Objevil svého ztraceného syna Abelia a pochopil, že nezodpovědným floutkem bez naděje a cíle nemůže být věčně. Jenže talent jeho kloučka je nepřehlédnutelný a mocní mají dlouhé prsty. Tady nemusí stačit ani pár naleštěných pistolí v rukách kladného hrdiny. Vážně jsem řekl kladného?

Jak_lvove_FRONTPetr Schink debutoval v roce 2006 sbírkou povídek Špinavá práce. Do neklidných, chemickými výpary zamořených vod steampunku vyplul dílem Století páry – a protože se svět i s hlavním hrdinou, pistolníkem Fastyngerem van Hautenem, zalíbil, van Hauten se postupně objevil ve sborníku Excelsior, gentlemani!, v povídce Suvenýry z války, dále v antalogii Temné časy a povídce Ohnivá láska. Svoje vykoupení pak hledá v nejnovějším počinu, v románu Jak lvové.

Když jsem před nějakou dobou recenzoval Století páry, viděl jsem ve Schinkovi divoký, avšak dosud nevyleštěný talent. Knížka měla spoustu skvělých nápadů, ale působila dojmem jakési nedopracovanosti či hrubosti. Za tu dobu se autor posunul a Jak lvové je toho pádným důkazem.

Děj není tentokrát rozmělněný na povídky, ale tvoří ucelený román. Hlavním motivem je nepříliš originální vztah otce s jeho synem, se kterým tak úplně nepočítal a vlastně se jako táta ani moc necítí, ale je jasné, že dřív nebo později svou krev zkrátka musí přijmout. Pořád jsme ale u Schinka, takže nás nečekají hovory o dospívání a přijímání zodpovědnosti – tu koneckonců van Hauten neměl moc rád nikdy a kolikrát má člověk dojem, že by mu samotnému prospělo dostat řemenem. Veškeré bolestné drama nevycválaného otce a jeho zázračné ratolesti se odehraje na pozadí krvavé války o moc, ve které spolu bez skrupulí soupeří hned několik stran.

Schink svou novinkou šlápl na plyn hned v několika ohledech. Za prvé, takto rozsáhlý a ucelený román jsme u něj asi ještě neviděli (byť Vylévání krve mířilo podobným směrem). Za druhé, jeho řemeslný um se výrazně posunul a kvalita vyprávění šla nahoru. A za třetí – do nechutného, krvavého světa Století páry přisypal ještě víc ingrediencí. Jak lvové jsou neuvěřitelně morbidní knihou, některé pasáže připomínají populární snímek Lidská stonožka a o lechtání v žaludku rozhodně nebude nouze. Mezidruhové soulože, mutanti na tisíc způsobů, akolyté, jejichž maso je srostlé s klecí, jež je vězní – pokud vás tyhle věci odpuzují, tak se knížky raději nedotýkejte ani klackem.

Mezi nejlepší atributy knihy patří akční pasáže, kterými je knížka prošpikovaná jako troll olovem a které se starají o to, že tempo díla je až ďábelsky zběsilé. Zaujme i svět, který je na rozdíl od většiny steampunků o dost víc „dirty“ a jeho bizarnost roste až do absurdna. Nic není příliš velké, úchylné nebo to má příliš mnoho nebo málo končetin. Psychologie postav tak propracovaná není, ovšem knížka na ní ani nestojí a je to nedostatek, který fanoušek žánru rád přehlédne.

Od Století páry ušli jak Petr Schink, tak Fastynger van Hauten pořádně dlouhou a krvavou cestu, která – doufejme – ještě zdaleka nekončí. A pokud se autor bude zlepšovat tak jako doposud, máme se skutečně na co těšit. Dark steampunk je příliš chutný (nebo nechutný?) dortík, než abyste si nedali ani kousek…

Autor: Petr Schink
Vydal: Epocha, 2015
ISBN: 978-80-7425-270-9
EAN: 9788074252709
Počet stran: 300

Komentáře

komentářů